ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD III. - MICROSEMINEUM Schütz

Podrod Microsemineum tvoří společenství velmi rozmanitých rostlin. Jednotlivé druhy se odlišují všemi možnými znaky. Mnohdy jsou rozdíly tak výrazné, že můžeme plným právem hovořit o naprostých protikladech. Za blízko příbuzné taxony by sotva kdo považoval Gymn. spegazzinii a Gymn. valničekianum. Všem zde obsaženým druhům jsou společná jen malá semena, přesněji řečeno semena menší než l milimetr. Mýlil by se však tek, kdo by se domníval, že tato semena jsou jednotná. Již pouhým okem zjistíme značné rozdíly ve tvaru i v barvě. Použijeme-li šestinásobnou lupu, objeví se podstatně více a budeme-li mít k dispozici mikroskop, tu při asi 25násobném zvětšení vyniknou rozdíly ještě více.

Semena Microsemineum můžeme rozdělit do šesti typů:

1. Semena velmi drobná, podstatně menší než semena následujících skupin. Jsou zploštělá, okrouhlá. Testa je hnědá, slabě se leskne a při dostatečném zvětšení jsou na ní patrné jemné prohloubeniny. Hilem je seříznuté kolmo k podélné ose, je velmi malé a úzké. Arillus kolem hila je málo výrazný, světlé barvy. Semena tohoto typu mají Gymn. saglionis. Sectio F. Saglionia.
2. Semena menší než 0,5 mm, poněkud protáhlá, na jednom konci zakulacená, Testa jemně hrbolkovitá, tmavě hnědá (pouze pod lupou, při pohledu prostým okem se jeví černá), matná. Hilum na spodním konci seříznuté, dosti stlačené, tedy úzké, arillus světlý, výrazný, ohraničující hilum. Taková semena mají druhy a poddruhy skupiny Gymn. monvillei a Gymn. catamarcense. Sectio G. Hybopleura.
3. Semena přibližně stejné velikosti jako v bodech 2 a 4, značně zploštělá. Testa hruběji hrbolatá, lesklá (jen při zvětšení), hnědá. Hilum šikmo k podélné ose semene, při pohledu z boku mírně zvlněné, při pohledu zepředu oválného tvaru. Arillus tvoří světlý zával kolem hila. Taková semena má Gymn. spegazzinii. Sectio H. Loricata.
4. Semena menší než 0,5 mm, tedy přibližně stejná jako u bodu 2.. Jsou mírně protáhlá, na jednom konci zakulacená, na druhém poněkud zaškrcená. Testa velmi zjevně hrbolatá, jemněji než ad 2, hnědá, černohnědá, až černá, matná. Hilum na spodním konci téměř kolmé k podélné ose semene, úzké. Arillus většinou velmi výrazný, přečnívající zaškrcení testy, světle zbarvený. Tato semena mají Gymn. mazanense. Sectio I. Mazanensia.
5. Semena podobného až shodného tvaru jako skupina v bodu 4, ale s hladkou a silně lesklou červenohnědou až tmavě hnědou testou. Taková semena má skupina kolem Gymn. castellanosii. Sectio J. Castellanosia.
6. Semena až 1 mm dlouhá, kulatá nebo mírně protáhlá (dorsálně mírně vystouplá, ventrálně mírně vtisklá), testa černohnědá s načervenalým nádechem, jemně bradavčitá, matná, hilum bazální s jen nepatrně vystouplým okrajem, béžově šedé, oválné, 0,7 – 0,9 mm dlouhé, 0,3 – 0,5 mm na nejširším místě. Rostliny reliktního původu, vyskytující se odděleně od ostatních taxonů tohoto podrodu v hlavních oblastech výskytu taxonů podrodů Muscosemineum a Pirisemineum. Sectio K. Chiquitana I.Milt sect. nov.

Velmi jemná semena podobná prášku, nebo též podobná semenům rodu Parodia mají další taxony převážně z území Bolívie, patří však již do jiného podrodu – Pirisemineum.

Jednotlivé typy semen tedy odpovídají přibližně tvarovým okruhům. Odpovídají také příslušným místům výskytu v přírodě, protože každý příbuzenský okruh roste v určitých končinách. Tak Mazanensia v Catamarce a La Rioja, Loricata v severní Argentině a jižní Bolívii, atd. Jednotlivé příbuzenské okruhy mají však ještě další výrazné znaky, které charakterizují a umožňují ve svém souhrnu bezpečné odlišení mezi sebou navzájem. Při charakteristikách okruhů si budeme všímat především velikosti těla a různých význačných znaků květů a někdy budou markantní i trny.
Druhů je mnoho, asi polovina jich patří právě do tohoto podrodu, semena jsou však v různých podrobnostech značně rozdílná. Určitý tvar semen je i zde příznačný vždy pro rostliny blíže příbuzné a většinou i takové, které rostou na více omezeném území.
V americkém časopisu American Journal of Botany 98(11): str.1841-1854, roku 2011, popisují autoři Demaio, Barfuss, R. Kiesling a Chiapella nový podrod Scabrosemineum, kam řadí všechny Sectio mimo první podrodu Microsemineum. V Podrodu Microsemineum tedy zůstává pouze Sectio F. Saglionia. Do Scabrosemineum pak tedy patří Sectio Hybopleura, Loricata, Mazanensia, Castellanosia a Chiquitana.Takové nové rozdělení je celkem logické, ovšem nebudu jej zde pro složitost zapracovávat. Kdo se o rod Gymnocalycium zajímá hlouběji, může si jej podle toho upravit. Viz www.amjbot.org.

The subgenus Microsemineum – summary:

The community of very various plants. Single specimens differ with all possible signs. The differences are often so striking that we can tell about quite antitheses.Hardly anybody would hold for close related taxa Gymn. spegazzinii and Gymn. valničekianum. Only little seeds are common to all here mentioned sorts, the seeds littler than 1 mm. However, the seeds are not homogenous. We can see with eyes the great differences in the shape and colour.

Seeds of Microsemineum we can divide to six types:

1. Seeds very minute, substantially littler than the seeds of the other groups. They are flattened, round. Testa is brown, slightly shiny, and if magnifying we can see slight hollows. Hilum is cut upright to the lengthwise axis, it is very little and narrow. Arillus round the hilum is little striking, light colour. Sectio F. Saglionia.
2. Seeds littler than 0,5 mm, rather elongated, on one end rounded, testa slightly rugged, deep brown (only under magnifying glass, by eyes black), dull. Hilum at the under end cut, rather pressed so narrow, arillus light, striking, limits hilum. Gymn. monvillei and Gymn. catamarcense groups. Sectio G. Hybopleura.
3. Seeds about the same size like in the points 2 ad 4, very flattened. Testa coarsely rugged, shiny (only with magnifying), brown. Hilum slant to the lengthwise axis, with lateral sight slightly corrugated, with front sight round. Arillus makes light overwhelm round hilum. Gymn. spegazzinii – Sectio H. Loricata.
4. Seeds littler than 0,5 mm, so about the same at the point 2. They are slightly elongated, on one end rounded, on the other end rather throttled. Testa very rugged, more slightly than ad 2, brown, black-brown, to black, dull. Hilum on the under end nearly upright to the lengthwise axis, narrow. Arillus mostly very striking, overlaping the throttling of the testa, light coloured. Gymn. mazanense, Sectio I. Mazanensia.
5. Seeds of the similar or the same shape like the group of the point 4. but with smooth and very shiny redbrown to deep brown testa. The group round Gymn. castellanosii, Sectio J. Castellanosia.
6. Seeds to 1 mm long, globular to slightly elongated (slightly protruding dorsal, slightly pressed ventral), testa blackbrown with reddish tinge, slightly rugged, dull, hilum basal with only slightly protruding margin, beige gray, oval, 0,7 – 0,9 mm long, 0,3 – 0,5 mm in the widest place. The plants with the relict origin with occurence areas far away of the other taxa of this subgenus. Distribution in the main occurence areas of the subgenus Muscosemineum and Pirisemineum. Sectio K. Chiquitana I.Milt sect. nov.

Very fine seeds similar to a powder or also similar to the seeds of the genus Parodia have the other taxa mostly from the area of Bolivia, however, they belong already to another subgenus – Pirisemineum.
The single types of the seeds respond about with the shape groups and also with the natural occuring. Mazanensia in Catamarca and La Rioja, Loricata in the north of Argentina and south of Bolivia, etc.
The number of the sorts is high, about one half of the whole genus belongs into this subgenus.
In the publication American Journal of Botany 98(11): pages 1841-1854, 2011, the authors Demaio, Barfuss, R. Kiesling and Chiapella described new subgenus Scabrosemineum, to which they rowed all Sectio of the original subgenus Microsemineum with the exception of the first. There is then only Sectio Saglionia in the subgenus Microsemineum there. So into Scabrosemineum belong Sectio Hybopleura, Loricata, Mazanensia, Castellanosia and Chiquitana. The dividing like this is quite logic, however, I will not mention it here as it is rather complicated. Who is more interested in the genus Gymnocalycium, he can do it himself. See www.amjbot.org.

Sectio F. Saglionia Schütz

Sekce Saglionia sestává pouze z jediného druhu Gymn. saglionis a jeho poddruhu Gymn. tilcarense (dříve Brachycalycium tilcarense, nyní Gymn. saglionis ssp. tilcarense). Jsou to velké rostliny dorůstající průměru přes půl metru, někdy vytvářejí velké shluky hlav, někdy také dorostou výšky 40 cm, neznámými vlivy jsou pak povaleny na zem a z ležící 40 cm části pokračují v růstu opět do výšky až 60 cm.
Plody jsou bobule, které pukají ve zralosti vertikálně, plod je u Gymn. saglionis červený a šťavnatý, obsahuje tisíce semen, u ssp. tilcarense je oranžový až nazelenale hnědý. Semena jsou malá, nedosahují 0,5 mm.

Species typica: Gymn. saglionis (Cels.) Br. & R.

Domovina: Argentina: Salta, Tucuman, Catamarca, San Juan, La Rioja.

var. australe H. Till
f. columnare H.Till
f. splendens H.Till
var. minus H. Till
ssp. tilcarense (Backbg.) Till & W. Till

Sectio G. Hybopleura Schütz

Sekce Hybopleura jsou rostliny většinou polokulovité, ve stáří někdy mírně sloupovité, 15 cm i více v průměru, s velkými květy. Plody pukají svisle. Semena jsou menší než 0,5 mm, poněkud protáhlá, na jednom konci zakulacená. Testa tmavě hnědá (někdy barva rozeznatelná jen lupou), při pohledu prostým okem se jeví většinou jako černá, matná. Hilum je téměř kolmé k podélné ose semene, úzké. Arillus ohraničující hilum je světlý, výrazný.

Species typica: Gymnocalycium catamarcense Till & W. Till

Domovina: Argentina – Cordoba, Catamarca, San Juan, Mendoza

fa. ensispinum Till & W. Till
ssp. acinacispinum Till & W. Till

Do této série patří také tvarový okruh skupiny Gymnocalycium monvillei, která má semena stejného typu a jehož výskyt je ve stejné oblasti.

Další druhy:
Gymn. pugionacanthum Backbg.
var. montanum (Till & W. Till) Milt
var. stejskalii I. Milt
Gymn. monvillei (Lem.) Br. & R.
var. grandiflorum (Backbg.) Till
var. steineri Till
var. coloratum Neuh.
var. safronovii Gapon
ssp. brachyanthum (Gürke) Till
ssp. gertrudae (Neuh.) Neuh.
var. confusa Neuh.
Gymn. stuckertii (Speg.) Britton et Rose
Gymn. achirasense Till & Schatzl
var. orientale Neuh.
var. chacrasense Neuh.
var. kainradliae Neuh.
var. echinatum Neuh.
var. villamercedense (Ritter ex Till & Neuhuber) Milt
Gymn. horridispinum Frank
Gymn. lamudanaense Chvastek et Milt
Gymn. schuetzianum Till et Schatzl
Gymn. acorrugatum Lambert
Gymn. bicolor Schütz
Gymn. prochazkianum Šorma
ssp. ivoi Halda et Milt
ssp. simplex Řepka
ssp. simile Řepka
Gymn. carminanthum Borth & Koop
var. montanum Slaba
Gymn. oenanthemum Backbg.
Gymn. tillianum Rausch
Gymn. valničekianum Jajó
var. polycentralis Schütz
Gymn. mostii (Gürke) Br. & R.
fa. kurtzianum (Gürke) Till & Amerh.
var. miradorense Till & Amerh.

Sectio H. Loricata Schütz

Rostliny kulovitého tvaru, případně stlačené koule, v kultuře jsou poněkud protažené do výšky. Dospělé exempláře mají průměr až 20 cm. Plody praskají podélně. Semena jsou menší než 0,5 mm v průměru a jsou značně zploštělá. Testa je je poněkud hruběji hrbolatá, při zvětšení lesklá, hnědá až tmavě hnědá. Hilum je šikmo postavené k podélné ose semene, při pohledu z boku mírně zvlněné, oválné. Arillus tvoří světlý zával kolem hila.

Species typica: Gymnocalycium spegazzinii Br. & R.

Domovina: Argentina, Salta, Tucuman, Catamarca; jižní Bolívie.

fa. unguispinum Slaba
var. major Backbg.
var. punillense Till & W. Till
var. recii Milt
ssp. sarkae Halda & Milt
Gymnocalycium spegazzinii fiambalense n n

Další druhy:
Gymnocalycium cardenasianum Ritter
var. pseudocrassispinum I. Milt
ssp. pseudoarmatum V.Gapon et Vikulov
Gymnocalycium armatum Ritter
Gymnocalycium bayrianum Till

Sectio I. Mazanensia Schütz

Sekce Mazanensia jsou rostliny střední velikosi o průměru do asi 15 cm. Rostou jednotlivě a jsou kulovitého tvaru. Květy jsou spíš menší, o průměru kolem 4 cm. Plody pukají svisle. Semena menší než 0,5 mm v průměru, jsou poněkud protáhlá, najednom konci zakulacená, na druhém poněkud zaškrcená. Testa velmi jemně hrbolatá, černá, vyjímečně hnědá, matná nebo i mírně se lesknoucí, hilum téměř kolmék podélné ose semene, úzké, arillus ohraničující hilum víceméně výrazný, světlý.
Celá tato sekce co do tvaru a velikosti semen velmi různorodá.

Species typica: Gymnocalycium mazanense Backeberg.

Domovina: Argentina: La Rioja, Catamarca, Tucuman, Cordoba; jihových. Bolívie; záp. Paraguay.

var. breviflorum Backbg.
var. ferox Backbg.
var. polycephalum Piltz n.n.

Další druhy:
Gymnocalycium rhodantherum Bödecker
var. cinerascens (Backbg.) Till
ssp. recii J.J.Halda & I.Milt
Gymnocalycium weissianum Backbg.
var. atroroseum Backbg.
Gymnocalycium coloradense Berger
Gymnocalycium nidulans Backbg.
Gymnocalycium hossei (Haage jr.) Berger
Gymnocalycium guanchinense Schütz
Gymnocalycium ritterianum Rausch
ssp. acentracanthum Berger
Gymnocalycium jochumii Neuhuber
var. jugum Neuh.
Gymnocalycium alboareolatum Rausch
var. ramosum Rausch
Gymnocalycium ambatoense Piltz
ssp. plesnikii Halda & Milt
Gymnocalycium glaucum Ritt.
ssp. albertovojtěchii Halda & Milt
Gymnocalycium schmidianum (H. Till et W. Till) Meregalli et Kulhánek
ssp. asperum Meregalli et Kulhánek
Gymnocalycium mucidum Oehme emend Piltz, Metzing & Schweitzer
Gymnocalycium ferrarii Rausch
var. elegans Rausch & Ferrari nom. nud.
ssp. evae J.J.Halda & I.Milt
Gymnocalycium nigriareolatum Backbg.
var. densispinum Backbg.
var. simoi Till
fa. carmineum Till

Cestovatel a kaktusář Alberto Vojtěch Frič na dobových pohlednicích, archiv Jiřího Vochozky, Suchdol nad Lužnicí

Sectio J. Castellanosia Buxbaum

Sekci Castellanosia tvoří několik taxonů. Rostliny jsou střední velikosti až 12 cm v průměru a 15 cm vysoké. Semeny se však odlišují od ostatních druhů sekce Mazanensia velmi podstatně. Jsou větší, až 1 mm velká, červenohnědá až tmavě hnědá, velmi silně lesklá, hilo-mikropylární oblast eliptická. Buňky testy ploché s více nebo méně vypouklou bradavkou uprostřed. Jednotlivé buňky testy jsou podle polohy na povrchu semene stejného průměru až lehce prodloužené. Vnější povrch buněk je skoro plochý, přičemž směrem k okraji je možno rozpoznat víceméně silnou bradavkovitou vypouklinu.

Species typica: Gymnocalycium castellanosii Backbg. ex Piltz

Domovina: Argentina, La Rioja, u Chepes Viejo a severozápadně v jižní Sierra de Argaňaz.

var. armillatum Piltz
var. rigidum Till
var. spinosior Milt

Další druhy:
Gymnocalycium bozsingianum Schütz
var. longispinum Bozsing nom. nud.
Gymnocalycium ferox (Backbg.) Slaba
var. ferocior (Backbg.) Slaba
Gymnocalycium esperanzae Řepka et Kulhánek

Sectio K. Chiquitana I. Milt sect. nov.

Diag.: Plantae globosae, ad 17 cm diam., saepe proliferans et caespitosae. Fructu in statu maturitatis fissura verticali patens. Semina ad 1 mm longa, aliquit protracta, prope arillum angustata. Testa brunnea, languida vel nitens. Hilum obliquum, terminans.
Species typica: Gymnocalycium chiquitanum Cardenas.
Patria: Bolivia orientalis, Paraguay occidentalis.

Popis: Rostliny ploše kulovité až kulovité, až 17 cm v průměru (jednotlivé hlavy), ve stáří velmi silně odnožující a tvořící skupiny. Epidermis zelená až světle zelená se žlutozeleným nádechem. Květy až 5,5 cm dlouhé, květní trubka hnědozelená se silným fialovým nádechem, ojíněná, u Gymn. chacoense nejmenší květy rodu Gymnocalycium. Taxony s reliktním původem na svých územích výskytu.
Semena až 1 mm dlouhá, kulatá nebo mírně protáhlá (dorsálně mírně vystouplá, ventrálně mírně vtisklá), testa černohnědá s načervenalým nádechem, jemně bradavčitá, matná, hilum bazální s jen nepatrně vystouplým okrajem, béžově šedé, oválné, 0,7 – 0,9 mm dlouhé, 0,3 – 0,5 mm na nejširším místě.

Species typica: Gymnocalycium chiquitanum Cardenas

Výskyt: východní Bolívie a západní Paraguay.

Další druhy:
Gymnocalycium paediophilum Ritter ex Schütz
Gymnocalycium chacoense Amerhauser
Gymnocalycium hammerschmidii Backbg.
Gymnocalycium cabreraense Schädlich et Bercht et Melojer

Sectio K. Chiquitana Milt sect. nov. – summary:
Plants flatly globular to globular, to 17 cm in diam (single heads), offspringing very abudantly when old and groups making. Epidermis green to light green with yellowgreen tinge. Flowers to 5,5 cm long, tube browngreen with strong violet tinge, covered with hoar-frost, at Gymn. chacoense the smallest flowers of the genus Gymnocalycium. Taxa with relict origin in their occurence areas.
Seeds to 1 mm long, globular to slightly elongated (slightly protruding dorsal, slightly pressed ventral), testa blackbrown with reddish tinge, slightly rugged, dull, hilum basal with only slightly protruding margin, beige gray, oval, 0,7 – 0,9 mm long, 0,3 – 0,5 mm in the widest place.
Distribution: eastern Bolivia and western Paraguay.

Text a fotografie budou průběžně doplňovány
Text and photos will be added with a time

Copyright Ivan Milt
gymno.miltii@volny.cz