ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD III. - MICROSEMINEUM

Gymnocalycium bozsingianum Schütz

Kaktusy 13 (6), 124 – 126, 1977

Tělo polokulovité až kulovité, jednotlivé, až 12 cm vysoké a 13 cm v průměru, šedozelené, matné. Žebra (9) 11 – 13 (-17), přímo dolů proíhající, v polovině výšky těla 15 – 30 mm široká a asi 5 mm vysoká, lehce hrbolcovitá s malými hradovitými výstupky pod aureolou, příčný zářez pod hrboly, často pouze naznačený, zřídka vytvořený přes celou šířku žebra. Areoly většinou kulaté, až 5 mm v průměru, 4 – 13 mm od sebe vzdálené, zpočátku hustě plstnaté.
Trny růžově šedé až šedohnědé s tmavší špičkou, velmi tuhé, 3 – 5 založených okrajově, směřující do stran a dolů, někdy slabý přídavný pár směřující nahoru, 20 – 35 (- 40) mm dlouhé, vetšinou přímé, příležitostně 1 střední trn, v barvě a délce stejný jako okrajové.
Květy z areol blízko vrcholu, zvonkovitě nálevkovité, (40) až 55 mm dlouhé a až 50 mm široké, bledě růžové s tmavším jícnem. Perikarpel až 15 mm dlouhý, kónický, nahoře až 11 mm široký, zevně olivově zelený, osázený až 13 polokulatými, 5 mm širokými šupinami, tyto také olivově zelené s růžovým až bělavým okrajem. Semeník obráceně kapkovitý až srdčitý, vyplněný početnými zárodky semen, vnitřní stěna bílá až bledě růžová. Nektarium rourkovité až slabě kónické, asi 5 mm vysoké, karmínově červené. Receptakulum až 18 mm dlouhé, zevně zbarvené jako perikarpel, šupiny a přechodové lístky stejně zbarvené, vnitřní stěna karmínová. Nitky rozdělené po celé vnitřní stěně, primární asi 7 mm dlouhé, přiléhající ku čnělce, bledě žluté, na základně také světle karmínové, přesahující čnělku. Prašníky žluté, pyl žlutý, čnělka 8 – 11 mm (- 20 mm Schütz) dlouhá, na základně karmínově růžová, nahoru bledě růžová až nažloutle zelená, laloky blizny světle žluté, až 6 mm dlouhé. Vnější okvětní lístky široce kopisťovité, olivově zelené s bělavým okrajem, s tmavější špičkou, až 23 mm dlouhé, na nejširším místě až 10 mm široké. Vnitřní okvětní lístky špičatě kopisťovité až kopinaté, až 22 mm dlouhé a až 10 mm široké, bledě růžové s tmavším středním proužkem.
Plod kulovitý až 20 mm dlouhý a 15 mm široký, modrozeleně ojíněný, podélně se otevírající. Semeno asi 1 mm velké, tmavě hnědé až černé, s hladkou lesklou testou a s víceméně vypouklou bradavkou uprostřed buňky testy, hilo-mikropylární oblast bazální, víceméně eliptická.
Domovina: Argentina, La Rioja, u Chepes Viejo a severozápadně odtud v jižní části Sierra de Argaňaz.
Rostliny jako první pravděpodobně objevil Helmut Fechser, který žil v Argentině a zásoboval importy firmu Karlheinz Uhlig v Rommelshausenu u Stuttgartu v Německu. Tato firma je pak nabízela roku 1961 pod označením Gymn. spec. Chep. V. Rostliny byly nabízeny jen jednou, ale dávaly ochotně semena. Několik importů také získal rakouský gymnofil Franz Bozsing ze Salzburgu, který se zasloužil o jejich rozmnožení. Po něm je také rostlina pojmenována a jelikož Bozsing sám není nálezcem taxonu, měl by se správně jmenovat Gymn. bozsingii. Franz Bozsing toužil navštívit naleziště rostliny, která je po něm pojmenována, a roku 1979 se mu tento sen splnil. Tam pozoroval také jedince velikosti až lidské hlavy a nezapomenutelné byly jeho přednášky v češtině z cest na schůzkách českých gymnofilů, které jako rodák z Československa pravidelně navštěvoval.
Gymn. bozsingianum je nejblíže příbuzné Gymn. castellanosii a přírodní areály obou taxonů se stýkají, semena mají v podstatě stejná. Někteří autoři kritizují Schützovo srovnání v popisu tohoto taxonu s Gymn. hossei, i když na starších popisech se dá kritizovat ledacos a důvod se vždy najde. Je také otázkou, co bylo tehdy považováno za Gymn. hossei a co je za tento taxon považováno dnes. Mám za to, že dr. Schütz měl o Gymn. hossei správnou představu (viz poznámky u Gymn. hossei) a nebudeme-li brát v úvahu semena, pak tady podobnost je, a to dost značná
Piltz uvádí ve svém zpracování taxonu Gymn. castellanosii: „Podle našich dnešních znalostí se však nejeví jako přínosné povyšovat jednotlivé formy takového mnohotvárného druhu jako Gymn. castellanosii do hodnoty druhu“ a uvádí novou kombinaci Gymn. castellanosii var. bozsingianum (Schütz) Piltz, snižuje tedy hodnotu taxonu na úroveň variety. My však nepovažujeme za nevyhnutelně nutné tento taxon ani ponižovat, ani povyšovat a necháváme jej zde na úrovni druhu, tak jak byl původně popsán. Gymn. bozsingianum je jedinečný a dobře odlišitelný druh a i když má stejná semena, Gymn. castellanosii není až tak variabilní, aby muselo pojmout ještě tento taxon. A aby měli gymnofilové ještě větší nabídku výběru jmen, další kombinace byla publikována v rakouském Gymnocalycium 19 (3) 2006: Gymn. castellanosii ssp. bozsingianum (Schütz) Till & Amerh. Řadit ke Gymn. bozsingianum ještě varietu armillatum považujeme za již zcela nepochopitelné: Gymn. castellanosii ssp. bozsingianum var. armillatum (Piltz) Hüttner, Gymnocalycium (Rakousko) 19 (3) 2006.
Plně se dá souhlasit s poznámkou „Jak je známo, délka a průměr květu jsou značně závislé od vnějších vlivů (tepla, intenzity světla)…..“ Za nejlepší a exaktní srovnávací metodu se dá považovat pozorování květů, jejich barvy, velikosti, a porovnání semen vytvořených v kultuře na stejném místě ve stejném skleníku za celoročně shodných podmínek, nikoliv na nalezištích s rozdílnými nadmořskými výškami a od toho odvislými povětrnostními podmínkami, samozřejmě značně rozdílnými.
Další nálezy: BKS 93/78/1 Ambil; GN 89-179 Chepes, GN 89-180 dtto; A 92/I/21a dtto; FK 91 dtto; GC 19.02 dtto; JS 167 Villa Chepes; VS 19 dtto; LF 15 dtto; KH 371 Chepes Viejo; STO 202 dtto, STO 320 dtto; LB 399 dtto, LB 461 dtto; JO 1128.01 dtto, JO 1128/1 10 km před Chepes, JO 1130/1 Villa Chepes; Tom 136/1 El Rodeo, Tom 138/1 Villa Chepes.

Gymn. bozsingianum var. longispinum Bozsing. nom. nud.
Bozsingův taxon z jeho cesty 1979. Jde o jedince s dlouhými a odstávajícími trny, patrnými již u ročních semenáčků. Nepopsáno.

Gymn. bozsingianum


Gymn. bozsingianum longispinum Chepes Viejo Bozsing

Gymn. bozsingianum – summary:
The plants had been found at first probably by Helmut Fechser who had lived in Argentina and had supplied with imports the firm of Karlheinz Uhlig in Rommelshausen near Stuttgart in Germany. The firm offered them in 1961 under the name Gymn. spec. Chep. V. The plants were offered only one time but they gave many seeds. The Austrian gymnofil Franz Bozsing in Salzburg had bought also several imported plants and he has merit with its multiplying. The plant is named after him and because Bozsing alone had not been the founder of the taxon, it should be named correctly Gymn. bozsingii. Franz Bozsing had longed for a visit of the finding place of the plant which had been named after him and this dream was realised in 1979. He observed also the specimens of the size of a man head there and his talks in Czech language from the trips have been unforgettable at the Czech gymnofil meetings which he has regularly taken part in like the fellow-countryman of Czechoslovakia.
Gymn. bozsingianum is the closest relation of Gymn. castellanosii and the natural areas are contiguous, the seeds are substantially the same. Some authors have criticized Schütz´s comparison this taxon description with Gymn. hossei even if it is possible to criticize everything in the old descriptions and some reason is always found. There is also one question here what was held at that time for Gymn. hossei and what is held for this taxon today. I mean that dr. Schütz had had right conception about Gymn. hossei (see the notes at Gymn. hossei) and if we have not seeds in our mind, then there is the resemblance here – and rather great.
Piltz has mentioned in his work about the taxon Gymn. castellanosii: „However, after today´s knowledge it is not seen like a contribution to promote single forms of the multiform sort like it is Gymn. castellanosii into the sort position“, and he published new combination Gymn. castellanosii var. bozsingianum (Schütz) Piltz, then he has humbled the taxon position to the variety level. However, we do not hold like necessary this taxon neither to promote, nor to humble and we let it here on the sort level like it has been originally described. Gymn. bozsingianum is unique and well distinguishable sort and even if it has the same seeds, Gymn. castellanosii is not so much variable to have to také this taxon else in. And to have even grater bid of the names for gymnofils, there was published another combitation in the Austrian Gymnocalycium 19 (3) 2006: Gymn. castellanosii ssp. bozsingianum (Schütz) Till & Amerh. We hold like already quite incomprehensible to row else var. armillatum to Gymn. bozsingianum: Gymn. castellanosii ssp. bozsingianum var. armillatum (Piltz) Hüttner – Gymnocalycium (Austria) 19 (3) 2006.
It is possible to agree fully with the note „How it is known, length and diameter of the flower are very dependent upon the outer conditions (temperature, light)…..“. It is possible to hold like the best and exact compare method to observe flowers, their colour, size, and to observe seeds made in the culture on the same place in the same greenhouse in the all-year comport conditions, not on the finding places with various altitudes and with it depend weather conditions, self-evident quite different.

Gymnocalycium ferox (Backbg.) Slaba

Kaktusy č. 4 a 5, 1984

Basionym: Gymnocalycium hybopleurum var. ferox Backbg
Kakteenlexikon 168, 1966

Backebergův popis: Liší se (od Gymn. hybopleurum) silně šídlovitými, poněkud stisknutými okrajovými trny, střední chybí; květy velmi tuhé, asi 3,5 cm dlouhé, 4,5 cm v průměru, trubka asi 1,2 cm silná; sepály až 1 cm široké, zelené, nahoře široce zakulacené, se světlým okrajem; petály velmi světle olivově bělavé, jícen červený; tyčinky karmínové. Dle Backeberga se dále liší velmi silně šídlovitými trny v počtu 5 – 9, které jsou postavené pektinátně do stran, jeden směřující dolů.
Dr. Slaba popis doplnil: Trny jsou variabilní nejenom v počtu, ale i v délce, síle a charakteru zahnutí. Jsou dlouhé asi 25 mm, případně i delší, v průřezu velmi oválné, na horní straně často zploštělé až žlábkovité. Tělo stlačeně kulovité, až 12 cm široké a 6 cm vysoké. Epidermis matná, nejčastěji modrozelená. Žebra 8 – 16, až 20 mm široká, rozložená do zaoblených hrbolů, nesoucích nepříliš výrazné brady. Areoly oválné, 3 – 4 mm široké a 9 mm dlouhé, v mládí pokryté světle žlutohnědou vlnou, později světle šedohnědou plstí. Základní barva květů je bílá, vnější okvětní lístky jsou olivové, vnitřní ve spodní polovině víceméně tónované do sytě růžové. Okrajové a nejkrajnější plátky jsou širší, se zaoblenou tupou špičkou, vnitřní pak špičaté a úzké. Všechny okvětní lístky mají hedvábný lesk. Vnitřek květů se zdá být celorůžový, což způsobují i světle růžové tyčinky a špinavě červenožluté prašníky. Blizna je tmavě žlutá. V celku působí květ se svou krátkou trubkou zvonovitě.

Gymnocalycium ferox

Gymn. ferox var. ferocior (Backbg.) Slaba
Kaktusy 1984
Basionym: Gymn. hybopleurum var. ferocior Backbg.
Kakteenlexikon 1966
Od typu se odlišuje jedním, vzácněji více tangenciálně odstávajícími, k vegetačnímu vrcholu zahnutými středními trny. Okrajové trny jsou paprskovitě do stran rozložené, rovnoběžně s tělem, na rozdíl od typu nikoliv pektinátně ale kruhovitě uspořádané. Všechny jsou zpravidla o něco mohutnější, zejména střední trn bývá výrazně ztloustlý. Semena stejná jako u typu, tedy červenohnědá se silným leskem.
Domovina: okolí Los Llanos, La Rioja, Argentina.
Jde o výraznou konvergenci s některými formami Gymn. catamarcense, např. Gymn. catamarcense P 73 (záp. Andalgala, Cesta de Belen), které bychom nebyli schopni rozeznat bez znalosti semen. Tyto formy Gymn. catamarcense však mají jemně bradavčitou strukturu testy, nikoliv s výrazným leskem typickým pro sekci Castellanosia, ale jen s jakýmsi hedvábným, sotva znatelným leskem, tedy semeny které má i nedávno popsaný taxon Gymn. coloradense patřící do sekce Mazanensia.
Rakouští gymnofilové Hans Till a Helmut Amerhauser ve svém zpracování taxonu Gymn. mostii popisují nový taxon Gymn. mostii ssp. ferocior Till & Amerh. a Slabovu kombinaci považují za mylnou. Jde však o omyl právě těchto autorů vzniklý přiřazením silně otrněné formy Gymn. mostii vyskytující se v Cordobě a která má semena odpovídající Gymn. mostii ke jménu Gymn. ferocior. Taxon Gymn. ferocior však jak všichni dobře víme podle semen patří správně ke Gymn. castellanosii.
Pro příznivce širšího pojetí druhu další kombinace: Gymn. castellanosii ssp. ferocior (Till & Amerhauser) G. Charles (Cactaceae Systematics Initiatives 20), i když správně by mělo znít Gymn. castellanosii var. ferocior (Backbg.) G. Charles.
Hans Till reaguje v rakouském Gymnocalycium 21 (4) 2008 na tuto zcela oprávněnou kombinaci opakováním svých dogmat a domněnek, které však, bohužel, jsou přijímány mnohdy i u nás. Jistý náš pěstitel mi napsal: „…naleziště tohoto taxonu je Aga de Ramon a to je dáno…..“ Jsem přesvědčen o tom, že nic takového není dáno - naopak dr. Slaba uvádí naleziště Gymn. ferocior 4 km od Punta de los Llanos, jeho nález má krásně lesklá červenohnědá a hladká semena, jasně patřící ke Gymn. castellanosii. Ne každý musí papouškovat popleteniny ze zahraničí. Osoba, která vyslovila domněnku „….a to je dáno….“, již nebude mít nato, aby se přiklonila k jinému názoru (i když byla na nalezišti), aby náhodou nedostala na frak od Otce Představeného. Podle toho pak vypadají seznamy polních čísel, kde jsou zmiňovány určité náznaky nesouhlasu s tou nebo onou rakouskou kombinací, ale k publikaci myšlenky již takoví lidé nemají sílu a odvahu, i když jsou přesvědčeni o zvrácenosti myšlenek, které by bylo možné kritizovat. Je pak otázkou, kolik rostlin vlastně Hans Till v jeho bádání sloučil dohromady. Hans Till může psát o hybridizaci rostlin během věků a účelově využívat (nebo zneužívat ?) jiných odborných prací týkajících se dlouhodobého vývoje rostlin, ovšem tak by mohl každý autor příležitostně překrucovat zákony přírody ke svým podloudným záměrům za účelem vlastního zviditelnění se. Ale jedno je zde zcela jasné a nevyvratitelné: Pokud řadíme gymnokalycia v systému dle semen, Gymn. ferox a ferocior patří zcela jasně a jednoznačně ke Gymn. castellanosii. Pokud Hans Till rostliny od Aga de Ramon považuje za nějaké prakřížence, měl je tak popsat a nikoliv poplést s dobrým taxonem Gymn. ferocior. Tak došlo opět jen k dalšímu z mnoha mnohotvárných zmatků. Také bychom se mohli řídit podle Mendelových zákonů a dopletýnkovat Gymn. carminanthum např. ke Gymn. cardenasianum. Kdo však chce následovat různé fantasmagorie, ať si taxon klidně označí Gymn. mostii ssp. ferocior. Backeberga a dr. Schütze pak musí v nebi trefit šlak. Nedivím se, že mladých gymnofilů je méně a méně. Když mají číst takové články jako produkuje Hans Till, ani se tomu nedivím. Možná si některý čtenář řekne, že jsem zaujatý proti rakouským pracem. Ale když pěstujete gymnokalycia 43 roky, pak vás takové „literární skvosty“ mohou jen naštvat. A stále přepisovat podle rakouských nesmyslů cedulky, to mne již přestalo bavit. To ať si dělají ti, co zahraniční myšlenky hraničící se zdravým lidským rozumem ochotně papouškují a publikují. Hans Till publikuje šest snímků semen okruhu Gymn. castellanosii, některé snímky ukazují semena již s mírně hrbolkovitou testou, ne tak silně lesklou, ale jen mírně lesklou. Taková semena mají také Gymn. coloradense a Gymn. ferrarii ssp. evae, zatím zde řazené do sekce Mazanensia sensu Schütz. Měl jsem v úmyslu pro tato semena popsat novou sekci „Intermedia“, práce již byla připravená pro tisk. Ale kde se vzal tu se vzal „tiskařský šotek“ a k otištění nedošlo. Zda tento šotek pocházel z Podkrkonoší, nemám dosud ověřené. Závěr: Pokud bychom přistoupili na bludné teorie Hanse Tilla, pak můžeme zrušit veškerá členění rodu Gymnocalycium podle semen a řadit gymnokalycia podle toho, jak nás momentálně napadne

Gymn. ferocior

Gymn. ferox – summary:
It is the striking convergention with some forms of Gymn. catamarcense, for example Gymn. catamarcense P 73 (west of Andalgala, Cuesta de Belen) which we would not be able to differentiate without seeds knowledge. However, the forms of Gymn. catamarcense have slightly rugged structure of the testa, not with the striking sheen typical for the sectio of Castellanosia but only with some silk, hardly perceptible sheen, so the seeds which have also not long ago described taxon Gymn. coloradense belonging into the sectio Mazanensia.
The Austrian gymnofils Hans Till and Helmut Amerhauser in their work about the taxon Gymn. mostii have described new taxon Gymn. mostii ssp. ferocior (Backbg.) Till & Amerh. and they hold like mistaken the combination of Slaba. However, it is the error just of these authors coming to existence with the rowing of the strongly spined form of Gymn. mostii from Cordoba which has the seeds agreeing with those of Gymn. mostii to the name Gymn. ferocior. However, the taxon Gymn. ferocior belongs right after the seeds to Gymn. castellanosii, as we all know well.
Another combination for the lovers of the broader conception of the sort: Gymn. castellanosii ssp. ferocior (Till & Amerh.) G. Charles (Cactaceae Systematics Initiatives 20), even if it would be more right Gymn. castellanosii var. ferocior (Backeb.) G. Charles.
Hans Till responds in the Austrian Gymnocalycium 21 (4) 2008 to this quite valid combination by repeating of his dogmata and presumptions, however, which are unfortunately taken also in ours. One our gymno-grower has written to me: „….The finding place of this taxon is Aga de Ramon and it is given…..“ On the other hand Mr. dr. Slaba has mentioned the finding place of Gymn. ferocior 4 km far off Punta de los Llanos, his find has nice shiny redbrown and smooth seeds, clearly belonging to Gymn. castellanosii. No everybody must repeat nonsenses from foreign countries like a papagay. It is a question, how many plants Hans Till has given here together. Hans Till can write about the crossing of the plants through the ages but one question here is quite clear and undisproved: if we row gymnocalyciums in the system after the seeds, the taxon ferocior belongs quite clearly to Gymn. castellanosii. If Hans Till the plants from Aga de Ramon holds for some natural hybrids (urhybrids), he would be better to describe them and not confuse it with the good taxon Gymn. ferocior. His article has been a way how to make another of many confusions. However, who wants to follow various fantasies, he can marked the taxon like Gymn. mostii ssp. ferocior. Then Backeberg and dr. Schütz must have an apoplexy in the sky. I do not wonder that the number of the young growers is less and less. When they have to read the articles which Hans Till produces, I do not wonder. Maybe some reader tells to himself that I am malign to the Austrian works. However, when I have been growing gymnocalyciums 43 years, then „the literature jewels“ can only worry me. And to overname plants after the Austrian nonsenses – I do not interested in. Hans Till has published in his work six photos of the seeds of the affinity of Gymn. castellanosii, some photos show seeds already with rather rugged testa, not so clearly shiny but little shiny. Gymn. coloradense and Gymn. ferrarii ssp. evae have also the seeds like those, rowed into the sectio of Mazanensia sensu Schütz for the time being. I have had in plan to describe new sectio for those seeds „Intermedia“, the work had been already prepared for a print. However, some „misprint“ had occured somewhere and it has not been appeared. If the „misprint“ has originated from Podkrkonoší I have not authenticated. The conclusion: If we take into our mind the erring theories of Hans Till, we can injure all rowing of the genus Gymnocalycium after the seeds.

Gymnocalycium esperanzae Řepka et Kulhánek

Schuetziana Volume 2, Issue 3, 2011, str. 3 – 21.

Stonek stlačeně kulovitý až kulovitý, 5 – 9 (- 16) cm v průměru a 5 – 8 (- 12) cm vysoký. Epidermis matná, nazelenale hnědá až nazelenale šedá, často potažená světle šedým povlakem. Kořen pozoruhodně dlouhý, řepovitý, sloužící jako zásobní orgán, rozvětvený jen ve vrchní části. Žebra (7 -) 9 – 12 (- 16), přímá, na mladých rostlinách zcela plochá, na dospělých rostlinách hrbolcovitá se zvlněnými jemnými zářezy mezi nimi, rozdělená krátkými, mělkými příčnými zářezy do zakulacených hrbolků, pod areolami vystupujícími do mírně hranatých nebo zakulacených brad; ve spodní části 12 – 18 (- 30) mm, v horní části 7 – 10 mm široká. Areoly oválné až kulaté, mírně vnořené, s bohatou nažloutlou až šedou (načernalou) vlnou, nebo někdy skoro holé, 7 – 15 (- 18) mm od sebe vzdálené.
Okrajové trny 3 – 5 (- 7), pokud je počet 5 nebo 7 pak je horní pár nejkratší, pokud je počet 3 pak tvoří tvar T. Trny mladých rostlin tenké, šídlovité, na dospělých rostlinách tuhé, směřující nevýrazně nahoru nebo ohnuté k tělu (nebo přímé), na řezu kulaté až mírně kosočtvercové, zjevně odkloněné až přímé (vzácně přitisklé), ve spodní polovině až dvou třetinách hnědé až černé nebo modravě šedé, uprostřed bledě purpurové, v horní části rohově zbarvené, jejich špička často zahnutá nahoru, (8 -) 12 – 18 (- 25) mm dlouhé. Střední trn chybí.
Květy oboupohlavní, nálevkovité, v plném otevření táckovité, (45 -) 55 – 60 (- 70) mm dlouhé a 35 – 40 mm široké; okvětní lístky stejně dlouhé jako perikarpel včetně receptakula nebo trochu kratší; perikarpel velký, 15 – 25 (- 35) mm dlouhý, 12 – 15 mm široký, šedavě zelený. Vnější okvětní lístky oblé až kopinaté, bělavě narůžovělé, zevně se širokým našedle hnědavým proužkem, na základně bledě purpurové, plynule přecházející do šupin receptakula. Vnitřní okvětní lístky oblé až široce kopinaté, vrchol tupý, zužující se k základně, bělavě růžové až bledě růžové, na základně často bledě purpurové nebo bledě růžové, 18 – 25 mm dlouhé a 5 – 8 mm široké. Receptakulum široce trychtýřovité, 10 – 13 mm vysoké, narůžověle purpurové. Čnělka bělavě žlutá, vyrůstající ze dna receptakula, 10 – 13 mm dlouhá; blizna bledě nažloutlá, 10cípá. Tyčinky vyrůstající ze stěn receptakula, neuspořádané do sérií; vrchol horních tyčinek dosahující vrcholu čnělky. Nitky bledě nazelenalé, spodní část spodních nitek mírně růžová, prašníky bledě nažloutlé. Ovarium oválné až mírně kónické, 12 – 15 mm vysoké a 5 – 7 mm široké, komora bílá, stěna (včetně stěny receptakula) až 3 mm silná.
Plod oválný až oble vřetenovitý ( až soudkovitý), našedle zelený až modravě zelený, v plné zralosti až bledě nahnědlý, matný, (20 -) 22 – 30 (- 35) mm dlouhý a 15 – 18 mm široký; šupiny 10 – 14, většinou polokulaté, nahoře zakulacené nebo s tupým vrcholem, růžové nebo bělavý okraj a namodralá zelená základna. Semeno zploštěle kulaté, při bočním pohledu přilbovité, horní okraj ohnutý až hranatý, tmavě kaštanové až načernale hnědé, silně lesklé, (0,92 -) 1,0 – 1,2 mm dlouhé a 1,0 – 1,2 (- 1,3) mm široké (podrod Microsemineum). Papily na buňkách testy excentrické. Hilo-mikropylová oblast vnořená, podlouhlá, při bočním pohledu více zploštělá, s bledým okrajem; mikropyle umístěné ve spodní části hila, okrouhlé.
Domovina: Argentina, provincie La Rioja, Sierra de Ulapes, poblíž osady Nueva Esperanza.
Nový druh nalezli autoři popisu v lednu 2009, hrdinní brněnští gymnofilové doc. Radek Řepka a Tom Kulhánek. Pro vzhled tohoto gymnokalycia byl objev nazýván jako „Copiapoa“ mezi gymnokalycii, je jen otázkou zda si šedobílý povlak udrží i semenáčky v kultuře. Asi to bude jako u Gymn. prochazkianum, a sice mnoho slunce a nezalévat rostliny shora, ale jen podmokem. Objev samotný a hlavně místo výskytu se přísně tajilo, napřed šlo o prioritu popisu, ale ukázalo se, že jde i o to kdo to nejrychleji vypěstuje a co nejdráž bude prodávat a namastí si šrajtofli. I přes přísné utajení jako na CIA a KGB navštívilo v roce 2010 toto naleziště tolik gymnofilů, že by tam mohly jezdit tramvaje z Buenos Aires.
O tomto druhu se rozepsal doc. Radomír Řepka v časopisu Kaktusy 2012/1 a uvádí variabilitu v barvě pokožky a v otrnění. O závodech v prioritě popisu se nezmiňuje. Po počátečním senzacionalismu ohlodně epidermis přirovnávané ke kopiapoi asi dojdeme k závěru, že voskovitý povlak neboli hermelínová patina nebude asi jednotného vzezření. Vzhled rostlin a příslušnost semen rodu Microsemineum sekce Castellanosia mne neustále svádí k myšlence, jak dlouho bude trvat našim jižním přátelům, než taxon překombinují pod Gymn. castellanosii: pak to bude vypadat: Gymnocalycium castellanosii Backbg et Piltz ssp esperanzae (Řepka et Kulhánek) Hans und Franz.

Gymn. esperanzae v kultuře, foto JChv


Gymn. esperanzae v přírodě, foto JChv


Květ Gymn esperanzae


Gymnocalycium esperanzae

Gymn. esperanzae – summary:
The new sort was found by the authors of the description in Januar 2009, the heroic gymnogrowers from Brno – doc. Radek Řepka and Tom Kulhánek. As to the appearance of this gymnocalycium the discovery has been called like „copiapoa“ of the genus Gymnocalycium. There is only one question here if also the seedlings will have gray-white coating in a culture. Maybe it will be the same like with Gymn. prochazkianum: many Sun shinning and no watering from above but only through a bottom. The discovery itself and mainly the place of the occurence have been top secret, at first it had been for the sake of the priority of the description, however, it has been shown that it is some reason more – to be first to sell the seedlings – with high price. Even if it has been top secret like in the CIA or KGB, so many gymnogrowers visited the finding place in 2010 that it would be possible to build a tramway line from Buenos Aires.
Doc. Radomír Řepka writes about the sort in the journak Kaktusy 2012/1 and mentions the variability in the epidermis colour and in the spination. He mentions nothing about the race for the description priority. After the initial senzationalismus as to the epidermis compared to copiapoa we could go to a conclusion that the waxy coating or mouldy patina will not be probably uniform. The plants appearance and the appurtenance of the seeds to the subgenus of Microsemineum sectio Castellanosia offer me an idea how long it will last to our friends in the South to overcombine this taxon under Gymn castellanosii: then it will look like this Gymnocalycium castellanosii Backbg et Piltz ssp esperanzae (Řepka et Kulhánek) Hans und Franz.