 |
|
 |
|
» 50 let od založení Kaktusářského
kroužku v Olomouci -
Vzpomínka na zakladatele kroužku a ranou historii. 50 let od založení Kaktusářského kroužku v Olomouci a vzpomínka na jeho zakladateleRád bych se také připojil ke gratulantům a vzpomněl tohoto výročí, a připomenul čtyři osoby, které stály při založení kroužku roku 1955. Byli to Václav Kostelník, František Kuběna, JUDr. Ferdinand Rolný a Ferdinand Plesník. Václav Kostelník byl soukromý zemědělec v Litovli a byl také první ze zakládajících členů, kdo pro svoje kaktusy postavil skleník. Jeho sbírka astrofyt byla známá široko daleko, ale skleník jedné zimy vyhořel. Vzhledem ke své zemědělské činnosti se do organizačních záležitostí příliš nezapojoval, byl však nejdéle žijícím zakládajícím členem, zemřel na jaře roku 2004. Dr. Rolný působil jako soudce, avšak vzhledem k určitým problémům později tuto funkci nemohl zastávat. Měl pronajatou světničku v nejhořejším patře hotelu Morava (později Brioni) v Riegrově ulici v Olomouci, kde měl také za oknem svoje kaktusy. Mnohokrát jsem ho navštívil v bufetu v Ostružnické ulici (později prodejna ESO, co je tam teď ani nevím), kde vstřebával produkty jihomoravských prosluněných strání a kde jsme prodiskutovali nejeden problém. Dr. Ferdinand Rolný působil v různých funkcích výboru kroužku, nakonec jako předseda revizní komise. František Kuběna a Ferdinand Plesník byli kolegové ze Správy Střední dráhy v Olomouci, oba tedy byli celoživotní železničáři. Oba se v podstatě střídali v předsednictví kroužku od jeho založení. František Kuběna bydlel na třídě Osvobození 30 a měl na dvorku několik pařeništních oken. Pěstoval hlavně gymnokalycia, měl pěkné vzrostlé rostliny. Na pěstování gymnokalycií byl vlastně olomoucký kroužek zaměřen od svého založení. Ferdinand Plesník bydlel v padesátých až sedmdesátých letech na Rooseveltově ulici v Olomouci a naproti svého bydliště měl pronajatou zahradu. Před druhou světovou válkou bydlel v nádražní budově v Rýmařově, kde byl zaměstnán jako náčelník stanice a kde měl voliéru s chovem okrasných bažantů. Roku 1938 však Rýmařov připadl sudeťákům a Ferdinand Plesník jako Čech musel sbalit nejnutnější věci a s manželkou a dvěma malými syny byl odsunut ven ze Sudet. Poté se usadil v Olomouci ve své rodné ulici Rooseveltově. Zde se již k chovu nevrátil, ale dal se na pěstění kaktusů, převážně gymnokalycií. V olomouckém kroužku dlouho pracoval jako předseda nebo jednatel. O Ferdinandu Plesníkovi mám nejvíc informací proto, že to byl bratr mé babičky, tedy můj prastrýc. Ferdinand Plesník za své aktivní činnosti popsal Gymnocalycium fričianum Plesník a Gymnocalycium eurypleurum Ritter ex Plesník. Tehdy se proslavil vypěstováním Gymnocalycium eurypleurum a Gymnocalycium paediophilum ze semen od Friedricha Rittera, což se tehdy v Evropě nikomu nepodařilo. Semenáčky pak jezdili loudit největší gymnofilové z Brna i z Rakouska. Při té příležitosti si vzpomínám, jak se strýc rozčílil, když již měl škemrání dost a na jednoho pana redaktora se obořil se slovy „Od toho množení jsem tady já!“ To tedy byli čtyři zakladatelé olomouckého kroužku z roku 1955, já si je pamatuji od roku 1966, kdy jsem do kroužku vstoupil. Je však třeba vzpomenout i na „předchůdce“ olomoucké organizace, jako byli pan řídící školy Martínek, který bydlel v Olomouci na Povlu a dopisoval si před válkou ještě s Alberto Vojtěchem Fričem, pak pan Jan Šuba starší z Týnečka u Olomouce, kde pak převzali pěstění kaktusů jeho synové. Kaktusy také pěstoval Ferdinand Plesník starší (1873-1952), otec Ferdinanda Plesníka a můj praděd - legionář, cestovatel, malíř a filatelista.
Je třeba připomenout, že olomoucký kroužek byl velice činný a pracovitý. Nejslavnějším obdobím bylo pravděpodobně v době vydávání proslulých Fričian, které redigoval p. Prof. Stanislav Křupka, při vydávání byl nápomocen svými kresbami Stanislav Vymětal, odborný asistent z olomoucké univerzity. V té době pracovali ve výboru nezištně např. MUDr. Zdeněk Blatný, MUDr. Stanislav Kapoun, Vratislav Stejskal a velmi byl nápomocen tehdejší náměstek ředitele muzea RNDr. Buhunil Šula, který měl vřelý vztak k přírodním koníčkům, např. i ke skautingu v krátkém období roku 1968. Jeden čas vedl kroužek p. František Stupárek z Olomouce - Nového Světa, kde měl na zahradě postavený krásný skleník a kde nás na výjezdních schůzích učil např. roubovat kaktusy, ovšem starší kaktusáři jako p. Lang a p. Plesník neměli pro nové metody pochopení. Takový je však koloběh života. Znám to i z domu z diskuzí s mým patnáctiletým synem - pokud je někdo nejhloupější, tak jsem to vždycky já. A abych vzpomněl aspoň jednu ženu, musím jmenovat paní Otílii Vaverkovou z Křížkovského ulice v Olomouci, která dlouhodobě pracovala ve výboru, tak jako i dlouholetý člen výboru RNDr. Karel Novák z Ovesné ulice v Olomouci nebo Stanislav Typovský ze Střední Novosadské, nyní žijící v Horce. Samostatnou kapitolou by bylo pěstování kaktusů v Července u Olomouce, kde byl vlastně již předválečným pěstitelem p. Florián Lang, p. Jaroslav Gronych a více dalších členů, kteří se dnes aktivní klubové činnosti nevěnují. Ze známějších členů Olomouckého kroužku z oblasti kultury musím jmenovat prof. Antonína Schindlera, hudebníka a znalce hudby, na jehož varhanní koncerty ve Václavkově sálu muzea a hlavně v kostele Sv. Mořice docházela olomoucká kulturní veřejnost. Dalším členem byl redaktor olomouckého rozhlasu (sídlo bylo vedle Moravského divadla na náměstí naproti radnici) př. Sova, který měl menší sbírku na dvorku obytného domu vedle Základní školy v Olomouci – Povlu, okna zakrývající kaktusy byla připevněna řetězem a uzamčena. Dnes by mu asi ani to nepomohlo. Často jezdíval nakupovat kaktusy do tehdejší NDR k firmě Schulter. Proslavené též bylo zahradnictví v Olomouci - Neředíně přímo za hřbitovem. Bylo zde krásné oddělení pro pěstování kaktusů, jehož vedoucí byl také členem olomoucké organizace kaktusářů. Zahradnictví již dnes neexistuje. Zato je v provozu krásný komplex skleníků na výstavišti Flora. Nevím však o jakýchkoliv významnějších kontaktech olomouckého kroužku s touto organizací. Olomoucký kroužek také navštívila řada věhlasých kaktusářů se svými přednáškami. Mnohokrát zde přednášel dr. Bohumil Schütz z Brna, Josef Jelínek z Liberce, Emil Zavadil z Ostravy, ing. František Pažout z Prahy, dr. Jan Valníček z Prahy, ing. Miroslav Voldán z Prahy, jednou cestovatel a Rauschův průvodce Markus z Rakouska, dr. Vít Hrabě z Brna , specialista na fraileje, specialista na echinofosulokaktusy podplukovník Jan Pecháček z Brna, jednou přednášel o své první cestě do Chile Karel Kníže (nocoval v hotelu Palác a jako mladík jsem ho zde vyzvedl a zavedl do muzea), který krátce nato při další cestě již v Jižní Americe zůstal. A mnoho dalších……….. Také olomoucký kroužek podnikl mnoho zájezdů, pamatuji si na moji první účast na zájezdu roku 1967 k p. Vojtovi v Pardubicích, kde jsem si koupil Turbinicarpus macrochele a ten jsem vydržel pěstovat 30 let (nebo on to vydržel?). Hojná byla naše účast na X.celostátním sjezdu kaktusářů v Ostravě roku 1968, kde mi utkvěla v paměti pěkná přednáška p. Andreaeho z Německa. Každý účastík obdržel tužku se zlatým nápisem „X. sjezd kaktusářů - Ostrava“, kterou opatruji jako památku dodnes a ještě jsem se s ní neodvážil psát. Z dnešních členů se tehdy ostravského sjezdu zúčastnil i mladý jinoch Rostislav Kopečný z Bouzova, dnes již zkušený fořt. Tenkrát mimo jiné vzbudila velkou pozornost prodejní výstava importů firmy Karlheinz Uhlig z Německa, pro nás zážitek toť nebývalý. Tolik tedy vzpomínka na lidi, které jsem většinou sám poznal. To nejranější období jsem nepoznal a to další by bylo psaní zase pro další článek. Proto ať mne omluví ti, na které jsem snad nevzpomenul, ale ani já nejsem vševědoucí. © Ivan Milt, Nasobůrky
14. listopadu 2004
» 50. výročí kaktusářů v Olomouci – "Nová doba" - Vzpomínky na mladší období padesátileté historie kroužku. |
|||||||||||||||||||||||||
