|
|
ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD III. - MICROSEMINEUM
Gymnocalycium monvillei (Lem.) Br. & R.
The Cactaceae III, 1961, 1922.
Basionym: Echinocactus monvillei Lem.
Cact. Aliqu. Nov. 14, 1838.
Popis, překlad z němčiny:
Tělo kulovité, s četnými a velkými hrbolci, smáčknuté, bez vlny na temeni; žádná žebra, ale 17 svislých řad hrbolců, svěže a leskle zelené. Hrbolce, zejména na temeni, velmi těsně u sebe, na základně šestihranné, následkem vzájemného natlačení jsou různě hranaté, bíle tečkované, velmi široké (18 linek a více měřící), nahoře zploštělé a na nich podlouhlá, vejčitá areola, pokrytá vlnou. Podélné rýhy mezi žebry jsou světleji zelené a mají dole tmavozelenou linku.
Trny jsou velmi dlouhé v počtu 12 – 13, světle žluté, na základně purpurově červené, poněkud šídlovité, 18 linek dlouhé a delší, uspořádány po párech, ohebné, kroužkované a zploštělé, skýtající pěkný pohled; nejdelších je 10 bočních, jedenáctý nejvyšší jenejkratší, nejspodnější je o něco kratší než boční, střední trn je nejdelší, rovný, 2 couly a více dlouhý, tento jakož i jedenáctý často chybí.
Tento druh rád odnožuje, zejména ve stáří, je velmi variabilní.
Domovina: původní údaj Paraguay, Kordillery, nyní správně Cordoba, Argentina.
Všechny taxony v současné době zařazené k tomuto druhu, se vyskytují od jihu argentinské provincie Santiago del Estero až do provincie San Luis a na jih provincie Cordoba. Kromě Gymn. monvillei, které je nejdéle známo a je tedy typickým druhem, sem nyní řadíme také Gymn. horridispinum, Gymn. achirasense, Gymn. schuetzianum a Gymn. brachyanthum. Ještě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století jsme Gymn. monvillei pěstovali v evropských sbírkách pod chybným názvem Gymn. multiflorum. Gymn. multiflorum je však nyní pochybný taxon, který se nikomu přes veškeré úsilí nepodařilo spolehlivě identifikovat.
Hans Till věnoval tomuto druhu velkou pozornost a roku 1990 v rakouském Gymnocalycium uveřejnil doplněný popis:
Tělo jednotlivé, ale také rostoucí ve skupinách až 10 hlav, ploše kulovité až kulovité, s plochým lehce prohloubeným temenem. Nemá řepovité kořeny, ale podle půdních poměrů tělo opatřeno rozvětvenými kůlovými nebo plochými kořeny v převážně kamenité půdě. Tělo 60 – 90 mm vysoké, 70 – 320 mm v průměru. Epidermis svěže zelená až tmavě zelená, někdy tečkovaná,většinou hladká, více nebo méně lesklá. Žebra 12 – 22, přímá až poněkud šikmo postavená, 12 – 15 mm vysoká, od sebe oddělená hlubokými podélnými rýhami, na základně 16 – 22 mm širokými, žebra rozdělená do hranatých, většinou eliptických a bradovitě protažených hrbolců. Mladé hrbolce na temeni většinou bez trnů. Areoly u mladých rostlin oválné, asi 3 mm široké, 5 mm dlouhé, u starších rostlin podlouhlé, 4 – 5 mm široké a až 12 mm dlouhé, 19 – 22 mm od sebe vzdálené, přisedlé až poněkud vtlačené, s krátkou bílou vlnitou plstí, která později olysá a mizí.
Trny v mládí 5 – 7, později 9 (- 13), hřebenovitě postavené, přímé až k tělu šavlovitě zahnuté a tělo někdy zahalující, 15 – 40 mm dlouhé, stopkovitě kulaté až ploše kulaté, někdy hranaté, slámově žluté, zřídka slonovinové barvy, většinou s více nebo méně červenou nebo alespoň tmavě žlutou dolní částí. Starší jedinci mají střední trn, někdy je kratší, většinou však delší než trny okrajové, někdy shodné délky.
Květy vyrůstají z temene, široce nálevkovité, někdy obojetné (t.zn. s vyvinutými pestíky i tyčinkami), většinou však rozlišené v samčí (vyvinuté jen tyčinky) nebo samičí (vyvinuté jen pestíky), 5O – 70 mm dlouhé a až 80 mm v průměru, bílé až růžové. Perikarpel kónický, 10 – 12 (- 16) mm vysoký, 8 – 10 (- 13) mm v průměru, svěže zelený, lesklý, s trojhrannými, světle lemovanými šupinami s červenou špičkou. Vnější okvětní lístky kopisťovité, až 35 mm dlouhé, 12 mm široké, na základně světle zelené, ke špici nahnědle červené a s více nebo méně širokým bílým lemováním. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, až 40 mm dlouhé, 12 mm široké, bílé až jemně růžové, s více nebo méně růžovým středním páskem na vnější straně, vnitřní strana má většinou jen růžové špičky. Receptakulum krátké a široké, asi 3 x 8 mm, bledě růžové až bělavé. Nitky četné, tenké, vyplňující celý květní kalich, nejspodnější 2 – 3 řady přiléhající ku čnělce, bílé až nazelenale bílé. Prašníky oválné, žluté, u samičích rostlin zakrnělé, u samčích přesahující čnělku, pyl žlutý. Čnělka u samčích rostlin silná, kratší než tyčinky a blizna často málo vyvinutá, u samičích štíhlá, přesahující tyčinky, bílá až nazelenale bílá, bílá blizna s 9 – 11 laloky. Dutina plodu srdcovitá, 6 – 7 mm dlouhá, 5 – 6 mm široká, s bílou stěnou. Plod kulatý až široce kulatý, šťavnatý, 25 – 3O mm vysoký, 19 – 25 mm v průměru trávově zelený, se žlutozelenými šupinami, ve zralosti často bronzově zabarvený; otvírající se počínaje od základny na 1 – 3 místech délky. Plodové maso bílé, poutka neznatelná, často se vyskytující viviparie při delším ponechání plodů na rostlinách po dozrání, t.zn. semena klíčí již uvnitř plodu a v plodu jsou následně semenáčky. Semena malá, kulatá, asi 1 mm v průměru, 0,7 – 0,8 mm silná, červenohnědá až černohnědá, silně bradavčitá testa a lezce zalomené hilum s nažloutle bílým elaisomem, který nepřesahuje přes okrajový lem.
Domovina: Argentina, provincie Cordoba, od Sierra Grande a Sierra Chica až do hor na jihu provincie Santiago del Estero.
Další nálezy: STO 417 Bosque Alegre Cordoba, STO 392 Colonia Hogar, STO 222 Copina, STO 869 Las Chacras (typ monvillei s velkým květem), STO 223 Copina-Alta Gracia, STO 828 Sierra Tulumba, STO 414a El Condor, STO 870 Los Gigantes, STO 221 El Condor-Copina, STO 829 Cerro Pencales, STO 352 El Sauce-Rio Pinto, STO 193 Chuchilia Nevada, STO 115 La Falda-Horta Grande, STO 560 Los Coquilos, STO 194 Los Dios, STO 105 Cerro Los Gigantes, STO 393 Los Gigantes, STO 219 Ongamira; JL 107 Cerros Largos; LB 1087 La Cumbre, LB 1132 Ischilin, LB 969 Villa C. de America; DJF 369 El Condor; S 105 Cerro los Gigantes; Sl 11A El Condor; GN 217 Sierra Grande; JO 104 San José, JO 107 Pocho Cord., JO 150 La Higuenta Cord., JO 154 San José Cord., JO 452 Los Gigantes, JO 457 Carlos Paz, JO 777.02 Potrero de los Funes, JO 871.01 Ongamira, JO 874.01 dtto, JO 876.05 nad La Falda, JO 1003/5 Alta Gracia, JO 1004/2 dtto, JO 1005/3 dtto, JO 1006/1 dtto-Carlos Paz, JO 1007/01 Mina Clavero, JO 1011.01 nad La Falda, JO 1008.01 nad Copina, JO 1015/1 Aqua Rodeo-La Esperanza, JO 1016/1 dtto-La Toma, JO 1150/1 Suyuque Nuevo, JO 1153/2 Potrero de los Funes; WP 92-88/122 Copina, WP 64-78a Sierra Pelado; Tom 003/5 Alta Gracia, Tom 004/2 Alta Gracia, Tom 005/2 Alta Gracia, Tom 007/1 na Mina Clavero, Tom 008/1 nad Copina, Tom 011/1 nad La Falda, Tom 015/1 Aqua Rodeo-La Esperanza, Tom 016/1 La Esperanza-La Toma, Tom 158/1 Suyuque Nuevo, Tom 161/2 Potrero de los Funes; MT 07-064 Sierra las Peňas, MT 07-066 v Las Peňas, MT 07-163 Ambul, MT 07-180 Bajo del Pungo, MT 07-181 z La Falda, MT 07-185 El Rosario, MT 07-187 křiž nad dtto, MT 07-189 Tiu Mayo, MT 07-200 Quebrada de Luna, MT 07-202 Los Coquitos.
Gymn. monvillei Copina, foto Ch
Gymn. monvillei Sierra Grande
Gymn. monvillei Dos Rios, foto Ch
Gymnocalycium monvillei ex Lukašík short spines = krátkotrnné, sbírka ing. Martin Tvrdík
Vybrané formy Gymnocalycium monvillei, sbírka ing. Václav jiránek CSc
Vybrané formy Gymnocalycium monvillei, sbírka ing. Václav jiránek CSc
Vybrané formy Gymnocalycium monvillei, sbírka ing. Václav jiránek CSc Gymn. monvillei – the comment:
All taxa belonging to this sort at this time occur from the south of the argentinian province Santiago del Estero as far as to the province San Luis and to the south of the province Cordoba. With the exception of Gymn. monvillei which is known for the longest time and therefore it is the typical sort, we row here also Gymn. horridispinum, Gymn. achirasense, Gymn. schuetzianum and Gymn. brachyanthum. We grew even in the sixties and seventies of the last century Gymn. monvillei in the European collections under the wrong name Gymn. multiflorum. However, Gymn. multiflorum is a doubtful taxon and nobody has been succesful to make it clear reliable.
Rakouští gymnofilové nalezli dvě oddělené populace, jedna z nich je Gymn. grandiflorum Backbg. a druhou populaci popsali jako Gymn. monvillei var. steineri.
Gymnocalycium monvillei (Lem.) Br. & R. var. grandiflorum (Backbg.) Till
Basionym: Gymnocalycium grandiflorum Backbg. v Backeberg et Knuth Kaktus ABC 289, 417 (1935)
Tělo ploše kulovité, svěže zelené. Žebra 9 – 12, rozdělená v široké hrbolce, které jsou nepravidelně postavené buclaté hrboly. Hrboly 30 – 32 mm dlouhé, 25 – 3O mm široké, až 13 mm vysoké, nahoře ploché, po stranách 5 – 6ti hranné. Areoly 30 – 32 mm od sebe vzdálené, oválné, většinou nasedlé, zřídka mále vtlačené, 15 mm dlouhé, 5 – 6 mm široké, s bílou vlnitou plstí, která později šedne, vydrží ale dlouho.
Okrajové trny 5 – 7 (- 9), nestejně dlouhé, prostřední zpravidla nejdelší, 17 – 28 mm dlouhé, slámově až bledě žluté, bez červené patky, lehce hřebenovitš až paprskovitě postavené, většinou zahnuté k tělu. Střední trn u starých rostlin jeden, který však není ohnutý k tělu, ale od těla.
Květy čistě bílé, někty s růžovými špučkami, případně jemně šeříkově namodrale růžové, jinak jako u typu. U tohoto taxonu byly pozorovány dosud jen oboupohlavní květy a nikdy ne viviparie. Plod a semeno jako u typu.
Domovina: Argentina, Cordoba, jihovýchod Sierra Grande, 1.400 m n.m. (HT 88 – 223).
Jednoho jedince tohoto taxonu našel Backeberg u Stümera v Buenos Aires. Liší se od typu hlavně širokými, ve stáří více zakulacenými, buclatými hrboly, květy však nejsou vždy čistě bílé. Již dr. Schütz vyslovil domněnku, že by se mohlo jednat o staré Gymn. multiflorum. Idea sice správná, dnes již však neprokazatelná. Roku 1993 Neuhuber v rakouském Gymnocalycium zařazuje k tomuto taxonu jako synonym Echinocactus brachyanthus Gürke, tedy Gymn. brachyanthum (Gürke) Britton et Rose.
Další nálezy: VS 154 El Condor; LF 95a El Condor.
Gymnocalycium monvillei (Lem.) Br. & R. var. steineri Till
Varieta se liší od typu protáhlejším tělem a dlouhým, pometlovitým, odstávajícím, někdy také propleteným otrněním.
Naleziště navšívilo i několik českých cestovatelů, kteří potvrdili vyjímečnost otrnění tohoto taxonu, které bude pravděpodobně ovlivněno přírodními podmínkami na stanovišti. Semenáčky vypěstované v kultuře již splývají s formou typu a skutečně mimořádně vytrněné jedince odpovídající popisu lze získat jen výběrem.
Ruský pěstitel Viktor Gapon uveřejňuje v rakouském Gymnocalycium 22 (4) 2009 "emendovaný", tedy "rozšířený" popis variety steineri: "Starší forma se liší od typu protáhlejším tělem a světlým, průsvitným, dlouhým, pometlovitým,odstávajícím, někdy také propleteným otrněním." Dvě doplněná slova jsou vysazena tučně. Dnes tedy: Gymnocalycium monvillei (Lem.) Britton et Rose var. steineri H.Till emend. Gapon. Zde vidíme jednoduchý recept, jak dostat svoje jméno za název taxonu.
Další nálezy: JPR 109/260 Cumbre de Achala; STO 500 Sause los Quevedas, STO 219, STO 501 La Sierrita, STO 873 Mina Clavero, STO 700; VS 157 Niňa Paula; JS 169 Niňa Paula; LF 95 dtto; Sl 10a; WP 92-87/119 Cumbre de Achala; MT 07-161 Nina Paula.
Gymnocalycium monvillei steineri čtvero jedinců, sbírka ing. Martin Tvrdík Gymnocalycium monvillei var. coloratum Neuhuber
Tento taxon popisuje Neuhuber v rakouském Gymnocalycium 1999, má se lišit od typu hlavně růžovým receptakulem. V kultuře jedinci nevykazují žádnou odlišnost od typu a i tak považujeme tento popis za nadbytečný.
Další nálezy: HV 361 Pampa de Achiras.
Gymnocalycium monvillei var. safronovii Gapon
Gymnocalycium (Rakousko) 22 (4) 2009, str. 886.
Liší se od typické variety plochým tělem a silnými jantarově zbarvenými trny. Výskyt: Argentina, prov. Cordoba, Sierra Grande, okolí Ambul, 1130 m n.m.
Na první pohled popisovaný taxon zcela zapadá do variační šíře typu Gymn. monvillei a nedá se očekávat, že by byl uznán kdekoliv. Kdo máte ve sbírce výsevy rostlin od Ambul s čísly JO, MT, Tom atd., vězte tedy, že máte tuto tučnou a skvělou novinku. Kdo chce popsat další novinky v rámci Gymn. monvillei, může si zajet k p. Jiránkovi, který má pěknou kolekci těchto rostlin, a popsat jich tam ještě plnej trakař.
Gymn. monvillei var. grandiflorum – the comment:
Backeberg has found one specimen at Stümer in Buenos Aires before WW II. It differs from the type mainly by broad, in age more rounded, plump protuberances, however, the flowers are not always pure white. Dr. Schütz has already at that time said that it could be old Gymn. multiflorum. The idea is right, however, it is not demonstrable today yet. Neuhuber rowed to this taxon in 1993 also Gymn. brachyanthum (Gürke) Br. et R.
Gymn. monvillei v. steineri – the comment:
The variety differs from the type by more elongated body and by long, besom-shaped, outstanding, sometime always wattled spination. The finding place has been visited also by several Czech travellers, who has acknowledged the exceptionality of the spination of this taxon, which is probably influenced by the natural conditions on this place. Seedlings grown in the culture already merge with the type form and it is possible to get really exceptionally spined specimens agreeing with the description only with the selection.
The Russian grower Victor Gapon published in the Austrian Gymnocalycium 22 (4) 2009 "emended" description of the variety steineri: "The age form differs from the type with elongated stem and light, transparent, long, dense, like a broom and sometime interlaced spination". Two added words are written splashly. So today: Gymn. monvillei (Lem.) Britton et Rose var. steineri Hans Till emend Gapon. We can see here the simple prescription how to give one´s name behind a name of a taxon.
Gymn. monvillei v. coloratum – the comment:
Neuhuber described this taxon in the Austrian Gymnocalycium 1999, it has to differ from the type mainly by pink receptaculum. Specimens show no difference from the type in the culture and we hold this description for a superfluous one.
Gymn. monvillei var. safronovii – the comment:
It differs from the typical variety by the flat stem and strong spines with amber colour.
On the first sight the described taxon belongs quite into the variability range of the type of Gymn. monvillei and it is not possible to wait that it will be recognized anywhere. Who wants to describe the other "novelties" of Gymn. monvillei, one can visit Mr. Jiránek who has nice collection of those plants and describe there full barrow else.
Gymnocalycium monvillei subsp. brachyanthum (Gürke) Till
Basionym: Echinocactus brachyanthus Gürke, Monatschrift Kakteenkunde, 17:123, 1907.
Tělo jednotlivé, stlačeně kulaté, s poměrně hluboce vpadlým temenem, které je úplně bez trnů, až 12 cm v průměru, 7 cm vysoké, matně zelené, poněkud přecházející do šedozelena. Žebra 22, zcela rozdělená hlubokými zářezy do hrbolců; hrbolce jsou pětihranné a šestihranné, až 3 cm dlouhé a 2 cm široké a mají silně vystupující bradu. Areoly úzce eliptické, až 10 mm dlouhé a 2 – 3 mm široké, s krátkou šedobílou vlnitou plstí, která dlouho vydrží, brzy však úplně sešedne.
Okrajové trny zpravidla 5 nebo 7, po 2 nebo 3 párech do stran a jeden trn směřující dolů, ohnuté, velmi silné a píchající, při růstu světle jantarové, později barvy rohoviny, málo šednoucí; boční trny 15 – 25 mm dlouhé, spodní 10 – 15 mm. Střední trn obyčejně vyvinut není a jen zřídka bývá 1.
Poupata jsou kulatá – kulovitá. Květy vyrůstající v blízkosti temene nálevkovité, celá délka 6 cm. Semeník přechází bez trubky do koruny, tmavě zelený, lesklý, úplně holý, dole světlejší, mívá 15 – 18 šupin. Šupiny semeníku polokulaté trojúhelníkového tvaru, světle zelené, s bělavými prosvítajícími okraji, 3 – 6 mm dlouhé, 4 – 7 mm široké, silně masité, s prosvítajícími, poněkud zpět ohnutými okraji a hnědočervenou špicí, 10 – 16 mm dlouhé, 7 – 9 mm široké. Okvětí 5,5 – 6 cm v průměru. Vnitřní okvětní lístky kopisťovité, světle růžové, podél středu zezadu nazelenalé, směrem ke špici nahnědlé, 3 cm dlouhé, 10 – 12 mm široké, střední také kopisťovité s krátkou špicí, celé jemně růžové, střední žebro zevně poněkud vypouklé a tmavší, 3 cm dlouhé, 12 – 14 mm široké; nejvnitřnější lístky jako střední, ale jen 20 – 25 mm dlouhé, 9 – 10 mm široké. Tyčinky četné, nitky 8 – 10 mm dlouhé, bílé. Prašníky světle žluté velmi úzké, 1,5 mm dlouhé. Vnitřní dutina semeníku vřetenovitá, 1 cm dlouhá a stejně tak široká. Čnělka (včetně blizny) 18 mm dlouhá, velmi silná. Blizen 12, světle žlutých, 5 mm dlouhých.
Popis profesora Gürkeho byl jako u ostatních jeho popisů obsáhlý a perfektní. Jedna rostlina se nacházela v Botanické zahradě v Berlíně – Dahlemu. Má se lišit od příbuzného Gymn. monvillei hlavně krátkými květy, jen 6 cm, za špatného počasí dokonce jen 3,5 cm, podle čehož je odvozen i název taxonu – brachyanthum, zatímco květ u Gymn. monvillei má mít 9 cm. V popisu si také povšimněme: „semeník přechází bez trubky do koruny…“ Till uvedl jako domovinu neotypu Argentina, provincie San Luis, poblíž Suyuque, 1.320 m n.m. Již z těchto údajů je nepochopitelná myšlenka synonymie tohoto taxonu s Gymn. monvillei var. grandiflorum, tedy jméno naznačující velký květ. Backeberg byl přes všechny kritiky znalec kaktusů a jistě by jako grandiflorum nepojmenoval rostlinu s květem tak malým jako 6 cm, tedy spíše vyjímečným v rámci rodu Gymnocalycium.
Další nálezy: GN 91-77/1177 Suyuque Nuevo, GN 346/1187 Potrero de los Funes; LB 275 Suyuque Nuevo, LB288 dtto, LB 1400 Intihuasi, LB 479 La Verbena; STO 885 Loma Alta, STO 869 Salsacate-Las Chacras, STO 889 Suyuque Nuevo; WP 92-68/91 Quebrado de los Condores, WP 92-71/280 Suyuque, WP 92-73/303 Sierra del Morro; HV 1252 Cerro del Mago; Tom 169/1 Los Mombrillos-Santo Domingo, Tom 170/1 Loma Alta, Tom 171/1 San Miguel, Tom 172/1 San Salvador; JO 1160/1 Los Membrillos-S. Domingo, JO 1161/1 Loma Alta, JO 1162/1 San Miguel, JO 1163/1 San Salvador; MT 07-080 La Esquina-La Morena, MT 07-111 Los Membrillos, MT 07-116 Cerro Largo, MT 07-118 Gruta de Intihusi, MT 07-120 San Salvador.
Gymn. monvillei brachyanthum
Gymn. monvillei brachyanthum Gymn. monvillei ssp. brachyanthum – summary:
The description of prof. Gürke has been extensive and perfect like the other his desriptions. One plant had been living in the Botanic Garden of Berlin – Dahlem. It has to differentiate from the related Gymn. monvillei with short flowers, only 6 cm, if bad weather even only 3,5 cm, and it is also named after it – brachyanthum, while the flower of Gymn. monvillei is 9 cm long. We can also see in the description: „ ovary changes without tube to crown….“. Till has mentioned like the homeland of the neotype Argentina, province of San Luis, near Suyuque, 1.320 m. On the base of the data it is incomprehensible an idea of the synonymy of this taxon with Gymn. monvillei var. grandiflorum, so the name meaning big flower. Backeberg has been the cactus expert even if he has many critics and it is sure he would not have named grandiflorum the plant with the flower so little like 6 cm, then rather exceptional in the whole genus Gymnocalycium.
Gymnocalycium monvillei subsp. gertrudae (Neuhuber) Neuhuber
Liší se od typu větším, zcela plochým a silně odnožujícím tělem, více žebry (až do 20), tenkými a dlouhými, více než 10 okrajovými trny, které tělo obepínají, a také větším počtem středních trnů.
Domovina: Argentina, San Luis, Sierra de San Luis, blízko Colonel Pringles, 1.300 m n.m.
Autoři popisu se nejprve domnívali, že jde o horskou formu Gymn. monvillei, území rozšíření je asi 30 x 40 km. Rostliny bohatě odnožují a polštáře rostlin dosahují průměru až 40 cm a jsou hustě vytrněné svými slabými štětinovitými trny, které jsou na rozdíl od typu zbarveny mnohdy více do běla či šeda. Pojmenováno po paní Gertrudě Lugmayr z Lumbachu.
Gymn. monvillei brachyanthum gertrudae
Gymn. monvillei brachyanthum gertrudae Gymnocalycium monvillei subsp. gertrudae var. confusa Neuhuber
Má se lišit od subsp. gertrudae menším, polokulovitým tělem, které tolik neodnožuje, menším počtem žeber, kratšími a silnějšími trny v menším počtu, menším počtem středních trnů. Domovina: Argentina, San Luis, Suyuque, 1.320 m n.m.
Další nálezy: GN 102/257 Colonel Pringles; JO 776.01 Potrero de los Funes, JO 777.01 dtto, JO 778.02 Suyuque Nuevo, JO 779.04 dtto, JO 782.01 Carolina, JO 783.01 dtto, JO 784.01 Carolina-San Salvador.
Gymn. monvillei subsp. gertrudae – summary:
It differs from the type with bigger, quite flat and abudantly offspringing body, more numerous ribs (to 20), thin and long, more than 10 marginal spines which span the body, and also with bigger number of the centrals.
The authors have thought at first that it has been a mountainous form of Gymn. monvillei, the area of the occuring is 30 x 40 km. The plants make offsprings abudantly and the clusters reach the diameter to 40 cm and they are densely spined with thin bristle-shaprd spines which are often in the difference of the type coloured more to white or gray. Named after Mrs. Gertrude Lugmayr from Lumbach.
Gymn. monvillei subsp. gertrudae var. confusa – summary:
It ought to differ from subsp. gertrudae with littler, subglobose body which makes offsprings not too much, littler number of the ribs, with shorter and stronger spines in littler number, with littler number of centrals.
Gymnocalycium stuckertii (Speg.) Britton et Rose sensu Till
Proč sensu Hans Till? Protože právě o tomto taxonu vydal Hans Till pojednání v rakouském časopisu Gymnocalycium 2011, 24 (4) str 1007 – 1016. Autor uvádí historii taxonu a přichází s novým objevem, totiž že autoři americké publikace The Cactaceae Britton a Rose z roku 1922 chybně zpracovali původní popis Spegazziniho, který vyšel jen v Latině v Cactearum Platensium Tentamen v Buenos Aires 1905, a pak tento omyl dál následoval. Nyní po zkoumání historických pramenů přichází se závěrem, že Gymn stuckertii je vlastně nynější Gymn. monvillei v coloratum. Zda tomu tak je či ne si netroufám tvrdit. Z historie však je známo, že dr. B Schütz řadil Gymn stuckertii ke Gymn pungens, naopak pražský gymnofil ing Jiránek měl za Gymn stuckertii Gymn miltii nebo fischeri. Nebudu zde dále tento problém pitvat, protože druhy obestřené takovým více jak staletým tajemstvím je skutečně těžké posuzovat a člověk se nevyhne subjektivním názorům. Viz poznámky u Gymn. pungens.
Gymn. stuckertii – summary:
Why sensu Hans Till? As Hans Till published the article as to this taxon in the Austrian journal Gymnocalycium 2011, 24 (4), pages 1007 – 1016. The author mentioned the history of the taxon and he comes with the new opinion that the authors of the book The Cactaceae Britton and Rose from USA had wrongly translated the original description of Spegazzini which appeared only in the Latin language in the Cactacearum Platensium Tentamen in Buenos Aires in 1905 and this mistake went long time more. Now, Hans Till comes to the conclusion after historical sources searching that Gymn stuckertii is substantial Gymn monvillei v coloratum of the time being. I have no audacity to say if it is right or not. However, we have known from the history that dr Bohumil Schütz had rowed Gymn stuckertii to Gymn pungens, on the other hand the gymnospecialist ing Václav Jiránek from Prague holds Gymn stuckertii like Gymn miltii or Gymn fischeri. I will be not engaged with this problem because the taxa with the more than one century old mystery is really not possible to judge and one is not able to meet any object opinion. See the notes at Gymn pungens.
|
