ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD III. - MICROSEMINEUM

Gymnocalycium catamarcense Till & W. Till

Gymnocalycium (Rakousko) 8 (1), 1995.

Synonym: Gymn. hybopleurum (K.Schum.) Backbg., Backbg . & Knuth: Kaktus ABC 289, 1935.

Velmi variabilní ve vzhledu těla podle stanoviště a půdy, kulaté až polokulaté, ve stáří kulovité až protáhle kulovité, občas také odnožující. Dospělé rostliny v přírodě 35 – 60 mm vysoké, 75 – 90 mm v průměru, velmi staré rostliny 12O – 140 mm a až 420 mm vysoké, s rozvětveným, většinou silným kořenem. Pokožka matná, nelesklá, většinou šedozelená, zřídka hnědozelená. Temeno poněkud proláklé, ve vegetačním období nepokryté trny.
Žebra (9-) 13 – 26, přímá, mírně vyvýšená, v oblasti temene většinou s ostrými hranami, na základně plochá a 15 – 23 (-27) mm široká, příčnými zářezy rozdělená do +/- výrazných hrbolů s občas zřetelně stlačenými, špičatými bradami. Areoly oválné až podlouhle oválné, 6 – 10 mm dlouhé, 4 mm široké, 16 – 19 mm od sebe vzdálené, se světle žlutou až nažloutle hnědou vlnitou plstí, která rychle mizí. Trny (5 -) 7 (- 9), zploštělé, většinou hranaté, zřídka zakulacené, lehce až silně zahnuté k tělu, občas k tělu také přilehlé, řidčeji odstávající, 15 – 30 (- 40) mm dlouhé, hřebenovitě postavené, druhý nebo třetí pár nejdelší, trn směřující dolů většinou o něco kratší než trny nejdelšího bočního páru. Mladé trny na temeni většinou hnědé, později rohově žluté až světle hnědé s tmavší špičkou.
Květy vyrůstají z temene případně blízko temene z mladých areol, nálevkovité, 50 – 55 mm dlouhé, 40 – 43 mm v průměru při plném otevření, nejasně bílé až jemně šeříkově růžové s karmínově růžovým jícnem. Semeník kónický, 13 – 15 mm dlouhý, na základně 3 – 4 mm v průměru, ve výši nektarové komory 8 – 9 mm v průměru, olivově zelený, s polokulatými, načervenale zelenými, bíle lemovanými šupinami, které se pozvolna prodlužují a přecházejí ve vnější okvětní lístky. Spodní tmavě zelené s úzkým bílým okrajem, horní jsou pozvolna světlejší se širokými bílými okraji, nejdelší až 22 mm dlouhé, ke špici 8 mm široké, kopisťovité, na vnitřní straně bílé se zelenými středy nebo jasně šeříkově růžové s tmavším růžovým středním páskem. Vnitřní okvětní lístky 17 – 18 mm dlouhé, 5 – 6 mm široké, špičatě kopisťovité, občas slabě pilovité, nejasně bílé až jemně růžové se slabým středním proužkem. Vnitřní tyčinky tenké, 4,5 mm dlouhé, přiléhající ke čnělce a tak uzavírající úzkou, asi 1,5 mm hlubokou nektarovou komoru, růžově zbarvené, tak jako i zbývající tyčinky, které jsou uspořádány těsně k sobě na stěně trubky a ohnuté ke čnělce, kterou svírají a přečnívají. Prašníky oválné, 1,2 mm dlouhé, po odstranění pylu růžové, pyl žlutý. Čnělka asi 1,2 mm silná, asi 12 mm dlouhá. Blizna 6 mm dlouhá, na bázi žlutá, směrem nahoru nazelenalá, s 9 – 10 bliznovými laloky. Semeník tvaru kapky, asi 8 mm dlouhý, nahoře 4 mm široký, s bílou stěnou, hustě vyplněný rozvětvenými, bílými semennými poutky.
Plod tvaru hrušky, 18 mm vysoký, 12 mm v průměru, tmavě zelený, namodrale ojíněný, otvírající se dole po straně. Semena oválně kulatá, asi 1 mm v průměru, červenohnědá až černá, povrch testy poněkud variabilní. Semena podrodu Microsemineum Schütz.
Má se lišit od Gymn. spegazzinii Britton & Rose většinou více zploštělými trny s hranami a karmínovými prašníky.
Domovina: Argentina, provincie Catamarca, západně Sierra de Manchao a Nevado del Candado, přibližně po linii Belen – Hualfin. Další nálezy: STO 130 Andalgala Cat. 1000 m, STO 250 Andalgala, STO 133 Andalgala – Aqua de Paloma, STO 135 Andalgala, STO 470 Campo de Belen, STO 257 Catamarca, STO 379 Sierra Zapata, STO 631 Cuesta de Belen, STO 637 Cuesta Chica, STO 626 Dique de Catamarca, STO 770 Farallon Negro, STO 166 Hualfin, STO 633 Choya – Capillitas, STO 748a Los Nacimientos, STO 262 La Puerta, STO 45 Mischiango – Mutquin, STO 163 Los Nacimientos; LF 70 Cuesta Minas Capillitas, LF 37 Cuesta de Belen, LF 37B Hualfin; JL 22 Cuesta de Belen; JS 138 Cuesta de Belen, JS 226 Chilecito; JPR 158/486 Cuesta de Belen; LB 1256 Cuesta de Chilcas, LB 1263 Andalgala; VS 65 La Puntilla, VS 121 Cuesta Minas Capillitas; Tom 075/1 Cuesta de Andalgala; MT 06-025 Londres, MT 07-259 Questa Mina Capillitas. Některé z uvedených položek mohou být i Gymn. pugionacanthum.

Gymnocalycium catamarcense


Gymnocalycium catamarcense

Gymnocalycium catamarcense Till & W. Till fa. ensispinum Till & W. Till
Popis tamtéž, překlad z latiny: Liší se od typické formy plochými trny, přímými až mírně zahnutými, mečovitými, až 40 mm dlouhými.
Forma ensispinum se vyskytuje na Cuesta de la Chilca poblíž tamního průsmyku a má se odlišovat mohutnějším otrněním. Pojmenována podle tvaru trnů – ensispinum = s mečovitými trny. Ty jsou při vyrůstání černohnědé, brzy ale šednou.
Další nálezy: GN 91-475/1515; STO 135 Andalgala.

Gymnocalycium catamarcense Till & W. Till subsp. acinacispinum Till & W. Till
Popis ve stejné publikaci, překlad latinské diagnozy: od typu se liší žebry s ostrými okraji, víc hustě seskupenými, výraznými hrboly, trny odstávajícími, málo ohnutými, květy štíhlými, hustě pokrytými šupinami, a kulatými plody.
Podle autorů popisu došlo k vývoji tohoto taxonu na západním úpatí Sierra de Manchao, to je na jižním okraji území rozšíření. Má se jednat o místní zvláštní populaci, která je prý vážně ohrožena napadením až z 90% černou houbou. Při pozdější návštěvě již mnoho takto napadených rostlin nežilo.
Další nálezy: STO 45 mezi Michango a Mutquin.

Gymn. catamarcense acinacispinum STO 45

(Gymnocalycium catamarcense Till & W. Till fa. montanum Till & W. Till)
a
(Gymnocalycium catamarcense Till & W. Till fa. belense Till & W. Till)

Oba taxony viz pod Gymn. pugionacanthum.

Rostliny Gymn. catamarcense byly dlouho pěstovány ve sbírkách a také dováženy z přírody pod jménem Gymn. hybopleurum Backbg., popis uveřejnil Backeberg v dánském díle Kaktus ABC, 1935, a jako basionym použil Schumannův taxon Echinocactus multiflorus var hybopleurus. To však rozporoval Hans Till v rakouském Gymnocalycium a došel k závěru, že tyto taxony nejsou shodné na základě poznatků studia literatury. Rakouští gymnofilové pozorovali mnohá stanoviště a došli k závěru, že taxon se vyskytuje pouze v argentinské provincii Catamarca, Backebergův taxon Gymn. hybopleurum zamítli, a popsali rostliny jako nový taxon Gymn. catamarcense, hned s několika dalšími taxony patřícími pod tento druh. V přírodě tento taxon tvoří vytrnění podle přírodních podmínek, tj. v závislosti převážně na nadmořské výšce, proto se vyvinula řada populací odlišných právě v otrnění. Ve sbírkách pak často tyto rozdíly splývají a není možné nalézt nějaké podstatné rozlišovací znaky mezi taxony typ – ensispinum – schmidianum – acinacispinum.. Hans Till uvádí, že zdání odnožujících rostlin v přírodě vyvolává hromadné vyklíčení semen na jednom místě, z nichž však jde vždy o rostlinky na sobě navzájem nezávislé. Zde však jako protiklad můžeme uvést Gymn. catamarcense P 72 Andalgala, které v kultuře velmi pomalu roste na rozdíl od jiných jedinců tohoto taxonu, vytváří několikanásobný počet areol a hlavně velmi bohatě na základně odnožuje.
Jedinci většiny taxonů dorůstají větších rozměrů a pokud chceme mít ve sbírce krásně vytrněné rostliny, nezbývá než více vysévat a rostliny si vybírat. Většina jedinců kvete později (tak jako Gymn. spegazzinii) než ostatní gymnokalycia.
Další dva popsané taxony z Tillovy obsáhlé práce, Gymn. catamarcense fa. montanum a Gymn. catamarcense fa. belense uvádíme pod následujícím druhem, Gymn. pugionacanthum, kam zcela evidentně patří.

Gymn. catamarcense – the comment:
It has to differentiate from Gymn. spegazzinii Br. et R. by mostly more flattened spines with tolls and carminered anthers. The homeland: Argentina, Catamarca, western of the Sierra de Manchao and Nevado del Candado, approximately on the line Belen – Hualfin.
The plants of Gymn. catamarcense have been growing in collections for a long time and they have been also imported from the nature under the name Gymn. hybopleurum Backbg., Backeberg published the description in the Kaktus ABC in Denmark in 1935 and he has used like a basionym Schumann´s taxon Echinocactus multiflorus v. hybopleurus. However, Hans Till came to the conclusion in the Austrian Gymnocalycium that both taxa are not the same on the base of the literature study. The Austrian gymnofils have observed many finding places and they came to the conclusion that the taxon occurs only in the argentinian province of Catamarca, they have rejected Backeberg´s Gymn. hybopleurum, and they have described the plants like the new taxon Gymn. catamarcense, immediately with several taxa belonging under this sort. The taxon makes the spination in the nature in the dependence upon the natural conditions, espucially upon the altitude, therefore many populations have developed alone and they are different in the spination. The differences often merge in the collections and it is not possible to find some substantial differentiate signs among the taxa typ – ensispinum – schmidianum – acinacispinum. Hans Till has mentioned that the semblance of the plants with offsprings in the nature is made by the collective sprouting of the seeds on one place, however, they are always independent plants. However, we can mean like an antithesis Gymn. catamarcense P 72 Andalgala which grow very slowly in the culture in the difference of the other specimens of this taxon, makes multiple number of areoles and it makes mainly offsprings at the base abudantly.
The specimens of the most taxa reach the bigger sizes and if we want in our collection the plants with beautiful spination, it is better to sow more and then to select the plants. The most specimens flowers rather later than the other gymnos (like Gymn. spegazzinii).
Gymn. catamarcense fa. ensispinum occurs on the Cuesta de la Chilca near the pass and it has to be different by more bulky spination. It has been named after the shape of the spines. Ensispinum = with spines like a sword. They are always blackbrown if growing but they are soon gray.
Gymn. catamarcense subsp. acinacispinum. It differs by ribs with sharp margins, more densely grouped striking protuberances, by outstanding spines, only slightly curved, and by slender flowers, densely covered with scales, and by rounded fruits.
After the authors of the description it came to the evolution of this taxon on the western slopes of the Sierra de Manchao, it means on the southern margin of the area of the occurence. It would have to be special population, to be said hardly endangered of 90% with black fungus. Many invaded plants did not already live at the later visit.
The other two taxa of the Till´s work, Gymn. catamarcense fa. belense and Gymn. catamarcense fa. montanum are mentioned under the following sort – Gymn. pugionacanthum where they evidently belong quite sure.