 |
|
 |
ROD GYMNOCALYCIUM
|
 Gymn. bicolor |
 Gymn. bicolor po zálivce |
Gymn. bicolor – summary:
It is very characteristic taxon which we candifferentiate after striking bicoloured spination, especially if we water the plants. The first imported plants came before WW II to the gardening of Mrs. Valentová in Bratislava, where the young Franz Bozsing had been also shortly employed, living with his family in Bratislava at that time. Then Zdeněk Fleischer in Brno has multiplied the plants. Only after more than 20 years, in the year 1967, new imports came to the importing firm of Karlheinz Uhlig in Rommelshausen in Germany. Dr. Schütz has mentioned with this continuity the name Gymn. curvispinum angusticostatum, sometimes also acuticostatum, however, it has been sprouting from the seeds offered by the firm of Uhlig the plants Gymn. nigriareolatum with rather sharp ribs. Gymn. bicolor has been sprouting also from the seeds B 44, and also from the seeds FR 433. Ritter had marked them for related with Gymn. valničekianum, and dr. Schütz did not agree with it. However, we know today that Gymn. bicolor, mostii and valničekianum are really close related, but Gymn. bicolor is also related with great surprise to Gymn. prochazkianum, they have been found the continuous forms between both taxa in Cordoba.
Gymn. valničekianum ssp. valničekianum var. bicolor (Schütz) Till & Amerhauser – another quite useless combination.
In the sixties and seventies of the last century even in the glorious time of gymnos-growing of dr Bohumil Schütz, it has come into existence the undescribed name Gymn. bicolor simplex. It had to be rather more spined form, the spines was longer and more outstanding so the plants looked like stronger spined. However, those marks have not been so striking.
Gymnocalycium prochazkianum Šorma
Gymnofil (CZ) 1,2 1999.
Tělo jednotlivé, ploché až polokulovité, 40 – 7O mm v průměru, pokožka tmavě šedá,matná. Temeno mírně prohloubené, pokryto trny. Žeber 7 – 9, rovně probíhající, příčnými rýhami rozdělená na čtyřhranné hrbolce 10 x 15 mm velké. Areoly kulaté, zpočátku špinavě bíle plstnaté.
Trny vždy 3 do 1 cm dlouhé, stejné délky, dva směřující do stran a jeden dolů, přilehlé, přímé až mírně zahnuté, bělošedé a píchající.
Květy vyrůstají blízko temene, trychtýřovité, 60 mm dlouhé a 50 mm široké, kopinaté. Vnější okvětní plátky růžově bílé s tmavším středním pruhem, vnitřní okvětní plátky jsou bílé, střed květu je tmavě růžový. Trubka je krátká, kryta několika šupinami.
Plod je podlouhlý, šedý, 15 mm dlouhý a 7 mm široký. Semena jsou drobná, načernalá a matná, asi 0,8 mm dlouhá a 0,5 mm široká, hilum nevýrazné, podrod Microsemineum Schütz.
Domovina: Argentina, Cordoba, na nízkém hřebeni jižně od městečka Quilino.
Rostlina popsána po údajném nálezci Jaroslavu Procházkovi z Brna. Popis je na dnešní dobu poměrně krátký, s popisem se asi dost spěchalo, neboť z ústních sdělení je možno se dozvědět, že taxon nalezl Ladislav Fischer z Hořic a již byl připraven popis Gymn. fischerianum po svém nálezci. Jak tomu bylo a kde je pravda, se již sotva dozvíme, prioritní je popis Gymn. prochazkianum a tak to již zůstane. Při popisech je také možná a také užívaná praxe, že taxon se popíše a teprve po zveřejnění popisu se shání umístění holotypu v herbáři. Rostlinky jsou na přírodním stanovišti jen těžko k nalezení, proto až nyní se nacházejí další formy, které postupně přecházejí svým habitem až ke Gymn. bicolor. Pěstování patří mezi náročnější, semenáčky pomalu rostou, často se doporučuje roubování, někdy je obtížné rostliny sprášit. K získání semen je třeba mít více rostlin a i když se zde neprojevuje nějaká dvojpohlavnost, jsou jedinci které lze označit za „sprašovače“, ti pak semena nevytvoří, a jakýsi „nosiči“, které lze sprášit a ti pak nesou plody.
Ptal jsem se nedávno jistého gymnofila v Brně, kde by popsal případný nový taxon rodu Gymnocalycium. Dostal jsem překvapivou odpověď: v Rakousku je to prý neprůchodné přes dvě osoby uznávající jen svoje popisy. V Gymnofilu prý ne, nejde údajně o registrovaný časopis, ale spolkový oběžník, a tím by byl popis neplatný. Hned mne napadlo, tedy popis Gymn. prochazkianum je neplatný – jde vlastně o jediný popis uveřejněný v Gymnofilu. Pro mne je zarážející, jaké nesmysly si mohou klást jako překážky pod své vlastní nohy páni botanikové, a dvojnásobně zarážející, když jde o nejbližší přátele samotného JPR.
Hans Till a Helmut Amerhauser opakují svoji kombinaci Gymn. valnicekianum ssp. prochazkianum (Šorma) H.Till & Amerhauser z roku 2002 i v rakouském Gymnocalycium 2008:815-838. Na jejich kombinaci reagovala moje manželka Eva a prohlásila: "Dyť mi jim taky nemusíme všechno uznávat!" Chrabrá to žena! I ona má více odvahy, než někteří naši činovníci. Tak to někdy v životě chodí: Kdo se moc sklání a chce být bit, bývá ztřískán (=obdoba přísloví "Kdo se ponižuje, bývá ponížen", nebo z Hanáčtiny: "Kdo chce kam, pomožme mo tam!"). Ať je to jak chce, je to krásný taxon.
Další nálezy: VS 141 Quilino; LF 81 Quilino; STO 1581 Quilino; WP 241/760 s of Quilino; GN 49-747/3626 dtto; Tom 028/4 dtto; JO 1028/4 4 km za Quilino; MT 07-208 4 km j Quilino.
Gymn. prochazkianum LF 81
Gymn. prochazkianum-bicolor intermediate form Quilino-San Pab
Gymn. prochazkianum ssp simile VoS 150, foto Volker Schädlich
Gymn. prochazkianum ssp simile VoS 150, foto Volker Schädlich
Gymn. prochazkianum fa 15 km severových od Quilino, foto Ing. Rudolf Frélich
Gymnocalycium prochazkianum kořen 8letého semenáče / root of 8 years old seedling
Gymn. prochazkianum – summary:
The plant described after the alleged discoverer Jaroslav Procházka from Brno. The description is relatively short for this time, it has been probably hurry with it, because it is possible to hear that the taxon had been discovered by Ladislav Fischer from Hořice and the description of Gymn. fischerianum had been prepared, named after its discoverer. If it is true we can hardly know now, the description of Gymn. prochazkianum has the priority and it will stay it forever. It is possible the practice with the descriptions, and it is also used: taxon is described and only after publishing it is lookong for some placing holotype in some herbarium.
The little plants are only hardly to find in the nature, thereforeonly now the other forms are found which make the continuous transitions as much as to Gymn. bicolor. Growing is rather more difficult, seedlings grow slowly, it is often recommended grafting, and it is sometime difficult to pollinate flowers. It is good to have more plants to get seeds and even if it is no true one.sexuality, we have specimens so called „pollinators“, they do not make seeds, and so called „carriers“, which are possible to be pollinated and then they have fruits.
I have asked some gymnofil in Brno where he would describe some contingent new taxon of the genus Gymnocalycium. I have got the surprising answer: It is said to be not acceptable in Austria for the sake of two persons recognizing only their own descriptions. It is said not in Gymnofil because it is not registered journal but only the society paper ant therefore a description will be invalid. I had immediately an idea so the description of Gymn. prochazkianum is invalid – it is substantially only one description published in Gymnofil. It is quite startling for me what nonsenses can be done like the barriers under their own feet by botanists, and much more startling if they are the closest friends of JPR alone.
Gymn. prochazkianum subsp. ivoi Halda & Milt
Acta Richnoviensis (13) 1, 2006
Liší se od typu hlavně většími semeny, zeleným tělem a větším počtem trnů. Velmi vzácná pětitrnná forma.
Stonek jednoduchý, kořen víceméně řepovitý; stonek stlačeně diskovitý, o průměru 40 – 60 mm, zčásti podzemní; bradavky do 7 mm délky, naspodu 14 mm široké, hranaté a víceméně kýlnaté, olivově zelené; bílá vlna areol postupně šedne.
Trnů 5, šídlovitých, 10 mm dlouhých,bělavých až hnědavých, pavoukovitých, nepravidelně zkroucených.
Květy do průměru 45 mm a 50 mm délky, bělavé s tmavorůžovým středem; vnitřní okvětní lístky v počtu ca 20, do 25 mm délky a 8 mm šířky, s bleděhnědým středovým pruhem, s vrcholem přišpičatělým; vnější okvětní lístky naspodu šupinovité, směrem k vrchu se prodlužují, jsou šedoolivové s bledým okrajem. 3 – 5 mm dlouhé a 4 – 6 mm široké; perikarp do 15 mm délky a 10 mm šířky je svrchu olivově zelený; ovarium do 5 mm průměru a 8 mm délky, tuhá; laloky blizny mléčně bílé; plod švestkovitý, šedozelený až fialový, do 15 mm délky a 10 mm v průměru, lysý, otevírající se 1 – 2 podélnými prasklinami; šupiny růžově lemované,chrupavka bělavá; semeno 0,8 mm dlouhé a stejně široké, černohnědé, bradavičnaté; hilum vtisklé.
Roste nad městečkem Quilino, odděleno od typu vzdušnou vzdáleností a nadmořskou výškou, výskyt ve vyšších polohách. Stanoviště je mírně stíněné menšími keři a řídkým travním porostem. Zatímco typ je na jiném místě i v tomto rozsáhlém údolí vzácný, tento taxon je ještě vzácnejší a v zimě roku 2005/2006 nebyl badatelskou výpravou nalezen. Důvodem je také zapuštění těl do terénu (jako u typu), bez květů nejsou k nalezení pro svoji imitaci splývání s okolním terénem. Mírné geografické odlišnosti jsou příčinou i pozdějšího období květů. Těmito geografickými podmínkami je zajištěno vzájemné oddělení taxonů.
Na tomto místě musím poděkovat takovým gymnofilům s dobrým srdcem, kteří mi tehdy (kdy jsem ještě nechtěl nikde jezdit) darovali semena. Semen nebylo mnoho, ale zůstal jsem asi jediným, komu se podařilo rostlinky vypěstovat. Pamětníci mohou vědět o historii Gymn. eurypleurum a Gymn. paediophilum, které vypěstoval snad jako jediný můj prastrýc Ferdinand Plesník, a tím se tyto dva krásné druhy udržely ve sbírkách.
Tento taxon zůstane asi ještě dlouho nepříliš rozšířený ve sbírkách pro svoji vzácnost a obtížnost při pěstování. Řadíme jej pod dobrý druh Gymn. prochazkianum Šorma. Pojmenováno po synovi Ivana Milta, Ivovi.
Hans Till a Helmut Amerhauser v rakouském Gymnocalycium 2008:815-838 označují taxon za synonym jejich Gymn. valnicekianum ssp. prochazkianum. Stačí však porovnat nejen dospělé rosliny, ale i semenáčky (viz obrázek). Tento taxon chtěl popsat jiný autor ve spolupráci s jistým členem vedení rakouských gymnofilů. Takový popis by jistě platný byl. Jak příznačné! Stále opakuji: nezáleží na tom co je popsáno, ale kdo to popsal.
Gymn. prochazkianum ivoi
Gymn prochazkianum ivoi v květu in flower
Vlevo (left) Gymn. prochazkianum LF, vpravo (right) Gymn. prochazkianum ivoi. Markantní rozdíly již v semenáčcích.
Gymn. bicolor - prochazkianum MT 07-213 Orcosuni, Los Argorobos,
nález známého pražského gymnofila a cestovatele Ing. Martina Tvrdíka
Oblast kolem Quilina v argentinské provincii Cordoba probádala řada cestovatelů zaměřených na gymnokalycia, specielně na okruh Gymnocalycium prochazkianum. Také Volker Schädlich z Německa, který naznačil myšlenku že Gymn. prochazkianum ssp ivoi by mohlo být totožné s Gymn. bicolor simplex (viz poznámky a obrázky tamo). Zda jde o správnou úvahu, nemohu zatím posoudit. Další cestovatelé potvrzují řadu přechodných forem mezi Gymn. prochazkianum a bicolor a dále pak ku Gymn. valničekianum. Pro sběratele a pěstitele gymnokalycií bude spíš důležitější tyto formy mít odlišené jmény. Pokud botanici zařadí všechny formy na jednu hromadu, nechť, ve sbírce si však nedovedu představit deset i víc místních nálezů pod jedním jménem. A tak i dochází k popisům dvou dalších taxonů:
Gymnocalycium prochazkianum subsp. simplex Řepka
Bradleya 31:109-112, 2013
Stonek plochý až stlačeně kulovitý, vyjímečně prodloužený, (36-)50-111(-250) mm v průměru a 30-80(130) mm vysoký. Kořeny středně dlouhé, rozvětvené, provázkovité nebo sporadicky zesílené nebo rozvětvené pod hypokotylem. Epidermis matná, zelená nebo mírně purpurově zelená. Žebra (9-)10-18(-21) přímá na mladých rostlinách slabě, na dospěých rostlinách silně hrbolcovitá se zvlněnými zářezy mezi nimi, rozdělená hlubokými či mělkými příčnými zářezy do zřetelných vyboulenin prodloužených pod areolou do mírně hranatých bradavic zakulacených na vrcholu; na vrchní části rostliny 15-18(-20)mm, ve spodní části 7-13 mm široká. Areoly oválné až kulaté, poněkud pohroužené, bohatě bělavě až světle nažloutle vlnaté, ve stáří holé, (10-)12-13(-28)mm od sebe vzájemně vzdálené.
Okrajové trny (3-)5-9(-11) hřebenovitě uspořádané, vrchní pár krátký, nejbližší pár nebo dva páry nejdelší, tři nejspodnější trny kratší než předešlé, bělavé až slonovinově zbarvené, kulaté nebo hranaté na řezu, spodní 1-3 trny namodrale šedé, nejspodnější směřující dolů, přímé nebo mírně zahnuté, ploše kosočtverečného (ensiform) tvaru v řezu, podélně žlábkované a rýhované. Všechny trny nebo pouze spodní okrajové a střední trny cibulovitě ztloustlé na základně, více často mírně odstávající, vzácněji přitlačené k tělu, (6-)10-24(-30) mm dlouhé; barevný rozdíl mezi horními a spodními okrajovými trny jasně zřetelný již v mládí i bez navlhčení. Střední trny (0-)1-4(-5), na mladých rostlinách chybějící, na starších rostlinách přímé, kulaté v řezu, šídlovité, pevné, šedomodré.
Květy oboupohlavní, krátce nálevkovité, 40-45(-50) mm dlouhé a 35-40 mm široké; v kultuře až 60 mm dlouhé a 50 mm široké, okvětí mnohem delší než perikarpel včetně receptakula; perikarpel velmi krátký, 8-12 mm dlouhý a 8-10 mm široký, tmavě nebo trávově zelený, lesklý, bez ojínění. Vnější okvětní lístky podlouhlé až špachtlovité až lopatkovité, bledě narůžověle bělavé, se širokým nazelenale hnědavým proužkem z vnější strany, na základně a okrajích bledě načervenalý, pozvolna přecházející do šupin na perikarpelu. Vnitřní okvětní lístky oble kopinaté až podlouhlé, vrchol se špičkou, zeslabené na základně, bělavě růžové až bledě růžové, s tmavším středním páskem, na základně často bledě purpurové nebo bledě růžové, 19-30 mm dlouhé a 4-5 mm široké. Receptakulum nálevkovité, 10-15 mm vysoké, uvnitř tmavě purpurové. Čnělka bělavá až bezbarvá, purpurově načervenalá na základně, prorůstající dno receptakula, 10 mm dlouhá; blizna mírně nažloutlá, 9-10ti cípá. Tyčinky vyrůstající v několika sériích (kruzích), spodní kratší než čnělka a vyrůstající z její základny, další série vyrůstající ze dna receptakula, za ní další 2-3 série, všechny nejméně ve své spodní polovině přiléhající ke stěně receptakula; jejich spodní polovina purpurová, horní polovina bělavá; s výjimkou malé spodní série prašníky všech ostatních tyčinek přesahují vrchol blizny. Prašníky jemně purpurové před otevřením, po otevření bledě nažloutle rohové. Ovarium podlouhle oválné až kónické, 6-12 mm vysoké a 5-8 mm široké, vnitřní stěna komory až 1,5 mm silná. Plod vejčitý až mírně hruškovitý, světle nebo trávově zelený, později bledě zelený v plné zralosti, matný, (11-)14-25(-30) mm dlouhý a (8-)9-15(-16) mm široký, šupiny 5-7, skoro polokulaté, tupé, bělavé a zelené na základně.
Semena vejčitá až podlouhlá, podélně mírně protáhlá, bočně mírně zploštělá, (0,7-)0,8-1,1(-1,2) mm dlouhá a (0,5-)0,55-0,8 mm široká (podrod Scabrosemineum). Testa potažená vypouklými polokulatými buňkami, červenohnědá (barva minerálu almandin) až červenočerná, matná až jemně lesklá. Hilo-mikropylární oblast nepravidelně vyvýšená, podlouhlá až široce podlouhlá, její okraj mírně vyhnutý ven, přímá nebo mírně vydutá, jemně vnořená, bělavá,ve spodní části s maličkým kulatým mikropyle.
Typ: Argentina, provincie Cordoba, department Sobremonte, obec Chuňa Huasi, pastvina se skalními plochami na malém kopci podél silnice asi 3 km jižně od obce, 890 m n.m., 26. Listopad 2012, sbíral Radomír Řepka (č. RER 707), CORD (holotyp).
Vzhled stonku staré rostliny Gymn. prochazkianum ssp simplex
Vzhled stonku starší rostliny Gymn. prochazkianum ssp simplex
Pražský gymnofil Ing Václav Jiránek CSc k tomu píše: jméno G. prochazkianum v. simplex, které, jak se domnívám, nemá nic společného s naším starým bicolor v. simplex (to roste o něco severněji). Je to z lokality Estancia Lumicara (XVJ 17). Patří to opravdu spíše k prochazkianum, juvenilní stadia jsou shodná a odpovídají prochazkianum - vidíš 2 misky semenáčů po 3 letech, 4. rokem se začínají zvolna lišit. Všechna následující fota Ing Václav Jiránek CSc.
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Estabcia Lumicara 3 leté
Orcosuni 3 leté
Gymnocalycium prochazkianum subsp. simile Řepka, subsp. nov.
Bradleya 31:109-112, 2013
Tělo ploché až ploše kulovité, v mládí podobné v habitu G. prochazkianum *prochazkianum, ve stáří intermedierního habitu mezi taxony G. prochazkianum *prochazkianum a G. prochazkianum *simplex; (41–)50–110(–122) mm v průměru a 10–50 mm vysoké. Kořeny dlouhé, provazovité, větvené, častěji však kůlovité až řepovité. Epidermis matná, šedozelená-hnědozelená, často pokrytá slabší šedavou patinou, často s lehkým růžovým nádechem, jen někdy tmavě zelená. Žeber 8–14(–15), přímých, u mladých rostlin plochých, u dospělých rostlin více nebo výrazně hrbolovité se zvlněným zářezem mezi nimi; žebra dělená mělkými příčnými zářezy do větších zaoblených hrbolů v dolní polovině zúžených a pod areolou prodloužených do výrazné zaoblené nebo slabě hranaté brady na jejich vrcholu; v dolní části 10–18 mm, v horní 8–10 mm široké. Areoly krátce oválné, nezapuštěné, ve stáří mírně zapuštěné, v mládí pokryty hojnou bělavě-šedavou vlnou, která se později ztrácí nebo se zbarvuje do tmavě šedé, vzdálenost areol (12–)14–24(–28) mm. Okrajových trnů 3–7(–9), do stran směřujících, dolní lichý směřující dolů je rovný nebo někdy mírně vzhůru prohnutý, pokud jsou jen 3, jsou uspořádány do tvaru písmene T, pokud je jich 5, horní pár je nejkratší, jeho trny jsou na průřezu ± okrouhlé, bělavé, další pár nebo dolní 3 trny jsou zploštělé, podélně rýhované (nebo někdy na průřezu okrouhlé), bělavé až rohovinově zbarvené až křídově bílé, vzácně narůžovělé nebo šedomodré. Výjimečně jsou všechny okrajové trny zploštělé a zaobleně nebo ostřeji hranaté a všechny (5–7) šedomodře zbarvené. Všechny trny jsou na bázi ztlustlé, jen u některých jedinců mírně od těla odstávají, (5–)7–22(–28) mm dl., u některých rostlin značně silné (1,0–2,5 mm široké nebo v průměru). Středové trny 0–2, u mladých rostlin chybí, u starších chybí také nebo se vyvíjí jediný, vzácně 2, jsou rovné nebo mírně prohnuté, přímo vzhůru směřující, na průřezu okrouhlé, šídlovité, tuhé, bělavé až rohovinově zbarvené.
Květy oboupohlavné, krátce nálevkovité, 40–48(–55) mm dl. a 30–35 mm širroké, okvětí delší než perikarp (včetně receptakula); pericarp krátký, 12–16 mm dl. a 5–7(–12) široký, tmavě zelený nebo šedavě zelený, matný, s lehkou ojíněnou patinou nebo s tmavým hnědorůžovým nádechem. Vnější okvětní lístky podlouhlé až slabě kopisťovité, hnědě zelené s úzkými bělavě narůžovělými okraji, na bázi purpurové, plynule přecházející do polokruhovitých šupin perikarpu. Vnitřní okvětní lístky segments obkopinaté, na vrcholu špičaté, zúžené k bázi, světle bělavě růžové, s růžově hnědavým středním pruhem, na bázi purpurové, 15–20 mm dl. a 4–7 mm široké. Receptaculum nálevkovité, 10–12(–15) mm vysoké, uvnitř intenzivně purpurové. Přepážka mezi nektarovou komorou a semeníkem bezbarvá. Čnělka bělavá, někdy jen na bázi nebo celá slabě purpurová, 6–10 mm dl.; blizna světle žlutavá, s 8–12 laloky. Tyčinky rostou v několika kruzích, dolní kruh je kratší než čnělka a vyrůstá ze stěny receptakula 3–4 mm nad bází čnělky; další kruh vyrůstá na úrovni báze blizny a nad ním kontinuálně následují další řady. Všechny tyčinky alespoň svojí dolní polovinou přirůstají ke stěně receptakula; jejich dolní polovina je purpurová, horní bělavá; mimo dolní kruh tyčinek všechny ostatní přesahují vrchol blizny. Prašníky purpurové až purpurově fialové, po otevření se stejnou barvou. Semeník krátce oválný- podlouhlý, někdy k bázi zúžený, 10–16 mm vysoký a 8–12 mm široký, dutina bělavá, jeho stěna 2,0 mm silná. Plod vejčitý, někdy až podlouhle vejcovitý, šedozelený, matný, (14–)15–28(–30) mm dl. a (9-)10-16(-18) mm široký; šupin 5–7, 1/3–1/4 kruhovité, tupé, bělavé až narůžovělé and šedozelené na bázi. Semena vejcovitá-podlouhlá, podélně prohnutá, z boku mírně zploštělá, (0,8–)0,9–1,2(–1,3) mm dl. a (0,55–)0,6–0,8(–0,9) mm široká (podrod Microsemineum resp. Scabrosemineum). Testa pokryta polokulovitě vypouklými buňkami, výrazně červená až tmavočervená, výjimečně až červenohnědá (barva minerálu almandinu), matná nebo slabě lesklá. Hilum–micropyle region je vůči podélné ose semene šikmo posazený až prohnutý nebo částečně lomený, podlouhlý, bělavý, v dolní části s drobným okrouhlým mikropyle.
Typus: Argentina, provincie Córdoba, department Tulumba, obec Orcosuni, mezi křovinami na severních svazích Cerro Horqueta, 0.5 km severně od obce, c. 550 m nadmořské výšky, 25. listopad 2012, sběr Radomír Řepka (č. RER 701), CORD (holotype).
Gymnocalycium prochazkianum ssp simile VoS 150
Gymn bicolor ssp simile VoS 150, foto Volker Schädlich
Gymn. bicolor ssp simile VoS 150, nové nálezy Volkera Schädlicha
Vzhled stonku Gymn. prochazkianum ssp simile, morfotyb blízký Gymn. prochazkianum ssp simplex, foto Doc. Radomír Řepka
Vzhled stonku Gymn. prochazkianum ssp simile, přechodný morfotyp, foto Doc. Radomír Řepka
K tomu dodává Ing Václav Jiránek CSc: obtížně lze v tom buši nalézt místo kde se můžeš podívat dolů z kopce. Totálně a hustě zarostlý svah akáciemi, cercídiemi a podobnými supertrnitými keři a v něm jsem našel jediné místo cca 3x12 m kde to rostlo spolu s formou stellata. Trny bílé, tmavé, dvoubarevné, jednobarevné, dlouhé, krátké, více či méně početné. Stonky 7 - 10 cm široké. GPS máš v exifu fotek. 5 "variet" tam určitě vyselektuješ.
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Argentina2011
Gymn. prochazkianum subsp ivoi – summary:
Close to subsp. prochazkianum but with larger seed, green stem and multispinous. Rare form.
It grows above the town Quilino, divided from the type with the air distance and the altitude, it occurs in the higher altitudes. The standing place is slightly shadowed with smaller bush and infrequent grass. While the type is on another place in this extensive valley rare, this taxon is much more rare and the visit of the investigators in the winter 2005/2006 have not found it. It is also for the sake of the coalescing of the plants with the surface and it is not possible to find them without flowers. The slight geographical differences goes also to the different time of the flowering. Therefore it is ensured the dividing of both taxons.
I must thank to the gymnogrowers with the good hearts who had given to me some seeds in the time, when I had not want to go anywhere. Seeds have been only few, but I had been maybe only one who has been succesful in sowing. It is the same history of Gymn. eurypleurum Ritter ex Plesník and Gymn. paediophilum Ritter & Schütz, which had been grown by my grand-uncle Ferdinand Plesník like only one. Both sorts are in collections mainly to thanks him.
This taxon will be probably long tome not too expanded for the sake of its rarity and the difficulties with the growing. We row it under the well valid sort Gymn. prochazkianum Šorma. Named after the son of Ivan Milt – Ivo.
Hans Till and Helmut Amerhauser in the Austrian Gymnocalycium 2008:815-838 marked this taxon for a synonym of their Gymn. valnicekianum ssp. prochazkianum. However, it is enough to compare not only the mature plants but also the seedlings (see the picture). Another author had wanted to describe this taxon in the cooperation with one member of the Austrian gymnofils. The description like this would be surely valid. How peculiar! It depends on it by whom it has been described, not on it what has been described.
The area round Quilino in the argentinian province Cordoba has been observed by many travellers as to gymnocalyciums, especially to the affinity of Gymn prochazkianum. Volker Schädlich from Germany also visited those areas who suggested the idea that Gymn prochazkianum ssp ivoi could be identical with Gymn bicolor simplex (see notes and pictures there). I can not judge for this time if it is right idea. The other travellers report many intermediate forms between Gymn prochazkianum and bicolor and far tu Gymn valničekianum. It will be rather more important for gymnocalycium collectors and growers to have the forms with the different names. If the botanists will give all forms to one dump, let it be, however, I can not imagine in the collection ten or more place forms under only one name.
The letter for IM: I send you more the „rare form with five spines“ from the finding place cca 15 km NE of Quilino. However, I can make you sure that there are also the plants with three but also with seven spines at the same place. I am not convinced too much that ivoi has really value. We have searched the part from Sumampa to Quilino and we know that it is very perfunctory searching, however, I have an opinion that the plants are varying continuously from valničekianum (or what name it has now) as far as to the classic prochazkianum south of Quilino. However, I will not comment it. The nature is not uniform and it is really necessary to see it in the reality, one to be turn quiet. I had remembered to you also at the finding place of Gymn. bozsingianum. I had sown seeds from you Gymn bozsingianum var longispinum. The are the plants nearly without spines at the type locality behind the church and also these longispinums at one place among them. Therefore I am still more convinced that to do a description after one, two plants without bigger connections, or for the sake of any commerce, or for the sake (even worse) of some glory is not the right way. Let you see, the normal cactofils have goulash of it.
The answer: Many thanks for the photos and data. What you have written it is your opinion, however, I can not imagine in the practical life. My standard is rather the dividing of mammillarias, or more of notocacti. If you will také in your mind only valničekianum over bicolor to prochazkianum, how do you want it divide? I do not understand it.
The people who has a confusion in his head now, they will have this confusion in their heads even greatest then and I can not imagine the confusion not only at some cactofils but mainly in the collections. If one offers me bozsingianum longispinum I know what will sprout from, however, if he pollinate them only among themselves. If we will make it without any considerateness and without the names, then I can imagine not only the sowings but also the collections. I emphasise always that I am the gymnogrower and the collector, no botanist. Let the botanists make their work, I will not go from my line away, too. As to the botanists you can see in the exterior described (to have a hall-mark of a world-wide) Gymn morroense which one does not know what it substantially is with even now, and not later Gymn esperanzae, the plant with very strong portion of senzacionalismus, what is not more than a form of Gymn bozsingianum and I suppose that it will be overcombined somewhere in Austria to minimal to the subspecies of Gymn castellanosii. The descriptions have mainly like the aim (my descriptions) the holding the plants with the names, because the collector numbers and similar thinks are lost from the collections for the sake of no interest. Let we see the JPR numbers and the very beautiful plants with the notes „xyz“? Everything is not useful because it has no name. Will somebody buy the seeds of Gymn brachypetalum with some note like this? As to the situation in Argentina you can know what is the civilization and we can not find all taxa yet. I have got one letter from Germany that there is new gasolineway built in Paraguay, the builders had injured only one road to Gymn volkeri and now nobody can reach that place – it is 70 km, and it is no walking through the grass with refreshing rooms.