ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD III. - MICROSEMINEUM

Gymnocalycium chacoense Amerhauser

Gymnocalycium (Rakousko) 12 (4) 1999

Široce kulovité tělo, 40 – 75 mm vysoké, 55 – 80 mm v průměru, ve stáří silně odnožující a tvořící velké skupiny (trsy) 15 – 20 hlaviček, s početnými vláknitými ploše rostoucími kořeny. Pokožka světle zelená, slabě lesklá. Žebra 8 – 12, rovná, převážně zaoblená, částečně slabě hranatá, sotva vyvýšeně hrbolcovitá. Areoly 14 – 15 mm od seme vzdálené, kulaté, 3 mm v průměru, se žlutobílou plstí, u mladších rostlin delší dobu vytrvalou, u starších rostlin lysé.
Trny 7 – 9, okrajové, horní 8 – 10 mm, prostřední 16 – 19 mm a nejspodnější 13 – 15 mm dlouhé, 1 střední trn 16 – 21 mm dlouhý, od těla odstávající, přímý, ostatní trny slabě ohnuté, v mládí světle žluté s hnědou špičkou, později šednoucí, všechny trny tenké, naježené, tuhé, málo elastické.
Květy v blízkosti temene, štíhle nálevkovité, velmi početné (24), 35 – 45 mm dlouhé, 20 – 32 mm široké, bílé až bledě růžové se žlutohnědým jícnem. Semeník ploše kulovitý, 3 mm vysoký, 4 mm široký, magentově růžový, hustě šupinatý, bez vlasů a trnů. Šupiny polokulaté, růžové s širším okrajem, přechodné protažené ve vnější okvětní lístky. Vnější okvětní lístky lopatkovité, 15 – 18 mm dlouhé, světle magentově růžové s širším okrajem, na konci mírně vyhnuté ven. Vnitřní okvětní lístky široce kopisťovité, 18 mm dlouhé, v nejširším místě 6 mm široké, mléčně bílé. Tyčinky tenké, světle zelenožluté, všechny uspořádané na stěně trubky, 9 mm dlouhé, 2/3 k trubce přilehlé, horní třetina stále dovnitř nakloněná, čnělku široce přečnívající, prašník oválný, 1 x 0,5 mm v průměru, pyl žlutý. Čnělka 7 mm (s bliznou 9 mm) dlouhá, 1,1 mm silná, světle zelenožlutá, přečnívá nejspodnější sérii prašníků. Blizna 2 mm dlouhá, rozvětvená do 7 bliznových laloků. Ovarium 2 mm vysoké, 2,5 mm v průměru, kulaté, nahoře jakoby seříznutě stlačené, s bílou stěnou a početnými bílými semennými zárodky.
Plod malý, šťavnatý, 6 – 8 mm vysoký, 4 – 5 mm široký, zelený, později suchý. Semena se nachází v rosolovité hmotě, slepené se semennými poutky, malá, 1 mm dlouhá, 0,7 mm široká, červenohnědá, lesklá, silně bradavčitá. Hilo-mikropylární oblast mírně šikmá s velkým elaiosomem.
Domovina: Bolívie, department Santa Cruz, ve skalách Cerro San Miguel, 790 m n.m.
Snad nejpozoruhodnější a nejkrásnější nález Helmuta Amerhausera, i když údajně došlo k nálezu náhodně při zabloudění. Ale i tak jde o krásnou náhodu. Květy jsou snad nejmenší v rodu Gymnocalycium. Rostliny od mládí bohatě odnožují od základny a je lepší počkat do velikosti 1 cm, až odnože samy vytvoří kořínky. Rostliny bohatě kvetou, ale v mládí nejsou příliš ochotné dávat semena, z vlastí zkušenosti mohu potvrdit, že jedinci kvetoucí prvním nebo druhým rokem mají i přes 50 květů za sezónu, ale utvoří jen 1 nebo 2 plody. Pro pěstování platí podobné zásady jako pro Gymn. chiquitanum, jde o taxon ze subtropické oblasti, který chladno určitě mít rád nebude.
Další nálezy: STO 990 Cerro San Miguel Santa Cruz; VoS 260.

Gymn. chacoense STO 990


Gymn. chacoense květy


Gymn. chacoense group

Gymn. chacoense – summary:
Maybe it is the most noteworthy and beautiful find of Helmut Amerhauser, even if the found has been stray. But it is very nice stray. The flowers are maybe thesmallest through the genus Gymnocalycium. The plants offspring abudantly from the base and it is better to wait for the size of 1 cm when the offsprings make roots alone. The plants flower abudantly but they are not ready to give seeds if young, I can write from my own experience that the specimens flowering first or second year have over 50 flowers in one season on one plant but they make only 1 or 2 fruits. The similar rules like at Gymn. chiquitanum are valid for growing, it is the taxon from the subtropic areas which will not like cold certainly.

Gymnocalycium hammerschmidii Backbg.

Descriptiones Cactacearum Novarum III, 1963

Jelikož jde o vzácnou publikaci, předkládáme zde latinský popis:
Latiglobosum, ad 15 cm diam., viride, aliquid nitens; costis ca. 7, ad 3 cm latis, tuberculatis, tuberculis rotundatis, acute transversum sinuatis; aculeis fulvoso-cornicoloris, + - maculatis, primo basi flavoviridi, radialibus 5, subulatis, reflexis, ad 2 cm longis, saepe 2 superioribus, tenuibus, ad 6 mm longis, centralibus (0 -) 1, ad ca. 1,5 cm longis; flore 4 – 6,5 cm longo, 4 – 6 cm diam., + - leviter salmoneo-albo; fructu subcaerulbo – nigritello. – Bolivia (San José) (Typus: U 2024, coll. Uhl. et Back.). Inventum a PATER HAMMERSCHMID.
Backebergův popis z Kakteenlexikonu, str. 168, 1970:
Tělo široce kulovité, až 15 cm v průměru, matně leskle listově zelené; žebra asi 7, vysoce zakulacené, na základně až 3 cm široká; hrbolce vypoukle kulaté, s asi až 1,5 cm širokými ostrými příčnými zářezy; okrajové trny 5, přímé, uspořádané do stran a dolů, až asi 2 cm dlouhé, + - zpět zahnuté, mimoto často 2 vrchní slabší přímé trny až 6 mm dlouhé; střední trn (0 -) 1, asi 1,5 cm dlouhý; všechny trny rohově hnědé, + - skvrnité, zpočátku se světle nazelenale žlutou patkou, špička tmavší; květy 4 – 6,5 cm dlouhé, 3,5 – 6 cm v průměru, ponejvíce jednotlivé, bledě lososově růžové – bílé; trubka načervenalá nebo namodralá; sepály na rubu olivové; petály uvnitř malé; plod načernale-modravý; semena středně velká. – Bolívie (San José, nalezl páter Hammerschmid).
Rozkvétá jen při plném slunci; barva květu kolísá po bílou nebo načervenalou.
Tolik Backebergovy popisy. U tohoto taxonu platí v podstatě to, co již bylo uvedeno u Gymn. chiquitanum. Všichni autoři článků o gymnokalyciích uvádějí, že Gymn. hammerschmidii je synonymem Gymn. chiquitanum. Dnes však již nezjistíme, zda pilní mnichové sbírali oba taxony na jiných místech v přírodě. Gymn. hammerschmidii nabízel semena Franz Bozsing a z těchto semen vypěstované rostliny mají více žeber, takže vypadají jakoby více otrněné. Tento taxon sbírali také rakouští gymnofilové, jmenovitě Helmut Amerhauser, na odděleném stanovišti. Helmut Amerhauser píše 22.5.1996: „Es handelt sich dabei sicher um zwei verschiedene Arten bez. Randformen. Du darfst Kulturpflanzen oder aus Samen gezogene Pflanzen nicht mit Standortpflanzen vergleichen. Hier sind grosse Unterschiede zu sehen. Am Standort vareieren sie viel mehr als bei uns in Kultur. Ich hoffe, dass ich das Verbreitungsgebiet noch mehr lokalisieren kann und der Zusammenhang mit den Pflanzen aus Paraguay geklärt werden kann.“ = Jde určitě o dva různé drudy resp. krajní formy. Nelze srovnávat kulturní rostliny nebo rostliny vypěstované ze semen s rostlinami na stanovišti. Jsou zde vidět velké rozdíly. Rostliny v přírodě varírují mnohem více než u nás v kultuře. Doufám že se mi podaří více ohraničit území rozšíření a objasnit spojitost s rostlinami v Paraguayi.
Rostliny se poněkud liší od Gymn. chiquitanum (Gymn. hammerschmidii má o 1,5 cm kratší květy, blizna je asi 2 mm dlouhá, u Gymn. chiquitanum 5 mm) a necháme již na rakouských gymnofilech, zda tento taxon uznají podle svých výzkumů v přírodě alespoň jako formu nebo varietu Gymn. chiquitanum. Jde o taxon, který se dá ještě zachránit, na rozdíl od Gymn. megalothelos patřícího již do oblasti science-fiction.
Hans Till a Helmut Amerhauser v rakouském Gymnocalycium 2008:815-838 uvádějí novou kombinaci Gymn. chiquitanum var. hammerschmidii (Backbg.) H. Till. V přírodě prý rostou na dvou oddělených typech stanovišť: var. chiquitanum roste na nížinných kopcích, var. hammerschmidii osidluje pouze nížiny. No vida – když se chce, tak to jde.

Gymn. hammerschmidii STO 1671


Gymn. hammerschmidii STO 1671 imp

Gymn. hammerschmidii – summary:
Flowers open only in the full sun. The colour of the flower varies to white or reddish. So Backeberg´s descriptions. It is the same at this taxon what has been mentioned at Gymn. chiquitanum. All authors of the articles about gymnocalyciums mention that Gymn. hammerschmidii is the synonym of Gymn. chiquitanum. However, we will not find today if the hard-working fathers had collected both taxa on the different places in the nature. Franz Bozsing had offered the seeds of Gymn. hammerschmidii and the plants grown from these seeds have more ribs so they look like more spined. This taxon has been collected also by the Austrian gymnofils, namely Helmut Amerhauser, on the isolated place. The population is rather different from Gymn. chiquitanum (Gymn. hammerschmidii has 1,5 cm shorter flowers, style is cca 2 mm long, style of Gymn. chiquitanum 5 mm) and we let the Austrian gymnofils if they recognize this taxon after their observing in the nature like a form or a variety of Gymn. chiquitanum at least. It is the taxon which is possible to save else, in the difference from Gymn. megalothelos which belongs into the area of science-fiction yet.
Hans Till and Helmut Amerhauser in the Austrian Gymnocalycium 2008:815-838 mentioned new combination Gymn. chiquitanum var. hammerschmidii (Backbg.) H.Till. It has been said that they grow in two divided places in the nature: var. chiquitanum grows on the hills of the lowlands while var. hammerschmidii grows only in the lowlands. We can see if one wants, everything is possible.

Gymnocalycium cabreraense Schädlich et Bercht et Melojer

Schuetziana 9(2018), 1.8.2018, p. 3 – 16.

Popis:
Tělo: jednotlivé, stlačeně kulovité, až 120 mm v průměru a až 70 mm vysoké, epidermis matně šedavě zelená až modrozelená, koruna vnořená, plstnatá, kořeny vláknité.
Žebra: 7 (8), přímá, široká, plochá, žádné hrbolce, žádné příčné zářeny, širší na základně.
Trny: 5 (-7), bodavé, tuhé, více nebo méně zahnuté, 10 – 17 mm dlouhé, u dospělých rostlin 0 – 1 střední trn, přímý, cca 13 mm dlouhý. Trny uprostřed žeber asi 0,7 mm silné, načernalé až tmavě červenohnědé, později šednoucí.
Areoly: kulaté až poněkud eliptické, zpočátku s trochou bělavé vlny, později našedlé a lysé, 0,4 mm v průměru, vzdálenost mezi areolami na žebrech cca 10 mm.
Květy: na vrcholu, až 60 mm dlouhé, nálevkovité, při plném otevření až 40 mm široké, bělavé, jícen purpurově červený. Perikarpel světle purpurově šeříkový, 10 mm vysoký a 8 mm silný, šupiny stejné barvy, lopatkovité s malým vrcholem, okraj nažloutle bílý. Receptakulum uvnitř purpurově růžové, více světleji zbarvené směrem nahoru, 20 mm vysoké, zevně purpurově šeříkové, šupiny eliptické, 6 mm široké a 7 mm vysoké, žlutavě bílé, k vrcholu červeně purpurové. Vnější okvětní lístky růžově hnědavé, vnitřní okvětní lístky bělavé, 20 – 25 mm dlouhé, lopatkovité, 7 mm široké, na vnější straně s bílo-žlutě-nazelenalým středním páskem, na vrcholu purpurově růžové. Primární nitkyrozložené 2 – 8 mm nad dnem nektarové komory, purpurově růžové, prašníky 1 – 1,5 mm dlouhé, pyl nažloutlý, primární nitky s jejich prašníky nepřesahují nad bliznu. Sekundární nitky asi 100, rozprostřené od 12 mm nad nektarovou komorou nahoru k rozprostření vnitřních lístků, růžové, horní světle růžové k prašníkům nažloutle bílé, prašníky jako u primárních nitek. Sekundární nitky zakřivené dovnitř a dosahující nad bliznu. Čnělka 16 mm dlouhá, světle růžová, směrem k blizně světlejší, blizna 5 mm, nažloutle bílá.
Plod: eliptický,, modravě červený ve zralosti, až 12 mm dlouhý a 9 mm široký, s několika šedě bělavými malými šupinkami, 2,5 mm širokými a 1 – 1,5 mm dlouhými, praskající vertikálně, pulpa bělavá, s obsahem asi 300 – 500 semen.
Semeno: skoro kulaté až poněkud eliptické směrem k bazálnímu HMR (hilomikropylární region), přímé nebo poněkud skloněné, zkrácené. Délka 0,80 – 1,05 mm, M(30) = 0,938 mm, 0,75 – 0,90 mm, M(30) = 0,827 široké. Testa černá, lesklá. Buňky testy isodiametrické, vnější stěny buněk velmi mírně vypouklé, velmi vzácně poněkud ponořené, bez nebo příležitostně s velmi chabým kutikulárním rýžkováním. Antiklinární stěny (postavené vertikálně k povrchu) chybí nebo řídce viditelné. Rohy buněk poněkud vnořené až vetšinou velmi hluboké, vzácněji rozšířené, krátce ostře kónické. HMR velký, více nebo méně nepravidelně široce eliptické, často směrem k ventrální straně vrcholu poněkud zakřivené nahoru. Mikropyle viditelné. Okraj HMR úzký, ne tlustý, většinou poněkud vyhnutý ven.
Druh pojmenován podle hory Cerro Cabrera v nejzažším severozápadě Paraguaye. Přímo na západ za masivem je hranice s Bolivií.
Autoři popisu uvádějí, že Gran Chaco je druhé největší zalesněné území v Jižní Americe po brazilském deštném pralese. Z toho také vyplývá moje poznámka k pěstování celého tohoto okruhu rostlin: stín, vedro, nevětrané dusno, a hodně vody. V zimě pak suché přezimování kdy teplota nemá klesnout pod 15°C.
Je zřejmé, že paraguayské Chaco skrývá mnoho skvostů a musíme přírodě držet palce, aby ji nezničila lidská chamtivost pod pláštíkem „civilizace“.
Nový druh je jedním z nejsenzačnějších nálezů německého orthodoxního muskoseminofila a paraguayologa Volkera Schädlicha a jeho spolucestovatelů. K prvnímu objevu došlo roku 2010, když italský kaktusář Michael Melojer zcela náhodou našel naleziště tohoto klenotu v Cerro Cabrera a donesl k autu pár semen. Další pokusy o návštěvy naleziště byly neúspěšné, hlavně z důvodů klimatických podmínek na cestách ke stolové hoře Cerro Cabrera. To se podařilo až trojici Michael Melojer, Ludwig Bercht a Volker Schädlich v říjnu 2016, kdy v hustém nízkém tropickém křovinatém lese nalezli rostliny ve velkém množství, jak semenáčky, tak i dospělé rostliny. Z obrázků je patrné, že bychom mohli dospělé rostliny přirovnat k Echinocactus horizonthalonius, ovšem jde o gymnokalycium patřící do skupiny Gymnocalycium paediophilum, chiquitanum, a chacoense. Od těch se má nový druh lišit tím že vůbec neodnožuje, plochými těly, malým počtem žeber která nejsou rozdělena do hrbolců a odlišnými semeny.
Výskyt typu: na svazích skal kopce Cerro Cabrera, provincie Alto Paraguay, Paraguay, pod keři a nízkými stromky, 482 m n.m. První nález 24. Října 2010.
Pokud chcete vidět obrázky, viz www.schuetziana.org.
English text and pictures see www.schuetziana.org.

Gymnocalycium cabreraense VoS


Gymnocalycium cabreraense sem ex VoS


G. cabreraense VoS 16,3233


Gymnocalycium cabreraense, foto Tomáš Lachký


Gymnocalycium cabreraense tříletý semenáček na Eriocereus jusbertii