ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD III. - MICROSEMINEUM

Gymnocalycium saglionis (Cels) Br. & R.

The Cactaceae III. 157, 1922.

Basionym: Echinocactus saglionis Celsius, Portef. Hort. 180, 1847
Synonyma: Echinocactus hybogonus Salm-Dyck, Cact. Hort. Dyck. 167, 1850.
Echinocactus hybogonus saglionis Labouret, Monogr. Cacti, 257, 1853.

Tělo stlačeně kulovité, tmavě šedozelené. Žebra 13, hrbolcovitá, na základně velmi široká, oddělená hadovitě zvlněnými brázdami, hrbolce nesoucí areoly skoro pětiboké, nahoře užší, boulovitá, dole rozšířená a skoro plochá. Areoly daleko od sebe, kulaté, s šedou plstí.
Okrajové trny 8, spodní poněkud kratší, zpět zahnuté, odstávající, hnědošedé. Střední trn 1, přímý. Tento druh je až 8 cm vysoký, při průměru 13 – 15 cm i více.
Květy v červnu a červenci, 4 cm dlouhé, plně rozvité, skoro 30 až 35 mm široké, se širokou, krátkou, zvonovitou trubkou. Sepály tupé, široké, zelené, směrem dovnitř se prodlužující, dole s bílým, nahoře s růžovým okrajem, na špici lemované, přímé, zpět zahnuté, bělavé nebo bledě masové barvy, dole načervenalé. Tyčinky četné, k trubce terasovitě napojeny, s krátkými purpurovými nitkami a malými žlutými prašníky. Čnělka velmi silná, dulá, krátká, purpurová, kratší než tyčinky. Blizna se 14 silnými, tupými, u základny rozšířenými, na špici vzpřímenými a ve tvaru číše dovnitř ohnutými laloky.
Domovina: Severozápadní Argentina, Catamarca, Tucuman, San Juan, La Rioja.
Pojmenováno po francouzském lékaři a sběrateli kaktusů I. Saglionovi. Salm Dyck pravděpodobně z nevědomosti o původním popisu pojmenoval taxon Echinocactus hybogonus, to však později opravil prof. Schumann. Jedinci tohoto taxonu dosahují největších rozměrů v rámci rodu Gymnocalycium a vyskytují se na několika od sebe oddělených areálech s různou nadmořskou výškou. Vzhledem k osídlení rozlehlých ploch však jejich variabilita není až natolik výrazná. Variabilita probíhá hlavně u otrnění, jeho hustotě a mírně i v jeho barvě. Světle otrněné formy byly nazvány var. albispinum, dlouze otrněné longispinum, atd. Semena jsou poměrně malá, ale jejich výsev nepřináší takové problémy, jako některé taxony podrodu Pirisemineum.
Další nálezy Gymn. saglionis: Till 90-301 Chilecito La Rioja, Till 90-327 Sierra de Porongo LR, Till 90-316 San Augustin de Valle Fertil SJ; LB 434 Los Baldecitos SJ, LB 1179 Ramblones Cat.; JL 7 Cuesta Miranda; JO 112 Aqua Colorada LR, JO 114 Malanzan, JO 125 za městem La Rioja, JO 138 Amaicha del Valle Tuc., JO 265a Cuesta Miranda, JO 326 Saňogasta, JO 797.01 Usno, JO 798.02 Paganzo, JO 800.06 Los Colorados, JO 802.08 Cuesta Miranda, JO 803.01 Sanagasta, JO 805.01 Famatina, JO 820.03 Quilmes, JO 860.04 Miraflores, JO 863.01 Miraflores – Los Angeles, JO 1035/3 Malanzan, JO 1038/3 Tama-Chila, JO 1039/6 Sierra de los Colorados, JO 1043/2 za San Augustin de Valle Fertil, JO 1082.01 Quebrada del Rio, JO 1124/2 Chuquis, JO 1129/8 nad Villa Chepes, JO 1130/3 Villa Chepes; Tom 035/3 Loma Larga, Tom 038/3 Tama – Chila, Tom 039/6 Sierra de los Colorados, Tom 043/2 za San Augustin de Valle Fertil, Tom 053/3 Saňogasta, Tom 056/2 Famatina Plaza Vieja, Tom 084/2 Quebrada del Rio de las Conchas, Tom 126/2 Miraflores, Tom 132/2 Chuquis; Sl 23f Saligas; STO 23 Aqua Blanca – světlé trny, STO 312 Villa Union, STO 790 Miraflores – Los Angeles; HV 10 s. Alemania; RF 324 fa minima Sierra de Ancasti, RF 157 Tolombon-Cafayate, RF 096 NP Talampaya; MT 07-235 mezi Carrizal a Anillaco, MT 07-238 Anillaco, MT 07-246 Quebrade del Hualco, MT 07-270 mezi Colalao de Valle a Pichao, MT 07-272 La Viňita, MT 07-281 Quebrada de las Conchas, MT 07-307 70 km od Capillitas, MT 07-310 Morales; MS 96 NP Talampaya, MS 120 Santa Maria-Loro Huasi, MS 148 La Viňita, MS 157 Tolombon-Cafayate, MS 185 CD Salta km 86, MS 323 Icaňo-Ancasti.

Gymn saglionis Bella Vista Jujuy, foto Ch


Gymn saglionis se of Santa Maria, foto Ch

Gymnocalycium saglionis var australe H. Till
Gymnocalycium (Rakousko) 25 (2) 2012: 1023 -1034
Má se lišit hustějším otrněním. Naleziště Ulapes, La Rioja a Valle Fertil, San Juan. Trny jsou mnohem hustější a lze pozorovat několik středních trnů. Velké plody jdou obvykle širší než vyšší.

Gymnocalycium saglionis var australe fa columnare H. Till
Gymnocalycium (Rakousko) 25 (2) 2012: 1023 – 1034
Má se lišit od f australe sloupovitým tělem vysokým až 90 cm. Domovina: La Riona, jižně od Villa Sanagasta.

Gymnocalycium saglionis var australe fa splendens H. Till
Gymnocalycium (Rakousko) 25 (2) 2012: 1023 – 1034.
Má se lišit od f australe kulovitým až stlačeně kulovitým tělem, slonovinově bílým lesklým otrněním a růžovými květy. Domovina La Rioja, Cuesta de Huaco.

Gymnocalycium saglionis var minus H.Till
Gymnocalycium (Rakousko) 25 (2) 2012: 1023 – 1034
Má se lišit menším tělem v dospělosti i v kultuře. Domovina Salta, La Viňa.

Curt Backeberg popsal jednu formu od Tilcara jako dokonce samostatný rod s jedním druhem, Brachycalycium tilcarense, podle velmi krátkých květů. Tato kombinace se příliš neujala, dr. Schütz taxon překombinoval na druh rodu Gymnocalycium, tedy Gymnocalycium tilcarense. Backeberg uváděl důvody pro tento taxon obrovské rozměry těla s žebry rozdělenými do polokulatých, brázdami rozdělených bradavek a mimořádně krátké květy, které jsou přisedlé k tělu, se suchými okraji šupin a s velmi krátkým pestíkem. Hans Till tento taxon konečně převedl jako poddruh pod Gymnocalycium saglionis:

Gymnocalycium saglionis ssp. tilcarense (Backbg.) Till & W.Till
Gymnocalycium (Rakousko) (2) 1997.

Basionym: Brachycalycium tilcarense Backbg.
Cactaceae III, 1966.
Kakteenlexikon, 75., 197O.

Tělo dosahuje na stanovištích až 40 cm výšky a 30 cm šířky. 13 žeber rozdělených do hrbolců, které jsou u základny velmi široké, nahoře užší, skoro pětiboké, boulovité. Hrbolce nahoře plošší s kulatými areolami s šedou plstí, areoly daleko od sebe vzdálené.
Okrajové trny zpravidla 8, spodní poněkud kratší, všechny zpět zahnuté, odstávající, hnědošedé až černošedé. Střední trn jeden, přímý, stejně zbarvený jako okrajové.
Domovina: Tilcara, severní Argentina.
Frič uvedl, že viděl rostliny o průměru až 60 cm a 50 cm vysoké, i ve sbírkách můžeme vidět daleko větší rostliny, než je uvedeno v popisu. V přírodě je taxon velmi hojný a také velmi variabilní co do délky i barvy otrnění. Rostlinky se snadno dají vypěstovat ze semen, kterých je v plodech tisíce, na rozdíl od příbuzných taxonů Gymn. zegarrae a Gymn. pflanzii, zvláště u posledně jmenovaného je vypěstování ze semen otázkou štěstí a náhody.
Další nálezy: RF 199 Tilcará, RF 229 Maimará-Tilcará; Till 93-574; JO 168 Tilcara, JO 850.01 Maim.S., JO 454 Purmamarca; VS 84 Tumbaya Jujuy; P 70 Tilcara; KH 31 s Volcan; PM 363 Tilcara; MT 06-052 Tilcara-Maimara; MS 198 Tilcara, MS 228 Maimará.

Gymn. saglionis – the comment:
Named after French doctor and cactus collector I. Saglion. Salm Dyck named the taxon Echinocactus hybogonus because he probably did not know the original description, however, it has been put right by prof. Schumann. Specimens of this taxon reach the biggest sizes in the genus Gymnocalycium and they occur on several divided areas of various altitudes but the variability is not so great. It is variable mainly in the spination, its density and slightly even in its colour. Light spined forms were named var. albispinum, forms with long spines longispinum, etc. Seeds are rather little, however, their sowing is not with so great problems like some taxa of the subgenus Pirisemineum.
Gymnocalycium saglionis var australe H. Till
Gymnocalycium (Rakousko) 25 (2) 2012: 1023 -1034
It should differ by more dense spination. Several central spines can occur. The large fruits are wider than high.
Gymnocalycium saglionis var australe fa columnare H. Till
Gymnocalycium (Rakousko) 25 (2) 2012: 1023 – 1034
It should differ from fa australe by the columnar body to 90 cm high.
Gymnocalycium saglionis var australe fa splendens H. Till
Gymnocalycium (Rakousko) 25 (2) 2012: 1023 – 1034.
It should differ from fa australe by the globular to flatly globular body, white and shiny spination and pink flowers.
Gymnocalycium saglionis var minus H.Till
Gymnocalycium (Rakousko) 25 (2) 2012: 1023 – 1034
It should differ from the type by smaller body when mature, also in the culture.
Curt Backeberg has described one form from Tilcara like the independent genus with only one sort, Brachycalycium tilcarense, after very short flowers. This combination has not held too much, dr. Schütz has overcombined the taxon to the sort of this genus – Gymn. tilcarense. Backeberg has mentioned the reasons for this taxon the giant sizes of the body with the ribs divided into half-rounded protuberances divided by furrows and uncommon short flowers which are adhered to a body, with dry margins of the scales and with very short pistil. Hans Till has endly overcombined this taxon like the subspecies of Gymn. saglionis.