|
|
ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD III. - MICROSEMINEUM
Gymnocalycium mucidum Oehme emend Piltz, Metzing & Schweitzer
Gymnos 1994, 11 (22): 51 – 59
Široce kulovité (až 15 cm vysoké a 20 cm v průměru, s vyrážejícím řepovitým kořenem, který je až 40 cm dlouhý), načervenale šedozelené, šedě ojíněné, temeno pohroužené, otrněné a mírně plstnaté. V novém růstu světle zelené; Žebra 12 ((7) – 10 – 12 – (16)), s bradovitými hrboly, tyto velmi špičaté (žebra mírně zvlněná, ve stáří rozdělená do vyčnívajících hrbolů). Areoly asi 10 – 15 mm od sebe vzdálené, podlouhlé, řídce šedě vlnaté (zpočátku šedě vlnaté, později černošedé a olysalé), se (3 -) 6 – 8 okrajovými trny; nejspodnější dolů směřující, 4 – 6 směřují do stran, jeden hořejší stojí zpříma, všechny kruhovité, mírně stlačené, 1 – 2 cm (16 – 25 mm) dlouhé (nejspodnější pár trnů vždy nejdelší), šedé, v novém růstu světle rohově zbarvené (s tmavší špičkou, ve stáří mnohdy jeden střední trn, až 25 mm dlouhý).
Květ (dlouze nálevkovitý) z vrcholu, přímý, za trny, z bíle vlnatých, později ze sešedlé areolové vlny. Délka asi 4 – 4 1 cm (4,5 – 7 cm). Šířka při největším otevření 4 1 - 5 cm. Trubka (až 25 mm dlouhá a 13 mm široká), holá, s několika na mezerách stojícími šupinami, mechově světle nahnědlá, se silným povlakem s tmavomodrým nádechem, který se dá lehce setřít. Šupiny jsou jemně růžově lemované, pozvolna se prodlužující (3 mm široké a 4 – 7 mm dlouhé). Vnější okvětní lístky jemně nažloutle růžové (15 – 30 mm dlouhé, 8 – 9 mm široké), s tmavým (olivově hnědým, vně přecházejícím do růžova) středním proužkem, rovněž modře ojíněné. Vnitřní okvětní lístky jemně růžově nažloutlé (růžově bílé). Největší šířka lístků 1 cm při délce asi 2 cm (3 cm). Jícen jemně červený (vnitřní stěna receptakula tmavě karmínová, směrem nahoru světlejší); pestík 14 mm dlouhý (u základny 2 mm silný), jemně zelený, téměř bílý (plně světle zelený, nahoru přecházející do světle zelené), s 9 jemně slonovinově zbarvenými (5 – 6 mm dlouhými) laloky. Nitky tmavě okrově zbarvené, s růžovým nádechem (světle růžovým), početné, stupňovitě pestík překrývající, přilehlé, také přiléhající na pestík ke spodní polovině laloků ve tvaru věnečku (vnitřní tyčinky až 5 mm dlouhé, přiléhající k pestíku, vnější až 12 mm dlouhé, nejvrchnější dovnitř nakloněné, pestík až 15 mm přečnívající. Prašníky žluté, až 2,3 mm dlouhé.
Plod 20 – 35 mm dlouhý, 12 – 15 mm široký, protáhle vejčitý, modře ojíněný, ve zralosti se podélně otevírající. Semeno až 1,5 mm dlouhé a 1 mm široké, s kulatě bradavčitou, matnou černou testou, hilo-mikropylární oblast bazální, mírně vypouklá, s naběhlým houbovitým okrajem.
Domovina: Argentina, La Rioja a Catamarca, Salicas, 1.050 m (P 36a); Sierra de Vinquis 1.030 m (BKS 40); severně Salicas, 1.000 m (BKS 41); jižně Salicas 1.000 m (BKS 42); Alpasinche 1.000 m (BKS 59); Schaqui 1.100 m (BKS 60).
Další nálezy: JS 135 San Blas, JS 232 San Blas; VS 48 San Blas; WP 95-211/440 Alpacinche; JO 328 za Schaqui, JO 280 San Blas, JO 238 San Blas, JO 811.03 San Blas; LF 23; MT 06-023 San Blas-Las Talas, MT 06-024 dtto, MT 07-244 Alpachince.
Jde o původní popis Oehmeho, doplněné (emendované) údaje jsou uvedeny v závorkách.
Taxon má poměrně pohnutou historii. Autor popisu Oehme našel jedinou importní rostlinu v zahradnictví Forstenbacher v Düsseldorfu. Jak uvádí, rostlina i přes svoji seschlost hojně kvetla a byla velmi pozoruhodná šedou barvou epidermis a tmavomodrým semeníkem. Oehmeho sbírka byla za války zničená, tak jako většina sbírek v Německu, Oehme se také konce války nedožil. Po válce Backeberg označil taxon jako příbuzný s Gymn. mazanense. Po válce, roku 1948, si dal práci v hledání tohoto taxonu Wilhelm Simon, a podařilo se mu najít ještě jeden import v zahradnictví Forstenbacher. Po řadě let, roku 1974, uveřejnil fotografii tohoto importu v časopisu Stachelpost č. 49. Rostliny za pár let odešla do kaktusového nebe, aniž by zanechala potomstvo. Tím skončila první kapitola tohoto taxonu.
Další pátrání se rozběhlo až po článku v časopisu Stachelpost, a byly vysloveny nejrůznější domněnky. Brigitte a Jörg Piltzovi z německého Dürenu dovezli ze své první cesty do Argentiny roku 1976 rostliny a semena označená jako Gymn. glaucum s polními čísly P 36, P 36a a P 218. Poslední číslo P 218 se ukázalo jako typické Gymn. glaucum. Další průzkumy v terénu provedli manželé Bernhard a Kerstin Schweitzerovi z Německa. Roku 1994 pak po bedlivém studiu rostlin v přírodě i v kultuře a po spolupráci s profesorem na univerzitě v německém Oldenburgu dr. Detlevem Metzingem stanovili jako znovunalezené Gymn. mucidum Piltzovo polní číslo P 36a a několik položek bratří Schweitzerů, a svoje závěry publikovali v německém Gymnos roku 1994.
Po mnoha dlouhých letech máme tedy opět Gymn. mucidum odpovídající původnímu popisu ve sbírkách. S tím opět nesouhlasil rakouský zahradník Hans Till a v rakouském Gymnocalycium 2003 se pokusil stanovit jako Gymn. mucidum rostliny z příbuzenství Gymn. capillaense, čímž ještě přispěl k většímu zmatku. Došlo k popisu Gymn. capillaense var. mucidum Till, a tento popis musíme považovat za popis zcela nového taxonu, který nemá zhola nic společného s Gymn. mucidum Oehme.
Gymnocalycium mucidum P 36a
Gymn. mucidum Alpasinche, foto Ch
Gymn. mucidum Alpasinche, foto Ch Gymn. mucidum – summary:
The taxon has rather deeply affected history. The author of the description had found only one imported plant in the gardening of Forstenbacher in Düsseldorf. How he had mentioned the plant had flowered abudantly even if it had been very dry and it had been interesting with gray colour of the epidermis and dark blue ovary. The collection of Oehme was destroyed during WW II like the most of the collections in Germany, Oehme had not lived to the end of the war. Backeberg marked the taxon like related to Gymn. mazanense after WW II. Wilhelm Simon worked in finding the taxon after the war and he was succesful in 1948 to find one imported plant else in the gardening of Forstenbacher. He published the photo of this imported plant in the journal Stachelpost Nr. 49 after many years in 1974. The plant went into the cactus heaven and did not let any offspring. It was the end of the first chapter of this taxon.
The other finds went only after the article in Stachelpost and there have been written various meanings here. Brigitte and Jörg Piltz from Düren, Germany, brought from their first trip to Argentina in 1976 plants and seeds marked like Gymn. glaucum with the field numbers P 36, P 36a and P 218. The last number P 218 has shown like the typical Gymn. glaucum. The other observing in the field has been made by the married couple Schweizer, Germany. They stated like re-found Gymn. mucidum Piltz´s field number P 36a and several field numbers of Schweitzer after the proper study of the plants in the nature and in the culture and after the cooperation with the professor in the University in German Oldenburg, dr. Detlev Metzing, and they published the results in German journal Gymnos 1994.
Then we have Gymn. mucidum agreeing with the original description in the collections after long years. The Austrian gardener Hans Till had not agreed with it again and he tried in the Austrian Gymnocalycium 2003 to state the plants of the round of Gymn. capillaense like Gymn. mucidum and he has made with it only greater disorder. The description of Gymn. capillaense var. mucidum Till has appeared and we must hold this description for quite new taxon which has nothing to do with Gymn. mucidum Oehme at all.
Gymnocalycium ferrarii Rausch
Kakteen und andere Sukkulenten, 6 – 7, 1981
Tělo jednotlivé, ploše kulovité, 30 – 40 mm vysoké a 90 mm v průměru, nazelenale šedé, s řepovitým kořenem dlouhým až 15 cm. Žebra 10 – 14, svislá, vlnitě hrbolcovitá, pod areolami bradovitě protažená, areoly prohloubeně sedící v hrbolcích, oválné, až 7 mm dlouhé, s šedou plstí, později holé.
Okrajové trny ve třech párech, odstávající nebo mírně zahnuté, až 30 mm dlouhé, šídlovité, se zesílenou základnou, hnědé až černé, později šedé, horní pár a jednotlivý trn směřující dolů o něco slabší.
Květ 45 mm dlouhý a 35 mm v průměru, semeník (kuželovitý a až 10 mm dlouhý) a trubka žlutozelené, se širokými, bělavě růžovými šupinami, vnější okvětní lístky zaoblené, světle růžové, s hnědavě zeleným středním proužkem, vnitřní okvětní lístky zaoblené a pilovité, bělavě růžové, s růžovým středním proužkem, jícen růžový a uvnitř tmavší, tyčinky bělavě růžové, prašníky červené, čnělka krátká a silná, bílá, bliznových laloků 9 – 11 nažloutle bílých. Plod a tvar semen jako u Gymn. mazanense.
Domovina: Argentina, Catamarca, blízko Santa Theresita, ponořené v písčito – štěrkovitých haldách. Typ Rausch 718.
Autor popisu se zamýšli, jak je obtížné a riskantní popisovat taxon z Mazanu, protože z oblastí výskytu v Catamarca a La Rioja již bylo pojmenováno více forem, a že zná jen z okolí Mazanu čtyři různé formy Gymn. mazanense. V době těchto úvah jsme však příliš nekalkulovali s Gymn. rhodantherum a Gymn. weissianum. Gymn. mazanense by mělo mít žluté prašníky (s pylem či bez pylu?), zatímco Gymn. rhodantherum červené prašníky. Taxon je tedy blíže příbuzný Gymn. rhodantherum podle dnešních poznatků a tvoří jakýsi přechod mezi Gymn. rhodantherum a Gymn. glaucum, které má také dlouhé řepovité kořeny.
Pojmenováno po Omaru Ferrarim, častým průvodcem Waltera Rausche na jeho cestách. Gymn. ferrarii nalezl a dovezl v sedmdesátých letech minulého století Jörg Piltz označené jeho polním číslem P 136, po dalších pak několik forem s STO čísly, převážně všechny od La Theresita.
Další nálezy: P 385 Cerro Mazan; STO 48 Santa Theresita, STO 49 dtto, STO 711 Villa Mazan, STO 1576 Santa Theresita; VS 60 dtto; HV 793 Villa Mazan; PM 284 Cuesta de Mazan; JO 124 Udpinango; LF 33 Sa Theresita; MT 07-242 dtto.
Gymn. ferrarii Gymn. ferrarii ssp. evae J.J.Halda & I.Milt
Acta Mus. Richn. 14 (4) 2007
Liší se od ssp. ferrarii především semeny, která jsou červenohnědá, s lesklou, víceméně hladkou testou s mělkými řídkými hrbolky. Květy tohoto taxonu jsou velmi sukulentní, růžové s červenými tyčinkami přirostlými až k ústí.
Stonek jednoduchý, kůlový kořen nevýrazně ztlustlý; stonek většinou ponořený v zemi; žeber 10 – 12, zploštělých, dělených na ca 10 mm dlouhé hranaté a kýlnaté hrby; epidermis purpurová nebo fialová; areoly s bílými vlnatými chlupy, které později sešednou; trnů 5 – 7 pektinátních, tuhých, přitisklých, do 20 mm délky, růžových až šedavých; květy do 80 mm v průměru a 70 mm dlouhé; okvětní lístky růžové s tmavším středním proužkem, široce kopinaté s mukronatní špičkou; vnější okvětní lístky šupinovité, tmavě olivově zelené se světlejším okrajem, 3 – 10 mm dlouhé; lokulus do 7 mm v průměru a 20 mm délky; prašníky červené, četné; čnělka bílá, do 15 mm délky; blizna se žlutobílými laloky. Semena vejčitá, ca 0,8 mm dlouhá, červeno-hnědá, řídce pokrytá drobnými bradavkami.
Výskyt: Argentina, provincie Catamarca; okolí Maligasta na vrcholech břidlicových kopců v nadmořské výšce ca 800 m.
Tento taxon tvoří spojovací článek mezi Gymn. mazanense a Gymn. castellanosii.
Hlavní rozdíl je v semenech – zatímco semena Gymn. ferrarii ssp. ferrarii i Gymn. mazanense mají testu semen černou a matnou s bradavičnatými hrbolky, semena Gymn. ferrarii ssp. evae jsou červenohnědá, hedvábně lesklá s mírně vypouklými téměř nepatrnými hrbolky; hilum je zcela odlišné (taková semena jsou u nedávno popsaného Gymn. coloradense Berger, původně řazené ke Gymn. castellanosii, to má však silně lesklá a zcela hladká semena. Rostliny sbíral původně Helmut Fechser (+1987) a poslal zásilku importů importérské firmě Karlheinz Uhlig v Rommelshausenu u Stuttgartu, která je následně prodávala pod nesprávným jménem Gymn. ochoterenai v. M.
Pojmenováno po Evě Miltové.
Hans Till a Helmut Amerhauser taxon označují v rakouském Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 za synonym Gymn. ferrarii. Gymn. ferrarii ssp. evae má však hlavně zcela odlišná lesklá semena a proto byl taxon před 40 lety označen jako "Gymn. ochoterenai v. M".
Gymn. ferrarii ssp. evae
Gymn. ferrarii ssp. evae Gymn. ferrarii var. elegans Rausch & Ferrari nom. nud. – WR 718a. Výskyt nedaleko naleziště typu, taxon poněkud odlišný od typu.
Gymn. ferrarii – summary:
The author of the description has been a bit of thinking how it is difficult and risk to describe a taxon from Mazan. More forms has been named from the occuring areas of Catamarca and La Rioja and that he has known only from the environment of Mazan four various forms of Gymn. mazanense. However, in the time of that reflection we have not thought over Gymn. rhodantherum and Gymn. weissianum too much. Gymn. mazanense ought to have yellow anthers (with or without pollen?), while Gymn. rhodantherum red anthers. Then the taxon is more close related to Gymn. rhodantherum after information of the time being and it makes some transition between Gymn. rhodantherum and Gymn. glaucum which has also long beet roots.
Named after Omar Ferrari, often the guide of Walter Rausch on his trips. Gymn. ferrarii was found and brought by Jörg Piltz in the seventies of the last century, marked with his field number P 136, then several forms with STO numbers after following years, mostly all from La Theresita.
Gymn. ferrarii ssp. evae
Differs from ssp. ferrarii in having seeds reddish-brown with testa smooth and glossy with tiny shallow tubercles. Flowers are pinkish, very succulent, with reddish anthers attached up to the throat.
Plants single, taproot not prominently thick; stem mostly submerged, ribs 10 – 12, applanate, tumules up 10 mm long, angulose, keeled; epidermis purplish or violet; areoles with white lanate hairs (later grayish); spines 5 – 7, pectinate, rigid, appressed, up 20 mm long, rose to grayish; flowers up 80 mm across, 70 mm long; floral leaflets pink with darker median strip, widely lanceolate with mucronate tip; external leaflets squamiform, dark olive green, margin paler, 3 – 10 mm long; loculus up 7 mm across, up 20 mm long; anthers red, numerous; style white, up 15 mm long; stigma with yellowish-white lobes. Seeds ovate, ca 0,8 mm long, reddish-brown, loosely covered with tiny tubercles.
Distribution: Argentina, province Catamarca; surroundings Maligasta at flats of schistose hills at altitude 800 m above sea level.
It had been originally collected by Helmut Fechser (+1987). He had sent the imported plants to the importing firm of Karlheinz Uhlig in Rommelshausen near Stuttgart and this firm has offered them under the wrong name Gymn. ochoterenai v. M.
Hans Till and Helmut Amerhauser marked the taxon in the Austrian Gymnocalycium Sonderausgabe for a synonym of Gymn. ferrarii. However, ssp. evae has mainly quite different shiny seeds and therefore it has been marked before 40 years like "Gymn. ochoterenai v. M".
Gymn. ferrarii var. elegans – WR 718a, occurence close to the finding place of the type, the taxon rather different from the type.
Gymnocalycium nigriareolatum Backbg.
Blätter für Kakteenforschung 5, 1934
Tělo jednotlivé, kulovité, až asi 15 cm v průměru, matně světle zelené. Žebra asi 10, středně široká, rozdělená v nízké hrbolce. Areoly asi 6 mm velké, zpočátku hustě bíle plstnaté, později zcela zčernají.
Okrajové trny asi 7, lehce masově zbarvené, poněkud zahnuté a jeden až 3 cm dlouhý, směrem vzhůru ohnutý střední trn.
Květy porcelánově bílé, polootevřené, se zeleným jícnem. Plod kulovitý. Semena matně černá.
Domovina: Severní Argentina, u Mazanu. Později změněno na Catamarca podle Stümera.
Backeberg rostliny koupil u Stümera, obchodníka s kaktusy v Buenos Aires. Autor popisu několikrát popis upřesnil, tak jako v jeho Die Cactaceae III: barva těla sametově modrozelená, pod hrbolci jsou hluboké příčné rýhy, areoly zpočátku se žlutohnědou plstí, trny jsou růžově šedé v počtu 7 – 8, střední trn má být delší než 3 cm.
Jméno nigriareolatum znamená „s černými areolami“ a takto přicházely i importy. Semenáčky však měly areoly vždy bílé, časem sešedlé, ale v kultuře nikdy černé. Zda šlo o znečištění či napadení houbami na nalezišti, není známo.
Frič sbíral tyto rostliny také a pojmenoval je Gymn. curvispinum, ale k popisu nedošlo. Rostliny byly uvedeny ve Fričově prodejním katalogu Der Kakteenjäger roku 1929 pod dvěma údaji, Gymn. curvispinum Catamarca a Gymn. curvispinum Portezuelo, a takto se tyto rostliny vyskytují ještě v našich sbírkách. Kreuzinger označil Gymn. nigriareolatum za synonym Gymn. curvispinum. Dr. Schütz uvádí, že tyto dva taxony se ale liší barvou jícnu květu, že Gymn. curvispinum má jícen růžový, Gymn. nigriareolatum má mít jícen zelený (podle popisu). V pozdějších letech pak nabízela firma Karlheinz Uhlig semena Gymn. curvispinum acuticostatum (resp. angusticostatum), o původu mi ale není nic známo. Pěstoval jsem velkou skupinu různých forem Gymn. nigriareolatum a curvispinum, ale s přibývajícím věkem a velikostí rostlin se rozdíly ztrácely, všechny rostliny měly nažloutle šedě plstnaté areoly, květy byly nápadně uniformní, jícny převážně více nebo méně růžové, a pozorovatel při troše pozornosti našel i květy s nazelenalým nádechem jícnu. I z toho je zřejmé, že jde o jeden a tentýž taxon.
Další nálezy: RF 102 El Portezuello; HU 1626 Catamarca; LB 1235 Las Pirquitas, LB 1239 La Puerta, LB 1238 dtto, LB 1170a Cuesta el Portezuello, LB 1169 dtto, LB 1174 dtto; STO 254 Catamarca, STO 362 průsmyk na Sierra Ancasti, STO 619 El Bolson, STO 620 dtto, STO 753 El Portezuello, STO 855 La Puerta, STO 253 Merced, STO 268 El Portezuello, STO 363 dtto, STO 788 před dtto; Bo 109a Los Varelas; JS 149 Cuesta de Portezuello; LF 71 Monte Potrero, LF 72 Cuesta de Portezuello; P 132; HV 339 Cuesta de Portezuello; WP 95-238/503 dtto, WP 95-239/504 dtto; JL 33 Monte Potrero, JL 34 El Portezuello; KH 380 j od Villa Catamarca; SE 30 El Mirador; VS 128 El Portezuello; JO 1062.01 dtto, JO 290 Cuesta El Port., JO 164 El Port., JO 330 El Mirador; Tom 063/1 Cuesta de Port; MS 102 El Portezuelo
Gymn. nigriareolatum, foto Rudolf Frélich
Gymn. nigriareolatum, foto Rudolf Frélich
Okolí naleziště Gymn. nigriareolatum, foto Rudolf Frélich
Stanoviště Gymn. nigriareolatum, foto Rudolf Frélich Gymn. nigriareolatum var. densispinum Backbg.
Die Cactaceae III, 1759, 1959.
Liší se od typu daleko hustějšími, poněkud tenšími a delšími trny, které rostliny silně obalují; počet žeber může být až 15.
Další nálezy: P 24 Dique de Catamarca.
Gymn. nigriareolatum fa. carmineum H.Till
Gymnocalycium (Rakousko), 1998
Má se lišit od typu karmínově červenými květy.
Domovina: Argentina, Catamarca, východ Sierra de Ancasti, 600 – 700 m n.m.
K popisu nemůže být výhrad. Skutečnost je však taková, jestliže vysejeme semena tohoto taxonu, 3 jedinci pokvetou krásně červeně, 5 jich pokvete čistě bílými květy jako u typu.
Gymn. nigriareolatum carmineum, foto Rudolf Frélich Gymn. nigriareolatum var. simoi H.Till
Gymnocalycium (Rakousko) 1998
Liší se od typu krátkými, silnějšími, k tělu silně přiléhajícími, jakoby plstí potaženými, bělavými trny, u starých rostlin se může vyskytovat tuhý, téměř přímý střední trn, jakož i většími květy.
Domovina: Argentina, Catamarca, Palo Labrado (mezi Portezuello a La Merced).
Další nálezy: GN 939 Catamarca; VS 126 Monte Potrero; P 39.
Gymn. nigriareolatum simoi Gymn. nigriareolatum – summary:
Backeberg had bought the plants at the cactus businessman Stümer in Buenos Aires. The author of the description has made several times more exact description, like in his work Die Cactaceae III: the colour of the body velvet bluegreen, the transverse cuts are under protuberances, areoles with yellowbrown felt at first, spines pink gray, in number of 7 – 8, the central spine ought to be longer than 3 cm.
The name nigriareolatum means „with black areoles“ and also imported plants have come like this. However, seedlings had areoles always white but never black in the culture. It is not known if it has been some contamination or fungus attack of the finding place.
Frič had also collected these plants and he had named them Gymn. curvispinum but a description has never appeared. The plants were mentioned in Frič´s selling catalogue Der Kakteenjäger 1929 under two names, Gymn. curvispinum Catamarca and Gymn. curvispinum Portezuelo, and the plants with these names occur in our collections else. Kreuzinger had marked Gymn. nigriareolatum for the synonym of Gymn. curvispinum. Dr. Schütz has mentioned that these two taxa differ with the colour of the throat, that Gymn. curvispinum has pink throat, Gymn. nigriareolatum ought to have green throat (after the description). The firm of Karlheinz Uhlig has offered in the following years seeds of Gymn. curvispinum acuticostatum (resp. angusticostatum) but I have not known anything about an origin. I have grown the big group of various form of Gymn. nigriareolatum and Gymn. curvispinum, however, the differences have been lost with bigger size and age, all plants have yellowish gray felt in areoles, the flowers have been strikingly uniform, the throat mostly more or less pink, and the observer can find with few notice even the flowers with the greenish tinge of the throat. Even from it it is evident that it is one and the same taxon.
Gymn. nigriareolatum var. densispinum. It differs from the type with much more dense, rather thinner and longer spines, which plants pack strongly; the number of the ribs can be to 15.
Gymn. nigriareolatum fa. carmineum. It ought to differ from the type with carmine red flowers. Homeland: Argentina, Catamarca, east of the Sierra de Ancasti, 600 – 700 m. It coulb be no reserve with the description. However, the reality is that – if we sow the seeds of this taxon, 3 specimens will flower nice red, 5 specimens with clear white colour like the type.
Gymn. nigriareolatum var. simoi H.Till. It differs from the type with short, stronger, to the body strongly pressed, like if felted coated whitish spines, there can occur rigid, nerly direct central spine on the old plants, and also with bigger flowers. Homeland: Argentina, Catamarca, Palo Labrado (between Portezuello and La Merced).
|
