ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD III. - MICROSEMINEUM

Gymnocalycium valničekianum Jajó

Kaktusář 73, 1934

Jednotlivě rostoucí, ploché až kulovité, šedozelené, nelesklé, až 18 cm v průměru. Žeber 10 – 13, s vystouplými tupými hrbolci. Areoly velké, bíle plstnaté, kulaté. Okrajových trnů 7 – 9, 2,5 – 3 cm dlouhých, šedých, lámavých, lehce k tělu přihnutých. Centrální trn jeden, až 3 cm dlouhý, hákovitě zkroucený, silný.
Květy nálevkovité, 3,5 – 4 cm velké, špinavě bílé, uvnitř kalichu červenavé. Kalich 2 – 2,5 cm dlouhý, holý, šupinatý. Semena černá, lesklá.
Domovina: Argentina, Cordoba, Sierra Chica.
Další nálezy: STO 114 Villa Carlos Paz, STO 103 San Marcos Sierra-Capilla del Monte; LF 83 Ischilin; WO 55 Cordoba, WO 52 La Falda, WO 59 Capilla del Monte, WO 60 La Falda; LB 1116 již. Charbonnier, LB 1120 Capilla del Monte; P 83 Cordoba, P 83a Capilla del Monte; WP 95-242/512 Quebrada de Luna; JL 41 Capilla del Monte; VS 142 Ischilin; JO 1032.01 San Marcos; Tom 032/1 San Marcos Sierra; MT 07-195 Aqua Blanca, MT 07-197 Quebrada de Luna

Gymn. valničekianum

Gymnocalycium valničekianum Jajó var. polycentralis Schütz

Kaktusářské listy 41, 1949

Liší se od typu tím, že má 4 – 6 středních trnů.
Domovina neuvedena.

Importní rostliny Gymn. valničekianum prodávala nejprve firma Haage junior v německém Erfurtu pod jménem Echinocactus centeterius a tak byly nejprve označeny i v evropských sbírkách. Jako první je objevil dr. Castellanos v Cordobě v listopadu roku 1918, ale taxon popsal až roku 1939 pod jménem Gymn. immemoratum, kdy již popsal rostliny 5 let předtím Jajó jako Gymn. valničekianum. Roku 1953 popisuje tentýž taxon Schick v Cactus and Succulent Journal of Great Britain jako Gymn. tobuschianum. Roku 1953 tedy mělo Gymn. valničekianum již dvě synonyma.
K důkladnému průzkumu přírodních stanovišť se dostali až v letech 1976 a 1978 manželé Piltzovi z Düren v Německu. Svoje poznatky publikovali v obsáhlé práci v časopisu KuaS 1979. Rostliny dorůstají až 20 cm v průměru a jen mimořádně dosahují výšky až 12 cm. V naší kultuře však rostliny rostou ve stáří více sloupovitě, tak jako Gymn. horridispinum. U variety polycentralis jsou střední trny až v počtu 8 na základně zesílené.
Gymn. mostii v. immemoratum (Castell. & H.V.Lelong) H.Till & Amerhauser v rakouském Gymnocalycium 2002 je zcela zbytečná kombinace, tak jako Gymn. valničekianum subsp. prochazkianum (Šorma) H.Till & Amerhauser, publikováno tamtéž.

Gymn. valničekianum – summary:
The imported plants of Gymn. valničekianum have been sold at first by the firm of Haage junior in German Erfurt with the name Echinocactus centeterius and they have been marked in this way even in the European collections. Dr. Castellanos found them like the first in November, 1918, however, he described the taxon only in 1939 under the name Gymn. immemoratum, then 5 years after Jajó´s description of Gymn. valničekianum. Schick described in 1953 the same taxon in Cactus and Succulent Journal of GB like Gymn. tobuschianum. Then Gymn. valničekianum has in 1953 already two synonyms.
Brigitte and Jörg Piltz from Düren in Germany made the substantial observing in the years 1976 and 1978. They published their knowledge in the extensive article in the journal KuaS 1979. Plants grow to 20 cm in diameter and they reach only exceptionally the height of 12 cm. However, the plants grow in our culture in age more columnary, like Gymn. horridispinum. Central spines are to 8 at the variety polycentralis and they are fattered at base.
Gymn. mostii var. immemoratum (Castell. & H.V.Lelong) H.Till & Amerh. in the Austrian Gymnocalycium 2002 is quite useless combination, like Gymn. valničekianum ssp. prochazkianum (Šorma) H.Till & Amerh. published at the same place.

Gymnocalycium mostii (Gürke) Br. & R.

Addisonia 3, 5, 1918

Basionym: Echinocactus mostii Gürke
MfK 1906

Tělo kulovité, tmavozelené až modrozelené, s vtlačeným temenem bez trnů, 6 – 7 cm vysoké, 13 cm v průměru. Žebra nejprve 11, pak vsunováním dalších až 14, svislá, později mírně spirálovitá, zřetelně rozdělená příčnými rýhami zejména nahoře v hrbolce, které jsou pod areolami bradovitě protažené, podélné rýhy ostré a úzké, směrem dolů plošší. Areoly 2 – 3 cm od sebe vzdálené, eliptické až okrouhlé, 6 – 8 mm v průměru, s dosti zřetelnou, nažloutle bílou krátkou vlnitou plstí, brzy lysé.
Okrajové trny 7, z nichž 2 směřující nahoru jsou 6 – 7 mm dlouhé, 4 šikmo do stran až 2 mm dlouhé a 1 směřující dolů až 15 mm dlouhý, všechny většinou zahnuté k tělu, ale ne přitisklé. Střední trn 1 velmi svislý, ale se špičkou většinou ohnutou směrem vzhůru, 18 – 20 mm dlouhý. Všechny trny silné, poněkud hranaté, barvy světlé rohoviny, na základně a na špičce leskle hnědé; nejvyšší areoly jsou bez trnů.
Květy knoflíkovité až kruhovité, s okvětními lístky směrem ven zpět ohnutými, 7 – 8 cm v průměru. Květní trubka velmi krátká, silná a celá vyplněná semeníkem, 10 – 11 mm dlouhá a stejně silná, zevně leskle modrozelená, zcela holá a pokrytá 8 – 10 šupinami. Šupiny polokulaté, 3 -10 mm dlouhé, na základně 5 – 10 mm široké, s bělavě prosvítajícími okraji, na horním tupém okraji načervenale zbarvené. Okvětní lístky 34 – 38; vnější (12 – 14) kopisťovité, až 35 mm dlouhé a 10 mm široké (nejspodnější kratší a pozvolna přecházející v šupiny, (tupé), velmi dužnaté, zelené, směrem k tenkým okrajům prosvítajících do světle červena a dole špinavě červené; následující (14 – 16) okvětní lístky rovněž kopinaté, ale delší a užší (až 40 mm dlouhé a až 8 mm široké), světle lososově červené, na ven ohnutých koncích tmavší, se širokým jemně zeleným proužkem uprostřed, směrem k základně tmavěji špinavě červené, s nádechem do modročervena, asi 8 nejvnitřnějších jsou kratší (30 mm dlouhé a až 8 mm široké), špičaté, v konzistenci slabší než vnější lístky, úplně světle růžové a jen u základny tmavší, s pouze málo zřetelným jemně zeleným středním páskem. Tyčinky velmi žluté a velmi početné, vyrůstající blízko nad semeníkem v přibližně 15 mm široké prstencovité oblasti; nitky až 15 mm dlouhé, dovnitř ohnuté, světle žluté; prašníky podlouhlé, světle žluté. Čnělka poměrně krátká a silná, 12 mm dlouhá (bez blizny) a na špici 4mm v průměru, světle žlutě zelená, bliznové laloky 12, světle žluté, 6 mm dlouhé a při plném rozkvětu těsně dohromady stěsnané.
Domovina: Argentina, Cordoba.
Tolik tedy perfektní popis prof. Gürkeho. Carlos Most poslal z Cordoby importní rostliny pro botanickou zahradu v Dahlemu a prof. Gürke na jeho počest taxon popsal jako nový druh, společně s Echinocactus kurtzianus. Dříve se mělo zato, že Gymn. kurtzianum roste v nižších nadmořských výškách, zatímco Gymn. mostii v horských oblastech. Dnes je zřejmé, že populace obou taxonů se prolínají a tvoří četné přechodné formy.
Další nálezy: LB 975 Bosque Alegre Cord., LB 1066 La Falda, LB 1075 La Falda, LB 1078 Ascochinga, LB 1092 La Cumbre, LB 1096 San Jorge, LB 1069 10 km od La Falda, LB 1103 Todos los Santos; STO 519 Candonga, STO 352 El Sauce-Rio Pinto, STO 5 Ischilin, STO 3 Pinto Palo, STO 353 Ischilin, STO 343 Jesus Maria-La Pampa, STO 349 La Pampa, STO 350 La Pampa-El Sauce, STO 288 San Antonio, STO 2 Santa Catalina, STO 345 Sierra Chica, STO 346 dtto, STO 112 Sierra Chica-Catonga, STO 228 Tres Cascadas; GN 212-3447 Icho Cruz; JL 47 Villa Allende; JO 102 Carlos Paz-Port., JO 200 Ascochinga, JO 203 La Falda, JO 222 před Todos Santos, JO 235 Todos Santos, JO 151 Ascochinga, JO 873.01 Ongamira, JO 874.03 dtto, JO 876.01 La Falda, JO 879.03 Carlos Paz, JO 1009.01 Carlos Paz, JO 1012/2 Tres Cascadas; WP 92-170/315 La Falda, WP 95-110/316 Aqua de Oro, WP 95-246/522 Ongamira; BKS 93/1 Ascochinga-Tres Cascadas, BKS 93/2 Tres Cascadas-Tio Mayo; KH 211 v Cosquin; Tom 005/3 Alta Gracia, Tom 006/1 za Alta Gracia na Carlos Paz, Tom 012/2 Tres Cascadas; RF 356 Alta Gracia-La Falda, RF 362 Villa Carlos Paz.

Gymnocalycium mostii


Gymn. mostii Las Palmas, foto Ch


Gymn. mostii w Avellaneda, foto Ch

Gymnocalycium mostii fa. kurtzianum (Gürke) H.Till & Amerh.
Gymnocalycium, Rakousko, 15, 2002
Basionym: Echinocactus kurtzianum Gürke
MfK 22, 1906
Tělo polokulovité, s poněkud proláklým, hrbolcovitým, holým temenem bez trnů, světle zelené, až 10 cm vysoké a 15 cm v průměru. Žebra nejprve 10 -12, později až 18, většinou svislá, příčnímy zářezy rozdělená do velmi zřetelných hrbolců, které pod areolami vystupují špičatými bradami; podélné zářezy velmi ostré a úzké. Areoly 2 – 3 cm od sebe vzdálené, eliptické, 10 mm dlouhé, 5 – 7 mm široké, v mládí s hustou, nažloutle bílou vlnitou plstí, brzy lysé.
Okrajové trny 8, z čehož 1 směřuje nahoru, 3 páry šikmo do stran, 1 dolů, dlouhé 25 – 40 mm, většinou zakřivené, ale k tělu nepřiléhající. Střední trn 1, silně nahoru zakřivený, až 30 mm dlouhý. Všechny trny velmi silné, tuhé, rohově šedé, špička většinou nahnědlá.
Květů je málo v blízkosti temene; celá délka 7 – 8 cm. Květní trubka široce nálevkovitá. Trubka krátká a tlustá, 15 mm v průměru, leskle světle zelená, zcela holá a hladká, pokrytá jen asi 20 šupinami. Spodní šupiny poloeliptické, 5 – 6 mm široké, 3 mm dlouhé, horní polokulaté, až 4 mm dlouhé, tupé, zelené, s průsvitným bílým okrajem, zvolna přecházející do vnějších okvětních lístků. Ty jsou široce kopisťovité, na konci zaoblené a někdy také se zářezem, 35 mm dlouhé a 10 mm široké; vnitřní kopinaté, poněkud kratší; asi 30 mm dlouhé a užší než vnější, 5 – 7 mm široké, někdy poněkud šikmo vyvinuté a špičatější než vnější. Všechny okvětní lístky silné, skoro dužnaté, bílé, s nádechem do červené, vnější mají široký zelený, vnitřní načervenalý střední proužek; všechny na základně jahodově červené; také vnitřní stěna květu je až k základně pestíku pěkně červená. Tyčinky jsou asi z poloviny tak dlouhé jako okvětí, velmi početné, vyrůstají v prstencovité oblasti široké asi 2 cm na vnitřní straně okvětí, skloněnynad bliznou, žluté, směrem k základně tmavší. Prašníky podlouhlé, 2 mm dlouhé, sírově žluté. Semeník hruškovitý, nahoře zploštělý, uvnitř 10 – 12 mm vysoký; vnitřní průměr 10 mm. Čnělka 12 – 13 mm vysoká, velmi silná; 14 bliznových laloků 5 – 6 mm dlouhé, světle žluté.
Domovina: Argentina, Cordoba.
Původně šlo o zásilku importních rostlin od Carlose Mosta z Cordoby pro Botanickou zahadu v Berlíně – Dahlemu, kde rostliny dr. Vaupel rozdělil dle svého osobního názoru do dvou taxonů a prof. Gürke je posléze popsal svými na onu dobu obsáhlými popisy jako Echinocactus mostii a Echinocactus kurtzianus. Dle dnešních znalostí oba taxony v přírodě tvoří řadu přechodových forem jednak mezi sebou a dále až mezi Gymn. mostii a Gymn. valničekianum. Backeberg překombinoval Gymn. kurtzianum na varietu Gymn. mostii, konečně pak Till a Amerhauser na formu, jak je uvedeno v nadpisu.
Další nálezy: STO 107 Capilla del Monte, STO 108 dtto, STO 104 dtto, STO 116 Cosquin-Buenaventura, STO 188 Ongamira, STO 102 Sierra San Marcos, STO 485 Unquillo-Cosquin; MT 07-192 Capilla del Monte; MS 355 Alta Gracia-La Falda, MS 361 Villa Carlos Paz.

Gymnocalycium mostii ssp. mostii var. miradorense Till & Amerh.
Gymnocalycium, Rakousko 15, 2002
Liší se od typu ploše kulovitým tělem, silnými, k tělu směřujícími až přilehlými trny, a květy šeříkově (lila) bílými s tmavším červeným jícnem a sbělavými okvětními lístky s šeříkově růžovými středními proužky.
Domovina: Argentina, Cordoba, Calmayo, 420 m n.m.

Gymnocalycium mostii miradorense, původně Bozsingovo jméno Gymn mostii stenocostatum


Gymnocalycium mostii miradorense (stenocostatum ex Bozsing)

Gymn. mostii ssp. ferocior Backbg ex Till & Amerh
Jde o mnohokrát opakovaný omyl. Gymn. ferox a Gymn. ferocior sensu (ve smyslu) Backbg. mají hnědočervená a velmi lesklá semena, a patří tedy naprosto jednoznačně do sekce Castellanosia společně s Gymn. castellanosii a Gymn. bozsingianum. Viz Gymn. castellanosii ssp. ferocior (Backbg.) G. Charles resp. Gymn. ferox (Backbg.) Slaba.

Gymn. mostii miradorense, Avellaneda, foto Ch

Gymn. mostii –summary:
The perfect description of prof. Gürke. Carlos Most from Cordoba had sent the imports for the Botanic Garden in Dahlem and prof. Gürke has described the taxon to his merit like the new sort together with Echinocactus kurtzianus. It has been the opinion formerly that Gymn. kurtzianum has grown in the lower altitudes, while Gymn. mostii in the mountainous areas. It is evident today that the populations of both taxa penetrate tmemselves and make many transient forms.
Gymn. mostii fa. kurtzianum. It had been originally the consignment from Carlos Most from Cordoba for the Botanic Garden in Berlin – Dahlem where the plants have been divided into two taxa by dr. Vaupel after his personal opinion and then prof. Gürke has described them with his extensive descriptions like Echinocactus mostii and Echinocactus kurtzianus. After today´s knowledge both taxa make in the nature many transient forms on one hand between themselves and on the other hand between Gymn. mostii and Gymn. valničekianum. Backeberg has overcombined Gymn. kurtzianum to the variety of Gymn. mostii, then endly Till and Amerhauser to the form how it is written in the title.
Gymn. mostii var. miradorense. It differs from the type with flatly globular body, strong, to the body directing to pressed spines, and with lilac white flowers with deeper red throat and whitish perianths with lilac pink middle strips.
Gymn. mostii ssp. ferocior Backbg. ex Till & Amerh. It is many times repeated mistake. Gymn. ferox and Gymn. ferocior sensu Backeberg have brownred and very shiny seeds, then they belong quite explicitly to the sectio Castellanosia common with Gymn. castellanosii and Gymn. bozsingianum. See Gymn. castellanosii ssp. ferocior (Backbg.) G. Charle or Gymn. ferox (Backbg.) Slaba.