ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD III. - MICROSEMINEUM

Gymnocalycium horridispinum Frank

KuaS 8 – 10, 1963

Tělo jednotlivé, krátce válcovité, 6 – 8 cm vysoké a asi stejně široké, tmavě zelené. Žebra 10 – 13, hluboké a ostré brázdy se silně vystupujícími bradovitými hrbolci pod areolami. Areoly velké, oválné, 8 – 10 mm dlouhé, při růstu se žlutošedou plstí, později hnědne.
Okrajové trny 10 – 12, drsné, šídlovité, rovné, šedé, často tmavě hnědě zakončené, se zřetelně drsným povrchem, při navlhčení celé červenohnědé, poněkud k tělu zahnuté, 20 – 25 mm dlouhé, 4 střední trny postaveny do kříže, se zesílenou základnou, velmi drsné, silné, od těla odstávající, stejné barvy jako okrajové trny, 30 – 4O mm dlouhé.
Květy ve věnci kolem neotrněného středu a těsně nad areolami které jsou již otrněné, poupata nejprve sytě purpurově červená, dále při růstu jsou více zelená, pokrytá šupinami s červenými špičkami, jsou silná a zašpičatělá. Perikarpel a spodní část receptakula zelené, pokryté masitými šupinami s červenými špicemi. Šupiny pak přecházejí v horní části květní trubky ve vnější okvětní lístky, které jsou bělavě zelené, červeně lemované. Květy 6 cm dlouhé a 6 cm v průměru, široce nálevkovité, vnitřní okvětní lístky po rozkvětu uvnitř čistě bílé s fialově růžovými okraji a středním proužkem, zevně jsou fialově růžové. Druhý nebo třetí den kvetení jsou vnější okvětní lístky směrem od kraje sytěji fialově růžové a pouze jícen květu zůstává čistě bílý. Doba květu je asi 1 týden. Nitky tyčinek bílé, prašníky světle růžové. Čnělka zakončena bliznou s 10 laloky, která je v horní části prstence tyčinek, obojí jsou bílé.
Plod vejčitý, tmavě zelený, 15 x 20 mm velký, se zbytkem květu. Ve zralosti s lehkým odstínem do načervenalé, puká svisle. Obsahuje mnoho semen v bílém plodovém mase. Semena malá, 0,5 – 1 mm, oválná, zploštělá, se šikmo seříznutým hilem, černá, testa tečkovaná jemnými prohloubeninami.
Domovina: Argentina, Cordoba, jižně od Salsacate, na travnatých pahorcích 700 – 800 m n.m.
Jako první nalezl tyto rostliny roku 1961 lovec kaktusů Fechser a poslal je do Evropy v domnění, že se jedná o nějaký Pyrrhocactus. Jakmile však rostliny nasadily poupata, ukázalo se k velkému překvapení, že jde o nový taxon gymnokalycia, které pak popsal ing. Frank. Dr. Schütz píše ve své Monografii roku 1986: „Bylo by však bezúčelné, kdybychom všechny tyto rostliny sloučili do jediného makrookruhu. To by vedlo jen k chaosu, jak to známe z jiných podobných případů.“ Předvídavost dr. Schütze byla obdivuhodná. Neměl snad pravdu?
Taxon je natolik odlišný od ostatních sem zařazených taxonů, že jej ponecháváme jako druh, tak jak byl původně popsán.
Další nálezy: Lau 517 La Mudana; STO 400 La Mudana; A 92/I/20a El Carrizal Cordoba; HV 1141 La Mudana.

Gymn. horridispinum


Gymn. horridispinum


Gymn. horridispinum seedling from Pažout 1966


Gymnocalicium horridispinum, foto a sbírka Pavel Staněk


Gymnocalicium horridispinum, foto a sbírka Pavel Staněk

Gymn. horridispinum – summary:
The cacti hunter Fechser found these plants like the first in 1961 and he has sent them to Europe in the supposition that it has been some Pyrrhocactus. Only when the plants have made first buds it has been evident with great surprise that it is new taxon of Gymnocalycium and it was described by ing. Frank later. Dr. Schütz has written in his Monography in 1986: „However, it would be useless, if we fuse all these plants into only one macroround. It would go only to chaos as we can see in the other similar cases.“ The forethought of dr. Schütz has been admirable. Had he truth? Of course.
The taxon is so different from the other taxa here rowed that we let it like the sort, how it has been originally described.

Gymn. lamudanaense Chvastek et Milt

Cactaceae etc. (Slovensko) 4/2018, str. 125 – 128.

Popis: Stonek jednotlivý, ploše kulovitý, temeno prohloubené a hned vytrněné, 6–9 cm v průměru, 3–5 cm vysoký, tmavě zelený až tmavě našedle zelený, matný. Kořeny rozvětvené. Žebra 9–11, rozdělená do hrbolců, na základně až 2 cm široká a 2 – 2,5 cm od sebe vzdálená, oddělená zřetelně zvlněnými svislými zářezy. Areoly kulaté až mírně oválné, se slámově žlutohnědou plstí, která později šedne a mizí. Areoly umístěné v mírné prohlubni na vrcholu hrbolců v jejich horní třetině. Hrbolce oddělené hlubokými příčnými zářezy, pod zářezem ploška, pod kterou je umístěna areola, pod areolou silně vystupující tupě zašpičatělá brada. Hrbolce asi 1 cm vysoké.
Trny vyrůstají hned z mladých areol v prohlubni temene. Trny zpočátku slámově žluté až slámově našedle žluté, později mírně šedé až rohové barvy, velmi silné, píchavé, tuhé, jehlovité, na základně až 1 mm silné, 1,3 – 1,8 mm dlouhé, odstávající a dosahující sousední areoly, někdy ji i přesahující. Trny odstávající od těla a v asi polovině délky zahnuté zpět k tělu, někdy mírně – někdy velmi silně pokřivené nebo prohnuté. Okrajové trny 7 (- 9), z toho 3 páry do stran paprskovitě směřující, 1 trn dolů směřující a často přesahující areolu pod ním. Někdy i další bočně směřující pár nebo jednotlivý trn. Střední trn 1, od rostliny zpočátku kolmo odstávající a mírně zahnutý k vrcholu (vzácně zahnutý dolů), až 2 cm dlouhý, tuhý, silný, jehlovitý. Střední trn se objevuje až na starších rostlinách.
Květ 4,5 – 5 cm vysoký, 4,5 – 5 cm široký při plném otevření, světle šeříkově růžový. Trubka zelená s 4–6 šupinami, které mají úzké bílé lemování a jsou purpurové se zelenou základnou. Šupiny 3 mm široké na základně, 2 mm vysoké a plynule přecházejí do vnějších okvětních lístků. Vnější okvětní lístky zevnitř šeříkově růžové s jemným zeleným středním páskem, zevně zelené s růžovým lemováním, 1,4 – 2 cm dlouhé, 4–6 mm široké, vrchol zakulacený nebo s jemnou špičkou. Vnitřní okvětní lístky ve dvou řadách, šeříkově růžové, střední proužek tmavší, 1,7 – 2 cm dlouhé, asi 5 mm široké, nejvnitřnější lístky stejné barvy, poloviční velikosti. Ovarium uvnitř bílé, stěny ovaria světle až nažloutle zelené, asi 1,5 – 1,8 mm silné. Receptakulum uvnitř sytě šeříkově růžové, stěna receptakula 3–4 mm silná. Pestík 1,7 – 1,9 cm vysoký, asi 2 mm silný, čnělka krémově bílá, blizna světle žlutá. Tyčinky v několika řadách, všechny přikloněné k čnělce a blizně, bliznu uzavírají. Nitky bílé, prašníky žluté.
Plod ovoidní, 3 – 3,5 cm vysoký + 2,5 cm zaschlé zbytky květu, 1,5 – 1,8 cm silný ve střední části. Nezralý plod olivově zelený, šupiny v počtu 7–10, polokulaté, bíle lemované, uprostřed půlměsíc šeříkové barvy, 4–6 mm široké na základně, asi 3 mm vysoké. Plod ve zralosti usychá a šedne. Semeno 0,8 mm vysoké a 1 mm široké, oblast hila šikmo zkosená k ose semene. Testa hnědočerná, mírně lesklá, jemně hrbolkovitá. Hilo-mikropylární region (HMR) 1 mm dlouhý, 0,3 mm široký. Arillus velmi výrazný, přečnívající, světlý.
Domovina: Argentina, prov. Cordoba, oblast La Mudana.
Materiál holotypu uložen v Herbáři Krajského Vlastivědného Muzea v Olomouci pod číslem B172327. Typová kultura ve sbírce Jaromíra Chvastka pod označením Chv 1089.
Autoři popisu děkují za nezištnou spolupráci a pomoc Mgr. Veronice Hlinické, kurátorce botanické podsbírky Olomouckého muzea.
Rostliny se vyskytují na kamenitých, mírně svažitých terénech, které jsou řídce porostlé nízkými keři. Četnost rostlin na lokalitě je malá. V této oblastí se vyskytují rovněž Gymnocalycium horridispinum, Gymnocalycium intertextum, Gymnocalycium aff. taningaense a Lobivia aurea.
Tuto species jsme pozorovali poprvé v roce 2007 a později v roce 2015 a přiřadili jsme jí polní číslo CH 1089.
Květy byly pozorovány až na kulturních rostlinách vypěstovaných z importních semen. Jejich tvar a barva a rovněž tvar a barva semen se pak staly hlavními charakteristickými znaky pro popis Gymnocalycium lamudanaense. Nový druh byl pojmenován podle oblasti výskytu La Mudana v západní části provincie Cordoba.
Barva květu, charakter otrnění a rovněž to, že ve výsevech se objevuje 5-10% červených semenáčků bez chlorofylu, naznačuje, že se jedná o vývojově neustálený druh, jehož vývoj má souvislost s výskytem Gymnocalycium horridispinum ve stejné oblasti. Záměrně se vyhýbáme pojmu „přírodní hybrid“, jelikož jde o biologickou evoluci (bez zásahu člověka), tedy dlouhodobý a samovolný proces, v jehož průběhu se rozvíjí a diverzifikuje pozemský život.
The material of the holotype deposited in the Regional Museum in Olomouc (CZ) with the inventary number B172327. The type culture in the collection of Mr. Jaromír Chvastek with the number Chv 1089. Many thanks to Mrs. Mgr. Veronika Hlinická, the curator of the Botanic collection of the Olomouc Muzeum, for her help and good cooperation with the authors.
Plants are found on rocky, slightly slop in terrain, which is sparsely covered with low shrubs. The frequency of plants at the site is small. There are also other cacti as Gymnocalycium horridispinum, Gymnocalycium intertextum, Gymnocalycium aff. taningaense and Lobivia aurea.
We observed this species for the first time in 2007 and later in 2015 and we assigned it with the field number CH 1089.
Flowers we are observed only on plants grown from imported seeds in our collections. Their shape and color, as well as the shape and color of the seeds, have become the main characteristics for the description of Gymnocalycium lamudanaense. The new species is named after the region of La Mudana in the western province of Cordoba.
Flower color, characteristic spines and also the fact that we observed 5-10% red seedlings without chlorophyll, suggesting that it is a development ally transient species whose development is linked with the occurrence of Gymnocalycium horridispinum in the same area. We deliberately avoid the term "natural hybrid," as it is a biological evolution (without human intervention), which is a long-term and spontaneous process in which life is developed and diversified.

Gymnocalycium lamudanaense lokalita


Gymnocalycium lamudanaense na lokalitě


Gymnocalycium lamudanaense poupata


Gymnocalycium lamudanaense pohled do květu

Gymnocalycium schuetzianum Till & Schatzl

KuaS 10, 224 – 226, 1981

Tělo polokulovité, 9 – 11 cm v průměru, u starých rostlin až 17 cm v průměru a 15 cm vysoké, světle namodrale zelené, ve stáří odnožující. Temeno poněkud pohroužené, převýšené většinou propletenými trny. Žebra 9 – 11, u starých rostlin až 17, rovně sbíhavá, kolem areol zesílená, s bradovitými hrbolci. Areoly oválné, 8 – 9 mm dlouhé, s hustou vlnitou plstí, která dlouho vydrží.
Trny při rašení světle žluté až zlatohnědé, na základně světlé, ke špici tmavší, později blednou, šídlovité, k tělu lehce přihnuté, někdy pokroucené; okrajové trny většinou 5, u starších rostlin až 7, nejspodnější a spodní pár až 40 mm dlouhé, horní pár většinou kratší, u starších rostlin i horní páry stejně dlouhé jako spodní. Střední trn u mladých rostlin zřídka, u starých rostlin skoro vždy jeden.
Květy uprostřed temene, ve tvaru i barvě variabilní, zavalité až široce nálevkovité, někdy s více řadami korunních lístků, takže květ vypadá jako poloplný, světle až sytě růžový, na základně vždy tmavší, 60 mm dlouhý, 60 – 80 mm v průměru. Semeník 10 mm dlouhý, 10 mm v průměru, stejné barvyjako tělo, s kopisťovitými růžově lemovanými šupinami, které se prodlužují a jsou světlejší a přecházejí do vnějších okvětních lístků. Vnější okvětní lístky kopisťovité, ven ohnuté, špinavě růžové, s kovově lesklým středem, 20 mm dlouhé, 7 – 8 mm široké. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, s víceméně malou špicí, často roztřepené, světle až sytě růžové, s tmavým středním proužkem, asi 30 mm dlouhé a 7 mm široké. Tyčinky v četných řadách přilehlé ke stěně trubky, růžové. Prašníky žluté. Čnělka s bliznou 25 mm dlouhá, 1,5 mm silná, růžová, s 12 žlutými bliznovými laloky, nepřevyšuje nejvyšší řadu tyčinek.
Plod skoro kulovitý, asi 14 mm v průměru, šťavnatý. Semena početná, načervenale hnědá až černohnědá, jako u Gymn. monvillei.
Objevitelem rostliny byl Friedrich Ritter, bratr paní Winterové, který žil v jižní Americe. Do Evropy poslal pouze semena, z nichž byly vypěstovány uniformní semenáčky. Sám rostlinu nepopsal, protože neviděl květy. Domovinou by měl taxon být u Cruz del Eje v Cordobě, Ritterovo polní číslo FR 430. Rostliny pěstujeme bez problémů, dorůstají velkých rozměrů. Někdy jsou potíže při sprašování, protože některé rostliny netvoří pyl, někteří gymnofilové došli k poznatku, že rostliny se středními trny mají vždy pyl.
Taxon je zahalen tajemstvím, protože v přírodě nalezen nebyl. Vše nasvědčuje tomu, že taxon vznikl až na zahradě Friedricha Rittera v Chile křížením Gymn. monvillei s některým červenokvětým gymnokalyciem.
Protože nejsme příznivci velkých fůzí, tedy slučování, a tento taxon je zcela odlišný a uniformní, necháváme jej také v pozici druhu, tak jak byl původně popsán. Kdo však chce mít bohatě popsané jmenovky, může zůstat u pojetí Hanse Tilla.

Gymn. schuetzianum, foto Rudolf Frélich


Gymn. schuetzianum ex Strigl, foto Rudolf Frélich

Gymn. schuetzianum – summary:
The discoverer of the plant has been Friedrich Ritter, the brother of Mrs. Winter, and he had been living in the South America. He had sent to Europe only seeds and the uniform seedlings have been grown from them. He has not described the plant alone, because he had not seen flowers. The homeland ought to be near Cruz del Eje in Cordoba, Ritter´s field number FR 430. We grow the plants without problems, they reach bigger sizes. We have sometime problems with pollinating, because some plants do not make pollen, some growers to knowledge that the plants with the central spines have always the pollen.
The taxon is rather mysterious because nobody has found it in the nature. Everything gives evidence that the taxon came into existence only in the garden of Ritter in Chile with crossing of Gymn. monvillei with some red flowering gymnocalycium.
As we are not friends of the great fuses and this taxon is quite different and uniform, we let it also in the level of the sort, how it has been originally described. However, who wants to have abudantly overwritten labels, he can stay at the conception of Mr. Till.

Gymnocalycium acorrugatum Lambert

Succulenta, Holandsko, 4 – 7, 1988

Rostlina jednotlivá, sploštěle kulovitá, asi 45 mm vysoká a 75 mm v průměru, matně zelená až šedozelená. Temeno poněkud vtlačené, pokryté vlnou s trny z blízkých areol, řepovitý kořen. Žebra 9 – 10, přímá až mírně prohnutá, zřetelně oddělená svislými zářezy. Hrbolce kulaté, vzájemně splývající, bez příčných zářezů nebo brad, kromě velmi mladých rostlin. Areoly kulaté, velké, 6 – 8 mm v průměru, zpočátku s bílou vlnou, později holé, 17 – 20 mm od sebe vzdálené.
Okrajové trny 7 – 9, rozprostřené ve 3 – 4 párech a jeden trn směřující dolů, zahnuté, vzájemně propletené, ostré, kulatého průřezu, až 3 cm dlouhé; mladé trny většinou kaštanově hnědé se žlutou základnou, někdy černošedé s načervenalou základnou; všechny později přecházejí do našedle bílé barvy s hnědou špicí. Střední trny 1 – 2, silné, směrem vzhůru zahnuté, až 35 mm dlouhé, bervy jako okrajové.
Květy z mladých areol kolem temene, nálevkovité, asi 65 mm dlouhé a 60 mm v průměru. Perikarpel asi 15 mm dlouhý a 10 mm v průměru, listově zelený, někdy více či méně s nádechem do purpurova, se zakulacenými šupinami, širokými 5 mm a vysokými 3 – 4 mm. Šupiny bíle lemované s růžovou špičkou a přecházejí postupně do vnějších okvětních lístků. Vnější okvětní lístky kopisťovité, asi 30 mm dlouhé a 7 mm široké, narůžověle bílé s nahnědle zeleným středním proužkem; střední okvětní lístky světle růžové s karmínově růžovým středním proužkem, kopisťovité se zašpičatělým koncem, 34 mm dlouhé a 6,5 mm široké, silně karmínově zbarvený jícen. Primární tyčinky vyrůstají kolem pestíku, sekundární tyčinky vyrůstají po celé stěně receptakula; jsou nakloněny směrem k pestíku, nejvyšší jej překrývají. Všechny tyčinky mají růžovou základnu. Prašníky světle žluté. Pestík nazelenale bílý, 12 mm dlouhý a 1,7 mm průměru (20 mm spolu s bliznou). Blizna světle žlutá, 9 laloků, mezi prašníky.
Plod vřetenovitý, mechově zelený s šupinami 2 – 3 mm dlouhými a 1,5 mm širokými, které mají růžový nádech a jemný bílý lem. Semena džbánovitá, matně červenohnědá, 1,2 – 1,3 mm vysoká a 0,8 – 1 mm silná a široká; testa hustě pokrytá bradavkami velmi pravidelně uspořádanými mimo „otevřená“ místa; bradavky testy okrouhlé, při okraji hila až lehce oválné, ne sploštělé; hilum dlouze oválné, zahnuté, zesílený okraj pokrytý mechovitým žlutobílým pletivem, umbilicus mělký, micropyle rovněž zahnutá, není pokrytá pletivem hila. Světlá pokožka arilla. Semena podrodu Microsemineum dle Schütze, podle Buxbauma do sekce Mostiana.
Domovina: Argentina, San Juan, San Augustin de Valle Fertil v pohoří Sierra del Valle Fertil, 850 m n.m.
Taxon nalezen autorem popisu Jacquesem Lambertem z Belgie 21. listopadu 1983 a označen polním číslem JL 69 na kamenitých svazích mezi trnitými keři. Název acorrugatum = bez záhybů vyjadřuje souvislá žebra neoddělená příčnými zářezy, výrazným znakem jsou i kaštanově hnědé trny. Podle otrnění lze taxon dobře identifikovat. Podle matných semen patří do této skupiny rostlin, proto nelze přijmout kombinaci sezařazením taxonu pod Gymn. castellanosii – tato skupina se vyznačuje silně lesklými semeny a tvoří samostatnou sekci.
Další nálezy: LB 438, LB 439 a LB 437 San Augustin de Valle Fertil; STO 555 Chucuma, STO 901 u Chucuma; VS 32 Chucuma, VS 34 San Augustin; JS 167 San Augustin, JS 272 San Augustin; JL 69 San Augustin; HV 289 San Augustin; GN 89-13/548 San Aug., GN 89-15/550 San Aug.; WP 95-195/400 Chucuma, WP 95-196/403 San Augustin; LF 141 Chucuma; JO 797.04 Usno, JO 1043.01 San Augustin, JO 1045.01 forma Chucuma, JO 1044.01 Chucuma; Tom 043/1 za San Aug., Tom 044/1 10 km za předešlým, Tom 045/1 fa. Chucuma.

Gymn. acorrugatum


Gymn. acorrugatum NW San Aug. de Valle Fertil, foto Ch


Naleziště Gymn. acorrugatum, foto Ch

Gymn. acorrugatum – summary:
The taxon was found by the author of the description Mr. Jacques Lambert from Belgium on 21. November, 1983, and marked with the field number JL 69, on the rocky slopes among bush. The name acorrugatum = without bends means continuous ribs not divided with transverse ents, the chestnut coloured spines are also the striking sign. It is possible to identify after the spination well. It belongs to this plant group after the dull seeds, therefore it is not possible to hold the combination of the rowing of the taxon under Gymn. castellanosii – this group is remarkable with very shiny seeds and makes the special section – Castellanosia.