KLUB KAKTUSÁŘŮ OLOMOUC

Mé kaktusářské začátky spadají do období před 22 lety, kdy jsem se zásluhou mého spolužáka a kamaráda Petra Koupelky nakazil tak jako zástupy jiných. Přes první rok na balkoně a dva roky v pařeništi o rozměru 1m2 jsem se dopracoval ke skleníku, který jsem nějaký čas sdílel se svými rodiči, zeleninou a jinou pro mě nezajímavou květenou. Velkou zásluhu na tom, že jsem tento skleník zaplňoval má ovšem pan Zdeněk Kluka, který měl svého času velmi pěknou sbírku, zejména Notocactusů a byl pro mě tím vzorem a učitelem. Jak šel čas, tak jsem se dopracoval ke sbírce o výměře cca 30m2. V průběhu let jsem se také podíval do domoviny kaktusů, založil rodinu a zamyslel se nad tím, že bych měl postavit dům, zplodit syna, zasadit strom a postavit nový skleník.
Začal jsem synem a zbývající jsem tak nějak shrnul do jedné etapy. To znamená, že s novým domem jsem začal budovat i nový skleník a také sázet nějaké ty stromy (ať mám kde kouřit fajfku). Při plánech stavby skleníku jsem myslel na to, že děti jsou malé a bylo by jaksi nefér je opouštět. Tak jsem si naplánoval skleník, kde si budu moci vybudovat kousek té mexické přírody. Pravda výměra 130m2 (včetně trucovny) se zdála být manželce jaksi moc, ale s konstatováním, že budu aspoň na očích (přes polykarbonát není stejně vidět), souhlasila.
Takže jsem mohl začít. Půl roku jsem ladil a pak to propuklo. Na jaře 2007 stály základy a trucovna. Poté jsem ovšem značně podcenil své organizační schopnosti a na dlouhý jeden rok jsem musel zastavit, než bude kryt s polykarbonátu. Ve škole jsem totiž prodělal jakousi část o tom jak by měli skleníky vypadat a chtěl jsem se tomu co nejvíce přiblížit. Zvolil jsem tedy rozměry 13x7m. Po pravdě jsem netušil, kolik problémů jsem si nadělal, jelikož zhotovit oblouk s průměrem 7m je v této republice téměř nemožné (to vše kvůli volné kultuře). Nakonec se vše špatné v dobré obrátilo a skleník stojí. Koncem května 2008 jsem mohl začít instalovat stoly a stěhovat sbírku. Což jsem ukončil po měsíci. Pravda, kus práce mě ještě čeká, ale pocit je to báječný a není lepší motivace po tolika letech, něž tohle.
Na úvod je toho snad až až. Tak už jen snad pár fotek ze sbírky na původním stanovišti a pár fotek z toho jak vznikalo to nové.

Den otevřených dveří u Rostislava Kryštofka 7.6.2008

Někteří naši členové pořádají pro všechny z nás dny otevřených dveří, čímž máme my všichni možnost shlédnout sbírky v nejbližším okolí.
Jedním z nich je i Rostislav Kryštofek z Dolan. Kdo neví o kom je řeč, tak se pokusím alespoň trochu přiblížit. Rosťa je dlouholetým členem našeho klubu, který se specializuje hlavně na Jižní Ameriku, zejména na rody Rebutia, Aylostera, Sulcorebutia a Frailea. Samozřejmě zde naleznete i jiné rody. Vše je v perfektní kondici a také zde naleznete množství semenáčků na prodej, jelikož Rosťa je jedním z pěstitelů, který má zelené ruce a vše mu perfektně roste. Lány výsevů hovoří za vše. Kdo je milovníkem výše uvedených rodů tak se má opravdu na co těšit, protože zde uvidí téměř vše co je z těchto rodů k sehnání. Konec jara patří k nejvhodnějším termínům k návštěvě této sbírky, poněvadž je vše v květu. Rosťa je i skvělý vypravěč, takže se o těchto kytkách dozvíte téměř vše. Kdo z Vás ještě neměl tu možnost se do této sbírky podívat, tak vřele doporučuji. Termín dne otevřených dveří v roce 2009 je již stanoven na 6.6.2009.
Závěrem bych chtěl Rosťovi poděkovat za tyto nevšední zážitky a popřát mu mnoho pěstitelských úspěchů.

Německo 2008 – 1.díl

Letos v červenci se parta skalních nadšenců a cestovatelů vydala na první zahraniční zájezd do Německa. Vydatným organizátorem a tlumočníkem nám byl pan Zdeněk Franc ze Dvora Králové, čímž bych mu chtěl ještě jednou poděkovat za všechny zúčastněné. Program byl bohatý a jak již bývá zvykem proložen i nějakou kulturou.
10.7.2008 večer jsme vyrazili směr Dvůr Králové. 11.7. jsme již i s našim průvodcem Zdeňkem Francem vyrazili směr Německo, abychom okolo 10.00 hod. mohli stanout před sbírkou pana Lausera v Amberku.

Podívaná to byla vskutku pěkná a myslím, že i přijetí manželů Lauserových bylo velmi vřelé.
Bylo se opravdu na co dívat a někteří z nás již začali i nakupovat.
Naše cesta dále pokračovala do Wintergarten do Oettigenu,

kde jsme měli možnost vidět nepřeberné množství mrazuvzdorných kaktusů, sukulentů a jiných exotických rostlin. Návštěvu tohoto zařízení mohu jen doporučit. Pokud nejste cestovatelé, tak alespoň nahlédněte na internetové stránky www.kakteengarten.de. Den jsme zakončili ubytováním a návštěvou české restaurace. Myslím, že tak dobré české jídlo jsme už dlouho v Čechách neměli. Dík patří manželům Jeschkovým, kteří nám tuto hostinu zaplatili.
Plán na druhý den byl velmi nabytý a pestrý.
Začínali jsme u firmy Uhlig, kde nás opravdu ohromilo velké množství a sortiment rostlin.

Naše skupina pobíhala mezi množstvím rostlin a každý z nás stál u pokladny se značně plným košíkem. Po příjemně stráveném dopoledni jsme ještě na pozvání Německých kaktusářů shlédli sbírku jednoho místního člena, kterým byl pan Grötzsechel. Sbírka na německé poměry velká, na naše malá. Návštěva to však byla velmi příjemná. Po malém občerstvení u pana Grötzsechela jsem se rozloučili s německými kaktusáři a vydali jsme se zpět do ČR, kde nás čekal další program.
Před hranicemi vzhledem k časové rezervě jsme kontaktovali pana Naxeru, zda bychom jsme se u něho nemohli zastavit.

Tak jsme neplánovaně mohli zhlédnout po dvou letech jednu z nejkrásnějších sbírek v ČR. Pan Naxera je nejen vyjimečný pěstitel, ale i výborný vypravěč, takže se nám nechtělo ani moc odjíždět. Do dvora Králové jsme přijeli na ubytovnu jen těsně před půlnocí.

(konec 1. dílu)

KONTAKTY

KK Olomouc, Kaktusářská sekce VSMO, nám. Republiky 5, 771 00 Olomouc

Předseda: Ing. Michal Rec, Babická 72, 785 01 Šternberk, tel. 603489591

kaktusy.olomouc@carciton.cz, www.carciton.cz/kaktusy

Zpravodaj olomouckých kaktusářů vydává KK Olomouc, sekce VSMO
NEPRODEJNÉ

Webdesign WSO.CZ 2005