Obregonia denegrii Frič 1927

Erwin Albert (Bayern)

Přeložil Karel Fiala

Abychom dosáhli dobrých výsledků u importních rostlin, musíme dokonale znát jejich domovské prostředí. Rovněž tak klimatické podmínky, které tam mají a jim je u nás alespoň pokud možno přiblížiti. Budou-li se u nás cítit jako doma, potěší nás svým zdravým růstem a květy. Jako začátečník jsem se nemohl před léty poučit z literatury o kaktusech. Rovněž mi chyběl častější styk s pokročilejšími kaktusáři. Těžce jsem se vypracovával k pěstitelským úspěchům a často mnohé moje rostliny odcházely do kaktusářského ráje. Tomu jsem ovšem nemohl zabránit, pouze jsem se musel snažit o udržení co nejmenšího procenta ztrát. Nyní jako novému členu DKG se mi dostala do rukou nabídka importních rostlin. Myslel jsem si: „Nemohu přeci věčně zůstat začátečníkem“, a objednal jsem si pro štěstí Obregonia denegrii. Rozbaloval jsem ji s pýchou, a zcela jsem byl uchvácen její divokou krásou. Z „Kapesní knížky o kaktusech“ jsem věděl, že pochází z Mexika a že se dá těžko pěstovati. Podrobnou prohlídkou rostliny jsem zjistil, že nemá kořeny. Pouze dva 1 cm dlouhé suché pahýly na spodní straně. Moje nadšení ochablo. Vzal jsem trochu větší kořenáč, naplnil ho normální kaktusovou zeminou a zasadil ho a zařadil k pacientům. V květnu jsem tohoto pokusného králíka dal do pařeniště, neměl jsem ještě skleník. Moje trpělivost byla tvrdě zkoušena, nedařilo se mi totiž v tomto roce přivést rostliny k zakořenění a růstu. Nepomáhalo ani rosení ani zalévání. Na podzim jsem rostlinu vyklopil z květináče a nalezl pár nových kořínků. Byly však černé a uschlé. Zjara jsem podnikl nový pokus s menším květináčkem. A tentokrát to klaplo. Již v polovici května se tělo začalo plnit a na temeni se utvořila nová plstěná pokrývka, která se dále zvětšovala. V červnu se objevily současně dva květy. Byly středně velké o průměru 2,5 cm. Okvětní lístky byly bílé a na vrcholu dolů zahnuté, prašníky žluté, a blizna, která nebyla delší jak tyčinky, bílá. V jícnu byly květy lehce načervenale zabarveny. Plody jsem neviděl. Jsou dle popisu bílé a zcela ukryté v temenní vlně. Nalezl jsem pouse semena, která byla černá. Tělo rostliny je ploše kulaté a mý tlustý kořen. Přídavek hlíny k substrátu je proto žádoucí! Barva těla je šedozelená. Taškovitě řazené bradavky jsou ve tvaru listu, trojhranné, a na špici mají areoly s vlnou, na nichž jsou jemné trníky. Ty později opadávají jako u Strombocactus a i vlna se ztrácí.

Domovem Obregonia denegrii je mexický stát Tamaulipas. Přesně u San Vincente. Zde roste mezi kameny, opunciemi a agávemi v silně zvětralé půdě. Potřebuje v létě velké vedro při opatrném zalévání. Při nezakořeněném stavu prý na slunci zčervená a hyne (Backeberg). Tenkrát jsem to jako začátečník nevěděl a vždy jsem ji měl v pařeništi i ve skleníku blízko skla na plném slunci. Nikdy nezčervenala a nepotřeboval jsem ji stíniti. Radil bych však opatrnost u nezakořeněných importů. V zimě chce chlad a sucho. Obregonia denegrii je jako pravokořenný import poněkud choulostivá a ani roubovat se nedá. Semenáče nejsou nabízeny. Mohu ji doporučiti do skleníku nebo do pařeniště. Za okno se ovšem nehodí.