Fotoseriál - 5. díl

Vážení a milí kaktusáři
a zvláště ti, které ještě baví se koukat na moje fotky a číst mé doprovodné laické, ale o to víc zanícené a upřimně myšlené povídání k nim - moc děkuji za Vaši trpělivost i shovívavost. Věřte, že se snad časem dostanu ve svých vědomostech, ale i fotografické zručnosti, dále, ale zatím mám pocit, že čím víc toho přečtu, tím méně toho vím a mám v tom navíc ještě pořádnej zmatek. Ale k těm slíbeným gymníčkům.
Teď, když píši tyto řádky, začíná září a gymna kvetou jedna radost a stále nasazují poupata, jako kdyby chtěly dohnat to, co zameškaly v ta hrozná horka, co byla v červenci. A tak věřím, že se mi podaří udělat ještě pár zdařilých fotek, které se nebudu muset stydět Vám ukázat, protože se mi letos, zvláště u gymen, moc nedařilo. Už poměrně brzy z jara a pak ještě ve dvou seriích bohatě a moc pěkně květlo G. oddoratum. Na obrázku je společně s G. dopianum.

I u mě se letos stejně, jak uváděl přítel Chalupski v novinách č.65, v průběhu jara objevila u několika kaktusů hniloba, počínající v nejmladších areolách poblíž vegetačního vrcholu. A právě toto G. dopianum se mi podařilo "zachránit" seříznutím napadeného vrcholu. Uvidím, co z tohoto torza vyroste, ale příroda je mocná čarodějka a naděje umírá poslední. Letos se mi vůbec podařilo tzv. zachránit téměř všechny z těch pár kaktusů, co např. ztratily kořeny, nebo jako roubované přišly o podložku.
Asi bylo dobré jaro - nebo "čím hloupější sedlák..." ale to znáte, ne? Loni jsem na Zavírání sezony natrefil na Gymno. papschii STO 251 a hned letos mě překvapilo sice klasickými, ale velmi pěknými květy. Mám ještě dvě VS 160, které by měly mít květy ještě více růžovější, tak se nechám rád překvapit

Krásou květů, ale v tomto případě i barvou těla a vytrněním patří mezi má oblíbená gymna i Gymnocal. vatteri, s jedním trnem v každé areole - no posuďte sami...

A skoro ve všech případech jsou gymny nenáročné a snadno pěstovatelné kytky, které Vás, při troše péče, téměř vždy odmění zaplavou pěkných květů. A gymna mají ještě jednu přednost, zahrnují velkou škálu tvarů a barev jejich těl a trnů - no prostě nejsou jednotvárná, což je vidět i na následujícím for Gymno. kieslingii

nebo další nádherné Gymnocal. striglianum.

Pro tentokrát bych se s Vámi rozloučil pohledem na rozkvetlá gymnocalycia ze skupiny quehliana

a jednou, pro mě už historickou fotkou z roku 2003 Gymnocalycia mihanovichii v. fridrichii (aspoň takový název mělo na cedulce, když jsem ho pořídil u pana Heřtuse).

A příště pár obrázků z krásného rodu Mammillaria.

Váš Pepa Tichý z Olomouce