Výsevy, sprašování, zpracování plodů a semen

Každý pěstitel kaktusů, ať již mladý, nebo ten kdo má více let, jednoho krásného dne nebo v jednom období s pěstováním těchto pozoruhodných rostlin začal. Obvykle hobby propuká tím, že takový milý člověk dostane kaktus s poupaty nebo s květy od nějakého kaktusáře, nebo si koupí rostlinu na jedné z mnoha výstav nebo jarmarků, kam jezdí prodávat své přebytky naši velkopěstitelé. Zájemci o naše hobby pak taková rostlina natolik učaruje, že se dále zajímá o další získávání rostlin a zjistí, že nejjednodušším způsobem, jak si pořídit sbírku, je setí semen. I já jsem takto začínal a nejkvalitnější prameny k získání semen v těch letech (1965 – 1968) byli Josef Jašek v Kysuckém Novém Mestě, ing. Horyna v Liberci, a pro gymnofila samozřejmě dr. Bohumil Schütz v Brně. To byly zasilatelské firmy. Pak bylo možné taky semena sehnat na podzimních a zimních schůzích kaktusářů v Olomouci a hlavně v Brně (do Ostravy se tehdy nikdo moc nehrnul, ledaže by se chtěl vyválet v nějaké černé laguně), kam zajižděly přednášet ty největší světové kapacity jako Werner Uebelmann, Walter Rausch, Zdeněk Fleischer, Günther Moser, dr. Bohumil Schütz, František Pažout a mnoho dalších. Výsev byl pak vždy nejefektivnější a nejméně nákladný způsob k docílení pěkné sbírky během několika let pro člověka tehdy "normálně pracujícího". Dnes však někteří lidé pro svoji časovou zaneprázdněnost volí cestu nákupu již velkých rostlin, často nemají pro rostliny následně čas a takové rostliny končí během zimy v popelnicích, na hnojišti, v jámách, atd. V tomto článku si přiblížíme výsevy, a pak i sprašování, a získávání semen kaktusů. Upozorňuji milého čtenáře, že zde shrnuji moje zkušenosti za 43 roky pěstění kaktusů a hlavně tedy gymnokalycií, kterým jsem se převážně věnoval. Proto zde uvedené zkušenosti budou odpovídat tomuto rodu a ostatní zájemce prosím, aby mne hned nekritizovali a neházeli po mne kameny. Kritika je dobrá věc, je to motor vývoje lidstva, ale také jednoduchá. Kdo nic nedělá, nic nepokazí. Kdyby tak však uvažoval každý, nic bychom si nepřečetli a co bychom pak dělali v dlouhé zimní večery. Jenom sedět a prázdně tlachat v hospodě a poslouchat zcela stupidní a přiblblé kydy o politice z úst těch nejchytřejších z chytrých, to by nás asi nebavilo. Také stále dokola číst jen překlady oduševnělých článků z němčiny přivede naše myšlení pouze do proudu vlezdozadkismu. To rovnou můžeme vstoupit do nějaké sekty, vzdát se majetku a posléze budeme mít hlavu jen nato, aby nám nepršelo do krku.

Každý začínající pěstitel se bude zajímat nejprve o výsevy. Někdo vysévá již v listopadu nebo v prosinci, výsevy se mohou umístit na parapet okna orientovaného na jižní stranu, aby využily sporého slunečního svitu. Také mírné teplo z blízkého radiátoru není na škodu. Někteří pěstitelé vysévají během zimy do misek umístěných pod zářivky, s tím však zkušenosti nemám. Vysévám až koncem března a výsevní nádoby umisťuji ve skleníku na slunce, tedy výsevy zahřívám prostřednictvím slunečního osvitu. V takové pozici jsou výsevy přes den zahřívány, přes noc teplota klesá a je shodná s teplotou okolí. Střídání teplot také napodobuje přírodní podmínky a přispívá ke klíčivosti. A doba výsevu? Sledujte kalendář a sejte vždy asi týden před úplňkem, kdy měsíc narůstá.

Nádoby na výsevy: krabičky od nanukových dortů, od gramofonových krytů zakrytých sklem, atd., atd., nápadům se meze nekladou, vždy to přizpůsobujeme množství vysévaných semen. Nejvhodnější jsou však zavařovací sklenice 0,7 až 1 litr, sklenice s menším obsahem se pak příliš přehřívají. Výsevní substrát nasypeme do sklenic ve vrstvě asi 3 – 4 cm a rozdělíme výsevní plochu na několik políček podle toho, jak velké porce semen máme nachystané.

K rozdělení na políčka si připravíme obdélníky asi 3 x 5 cm z plastické hmoty (bezbarvá podložka do sešitů běžně k dostání), lepší jsou však ze skla – laboratorní sklíčka pod mikroskop rozřezaná napůl. Uprostřed výsevního pole ve sklenici umístíme asi 3 cm dlouhou trubičku, širokou aspoň 1 cm, nebo na více místech ve větším výsevním poli, kde budeme přidávat potřebnou závlahu. Zavlažujeme tak mimo výsevní plochy prosakováním a tím se vyhýbáme odplavení semen zálivkovou vodou případnými skulinami mezi jednotlivými políčky. Jak skleněné příčky, tak i trubičky na zavlažování zasuneme do půdy, ne však až na dno, aby vlhkost mohla volně prostupovat.

Nyní si popíšeme tu hlavní záležitost – jaký substrát? Základem bude jistě zahradní zemina, důkladně přesátá na jemné zrnění do cca 1,5 mm. Další příměsi budeme volit podle toho, jaké taxony máme v úmyslu vysévat. Pokud budeme mít jen gymnokalycia, přidáme 30 – 40 % říčního písku (objemu, nikoliv hmotnosti), zrnitost do 1 mm, ale bez příměsí moučného charakteru, které buďto vypláchneme proudem vody na jemném moučném sítě, nebo za sucha prosejeme moučným sítkem. Pak můžeme přidat 10 – 15 % antuky jemného zrnění, nebo trošku ezalitu, mramorové drtě atd. Rašelinu zcela zásadně do výsevu nepřidáváme. Takovou směs řádně promícháme a dáme do trouby upéct nebo propaříme na pařáku, tedy teplotou nad 100°C odstraníme veškeré škodlivé zárodky, škůdce, plísně, semena plevelů, houby a podobná sviňstva. Trvání takové sterilizace asi 1 hodinu. Takto připravená zemina je pak po zchládnutí vhodná k výsevu.

Po nasypání substrátu do výsevní misky nebo sklenice plochu rozdělíme na vhodná políčka, umístíme do zeminy také zavlažovací trubičku, povrch substrátu pro výsev vhodným předmětem urovnáme, ale neutlačujeme. Poté zeminu zavlažíme na potřebnou vlhkost, v suchém substrátu by nám semena neklíčila. Vodu pro závlahu převaříme a necháme zchládnout. I pro další zálivky výsevů používáme vždy zásadně převařenou vodu.

Můžeme přistoupit k vlastnímu výsevu. Semena ošetřuji až při setí suchým mořidlem Orthocid ve zkumavce, kam vložím malé množství mořidla na špičce nože, přisypu porci jednoho druhu semen, protřepu s mořidlem, semena ze zkumavky odsypu na lžíci, pomocí které pak nasypu semena na povrch výsevního substrátu jednoho políčka ve sklenici nebo krabici. Semena ze zkumavky se při vhodném sklonu a zatřepání odkutálejí, práškový přípravek však zůstane uvnitř pro další použití. Přípravek doplníme zase špičkou nože až po zjevné spotřebě ve zkumavce. Někteří kaktusáři ošetřují semena zálivkou s Prevcurem, nebo hypermanganem, atd., každý má osvědčený svůj chemický přípravek, které se dnes velmi rychle vyvíjejí a mění názvy. Semena pak můžeme tupým předmětem k povrchu zeminy mírně přitlačit, není to však nutné. Semena kaktusů nikdy nezasypáváme nebo nezahrabáváme jako zahradní květiny, jsme kaktusáři a ne krtci nebo sysli. Sklenice pak pečlivě uzavřeme a umístíme na slunné a teplé místo. Že jim bude uvnitř při slunci vedro, je nasnadě. Nechte je, při delším pozorování zjistíte, že klíčení probíhá právě při vedrech a světle, když budete držet výsevy v chladnu, klíčivost bude o poznání horší. Při výsevu si hned po vysetí do každého políčka vše zapisujeme do výsevního deníku, řádná evidence se vám vždy vyplatí.

Větší výsevní misky, jako poklopy od gramofonů apod., při umístění na parapet před zalitím dobře vyvážíme vodní váhou, aby se nám následné zavlažování rovnoměrně rozmístilo. Vyvarujeme se tak toho, abychom měli jeden roh jak močál a protilehlý roh suchý.

Kvalitu a klíčivost semen při výsevu příliš neovlivníme, zvláště pak u těch koupených. Tam jsou tyto parametry dány technologickými postupy při výživě matečních rostlin, ze kterých semena pocházejí, sprašováním při dodržování čistoty taxonu (tedy bez ohledu zda jde o druh, poddruh, varietu atd.), a hlavně pak vyzrálostí semen a posklizňovým zpracováním a uskladněním semen, což je to nejpodstatnější. Pokud bychom měli dostatek semen, můžeme si udělat pokus. Odebereme 10 semen jako vzorek, a semenům pod větším zvětšovacím sklem pomocí malé jehly odloupmeme hilum, nebo rozloupneme celou slupku. Mnohdy přijdeme k poznání, že velká část semen obsahuje uschlé nebo podvyživené zárodky rostlin nebo také emryo zcela chybí! U semen sbíraných v přírodě je to však normální.

Klíčivost semen gymnokalycií je rozdílná i uvnitř jednotlivých podrodů. Probereme si je po pořádku. Podrod Gymnocalycium (= Ovatisemineum) má kulatá semena, jejich klíčivost je ve většině případů dobrá až vynikající, mezi ojedinělé výjimky vykazující špatnou klíčivost patří typ Gymn. poeschlii. Podrod Macrosemineum má velká semena, která klíčí vcelku spolehlivě. Pokud někdy neklíčí, jde o dlouhodobě pochybné taxony s hybridním původem jako Gymn. megalothelon. Nejobsáhlejší podrod Microsemineum má nejpestřejší škálu tvarů a barev semen. Klíčí vcelku spolehlivě, pokud máte dobrá a dobře zpracovaná semena z dobře vyživovaných rostlin. Jako poněkud obtížnější můžeme jmenovat Gymn. paediophilum. Problematickými jsou semena podrodu Muscosemineum. Některé taxony klíčí spolehlivě, některé až po roce po výsevu. O tom již bylo popsáno mnoho papíru. Nejlepším způsobem je tyto taxony vysévat do zavařovacích sklenic a udržet zde co možná nejdelší dobu sterilní prostředí bez řas a počítat s tím, že taxony okruhu Gymn. mihanovichii vyklíčí až za rok během druhého jara. Řasy jsou vůbec velkým problémem výsevů. Kdysi firma Uhlig v Německu prodávala proti řasám tablety Chinosol, ale o jejich účinnosti mi není nic známo. Výroba Chinosolu skončila před cca 10 lety, účinná látka byla chinolin. Ale vraťme se ke gymnokalyciím podrodu Muscosemineum. Skutečně velkými problémy jsou semena Gymn. hamatum, eytianum, matoense, a jim podobné. Například Gymn. hamatum drží plody na rostlinách 2 – 3 roky a když pak plod násilně utrhnete, protože už vás to štve, jsou v plodu již naklíčená zelená emrya. Ty jsem propral vodou a hned je napikýroval. Vždy se mi jich podařilo několik vypěstovat. V jednom případě jsem plod Gymn. hamatum vypral, semena nechal jen mírně oschnout, a okamžitě je vysel. Klíčivost byla 90%. Z toho je ale vysévám 10 x, a nikdy nic nevyklíčí. I u ostatních taxonů podrodu Muscosemineum lze označit nevyzpytatelnou klíčivost jako "střídavě oblačno"". Podobné potíže obnáší i semena podrodu Pirisemineum, který má nejmenší semena rodu, podobná semenům rodu Parodia. Vcelku spolehlivě klíčí semena Gymn. zegarrae, riograndense, izozogsii a millaresii. Naprosto nevyzpytatelná jsou semena Gymn. pflanzii, i když všechny rostliny tohoto okruhu v mé sbírce jsem vypěstoval ze semen. Jako příklad uvedu jedno z nejkrásnějších gymnokalycií – Gymn. pflanzii ssp. paraguayense. Vysévám každým rokem tisíce semen, a jen jednou mi tato semena bohatě vyklíčila. Jinak nic – a zase nic. Posledním podrodem je Trichomosemineum, jehož semena klíčí vcelku spolehlivě a nepřináší vážnější problémy. Závěrem snad lze zmínit změnu polohy sklenice s výsevem, pokud vám na některých položkách zvláště záleží. Prostě sklenici vezměte, a umístěte třeba ve skleníku pod parapet. Taková změna se mi mnohokrát vyplatila, například i u sulkorebucií. Sulkorebucie jsou horské rostliny, které potřebují ke klíčení změny teplot mezi dnem a nocí. Pokud tedy nevyklíčí v pozici na parapetu, kde jsou vyšší teploty, umístěním pod parapet docílíme teplot nižších, protože pod parapetem, tedy ve spodní třetině skleníku, jsou teploty o 10 – 20°C nižší než v nejhořejší pozici ve skleníku. Na vrchní police ve skleníku bychom tak logicky mohli umisťovat výsevy teplomilných kaktusů, jako jsou ariokarpusy a jiné mexické rarity. To mohu pozorovat u mne ve skleníku i na semenáčích Ferocactus tortulospinus, kterých jsem dal polovinu nahoru do skleníku až pod sklo, zatímco druhou polovinu semenáčů na spodní parapet ve výšce asi 70 cm. Vrchním se daří znamenitě, zatímco spodní jsou viditelně nespokojené. Rozdíly v teplotě v různých výškových polohách ve stejném skleníku jsou i za slunečného dne 15 – 20°C. Pokud tedy nejsme v nějakém výsevu úspěšní, můžeme časem vyzkoušet několik pozic, které budeme měnit např. po dvou týdnech.

Semenáčky ve výsevech nám zdárně rostou a asi po 3 měsících, někdy i dříve, kdy malé rostlinky mají několik areol s drobnými trníky, můžeme přistoupit k pikýrování – prvnímu přesazení. První přesazení, neboli pikýrování, znamená vyjmutí několikatýdenních až několikaměsíčních semenáčků z výsevních prostor a jejich zasazení do misek, bedýnek, truhlíků, atd, takže již do jiného mikroklimatu, nejlépe skleníků. Pokud skleník nemáme, je lepší umístit misky s pikýrovanými semenáčky za jižní okno doma, než je dát do pařeniště.

Malé semenáčky v pařeništi jsou se svými jemnými a šťavnatými pletivy nejchutnějším lákadlem pro různé škůdce civilizace, jako mravence, mušky, myši, kobylky, slizáky, plzáky, mšice, a jinou pitomou havěť, kterou nezajímá naše potěšení z výsledků práce a náš smutek ze zmaru takového snažení. Substrát volíme podobný jako pro výsev, zde však nemusíme tak nutně zeminu sterilovat, protiplísňový přípravek pro zálivku však máme připravený v pohotovosti. Rašelině se stále vyhýbáme. Výšku vrstvy substrátu volíme podle délky kořínků malých semenáčků. Obvykle se používají vrchní víčka z nanukových dortů, jejichž výška je nejvhodnější – pokud během roku budou mít semenáčky delší kořínky, přizpůsobí se ony svému prostředí. Při vyšší vrstvě by docházelo k častému přemokření substrátu v důsledku malého odpařování vlhkosti. Vzdálenost pro sázení pak volíme tak, abychom počítali s nárůstem během jednoho roku do velikosti rostlinek o průměru aspoň 1 cm a rostlinky pak nebyly přecpány. Takto přecpané semenáčky vytvářejí nevzhledné kopce a jejich těla jsou pak tak namačkána, že je obtížné odlišit jednotlivé položky, máme-li jich v jedné krabičce víc. Navíc v takových vzedmutých kopcích se tlakem rostlinkám vytrhají kořínky ze zeminy, visí volně v meziprostoru, a nedostanou se k vláze a výživě. Do jedné misky pikýrujeme vedle sebe jedince takových taxonů, které můžeme i v jednom roce věku spolehlivě odlišit. Vlhkost substrátu pro pikýrování volíme podle toho, aby se nám co nejlépe pracovalo. Někdo rád pikýruje do suchého substrátu, někdo do mírně vlhkého, aby se otvory pro rostlinky hned nesesypaly; to si již musí každý vyzkoušet. Nejčastěji používaným způsobem je pinzetou nebo opačnou stranou štětečku vyhloubit otvor, semenáček pak uchopíme pinzetou za konec kořínků a "navlečeme" jej do vyhloubené jamky. Uchopení za konec nám dává záruku, že kořínky budou rovné až ke konci tak jak to má být. Kdybychom sázeli semenáček držíc jej za stonek (hlavičku), kořínek by se často v zemině zohl a to by mohlo vést k záhubě celé rostlinky. Každopádně čerstvě pikýrované semenáčky nenamáčíme hned do vody nebo nezaléváme, necháme je raději 1 – 2 dny v suchu a ve stínu, aby se jim aspoň minimálně zacelily rány po mechanickém poškození způsobené přesazováním.

Naše rostlinky rostou a rostou, stále je přesazujeme za stálého stěžování si, že máme méně a méně místa, až nám naše vlastní semenáčky po 3 – 7 letech pokvetou.

Dostáváme se k další fázi života kaktusáře – jak kaktusy sprašovat. Gymnokalycia kvetou celou sezónu, jednotlivé květy mají trvání podle počasí asi 5 dní. Květy se otvírají za největšího vedra mezi 14 až 17 hodinou, výjimkou jsou Gymn. andreae a uruguayské taxony, které se plně otevírají před polednem. Za plného otevření přistupujeme ke sprašování, tedy přenášíme pyl z prašníků jedné rostliny na bliznu rostliny druhé. Výjimkou jsou některé taxony z okruhu Gymn. gibbosum (podrod Gymnocalycium = Ovatisemineum), u kterých nám stačí 1 rostlina, musíme však nanést v jednom květu pyl z prašníků na bliznu. Kdovíjaké znásilňování večer již zavřených květů a pokusy o sprášení nejsou k ničemu, nepodaří se to. Rostlina vám dá sama najevo neochotu k takovému násilí stahováním okvětních lístků vzájemně k sobě. Zkuste si to večer, budete se divit jak se příroda dovede bránit. Sprašování provádíme pomocí štětečků nebo vaty namotané na zápalce, nebo vatiček na tyčinkách, zakoupených v lékárně. Každý pořádkumilovný kaktusář má pro tento účel sadu štětečků, které vždy po použití jednoho štetečku pro jeden taxon propereme pod tekoucí vodou a osušíme. Vatičky jsou na jedno použití. Nabízí se zde myšlenka nechávat vatičky u jednotlivých rostlin, však zítra budou na svých místech. No moc si nevěřte. V jedné sbírce jsem dokonce viděl ke sprašování zhotovenou pomůcku, protože kaktusář nedosáhl na rostliny. Na asi 120 cm dlouhé tyčce byl napevno přidrátován štětec, zcela zjevně znečištěn mnohonásobným používáním. Odstrašující případ.

Je třeba také zabránit hmyzu, aby sprašoval místo nás. Jak jsem již zmínil, ve skleníku okno neotvírám a tak jsem zde bez problémů a obav. Pařeniště mívám pootevřené jen toliko, aby bylo uvnitř řádné vedro, a potom hmyz do takového přehřátého prostředí při otevřených květech netouží vlétnout. Někteří účastníci zájezdů v mé sbírce viděli zcela odkrytá pařeniště. Chci podotknout, že takto otevřená pařeniště mívám 2 – 3x za rok, a to právě jen a pouze kvůli zájezdům, aby bylo vidět všechny kaktusy. Jinak jsou pařeništní okna stále přivřená s vrchním větráním do výšky max. 10 cm. Když byste si lehli pod takto pootevřené okno, do večera nyvydržíte. Proč to zmiňuji – zatím jsem neměl reklamaci na "rozjeté"“ výsevy, tedy takové, které by nebyly uniformní. Sám mnoho taxonů vysévám ze své produkce pro kontrolu, a doposud jsem se s hybridizací nesetkal. Jeden pěstitel lobivií zase kvetoucí rostliny za účelem sprášení v den květu zakrývá jakousi klecí se sítí proti mouchám, aby nedošlo k nežádoucímu sprášení. Výhodou je zde pouze jednodenní kvetení lobivií. Ovšem i zde je každodenní přítomnost majitele nutností.

Z uvedeného vyplývá, že ke sprášení potřebujeme téměř vždy 2 rostliny, tedy kvetoucí. Co ale s tím, když jedna rostlina kvete a druhá nám vykvete až po odkvětu rostliny první? Pokud pak chceme získat semena, musíme si uskladnit pyl. K tomu si pořídíme štětečky v potřebném počtu, přiměřeně velké zkumavky, a pokud budeme mít větší sbírku, pak i stojan na zkumavky.

Štětečkem odebereme pyl z květu, štěteček s pylem vložíme do zkumavky a hrdlo zkumavky vyplníme smotkem vaty tak, aby byl štěteček s pylem uzavřen ve vlastním prostoru, ale přitom aby nebyl neprodyšně oddělen od okolního ovzduší. Takto uložený pyl umístíme do ledničky do police hned nad šuplíky pro zeleninu. Trvanlivost takto uloženého pylu je zcela určitě 3 – 4 týdny, někdy pyl vydrží i rok (i více – neověřeno). Manželku na naše opatření připravíme, aby nás pak nemlátila hrncem, co jsme to zase vymysleli za hovadinu, že nemá kam dávat zelí. Je rozumné ještě před tímto sdělením jí koupit bonboniéru nebo květiny (nejlépe v supermarketu, tam stojí jen 60,- Kč kytice růží), obojí ne, to by nás přišlo draho a před výplatou koncem měsíce by nás to mohlo težce zruinovat. Dnes mám v lednici zabrané celé 1. patro jen pro pyl. Nevýhodou je, že v hlavním období květů gymnokalycií se můžete ulítat se zkumavkami, a jen obsloužení všech květů každý druhý den trvá 2 – 3 hodiny. Je nutné opět připomenout řádné označování zkumavek (nejlepší samolepky), evidenci přikládáme opět velký význam.

Dozrávání plodů na slunném okně

Ještě chodíme sprašovat květy jednotlivých taxonů, které kvetou později, a zatím nám dozrávají první plody se semeny gymnokalycií, která kvetla v první vlně květů (podrody Gymnocalycium ( = Ovatisemineum) a Trichomosemineum mají krátká období tvorby plodů). Zralý plod poznáme podle toho, že jej lze z areoly jemně uvolnit, nebo plod již sám odpadne. Je to stejné jako u ovoce – plná zralost je až po jemném uvolnění stopky od stonku. Plody sbíráme do průsvitných kelímků, opět pečlivě označujeme, a dáme na bezpečné místo na parapet okna orientovaného na jih, kde plody necháme ještě několik dní dozrát. Proto průhledné kelímky, aby na plody stále působilo sluníčko. Plody k dozrání můžeme nechat položené na rostlinách jen v takovém skleníku, kde je bezpečno před hlodavci a hlavně mravenci. Tato čeládka pracovitých blbečků jsou největší škůdci a zloději semen, na které snad neexistuje v současné době účinný prostředek k hubení. Stále je třeba preventivně zalévat přípravky podobnými Metationu nebo Perfektionu, když ne rostliny, alespoň prostory mezi květináči nebo mezi truhlíky za cenu smradu ve skleníku, jinak nás vždy překvapí přepadové oddíly mravenců s nekalým a podlým úmyslem rozkrást semena. Ani skleník v 1. patře není pro tuto chamraď překážkou.

Po posklizňovém dozrávání semen přistoupíme k jejich vyprání. Pokud někdo tvrdí, že praná semena ztrácí na klíčivosti, tvrdě se mýlí. Peru všechna semena, tedy včetně astrofyt, v plátně tvaru a velikostí kapesníku pod tekoucí vlažnou vodou jemným mnutím, až v prstech cítím, že veškeré slizké součásti plodu byly odplaveny a mohu položit plátno s vypranými semeny k usušení. Slizké součásti jsou takto omyty i z povrchu semen, jinak při pouhém usušení plodu stále na semenech ulpívají a jsou právě největšími nositeli choroboplodných zárodků. Jak poznám před praním zralý plod? Plodové maso je již měkké, povrch plodu ztrácí napnelismus a vrásní a uvadá. Chce to také trošku citu, ale jakmile se objeví jen náznak plísně či hniloby, ihned přistupujeme k praní.

V podstatě hned po sklizni pereme semena okruhu Gymn. cardenasianum a Gymn. spegazzinii, kde se již po odejmutí plodu z rostliny většina semen shromáždila na vnější části v prasklině plodu. Dlouho také nenecháváme ležet plody Gymn. saglionis, Gymn. horridispinum, Gymn. achirasense a Gymn. monvillei a příbuzných taxonů, které se záhy roztékají, protože jsou velmi šťavnaté a šťáva začíná kvasit. Plody jsou jedlé a voňavé a když jich sklidím mnoho, dávám je slepicím jako odměnu za snůšku kvalitních vajec. Pokud necháme plody dlouho ležet až do vyschnutí, mohou být již takové plody plné zárodků hub a plísní. To se pak neodvratně projeví negativně na klíčivosti semen. Z uvedeného vyplývá, že plody sbírám postupně, při teplém počasí obden. Když je chladno, rostliny znatelné zpomalují látkovou výměnu, plody nezrají a není třeba tedy sbírat. Například když jedna rostlina má 3 plody, ke sběru z této rostliny dojde 3 x v různém časovém odstupu a mám pak za oknem 3 kelímky se stejným taxonem, které však dozrávají také v rozdílném čase. Je tedy třeba také natřikrát prát a čistit. Je zajímavé, že plody gymnokalycií v pařeništi dozrávají každý rok ve stejnou dobu, kdy se v našem zemědělství sklízejí obilniny. A protože sklízím plody a peru semena z jednoho taxonu několikrát, tak ve žně peru a čistím i 20 položek denně, což někdy trvá i 5 hodin. Toto období trvá zhruba 3 týdny (tak jako žně), pak počet sice klesá, ale jen zvolna. Z ekonomického pohledu práce zcela neefektivní a prodělečná, na hodinu to nevyjde ani 1,- Kč.

Po vyprání a usušení můžeme přejít ke konečnému vyčistění semen od zbytků plodového masa – pulpy. K tomu si připravíme dva papíry formátu A5 přeložené napůl podélně, na jeden z nich pak vysypeme usušená semena z plátna, slepené shluky semen mezi prsty opatrně rozmělníme. Pak z jednoho papíru na druhý semena přetřepáváme, a vlastně je překoulíme z jednoho papíru na druhý, smetí zůstává stát a to pak odsypeme do popelníku. Pokud nemáme zcela čistá semena hned po prvním přesypání z papíru na papír, postup opakujeme a zbytky plodu nalepené na semenech odstraníme jemným mnutím několika semen o sebe mezi prsty. Buďme však opatrní a citliví u semen podrodu Trichomosemineum nebo u semen astrofyt. Pokud jsou zbytky plodu na semenech ještě slizké, je třeba opakovat praní.

Vyčistěná semena vsypeme do papírových sáčků tak, že papír v přeložení ohneme do asi 90° a uděláme z něj jakési korýtko, a náklonem semena vsypeme do sáčku. Do papírových proto, aby semena mohla ještě po sklizni dýchat. Po několika dnech sáčky se semeny vložíme do mikrotenových sáčků podle rodů, nebo čísel – způsob evidence záleží na pěstiteli, a ty pak uložíme do lednice do jednoho ze dvou šuplíků pro zeleninu, samozřejmě manželka s pěstitelem již marný boj o lednici vzdala. Do mikrotenových sáčků taky proto, aby při vylití tekutin v lednici některými neopatrnými členy rodiny nedošlo k promáčení papírových sáčků se semeny a tedy jejich znehodnocení. Proto mikrotenovým sáčkům se semeny několikrát kštice ohneme, aby se i při plavání ve vodě voda nedostala dovnitř.Pokud se nedomluvíte s rodinou a uskladníte semena někde v suchu a teple – v šifoneru nebo almaře v obýváku, klíčivost rapidně klesá. Pochopitelně od jednoho taxonu mám nakonec několik papírových sáčků a ty je třeba sesypat dohromady. Práci provádíme velmi bedlivě a střízliví, abychom jednotlivé položky nepopletli.

Považuji za vhodné zmínit zde problematiku papírových obalů na semena. Malé sáčky v pravém smyslu, jaké se dříve používaly v lékárnách, nyní takto balí semena např. "Chrudimský kaktusář", jsou prodyšné, průhledné, a velmi vhodné pro balení semen, pokud je jejich vrchní část řádně uzavřena a zabezpečena proti otevření. Takové sáčky však mají nemalou pořizovací cenu. Již v padesátých a šedesátých letech minulého století se velmi rozšířily papírové sáčky po domácku vyráběné z různě silných papírů, ručně skládané, z formátu A4 se jich zhotoví 8 kusů. Jsou velmi bezpečné proti vysypání semen. Opakem jsou dvakrát složené papírky na délku a posléze dvakrát přeložené dozadu do sebe jako chlopně – ty nedrží, semena se při mírném pohybu vysypávají a pak nazdar s čistotou vašich výsevů. Takže "know how" – jak na to?: Prvním problémem je sehnat papír vhodné síly (tloušťky) – papír běžně používaný pro tiskárny je moc silný a tvrdý, špatně ohebný, kdysi používaný papír do psacího stroje, když jsme chtěli naráz napsat 5 kopií, tzv. průklepák, je zase moc slabý a citlivý na mechanické poškození. Chce to sehnat něco mezi tím, pevnější než průklepák, a přitom průsvitný, abyste mohli spočítat kolik je v sáčku přibližně semen. Papír do kopírek a počítačů je slangově označován jako "osmdesátka", takže my bychom potřebovali kalibraci asi "padesátku" až "šedesátku". Nejvhodnější místa pro hledání takového papíru jsou kanceláře a jejich staré archívy, zavánějící našim mládím, mladým pak pro ně neznámou historií. Jakmile seženeme vhodný papír, začneme tedy s výrobou, napřed tajně, aby si manželka nemyslela že jsme se již zbláznili úplně. Papír formátu A4 přehýbáme vždy na polovinu a ostrým nožem řežeme v ohybu, až získáme 8 papírků o rozměrech asi 10 x 7,5 cm. Papírek ohneme na polovinu podélně, pak delší volné strany které jsou u sebe ohneme jednou k sobě tak aby lem byl asi 3 mm široký, pak lem ohneme ještě jednou, a tím máme budoucí sáček ze dvou delších stran uzavřen. Dvojnásobné ohnutí delší strany do sebe je nezbytné proti vysypání semen, jednou to nestačí. Pak levou horní část papírku (kde je 2x ohnutý lem) uchopíme za rožek a ohneme příčně dozadu dolů, aby délka lemu ohnutá dozadu byla shodná se šířkou papírku. Pak papírek otočíme zadní stranou k sobě, pravou rukou uchopíme pravý dolní rožek a vsuneme jej nahoru pod vrchní ohbí lemu.

Prsty všechna ohnutí pěkně přitlačíme, a máme připravený sáček na nasypání semen. Druhou stranu sáčku zohýbáme až po nasypání semen. Když máte vhodný papír, takový sáček můžete otevřít a zavřít 50 x, než jej budete muset vyměnit. Sáček vždy napřed popisujeme názvem obsahu a pak teprve vsypeme semena, nikdy naopak. Produktivita? Když budete sami doma a nebude vás nikdo otravovat, můžete jich zhotovit až tisíc za den a mezitím si dát nejeden doušek oblíbeného vínečka nebo pivečka.

Již jsem naznačil, že produktivita je zcela mizerná, ovšem může mne na tomto místě uspokojit jen výsledek – kvalitní a klíčivá semena. Když dáváte do prodeje klíčivá semena, podruhé tentýž taxon nikdo nekoupí, protože mu všechno vylezlo a neví co se semenáčky. Když budete chtít prodávat semena která neklíčí, podruhé si u vás nikdo nic nekoupí. Pro časovou náročnost jsem přesvědčen, že tato činnost je vhodná pouze pro osoby pracující na směny nebo důchodce. Pokud však pěstitel čeká až se dají semena z plodu drolit a provádí to někdy až před vánočními svátky, tak vám z porce vyklíčí 1 nebo 2 semenáčky, nebo taky nic. K poctivému a důkladnému zpracovávání semen a rozpracování technologických postupů mne přivedl vlastně asi před 25 lety jeden mladý gymnofil, který stále otravoval a urgoval klíčivost semen. Nyní nabízí semena sám a klíčivost se zdaleka nedá označit jako dobrá.