ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD IV. - TRICHOMOSEMINEUM Schütz

Gymnocalycium riojense Frič ex Pažout

Pažout, Valníček, Šubík: Kaktusy 132, 1960

Tělo kulovité, menší, tmavě žlutozelené až hnědozelené, 8 – 10 cm široké, 6 – 8 cm vysoké, s proláklým neotrněným temenem. Žebra rovná, o počtu 15 a více, 7 mm vysoká, 10 mm široká, dělená příčnými zářezy v hrboly. Areoly oválné, se světle hnědou plstí, 12 mm vzájemně vzdálené.
5 okrajových trnů přiléhá k tělu (po dvou do stran, jeden dolů). Jsou světle hnědé, s tmavým hrotem, asi 2 cm dlouhé.
Květy vyrůstají z mladých areol, mají 3,5 cm v průměru, krátkou trubku (1 cm) s řídkými hnědozelenými šupinami. Vnější okvětní lístky jsou tupé, růžovohnědé, s tmavším hnědozeleným pruhem. Vnitřní jsou slabě růžovohnědé, se slabším hnědým pruhem při hrotu, dole karmínové ( v jícnu). Tyčinky jsou žluté, na bázi karmínové, prašníky žluté, dvanácticípá blizna rovněž žlutá.
Domovina: Argentina, La Rioja.
Rozšířený popis pod jménem „Gymn. riojense Frič ex Till et W. Till spec. nov.“: Tělo polokulovité, ve stáří terčovité (diskovité), 40 – 50 mm vysoké, 75 – 90 (přes 200) mm v průměru, hnědozelené až šedohnědozelené, v mírně propadlém a neotrněném vrcholu s nažloutlou až světle hnědou vlnitou plstí v areolách. Žebra 10 – 13 (- 28), obvykle oddělených od sebe přímými, ostrými (u nově vsouvaných žeber mírně vlnitými) podélnými brázdami; žebra na základně plochá, 22 – 28 mm široká, nahoru málo vyvýšená, zaoblená nebo mírně hranatá, rozdělená víceméně hlubokými příčnými zářezy v málo zřetelné hrbolce s tupými bradami. Areoly malé, kulaté až široce oválné, 3 x 3 – 4 x 3 mm v průměru, v mládí s malým množstvím světle hnědé nebo nažloutle vlnité plsti, která se však záhy ztrácí, starší olysalé a často mírně vnořené.
Trny obyčejně 5, zřídka 3, vyskytují se pouze okrajové trny, střední vždy chybí; tuhé, 9 – 15 mm dlouhé, nejvrchnější pár vodorovný, spodní pár (pokud je) směřuje šikmo dolů a jeden trn směřuje k základně rostliny, víceméně kulaté, na stranách se slabými hranami, většinou přímé a jen mírně k tělu zahnuté, nepřiléhající. Mladé trny tmavě hnědé až černé, velmi rychle šednoucí, pouze špičky tmavé a lesklé. Velmi staří jedinci ztrácí v přírodě často trny.
Květy vyrůstající z areol blízko vrcholu, zvonkovité, asi 48 mm dlouhé a 39 mm v průměru (střední hodnota z 10 měření), bledě růžové, s tmavým jícnem. Perikarpel kónický, 19 mm dlouhý, nahoře 9 mm v průměru, zevně hnědozelený, osázený polokulatými, zašpičatělými, často světle lemovanými, špinavě růžovými šupinami. Vnější okvětní lístky kopisťovité, 15 – 21 mm dlouhé, 4 – 6 mm široké, bledě růžové, s + - nazelenalým středním proužkem na zadní straně. Vnitřní okvětní lístky široce kopinaté, 17 – 19 mm dlouhé, 4 – 6 mm široké, k základně se zužující až na 2 mm, bledě až bělavě růžové, někdy s úzkým růžovým středním proužkem. Tyčinky přesahují čnělku včetně blizny, nejspodnější (nejvnitřnější) 1 – 2 řady přiléhající ke čnělce a tak uzavírající úzkou, světle růžovou komoru. Nitky tenké, 6 mm dlouhé, světle zelené, prašníky oválné, 2 x 1 mm, žluté, pyl žlutý. Čnělka 12 mm dlouhá, s bliznou dlouhá 17 mm, silná 2 mm, na základně žlutá až růžová, směrem nahoru světle zelená, se světle žlutou, poněkud drápovitou bliznou s 9 – 12 laloky. Naktarium velmi úzké, 4 mm dlouhé, 2,2 mm široké, světle růžové. Ovarium podlouhle srdcovité, 12 x 5 mm, vnitřní stěna bílá.
Plod soudkovitý až podlouhle oválný, se zbytky květu, hnědozelený až olivově zelený, mírně ojíněný, otevírající se podélně, 24 – 26 mm dlouhý, 13 – 18 mm v průměru, s bílými až nazelenale bílými semennými poutky. Semeno kloboučkovité, asi 1,2 mm v průměru, 1 mm silné, s rozšířenou hilo-mikropylární oblastí, okraj poněkud vystouplý ve tvaru podkovy a ven vyhnutý. Houbovitá tkáň jen málo přesahující okraj, avšak na podélných stranách o něco tlustší. Testa hnědá, lesklá, s malými papilami.
Od Gymn. stellatum se má lišit 15 – 28 žebry (u Gymn. stellatum 7 – 10), hrbolci více ploššími, eliptickými areolami, silnějšími trny s bledší základnou, tmavější špičkou a kratší trubkou květu. Od Gymn. bodenbenderianum se má lišit polokulovitým tělem, šedo až hnědozeleným, více ploššími 15 – 28 žebry (u Gymn. bodenbenderianum 11 – 14), více ploššími hrbolci, eliptickými areolami a trny na základně bledšími s tmavějšími špičkami.
Nálezcem taxonu je Alberto Vojtěch Frič, který je našel roku 1929 v okolí města La Rioja. Nejprve je pojmenoval Gymn. lariojanum, potom Gymn. riojanum a až v katalogu „Kakteenjäger zu Hause“ konečně Gymn. riojense. Frič nabízel semena, asi importní, která prý špatně klíčila, a tak se taxon podařilo rozmnožit až po druhé světové válce. Roku 1960 pak popsal taxon ing. František Pažout z Prahy ve velmi známé knize Kaktusy, rostliny pěstoval taktéž ve známém pražském skleníku Papabolis (Pach – Pažout – Boubela – Lichtneker – Stohr). Dr. Schütz svého času nabízel semena Gymn. riojense typ, jedinci jsou dodnes v našich sbírkách a plně odpovídají popisu.
V šedesátých letech minulého století poslal Helmut Fechser firmě Karlheinz Uhlig v Rommelshausenu v Německu rostliny s označením Gymn. sp. L. Col., byly však mylně označeny za Gymn. asterium, pouze dr. Valníček z Prahy je byl schopen identifikovat jako původní Fričovo Gymn. riojense. Roku 1966 popisuje dr. Schütz další příbuzný taxon, Gymn. kozelskyanum, vyznačující se hlavně měděně červenohnědou barvou epidermis. V těch letech ještě Fechser a Lembcke zásobovali importérskou firmu Karlheinz Uhlig.
Osmdesátá a devadesátá léta minulého století jsou počátkem cestování za kaktusy mnoha evropských pěstitelů gymnokalycií, z Německa, Rakouska, Holandska, Belgie, později i mnoha cestovatelů z Česka. Dostáváme daleko více informací i materiálu, cestovatelé jsou ve svých cílech mnohem odvážnější a tak nabídka semen s různými sběratelskými a polními čísly je natolik pestrá, že dnes je již vskutku nemožné všechny nálezy sledovat a evidovat. Roku 1991 zpracovává v rakouském čtvrtletníku Gymnocalycium gymnofil Hans Till, zahradník z Attersee, příbuzenský okruh Gymn. riojense na základě studia rostlin v přírodě. V podstatě do té doby jsme byli zvyklí pracovat s druhy a varietami, vyjímečně s formami. Hans Till přichází ve své práci  taxonomického hodnocení s obohacením i o úroveň poddruhů, neboli subspecií – zda toto (staré) novum přispělo k pořádku v rodu, je sporné. Nehledě k tomu, že byl z Gymn. riojense vytvořen historicky první megadruh, nebo jinak řečeno veletaxon, který může přinést méně zkušenému pěstiteli potíže při přemýšlení co má vlastně napsat na jmenovku a aby jmenovka nakonec nebyla větší než vlastní rostlina. Jen lze doufat a věřit, že nenastane éra podvariet (subvariet) nebo dokonce po ní následující éra naddruhů, to by pak každý zahradník musel přijat jednoho zaměstnance navíc zabývajícího se jen psaním cedulí.
Nechme však v následujících řádcích promluvit toto zpracování příbuzenkého okruhu Gymn. riojense. Zde jen chci podotknout, že Gymn. piltziorum a Gymn. platygonum ponechávám na úrovni druhů a taktéž Gymn. triacanthum zařazené pod Gymn. riojense jako synonym mi již připadá z oblasti bujné fantazie (tento taxon by mohl být přiřazen spíše ke Gymn. ochoterenai).
Další nálezy: LB 443 San Roque, LB 1164 Ramblones, LB 1204 Condelaria, LB 1302 San Blas, LB 1311 El Potrerillo, LB 1327 Los Baldecitos, LB 435 Rio El Rincon, LB 448 Illisca, LB 452 dtto, LB 1156 Esquin, LB 1158 Portillo Grande, LB 1174 El Aybal Cat, LB 1304 Salado, LB 1320 Nonogasta, LB 1326 Puerto Alegre, LB 1329 La Torre, LB 1330 El Chiflon, LB 1332 Paganzo; STO 10 Salina de Antigua, STO 707 Rio Salado, STO 9 Brava, STO 11 Los Colorados, STO 24 Pinchas, STO 41 Saujil, STO 43 Rincon, STO 40 Jojan., STO 361 u města Ancasti; WP 95-205/428 Sanogasta; RH 2184a Carrizal; P 402 Salinas Grandes, P 76; JO 794.01 Marayes-Astica, JO 800.05 Los Colorados, JO 1041.01 Paganzo, JO 1039.01 Sierra de los Colorados, JO 1040.01 Patquia-Paganzo, JO 119 Los Colorados, JO 121 před Carrizal, JO 453 Carrizal, JO 798.03 Paganzo, JO 1036/1 El Portezuello, JO 1037/1 Huaja-Carrizal, JO 1041/1 Paganzo, JO 1042/1 El Chiflon, JO 1047/1 před Los Baldecitos, JO 122/1 Carrizal, JO 1127/1 San Ramon-Retamal; Tom 036/1 před El Portezuello, Tom 037/1 Huaja-Carrizal, Tom 040/1 Petquia-Paganzo, Tom 041/1 Paganzo, Tom 042/1 El Chiflon, Tom 046/1 Chucuma, Tom 047/1 před Los Baldecitos, Tom 048/1 Pagancillo-Puerto Alegre, Tom 130/1 Carrizal, Tom 135/1 San Ramon-Retamal.
V rakouském Gymnocalycium 27(3)2014:1129-1138 rakouští badatelé Berger, Amerhauser a Sedlmeier přicházejí s dalším veleobjevem, aby se gymnofilská obec nenudila: Přišli pánové na to, že Gymnocalycium riojense je duplicitním popisem Gymnocalycium bodenbenderianum. Kdo chce psa bít klacek si vždycky najde. Gymn. riojense je zavrženo a místo něj popisují Gymnocalycium basiatrum. Všechny taxony vedené dosud pod Gymn. riojense převádějí pod Gymn. bodenbenderianum.
Dala by se sesmolit následující časová posloupnost:
Prehistorie: Gymnocalycium riojense.
Historie: Gymnocalycium riojense a pod ním vícero subspecií, forem a variet, jako guthianum, mirandaense, pipanacoense, atd. atd. Připomínám že všechny kombinace Made in Austria.
Současnost: Gymnocalycium bodenbenderianum a všechny taxony zpod Gymn. riojense převedené pod tento druh. Současně popsaná „tučná novinka“ (!!!) Gymn. basiatrum, zatímco Gymn. riojense shozeno do propasti gymnofilských dějin.
Budoucnost: Zblázní se někdo ještě víc? Co bude pak?

Protože nejsem příznivcem takových divokých přepracování, mnohdy hraničících se zdravým rozumem, nechávám zde Gymn. riojense a jeho okruh a jejich uspořádání v původním stavu a neberu zde takové výplody v potaz.

Gymnocalycium bodenbenderianum, Kaktusy (Pažout Valníček Šubík) 1960

Gymnocalycium riojense (Pažout Valníček Šubík) 1960, průvodní foto k popisu

Závěrečné posouzení:
Gymnocalycium riojense = Gymnocalycium riojense (=Gymnocalycium bodenbenderianum sensu Austrian Gymnocalycium 2014)
Gymnocalycium bodenbenderianum = Gymnocalycium basiatrum.

Sedlmeier je novým autorským objevem přispívajícím do Gymnocalycium. Jeho prvním počinem je obsáhlé zpracování Gymn. guanchinense v ročníku 2014. Zde na straně 1118 píše: „Der groBe Schütz litt schlieBlich – soweit bekannt – nicht an Achromasie“, v anglické verzi tamtéž „The great Schütz after all was not colorblind – as far as we know“. Tedy v překladu: „Velký Schütz podle všeho nebyl barvoslepý – pokud víme“. Reaguje tak na údaje uváděné v historickém vývoji Gymn. guanchinense. Když si to přečtete tak se neubráníte dojmu z ironizace našeho předního gymnofila. To je jako kdybych já napsal něco na adresu již nežijícího pilného popisovatele a neúnavného překrucovatele systematiky rodu Gymnocalycium, který svými zmatky 25 let plnil stránky jistého plátku. Dr. Schütz neudělal za celý svůj život tolik zmatků jak takový autor vyplodil za jeden rok.

Gymn. riojense Cordobita-El Pueblito, foto Ch


Gymn. riojense typ BS


Gymn. riojense P 76c

Gymn. riojense var. guthianum Till & W. Till
Gymnocalycium (Rakousko) (4), 1991
Tělo ploše kuželovité, epidermis hnědozelená, žebra asi 13, hranatá a rozdělená ve zřetelné hrbolce, oválné areoly 4 – 5 mm, poněkud vnořené.
Trny většinou 5, v mládí světle hnědé, ve stáří béžové, z nichž oba vrchní asi 10 mm dlouhé, spodní 3 až 21 mm, všechny trny více odstávající od těla než u var. riojense, jsou ale přesto přikloněné k tělu.
Květy bledě růžové až bělavé s nahnědle růžovým jícnem, 40 mm dlouhé a 30 mm v průměru, perikarpel 20 x 8 – 12 mm.
Má se lišit od typické variety ploše kuželovitým tělem, více ostře hranatými žebry s hlubšími zářezy, silnějšími hrbolci, více odstávajícími a světlejšími trny a menšími květy (40 x 30 mm).
Domovina: Argentina, La Rioja, Dique de los Sauces, 550 – 600 m.
Pojmenováno po F. Guthovi žijícím v provincii Cordoba, Agua de Oro. V popisu si nelze nepovšimnout počtu žeber tohoto taxonu a počtu žeber uváděných u typické variety v uvedení rozdílností oproti Gymn. stellatum a Gymn. bodenbenderianum. Taxon ve sbírkách poměrně vzácný, i starší jedinci v zahraničních sbírkách mizí, semenáčky rostou velmi a velmi pomalu a velmi často deformují.
Další nálezy: STO 16 Dique de los Sauces; BKS 93/47 Embalse los Sauces, BKS 93/48 dtto-Villa Sanagasta.

Gymnocalycium riojense guthianum? VG 400

Gymn. riojense var. pipanacoense Till et W. Till
Gymnocalycium (Rakousko) (4), 1991
Tělo kulovité s plochým temenem až diskovité s mírně propadlým neotrněným vrcholem, 60 (- 80) mm vysoké, 80 (- 250) mm v průměru, tmavě hnědé až šedozelené. Žebra 12 – 19 (- 28), přímá nebo poněkud šikmo probíhající, oddělená podélnými zářezy, na základně 15 (- 20) mm široká a plochá, nahoru se zvolny zvyšující a hranatejší, rozdělená příčnými zářezy v malé bradovité hrbolce. Areoly kulaté, 3 x 4 – 4 x 4 mm, od sebe vzdálené 11 mm, s krátkou černohnědou plstí, která je na nejmladších areolách nažloutlá až špinavě bílá. U velkých rostlin starší areoly poněkud vnořené.
Trny 3, někdy 5, až 20 (- 40) mm dlouhé, stopkovitě kulaté, tuhé, píchavé, postranní vodorovně odstávající, obvykle přímé, někdy mírně zahnuté, na základně světle hnědé, špičky tmavě hnědé.
Květy nálevkovité až mírně zvonkovité, 46 mm dlouhé, 26 mm v průměru, bílé, jícen růžový. Perikarpel kónický až mírně trubkovitý, až k místu nasazení okvětních lístků 18 mm dlouhý, 8 mm v průměru, tmavě zelený, osázený trojhrannými světle lemovanými šupinami, které zvolna přechází do vnějších okvětních lístků. Vnější okvětní lístky lineárně kopisťovité, 16 mm dlouhé, 5 mm široké, tmavě zelené s (růžově) bílými okraji, vnitřní špičatě kopisťovité, 17 mm dlouhé, nahoře 5 mm, na základně 2 mm široké, (růžově) bílé s růžovým středním proužkem. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, 17 mm dlouhé, nahoře 5 mm, na základně 2 mm široké, krémově bílé, na základně růžové. Tyčinky daleko přesahující čnělku, svojí vrchní částí zahnuté dovnitř, nejspodnější řada růžová a přiléhající ke čnělce, ostatní přecházející v žlutou barvu a uspořádané na stěně trubky. Nitky tenké, 5 mm dlouhé, nažloutle bílé až zelené, prašníky podélně oválné, žluté, pyl žlutý. Ovarium podlouhlé, 9,5 mm dlouhé, 4 mm široké, vnitřní stěna bílá.
Plod podlouhle vejčitý, 25 – 30 mm dlouhý, 13 – 18 mm v průměru, tmavě zelený, otevírá se podélně. Semeno kloboučkovité, tmavě hnědé, slabě papilozní, s hilo-mikropylární oblastí ze strany smáčknutou.
Domovina: Argentina, Catamarca, mezi Salar de Pipanaco a Sierra de Manchao, 900 – 1.150 m n.m.
Má se lišit od var. riojense tmavě šedozelenou epidermis, početnějšími žebry (často přes 20), oddělenými úzkými podélnými zářezy, a až 40 mm dlouhými, většinou přímými trny. Má jít o nejsevernější formu. Jedná se o pěkně vytrněnou formu Gymn. riojense s odstávajícími delšími trny a hnědou epidermis, která v kultuře nečiní potíže.
Další nálezy: A 91/II/19 Poman, A 92/I/52a Pipanaco; STO 122 Salar de Ripanaco, STO 712 Mutquin; LB 1265 Saujil.

Gymn. riojense var. pipanacoense Puerto Allegre, foto Ch


Gymn. riojense var. pipanacoense, Strigl, Kufstein

Gymn. riojense ssp. kozelskyanum Schütz ex Till & W. Till
Gymnocalycium (Rakousko) (4), 1991
Tělo polokulaté, s plochým, málo proláklým vrcholem, s krátkým, silným, někdy též s rozvětveným kořenem; epidermis červenohnědá až hnědozelená, matná, drsná. Žebra 9 – 11 (- 14), přímá, pouze málo vyvýšená, plochá, na základně 27 – 30 mm široká, rozdělená trojbokými příčnými zářezy v málo vyvýšené hrbolce s často jen naznačenými bradami. Areoly kulaté až mírně oválné, 3 – 5 x 6,5 mm, sotva vnořené, jen na vrcholu žlutobíle plstnaté, brzy lysé, 18 – 22 mm od sebe vzdálené.
Trny 3, uspořádané ve tvaru T, 13 – 20 mm dlouhé, zahnuté k tělu, hranaté, tvrdé, v mládí tmavě hnědé až světle rohově zbarvené, s tmavší špičkou, tupé, mírně drsné.
Květy vyrůstající z areol blízko temene, až 60 mm dlouhé, 60 mm v průměru, bílé s růžovým leskem až světle růžové s tmavě růžovým až purpurově zbarveným jícnem. Vnější okvětní lístky kopisťovité, 17 mm dlouhé, 8,5 – 9 mm široké, bílé s růžovým leskem až jemně růžové, s víceméně širokým středním páskem a tamě růžovou základnou. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, 24 – 26 mm dlouhé, 6 – 7 mm široké, na špici většinou slabě zoubkované, bílé s růžovým leskem až jemně růžové s růžovým středním páskem (příležitostně lze pozorovat jedince s poněkud intenzivnějí růžově zbarvenými květy, což je možné v kultuře při nižších teplotách). Tyčinky přilehlé ve dvou řadách, vnější rozložené na stěně květní trubky, nejvrchnější přímo přesahující čnělku, nejspodnější přiléhající ke čnělce. Nitky nazelenale žluté, prašníky oválné, žluté, pyl žlutý. Čnělka na základně červená, směrem nahoru nazelenale žlutá.
Plod vejčitý, 30 mm dlouhý, 21 mm v průměru, tmavě hnědozelený, otevírající se podélně. Semeno kloboučkovité, lesklé, hnědé, testa s malými papilami, hilo-mikropylární oblast se širokým okrajem.
Domovina: Argentina, La Rioja, západní až jihozápadní část Sierra de Saňagasta a Sierra lod Colorados, 1.300 – 1.450 m n.m.
Má se lišit od typu druhu menším počtem žeber (9 – 11 – 14), která jsou širší, na základně 27 – 30 mm široká, zcela plochá, rozdělená trojbokými příčnými zářezy v mělké, často jen naznačené hrbolce, trny ve tvaru T, tedy do pravého úhlu, tmavě hnědými až černými, později rohové barvy s tmavou špicí, a především měděně červenohnědou barvou epidermis.
Rostliny našel Fechser roku 1962 a poslal je importérské firmě Karlheinz Uhlig v Rommelshausenu. Rostliny byly prodávány roku 1963 a původně označeny jako Gymn. vatteri, a podle toho taky vznikla domněnka o původu taxonu z Cordoby. Dr. Schütz je pak popsal roku 1966 v časopisu Kaktusy na počest továrníka Ludvíka Kozelského z Kolína. Kaktusy pěstovala i dcera Ludvíka Kozelského, paní ing. Červinková, ve skleníku po svém tatínkovi. Vzpomínám rád na tuto starší dámu a návštěvu u ní s bratrem Radovanem v Kolíně a kdy jsme u kafíčka strávili příjemné chvíle. Ing. Červinková pěstovala gymnokalycia a její sbírka těchto rostlin byla ve výtečném stavu.
Popis dr. Schütze:
Tělo je polokulovité, zploštělé, s proláklým temenem, barvy červenohnědé, jakoby měděné, o průměru 10 cm i více, 6 cm vysoké.Žeber je asi 14, jsou 30 mm široká, velmi nízká a plochá, zářezy nad areolami jsou jen velmi mělké. Žebra jsou souvislá a nejsou téměř vůbec hrbolatá. Brázdy mezi žebry jsou mělké a rovné. Areoly, vzdálené od sebe asi 20 mm, jsou v mládí porostlé krátkou plstí, záhy však olysají.
Trny jsou jen okrajové, celkem 3. Jsou rovné, případně mírně zakřivené nahoru, šídlovité, tuhé, 20 mm dlouhé, v mládí tmavohnědé, později popelavě šedé.
Květy raší z areol poblíž temene a jsou přibližně 6 cm dlouhé. Trubka (semeník a perikarpel) je asi 1 cm silná, tmavě modrozelená, s šupinami, které jsou polokruhové, poněkud zašpičatělé, tmavozelené, s růžově hnědým a bílým lemováním. Vnější okvětní lístky jsou asi 10 mm široké, mírně zašpičatělé, růžové, na rubu tmavě modrozelené, vnitřní jsou kopinaté, rovněž asi 10 mm široké, sytě růžové, na spodní části purpurové. Tyčinky jsou bílé, čnělka žlutá, blizna osmicípá, bílá.
Plod je asi 4 cm dlouhý, 10 mm silný, tmavě modrozelený, šupinatý. Semena jsou tvaru Trichomosemineum, 1,2 mm dlouhá, tmavohnědá, lesklá, arillus je nažloutlý.
Další nálezy: RF 055 San José de Jachal, RF 091 El Mirador-Guandacol, RF 092 NP Talampaya, RF 095 dtto; MS 91 El Mirador-Guandacol, MS 55 San José de Jachal, MS 92 NP Talampaya, MS 95 dtto; STO 183 Los Colorados, STO 184 dtto, STO 182 dtto, STO 300 dtto, STO 313 Valle de Luna, STO 312 Valle Union; P 76a Los Colorados; RH 2211a; KP 204 N.P. Talampaya; LB 443 San Roque; JO 799.07 Patquia, JO 800.04 Los Colorados, JO 794.02 Marajes; HU 1735 Andalgala.

Gymn. riojense ssp. kozelskyanum


Gymn. riojense ssp. kozelskyanum


Gymn. riojense ssp. kozelskyanum, foto V. Polášek


Gymn. riojense ssp. kozelskyanum Patquia-Los Colorados, foto Ch

Gymn. riojense ssp. kozelskyanum var. mirandaense Till & W. Till
Gymnocalycium (Rakousko) (4), 1991
Tělo ploše kulaté až diskovité, 20 mm vysoké, 72 mm v průměru, s málo proláklým vrcholem, rozdělené podélnými brázdami v plochá žebra, s krátkým řepovitým kořenem. Epidermis matná, červenohnědozelená. Žebra 9, na základně úplně plochá, 25 mm široká, směrem k vrcholu málo vyvýšená a zakulacená, nad areolami mírně vroubkovaná, nerozdělená v hrbolce. Areoly kulaté, mírně vnořené, 3 – 5 mm v průměru, pouze na vrcholu s malým množstvím bílé plsti, brzy lysé, 9 – 10 mm od sebe vzdálené.
Trny 3, nerovnoměrně dlouhé, 16 – 20 mm dlouhé, od těla odstávající, dolů směřující trn až 25 mm dlouhý a převážně šavlovitě dolů zahnutý, všechny trny tuhé, mírně hranaté, světle hnědé.
Květy dlouze nálevkovité až tulipánovité, 68 mm dlouhé, 50 mm v průměru, jemně šeříkově růžové s tmavším jícnem. Perikarpel trubkovitý, 27 mm dlouhý, 8 mm v průměru, hnědozelený, osázený polokulatými až trojbokými, růžovými, světle lemovanými šupinami, které se pozvolna prodlužují a přecházejí ve vnější okvětní lístky. Vnější okvětní lístky úzce kopisťovité, 28 mm dlouhé, 5 mm široké, šeříkově růžové s tmavším středním páskem. Vnitřní okvětní lístky špičatě kopisťovité nebo lineárně kopinaté, 21 mm dlouhé, 5 mm široké, šeříkově růžové s poněkud tmavějším středním páskem a s růžovou základnou. Nitky tenké, 14 mm dlouhé, na základně růžové, směrem nahoru nazelenale bílé, prašníky oválné, žluté, pyl žlutý. Čnělka štíhlá, 14 mm (s bliznou 20 mm) dlouhá, 2 mm v průměru, na základně růžová, směrem nahoru nažloutle bílá, blizna 6 mm dlouhá, se 7 nažloutle bílými bliznovými laloky.
Plod vřetenovitý, 34 mm dlouhý, 11 mm v průměru, hnědozelený, otevírající se podélně. Semene kloboučkovité, testa skoro hladká, kaštanově hnědá, se silným vydutým okrajem ve tvaru podkovy, který skoro překrývá hilo-mikropylární oblast.
Domovina: Argentina, La Rioja, Cuesta Miranda, 1.450 m n.m.
Má se lišit od var. kozelskyanum dlouhými, odstávajícími trny, úzkým okvětím tulipánového tvaru, trubkovitým perikarpelem a vřetenovitým plodem.
Další nálezy: STO 961; WP 95-200/415 Las Tucumanensas Tres Cerros LR; VS 37 Puerto Allegre; BKS 93/71/1 dtto, BKS 93/72 Valle de Luna; JO 1049.01 Puerto Alegre, JO 803.02 Sanogasta, JO 1053/1 dtto; Tom 049/1 před Puerto Allegre, Tom 053/1 Sanogasta.

Gymn. riojense ssp. kozelskyanum var. sanjuanense Till & W. Till
Gymnocalycium (Rakousko) (4), 1991
Tělo polokulovité, s víceméně proláklým a slabě vlnitým vrcholem, 28 mm vysoké, 70 mm v průměru. Epidermis tmavě hnědá až šedozelená, v podélných zářezech často fialová. Kořen krátký, řepovitý, rozvětvený. Žebra 13, oddělaná od sebe hlubokými, zvlněnými podélnými brázdami, na základně 16 – 20 mm široká, plochá, směrem nahoru zaoblená, rozdělená příčnými zářezy na hranaté hrbolce s víceméně výraznou bradou. Areoly kulaté, nasedlé až mírně pohroužené, 4 x 4 mm, pouze na vrcholu bělavě vlnité, jinak lysé.
Trny 3, postavené ve tvaru T, 12 – 15 mm dlouhé, hranaté, mladé trny tmavě hnědé až černé, většinou záhy sešedlé, pak s lesklou tmavou špičkou.
Květy zvonkovité, 52 mm dlouhé, 32 mm v průměru, bledě až jemně růžové s karmínově červeným až hnědým jícnem. Porikarpel mírně kónický, 22 mm dlouhý, 8 mm v průměru, hnědozelený, osázený polokulatými až trojbokými, růžově lemovanými šupinami. Vnější okvětní lístky kopisťovité, 20 mm dlouhé, 7 mm široké, bledě růžové s nahnědlým středním páskem. Vnitřní okvětní lístky lžícovité, 17 mm dlouhé, nahoře 6 mm, na základně 4 mm široké, jemně růžové s růžovým středním páskem až slonovinově bílé se šeříkovým leskem a šeříkovým středním páskem a špičkou. Tyčinky uspořádány ve dvě zřetelně oddělené série, nejspodnější přiléhající na čnělku, ostatní vyrůstající s mírným odstupem přibližně uprostřed trubky a k ní přiléhající, nejvrchnější přesahující čnělku; nitky tenké, asi 4 mm dlouhé, zelené, prašníky žluté, pyl žlutý. Čnělka 12 mm (s bliznou 15 mm) dlouhá, 2 mm v průměru, na základně růžová, směrem nahoru zelená, s 13 krémově žlutými laloky blizny. Ovarium podlouhle srdcovité, 15 mm vysoké, nahoře 5 mm široké, semenná poutka bílá.
Semeno světle hnědé, hrbolkovitě papilozní.
Domovina: Argentina, San Juan, mezi San José de Jachal a Niquivil, 800 m n.m.
Má se lišit od var. kozelskyanum méně plochým tělem, tmavě olivovým až tmavě šedozeleným, zvlněnými zářezy oddělujícími žebra, žebry zřetelně rozdělenými v hranaté hrbolce a květy s karmínovým až fialově hnědým jícnem. Další nálezy pocházejí z okolí Los Baldecitos, Huasco, Valle Fertil, Chucuma, Astica, El Rincon a Rio Las Talas. Taxon je snadno zaměnitelný s Gymn. riojense ssp. kozelskyanum a někteří cestovatelé tyto nálezy i tak označují. Pokud některý gymnofil prohlásí, že jde o totožné taxony, není daleko od pravdy.
Další nálezy: RF 061 Pampa Vieja-El Mirador, RF 069 dtto,RF 076 Las Ruedas km 14-Huaco, RF 086 El Mirador; MS 61 Pampa Vieja-El Mirador, MS 69 dtto, MS 76 Las Ruedas km 14-Huaco, MS 86 El Mirador; U 71; LB 423 San Juan, LB 433 j od Los Baldecitos, LB 427 Los Baldecitos, LB 436 Rio Las Talas; STO 556 Valle Fertil; JS 154 Astica; WP 95-195/399 Chucuma, WP 95-197/405 Usno, WP 95-198/407 Los Baldecitos; VS 33 Astica; GN 188/542 El Rincon; LF 120 Astica.

Gymn. riojense sanjuanense


Gymn. riojense sanjuanense LB 423


Gymnocalycium riojense sanjuanense


Gymnocalycium riojense sanjuanense

Gymn. riojense ssp. paucispinum Backbg. & Till et W. Till
Tělo diskovité, 23 (- 40) mm vysoké, 65 (- 120) mm v průměru. Vrchol lehce proláklý, epidermis matná, břidlicově šedá až tmavě hnědozelená; kořen krátký, řepovitý, někdy rozvětvený. Žebra 8 – 12 (- 17), oddělená od sebe hlubokými, přímými, někdy mírně vlnitými podélnými zářezy, na základně 20 – 22 (- 30) mm široká, k vrcholu mírně vyvýšená, u starších rostlin hranatá, rozdělená krátkými příčnými zářezy v bradovité hrbolce (u mladých rostlin jen v náznaku, u starých rostlin malé). Areoly kulaté, 3 x 3 mm, zpočátku nasedlé, později vtisknuté, od sebe vzdálené 11 – 12 mm, na vrcholu světle hnědě plstnaté, jinak lysé.
Trny (5 -) 3 – 0, uspořádané ve tvaru Y, 10 – 15 mm dlouhé, většinou přímé, šídlovité, někdy hranaté, hnědočerné, brzy šednoucí a pouze špičky leskle černé.
Květy vyrůstající z areol poblíž vrcholu, nálevkovité až mírně zvonkovité, bílé až bílé s růžovým leskem a tmavě zeleným až tmavě růžovým jícnem, 55 – 63 mm dlouhé, 40 – 44 mm v průměru. Perikarpel kónický až válcovitý, 23 – 32 mm dlouhý, 9 – 10 mm v průměru, tmavě šedozelený, osázený polokulatými, růžovými, bíle lemovanými šupinami, které se zvolna prodlužují, tmavě zelené a bíle lemované a posléze přecházejí do vnějších okvětních lístků. Vnější okvětní lístky kopisťovité, 20 mm dlouhé, 5 mm široké, bílé, s růžovým leskem, se širokým zeleným středním páskem a růžovou základnou. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, 19 mm dlouhé, nahoře 4 mm, na základně 1,5 mm široké, perlově bílé s růžovým leskem, základna růžová. Tyčinky ve dvou oddělených sériích, nejspodnější přilehlé ke čnělce a s nitkami dlouhými 4 mm, zbývající přiléhající ke stěně trubky a špičkami skloněnými ku čnělce; nitky 4 – 7,5 mm dlouhé, zelené, prašníky oválné, žluté, pyl žlutý. Čnělka postavená uprostřed, přečnívaná delšími tyčinkami, 9 mm (s bliznou 14 mm) dlouhá, 2 mm v průměru, na základně zelená, směrem nahoru nazelenale žlutá; blizna 5 mm dlouhá, se 13 světle žlutými bliznovými laloky. Nektarium 3 mm vysoké, 3,5 mm široké, tmavě růžové, uzavřené nejvnitřnější řadou tyčinek. Ovarium podlouhle srdcovité, 15 mm dlouhé, 5 mm široké, vnitřní stěna bílá.
Plod podlouhle oválný, 30 – 32 mm dlouhý, 10 mm v průměru, šedozelený, otevírající se podélně. Semeno klovoučkovité, asi 1,2 mm široké, 1,3 mm vysoké, še širokým okrajem tvaru podkovy, testa lesklá, hnědá, s malými papilami.
Domovina: Argentina, La Rioja, Sierra Brava.
Má se lišit od ssp. riojense plošším tělem, tmavě šedou až tmavě hnědou epidermis, 8 – 12 žebry, třemi trny uspořádanými ve tvaru Y, které jsou tmavě hnědé až černé a květy až 63 mm dlouhými a 44 mm širokými.
Hans Till a Helmut Amerhauser v rakouském Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 uvádějí taxon na úrovni druhu: Gymn. paucispinum (Backbg. ex H. Till & W. Till) H. Till comb. nov. Uvádíme pouze pro kompletnost.
Nejčastěji je výskyt hlášen od obce Telaritos a takové rostliny, mnohdy s černými a odstávajícími trny se vyskytují ve sbírkách nejvíce. Další výskyt někteří nálezsi hlásí z Los Ramblones v Catamarce, a na cestě z Telaritos na San Martin. Jsou to nenáročné, vděčné, a otužilé rostliny, kvetoucí celou sezónu.
Další nálezy: Lau 479 Salinas Grandes; STO 757 Telaritos, STO 121 Telaritos-san Martin; A 91/I/22a Salinas Grandes, VS 135 Los Ramblones; HV 886 Telaritos; MT 07-231 dtto.

Gymn. riojense v paucispinum, foto ing. Pavel Tůma

Gymn. riojense ssp. paucispinum var. guasayanense Strigl
Gymnocalycium (Rakousko) (4), 1991
Tělo ploché, kulaté, s propadlým neotrněným vrcholem, epidermis břiblicově šedá až šedozelená, částečně vypadá jako ojíněná. Květuschopní jedinci 35 – 120 mm v průměru a 10 – 18 mm vysoké, kořen řepovitý. Žebra většinou 9, ploše vypouklá, oddělená hlubokými, mírně zvlněnými podélnými zářezy, rozdělená úzkými příčnými zářezy do plochých, málo vyvýšených hrbolců. Areoly kulaté, nasedlé, 3 – 4 mm v průměru, zpočátku s krátkou šedobílou plstí, která záhy šedne a nakonec mizí.
Trny zpravidla 3, uspořádané ve tvaru Y až T, 8 – 12 mm dlouhé, přímé, nepřiléhající k tělu, tvrdé, šídlovité, světle rohovinové s tmavými špičkami. Jako typická varieta ztrácí i tento taxon zpravidla staré trny na okraji těla, na starých areolách jsou pak často pouze 1 – 2 nebo žádný trn.
Květy vyrůstající z areol na vrcholu a jinak stejné jako u typické variety.
Domovina: Argentina, Santiago del Estero, Sierra Guasayan.
Má se lišit od Gymn. platygonum více členitými žebry, zvlněnými zářezy mezi žebry, trny přímými, tuhými a delšími. Areál výskytu var. guasayanense se rozprostírá od severu od Sierra Guasayan na jih provincie Catamarca, vždy západně od Salinas a sousedí tak s areálem výskytu Gymn. platygonum, kterého se ovšem přímo nedotýká a meziformy nebyly zjištěny.
Hans Till a Helmut Amerhauser v rakouském Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 uvádějí taxon na úrovni poddruhu: Gymn. riojense ssp guasayanense (Strigl) H. Till comb. nov. Pravděpodobně v souvislosti s povýšením taxonu paucispinum na samostatný druh.
Další nálezy: RF 333 Ciudad Recreo; MS 332 Ciudad Recreo; STO 273 u Guasayan; VS 138 Recreo; GN 442/415 Sierra de Guasayan; BKN 80A Ciudad Recreo, BKN 63A Villa Guasayan.

Gymnocalycium riojense guasayanense


Gymn. riojense ssp. paucispinum var. guasayanense Recreo, foto Ch


Gymn. riojense ssp. paucispinum var. guasayanense Recreo, foto Ch


Gymn. riojense ssp. paucispinum var. guasayanense Recreo, foto Ch

Gymn. riojense ssp. vertongenii Amerh.
Gymnocalycium (Rakousko) 22(2)2009:857-860.
Tělo zpočátku kotoučovité, 70 – 90 mm v průměru, dospělé rostliny až 130 mm v průměru, kulovité. Epidermis matná, v období klidu hnědošedá, v období vegetace šedozelená. Žebra 9 – 16, +- přímá až mírně zvlněná, mírně vyvýšená, s malou bradou pod areolami, které jsou většinou lysé, skoro kulaté, 3 – 4 mm velké.
Trny (4) – 5 – (6), přímé nebo mírně ohnuté, tuhé, jehlovité, od těla odstávající, hnědé až černohnědé, 25 – 50 mm dlouhé.
Květy z vrcholu, nálevkovité, 60 – 65 mm vysoké, 62 – 66 mm v průměru, trubka 30 – 32 mm vysoká, dole 12 mm, nahoře až 20 mm silná, červenohnědá s trojhrannými světlými šupinami s hnědavým středním páskem, šupiny se protahují a přecházejí do 22 – 30 mm dlouhých a 18 – 22 mm širokých světle růžových okvětních lístků s podélnými nahnědle zelenými pásky. Vnitřní okvětní lístky špičatě kopisťovité, 25 – 32 mm dlouhé, 18 – 22 mm široké, jemně růžové, spodní třetina červenohnědá. Jícen květu tmavě červenohnědý.
Plod tlustě cylindrický, asi 23 mm vysoký, 16 mm v průměru, namodrale šedý, podélně praskající. Semeno kaštanově hnědé, čepičkovité, na okraji hilo-mikropylární oblasti s bohatým bílým elaiosomem.
Domovina: Argentina, La Rioja, v horách severně od Alto Jagüé, 2.250 m n.m.
Sběry: HV 1348, HA 1776.
Rostliny připomínají některé formy Gymn. piltziorum nebo Gymn. riojense var. pipanacoense. Objevil je belgický lékař Dr. Herman Vertongen na svých cestách do Chile v této vysoké nadmořské výšce, zatímco ostatní taxony druhu Gymn. riojense je možné pozorovat v nížinách.

Gymnocalycium riojense vertongenii

Gymn. riojense – summary:
It ought to differ from Gymn. stellatum with 15 – 28 ribs (at Gymn. stellatum 7 – 10), with the protuberances more flat, with the elliptic areoles, stronger spines with paler base, darker top and with shorter flower tube. It ought to differ from Gymn. bodenbenderianum with halfglobular body, with gray – to browngreen more flat 15 – 28 ribs (at Gymn. bodenbenderianum 11 – 14), more flat protuberances, with elliptic areoles and with the spines paler at the base with darker tops.
The founder of the taxon is Alberto Vojtěch Frič who found them in 1929 in the environment of the town La Rioja. He had named it Gymn. lariojanum at first, then Gymn. riojanum and only in the catalogue „Kakteenjäger zu Hause“ endly Gymn. riojense. Frič had offered the seeds, probably imported which had been said sprouted bad and so it was succesful to multiply the taxon only after WW II. Then ing. František Pažout from Prague described the taxon in 1960 in very known book Kaktusy, he had grown the plants in also very famous greenhouse in Prague Papabolis (= Pach, Pažout, Boubela, Lichtneker, Stohr). Dr. Schütz offered the seeds of Gymn. riojense typ at his time, the specimens are in the collections till this time and they are fully agreeing with the description.
Helmut Fechser sent to the firm of Karlheinz Uhlig in Rommelshausen in Germany in the sixties of the last century (in the last millenium – who will be able to say „I grew gymnos in two milleniums“!) the plants with the name Gymn. sp. L. Col., however, they had been mistaken marked like Gymn. asterium, only dr. Valníček from Prague had been able to identify them like the original Frič´s Gymn. riojense. Dr. Schütz described in 1966 another related taxon Gymn. kozelskyanum, prominent with its copper redbrown colour of the epidermis. Fechser and Lembke have supplied the importing firm of Karlheinz Uhlig else at these years.
The eighteenths and nineteenths years of the last century are the beginning of the travelling to see cacti of many European gymnofils, from Germany, Austria, Holland, Belgium and later even many travellers from Czech Republic. We have got much more information and material, the travellers are in their destinations much more dare-devil and then the seedlists with various collector and field numbers are so varied that it is really impossible to watch and to také due note of all.
The gardener from Attersee, Austria, Hans Till, overmade in the Austrian Gymnocalycium 1991 the relationship on the base of the study of the plants in the nature. We had been workink substantially till that time with sorts and varieties, exceptionally with forms. Hans Till has come in his work with the enrichment even with the level of subspecies – if this (old) novum has contributed to the order through the genus Gymnocalycium, it is questionable. And more it has been made from Gymn. riojense the historical first megasort, or gianttaxon, which can make difficulties to the less experienced grower in thinking what he can write on the label and to be the label not bigger than the plant itself, of course. We only believe and hope that it will not be an era of subvarieties or even supersorts, every gardener would have to get one new employee more only for labels writing.
However, let we talk in the foregoing lines this work of the relationship of Gymn. riojense. I want only point out that I let Gymn. piltziorum and Gymn. platygonum on the sort level and also like this Gymn. triacanthum, whose rowing like the synonym under Gymn. riojense is in my view like from the area of the high-spirited imagination (this taxon is possible to row rather to Gymn. ochoterenai).
In the Austrian Gymnocalycium 27(3)2014:1129-1138 the Austrian investigators come with another great find not to weary the gymnofil community: The men found that Gymn. riojense is the duplicate description of Gymn. bodenbenderianum. Who wants to beat a dog, he will find always a stick. Gymn. riojense is repudiated and they described in the place of it Gymn. basiatrum. All taxa put till this time under Gymn. riojense they overput under Gymn. bodenbenderianum.
It is possible to build the following chronology:
Prehistory: Gymnocalycium riojense
History: Gymnocalycium riojense and under it more subspecies, forms and varieties, like guthianum, mirandaense, pipanacoense, etc., etc.. All combinations Made in Austria.
Present time: Gymnocalycium bodenbenderianum and all taxa of Gymn. riojense are put under this sort. It is also described „warm novelty“ (!!!) Gymnocalycium basiatrum while Gymn. riojense thrown into the chasm of the gymnofil history.
Future: Will be somebody cracked even more? What will be then?

As I am not protector of the wild changes like that, sometimes on the bounds of the healthy reason, I let here Gymnocalycium riojense and its affinity and their putting in the original status and I do not také here into my mind the works like those.
The final result:
Gymnocalycium riojense = Gymnocalycium riojense (Gymnocalycium bodenbenderianum sensu Austria 2014)
Gymnocalycium bodenbenderianum = Gymnocalycium basiatrum.

Sedlmeier is the new author find writing for Gymnocalycium. It was his first article to proper working as to Gymnocalycium guanchinense in the year 2014. There is written in the page 1118: „Der groBe Schütz litt schlieBlich – soweit bekannt – nicht an Achromasie“, in the English version at the same place: „The great Schütz after all was not colorblind – as far as we know“. The author probably respond to the data mentioned in the history of Gymn. guanchinense. If you are reading it you could have the impression of the ironie of our gymnofil. It is similar if I would write something to an adresse of one busy describer and tireless overturner of the Gymnocalycium systematics, who had fulled with his nonsenses 25 years pages of certain papers. Dr. Schütz did ton make so many confusions in his whole life like that author has generated during one year.

Gymn. riojense var. guthianum
It has to differ from the type with flatly cone body, more sharp angular ribs with deeper cuts, with stronger protuberances, with more outstanding and lighter spines and smaller flowers (40 x 30 mm).
Homeland: Argentina, La Rioja, Dique de los Sauces, 550 – 600 m.
Named after F. Guth living in Aqua de Oro, Cordoba. It is impossible not to see the number of the ribs of this taxon in the description and the number of those mentioned at the type in mentioned differences against Gymn. stellatum and Gymn. bodenbenderianum. The taxon is rather rare and even older specimens lose off the foreign collections, seedlings grow very slowly and they deformate very often.
Gymn. riojense var. pipanacoense
It ought to differ from var. riojense with dark graygreen epidermis, more numerous ribs (often over 20), divided by narrow lengthways cuts, and with to 40 mm long, mostly direct spines. It has been said it has been the northest form. It is very nice form of Gymn. riojense with outstanding longer spines and brown epidermis which makes no difficulty in the culture.
Gymn. riojense ssp. kozelskyanum
It ought to differ from the type with littler number of ribs (9 – 11 – 14) which are broader, 27 – 30 mm broad at the base, quite flat, divided by triangular transverse cuts into shallow, often only suggested protuberances, with spines into T arranged, so right angles, dark brown to brown, later horn coloured with darker points, and above all with copper redbrown epidermis.
The plants were found in 1962 by Fechser and he sent them to the importing firm of Karlheinz Uhlig in Rommelshausen. The plants were sold in 1963 and they had been originally named like Gymn. vatteri and after it the supposition came into existence about the origin of the taxon from Cordoba. Dr. Schütz described it in 1966 in the journal Kaktusy to the merit of the manufacturer Ludvík Kozelský from Kolín.
Even the daughter of Mr. Kozelský, Mrs. ing. Červinková had grown cacti in the greenhouse after her father. I remember the older lady when I with my brother Radovan have visited her in Kolín and we have spent pleasant discussion with coffee. Her collection of gymnos had been in the superior condition.
Gymn. riojense ssp. kozelskyanum var. mirandaense
It ought to differ from var. kozelskyanum with long outstanding spines, narrow tulip-like perigonium, tube-like pericarpel and with spindle-like fruit.
Gymn. riojense ssp. kozelskyanum var. sanjuanense
It ought to differ from var. kozelskyanum with not so flat body which is dark olive to dark graygreen, wavy cut dividing ribs, with ribs evidently divided into angular tubercles and with flowers with carminered to violettbrown throat. The other finds reported from the environment of Los Baldecitos, Huasco, Valle Fertil, Chucuma, Astica, El Rincon and Rio Talas. The taxon is easy to change with Gymn. riojense ssp. kozelskyanum and some travellers has named the finds even like this. If some gymnofil will say that both taxa are identical, he will be not far off right.
Gymn. riojense ssp. paucispinum
It ought to differ from ssp. riojense with flatter body, with dark gray to dark brown epidermis, with 8 – 12 ribs, with 3 spines into Y arranged which are dark brown and with flowers to 63 mm long and 44 mm broad.
The occurence is most reported from the village of Telaritos and the plants like this are the most common in the collections, many times with black and outstanding spines. Some persons report the occurence from Los Ramblones in Catamarca, on the way from Telaritos to San Martin. The plants are the modest, grateful and hardened, flowered during the whole season.
Hans Till and Helmut Amerhauser in the Austrian Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 mentioned this taxon on the sort level: Gymn. paucispinum (Backbg. ex H. Till & W. Till) H. Till comb nov. It is mentioned here only for the completeness.
Gymn. riojense ssp. paucispinum var. guasayanense
It ought to differ from Gymn. platygonum with more broken ribs, with wavy cuts among ribs, with spines direct, rigid and longer. The area of the occurence spreads from the north from the Sierra Guasayan to the south of the province Catamarca, always western of Salinas and then it neighbours with the area of Gymn. platygonum, however, which it does not directly touch and some middle forms have not been found.
Hans Till and Helmut Amerhauser in the Austrian Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 mentioned the taxon on the subspecies level: Gymn. riojense ssp guasayanense (Strigl) H. Till comb. nov. Maybe as the taxon paucispinum is the independent sort in their meaning.
Gymn. riojense ssp. vertongenii
The plants remind some forms of Gymn. piltziorum or Gymn. riojense var. pipanacoense. The plants have been found by the Belgian doctor Herman Vertongen on his trips to Chile in this altitude while the other taxa of the sort Gymn. riojense we can see in the lowlands.

Gymnocalycium knollii nom. nud.

Gymnos 7:38, 1987

V evropských sbírkách byly pod tímto jménem rozšiřovány rostliny původně označené polním číslem Knolla WO 66, taxon není popsaný a není známý ani autor jména, taxon patří do příbuzenství Gymn. moserianum a Gymn. intermedium a má 3 – 5 odstávajících trnů až 5 cm dlouhých.
Domovina: Argentina, Cordoba, Salsacate.

Gymn. knollii – summary:
The plants originally marked with the field number of Knoll WO 66 had been spread in the European collections, the taxon is not described and any author of the name is not known. The taxon belongs to the affinity of Gymn. moserianum and Gymn. intertextum and it has 3 – 5 outstanding spines to 5 cm long.
Homeland: Argentina, Cordoba, Salsacate.