ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD IV. - TRICHOMOSEMINEUM Schütz

Gymnocalycium occultum Frič ex Schütz

Fričiana řada I, č. 7, 1962

Tělo nízké, až 10 cm v průměru, nadzemní část v průřezu eliptická, tmavě šedozelené, téměř černé, povrch drsný, matný. Střed mírně proláklý, téměř vyplněný trny. Žeber asi 14, velmi nízkých, s krátkými příčnými rýhami, které neporušují souvislost žeber. Rýhy mezi žebry přímé, mělké. Areoly asi 10 mm vzdálené, zpočátku mírně plstnaté. Později holé. Pod areolami jsou málo vystouplé oblé brady.
Trny jsou pouze okrajové, obvykle 3, dva postranní směřují šikmo dolů, spodní směřuje dolů. Někdy jsou nad postranními ještě další 2, směřující vodorovně stranou. Všechny trny jsou 3 – 4 mm dlouhé, černé, lesklé, později barvy rohoviny, neprůhledné, tuhé, mírně přihnuté k tělu, některé jsou nepravidelně pokroucené.
Květ je asi 4 cm dlouhý. Trubka je šedohnědozelená. Řídké šupiny jsou světleji lemované. Vnitřní okvětní lístky jsou kopinaté, špičaté, špinavě růžové.
Semeno je hnědé, lesklé, asi 1 mm dlouhé, tvaru jako ostatní Trichomosemineum.
Domovina: Argentina, Catamarca, okolí Miraflores.
Taxon nalezl A.V. Frič roku 1929 a nabízel k prodeji semena. V Kreuzingerově katalogu roku 1935 je poznámka že Gymn. occultum se liší od Gymn. stellatum a Gymn. bodenbenderianum, popis nebyl ani později uveřejněn. Taxon byl dobře namnožen a jedinci jsou uniformní. Jak ukázaly průzkumy na přírodním stanovišti, i zde je variabilita ve srovnání s jinými taxony velmi mírná, rostliny se vyskytují přistíněné keři. Taxon je charakteristický tmavě šedozelenou až černozelenou epidermis, v přírodě s nádechem do červenofialova, dále svými černými a lesklými trny s trnitým vrcholem, a velmi plochými žebry. Výskyt také hlášen u obcí Tres Puentes a Villa Dolores a u města Catamarca. Gymn. stellatum ssp. occultum (Frič ex Schütz) H. Till & W. Till – další nadbytečná kombinace. A aby těch kombinací nebylo náhodou málo, Hans Till a Helmut Amerhauser v rakouském Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 uvádějí další kombinaci zpět na úrovni druhu, Gymn. occultum (Frič ex H. Till & W. Till) H. Till comb. nov. Kdybychom brali v potaz všechny rakouské kombinace, již bychom měli docela "přetillováno".
Další nálezy: BO 138 Villa Mazan; STO 258 Catamarca, STO 782 Catamarca na hranici města, STO 789 Miraflores, STO 256 Villa Dolores, STO 265 u města Catamarca; VS 132 Miraflores; JS 196 Miraflores; P 131 Tres Puentes, P 131a Sierra Ambato, P 131b dtto; LF 76 Miraflores; Tom 126/1 Miraflores; JO 859.02 Camino Sinuosa, JO 860.03 Miraflores.

Gymn. occultum San Pablo, foto Ch


Gymn. occultum San Pablo, foto Ch


Gymn. occultum San Pablo, foto Ch

Gymn. occultum – summary:
Alberto Vojtěch Frič found the taxon in 1929 and he had offered the seeds. It is one note in the Kreuzinger´s catalogue 1935 that Gymn. occultum differs from Gymn. stellatum and Gymn. bodenbenderianum, a description has not been buplished even later. The taxon has been well multiplied and the specimens are uniform. How it is evident from the study on the finding places the variability is very slight there in the comparison with the other taxa, plants grow shadowed with bush. The taxon is characteristic with the dark graygreen to blackgreen epidermis, with the redviolett tinge in the nature, with its black and shiny spines and with spined top of the plant, and with very flat ribs. The occurence reported also from the nenvironment of the villagec Tres Puentes and Villa Dolores and near the town Catamarca. Gymn. stellatum ssp. occultum (Frič ex Schütz) H. Till & W. Till – another useless combination. And not to be only few of these combinations, Hans Till and Helmut Amerhauser in the Austrian Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 mentioned another combination back on the sort level, Gymn. occultum (Frič ex H. Till & W. Till) H. Till comb. nov. To take all Austrian combinations into our life, we would have already rather "overtilled".

Gymnocalycium triacanthum Backbg.

Die Cactaceae III, 1730, 1959

Tvarem těla a zřetelným zúžením dole semeníku a trubky se liší od jiných druhů. Zpočátku ploše kulovité, později vysoké a kulaté, nejsilnější v polovině těla, nahnědle až popelavě šedozelené; žebra až 12, poměrně plochá, jen velmi ploše hrbolcovitá, hrbolce od sebe oddělené jen velmi krátkými příčnými zářezy; areoly od sebe vzdálené asi 8 – 9 mm, zpočátku poněkud plstnaté.
Trny skoro vždy 3, jen velmi zřídka až 5, rohovinově šedé, poněkud ohnuté, jeden směřující dolů, přilehlé, případně víceméně k tělu ohnuté až skoro rovné.
Květ asi 3,5 cm dlouhý; ovarium s trubkou až 2,2 cm dlouhé, směrem dolů zúžené a u základny značně štíhlé, někdy i tam poněkud ohnuté; sepály s olivově zeleným středem; petály bílé, jícen pravděpodobně růžový; plod neznámý.
Domovina: Argentina, Catamarca, Sierra de Ancasti.
Rostliny původně koupil Backeberg před druhou světovou válkou u obchodníka s kaktusy Stümera v Buenos Aires, ale popsal je až v jeho Die Cactaceae roku 1959. Podobné rostliny pak poslal v šedesátých letech Fechser importérské firmě Uhlig v Rommelshausenu. Na přelomu století navštívila naleziště v Sierra Ancasti řada kaktsářů z Německa, Rakouska i Česka. Jde o charakteristické rostliny, mající habitem nejblíže ke Gymn. ochoterenai, proto považujeme zařazení tohoto taxonu do synonymie pod Gymn. riojense jako neopodstatněné.
Další nálezy: JO 134 Ancasti; BKN 69B Sierra de Ancasti-NW of Icaňo; P 124 Sierra Ancasti.

Gymnocalycium triacanthum

Gymn. triacanthum – summary:
Backeberg originally bought the plants before the WW II at the cactus businessman Stümer in Buenos Aires but he described it only in his Die Cactaceae in 1959. Then Fechser sent the similar plants to the importing firm of Karlheinz Uhlig in Rommelshausen in the sixties. Many cactofils from Germany, Austria, and Czechia visited the finding place round the turning of the century. They are characteristic plants which are the most related to Gymn. ochoterenai, therefore we think like unjustified the rowing of the taxon like a synonym under Gymn. riojense.

Gymnocalycium ragonesei Castellanos

Lilloa XXIII, 5 – 11, 1950
Tělo malé, polokulovité, s málo prohloubeným temenem, 3 – 5 cm v průměru, 1,5 – 2,5 cm vysoké, nahnědle až kouřově šedě nazelenalé; žebra 10, velmi nízká, asi 1,5 mm vysoká, paprskovitá, asi 3 mm na temeni, až 12 mm na okraji, s jemnými příčnými zářezy. Areoly na vrchní části malých hrbolců, asi 3 mm od sebe vzdálené, areoly kulaté, asi 1 mm v průměru, s bílou plstí.
Okrajové trny 6, pavoučkovitě postavené, štětinovitě jemné, bělavé, 3 mm dlouhé; střední trn chybí.
Květy v počtu 2 – 3 vyrůstající z vrcholu, 3,5 – 4 cm dlouhé, zevně popelavě šedé; ovarium skoro kónické, asi 21 mm dlouhé, 6 mm v průměru v horní části, zevně s půlměsícovitými, na okraji světlejšími šupinami. Dutina semeníku asi 11 mm dlouhá, 3 mm v průměru; květní trubka nálevkovitá, asi 12 mm dlouhá, 7 mm v průměru, na základně načervenale tónovaná; vnější okvětní lístky ve dvou sériích, z nichž vnější jsou silnější, ve spodní dorsální části stejně zbarvené jako vnější části květu, světlejší jen na okraji; vnitřní okvětní lístky bílé, také ve dvou sériích, sestávajících z jazykovitě prodloužených a zašpičatělých okvětních lístků; z lístků vnější asi 16 mm dlouhé, 4 mm široké, vnitřní jsou kratší. Tyčinky ve dvou sériích s nazelenalými nitkami a bledými prašníky. Jedna méně početná série je na základně květní trubky okolo pestíku, druhá série je početnější, tyčinky jsou jen poloviční délky a jsou rozloženy v různých výškách trubky až po květní rozevření. Pestík sloupkovitý, asi 10 mm dlouhý, 1,5 mm v průměru, světle nazelenalý s osmi bliznovými laloky 4 mm dlouhými.
Plod tenký, vřetenovitý, 30 – 40 mm dlouhý, kouřově šedý, se světle lemovanými šupinami. Semeno 1 mm velké, poněkud šikmo kloboukovité, s velkým, světlým, neztloustlým hilem; testa hladká, lesklá, nahnědlá, s malou trnovou bradavkou na buňkách.
Domovina: Argentina, Salinas Grandes, mezi km 969 a Totorajelos.
Taxon našel roku 1949 argentinský botanik Arturo Ragonese a po něm je také pojmenován. Často byly pod tímto jménem pěstovány jiné rostliny dorůstající daleko větší velikost, které byly později pracovně pojmenovány Gymn. pseudoragonesii, někteří pěstitelé je chtěli ztotožnit s Gymn. obductum, ale ani to není správný názor.
Gymn. ragonesei roste na okraji solné pouště Salinas Grandes a rostliny v přírodě jemné trníky záhy ztrácejí vlivem větru s pískem. V přírodě jde snad o nejmenší gymnokalycium, v kultuře je někdy výhodnější rostliny roubovat. Taxon má velmi dlouhé tenké květy, které vynikají zvláště v poměru k jeho tělu.
Castellanos popsal pravděpodobně květ mladého semenáčku, protože květ je jinak dlouhý 4 – 6 cm, tedy o 2 cm delší než je uvedeno v popisu.
Další nálezy: R 224 Salinas Grandes; P 18 dtto; Lau 472 dtto; GN 91-422/1366; HV 888 Salinas Grandes; VS 136 dtto.

Gymn. ragonesei

Gymn. ragonesei cv. Zubr
Rostlina nese jméno vyškovského gymnofila a pěstitele Miloše Zubra. Jde o kultivar nebo mutaci s bezchlorofylovým květem, který bez zeleného chlorofylu vytváří dojem celorůžového květu, označení jako „ragonesei červený květ“ apod. nejsou správná. Výsev ze semen přináší rostlinky s tělem zčásti bez chlorofylu, tedy s růžovou epidermis, takové semenáčky svádí pěstitele k roubování, ale hned po naroubování semenáčky tento znak ztrácejí a nabývají zbarvení typického Gymn. ragonesei.

Gymn. ragonesii Zubr, foto V. Polášek


Gymn. ragonesii cv. Zubr


Gymn. ragonesii cv. Zubr


Gymn. ragonesii cv. Zubr

Gymn. ragonesei – summary:
Taxon was found by Ragonese in 1949 and it is also after him named. Another plants had been often grown with this name which reaches much bigger size which has been named later Gymn. pseudoragonesei. Some growers has wanted to make them identical with Gymn. obductum but it is not right opinion.
Gymn. ragonesei grows on the margin of the salt desert Salinas Grandes and the plants in the nature have lost soon the fine little spines for the sake of the wind with sand. It is maybe the smallest gymnocalycium in the nature, it is sometime better to graft the plants in the culture. The taxon has very long slender flowers which excells especially with the compare with its body.
Gymn. ragonesei cv. Zubr – Named after Mr Miloš Zubr from Vyškov. It is a cultivar or a mutation with the flower without chlorophyl which looks without green chlorophyl like quite whole pink, marks like „ragonesei red flower“ are not right. Sowing gives little plants with the bodies partly without chlorophyl so with pink epidermis, the seedlings like those shows the need grafting, however, they lost this mark immediately after grafting and turn the colour of the typical Gymn. ragonesei.

Gymnocalycium pseudoragonesii nom. nud.

Přesný původ rostlin není znám. Pokud jsem pátral v historii, podařilo se mi nejdále dojít po šedesátá léta minulého století, kdy dr. Schütz roku 1967 nebo 1968 přivezl semenáčky tohoto druhu gymnofilům do Rakouska. Z jednoho z těchto semenáčků vyrostla velká kristáta, která je na obrázku Franze Strigla. Mnoho kaktusářů plete tento taxon s Gymnocalycium obductum, což není správné, jak tvrdí i Jörg Piltz. Rozdíly jsou patrné i z našich vyobrazení: Gymn pseudoragonesii má l5 – 19 úzkých žeber (ve stáří i více), která jsou od sebe oddělená svislými zářezy jen mírně zvlněnými, spíš rovně probíhajícími, žebra nejsou rozdělená do výrazných hrbolců. Barva epidermis je při méně osluněném stanovišti černoolivová (schwarzoliv), na více osluněném stanovišti tmavohnědá až tmavě šeříkově hnědá (dunkelbraun zu dunkellilabraun). Květy mají delší okvětní lístky, které jsou zevnitř nazelenale bílé. Naproti tomu Gymn. obductum má 11 – 13 žeber, ve stáří až 15, žebra jsou rozdělená do mírně vypouklých a mírně hranatých hrbolců, které jsou vzájemně oddělené příčnými zářezy na žebrech (to u Gymn pseudoragonesii není). Barva epidermis je od šedohnědé (graubraun) po olivově hnědou (olivbraun). Květy u Gymn. obductum jsou zřetelně zavalité (tlusté), lístky narůžovělé. Názvosloví barev pochází z katalogu barev firmy Michel (Michel Farbenführer, München). Nejlepší srovnávací metodou je však tyto rostliny pozorovat a "mít je v oku".

Gymn. pseudoragonesii


Gymn. pseudoragonesii unikátní kristáta - foto Franz Strigl


Gymn. pseudoragonesii - foto Marek Grepl

Gymnocalycium obductum Piltz

Succulenta (Holandsko), 74 – 78, 1990

Tělo jednotlivé, matně červeno – až šedohnědé, ploše kulovité, přecházející do výrazného řepovitého kořene; 5,5 – 7 cm široké a 6 cm vysoké, z toho 2 cm nad zemí, temeno proláklé, s nažloutlou až bělavou plstí; žebra 13 – 15, pouze slabě vypouklá, oddělená plochými zářezy; areoly kulaté, zpočátku bíle plstnaté, později lysé, vnořené, 5 – 7 mm od sebe vzdálené, nad nimi malý bradovitý hrbolek, pod nimi malá příčná rýha.
Trny 3 – 5, přiléhající nebo mírně odstávající, 2 – 5 mm dlouhé, světle hnědé, na základně tmavohnědé až černé, všechny okrajové.
Květ 3 – 4 cm dlouhý, 3,5 cm široký, vyrůstající blízko temene, nálevkovitý, špinavě růžově bílý. Semeník tmavě olivově ojíněný, 11 mm dlouhý, 6 mm široký, šupiny jemně růžové, až 3 mm dlouhé a široké, nektarium 3 mm dlouhé, narůžovělé, květní trubka 9 mm dlouhá, 8 mm široká, šupiny 1 cm dlouhé a 4 mm široké, tmavě olivové s růžovým olemováním; nitky až 7 mm dlouhé, nažloutle bílé, primární až 4 mm dlouhé, ke čnělce přikloněné; prašníky žluté; čnělka na základně tmavě růžová, nahoře nažloutlá, 8 mm dlouhá, blizny 5 mm; vnější okvětní lístky 1,6 cm dlouhé a 3 mm široké, ven ohnuté, špinavě bílé se širokým, olivově zeleným středním proužkem, kopinaté; vnitřní okvětní lístky až 1,3 cm dlouhé, 1,5 – 2,5 mm široké, kalně bílé, se slabším špinavě růžovým středním proužkem, špičatě kopinaté.
Plod až 1,8 cm dlouhý, s ulpívajícími zbytky květu, 9 – 13 mm v průměru, ojíněný, modrošedý, bez ojínění šedozelený až hnědý, skoro kulatý až mírně vejčitý. Semeno hladké, leskle hnědé, 1,3 mm dlouhé, hilo-mikropylární oblast proláklá, s houbovitým okrajovým lemem.
Domovina: Argentina, provincie Cordoba, východně Salinas Grandes, asi 300 m n.m.. Přesné naleziště uloženo s typem v herbáři v Utrechtu.
Další taxon z příbuzenství Gymn. ragonesei z pohraniční oblasti provincií Cordoba a Catamarca, možná spojovací článek mezi Gymn. ragonesei a Gymn. platygonum. Roste také blízko Salinas Grandes. Gymn. obductum se liší vnořenými areolami (u Gymn. ragonesei jsou areoly sedící na žebrech), mnohem kratším (3 až 4 cm dlouhým) a mnohem zavalitějším květem (u Gymn. ragonesii až 6 cm dlouhé a výslovně tenké květy), a malým, kulovitým až vejčitým plodem 1,8 dlouhým a 9 – 13 mm širokým (u Gymn. ragonesei plod vřetenovitý, tenký, 3 – 4 cm dlouhý). Podle těchto hlavních odlišovacích znaků nemůže dojít k omylu. Ještě lze dodat, že rostliny Gymn. obductum v kultuře mají více olivově šedozelenou barvu epidermis, zatímco Gymn. ragonesei jsou zbarvené více do (načervenale) šedohněda. Semenáčky obou taxonů rostou velmi zvolna, kvetou však již při průměru 1 cm. Můžeme je také roubovat, takové rostliny pak rychleji rostou a také dávají více semen s větší životaschopností.
Stanoviště navštívili několik let později bratři Schweitzerové a nazezli jedince o průměru až 14 cm s poněkud mohutnějším a hrubším otrněním. To je vedlo k rozšíření popisu, který vážní zájemci najdou v Gymnos 22, 1994.
Další nálezy: RF 349 Dean Funes; P 121 Salinas Gandes; STO 474 San Salvador; LB 1046 Villa de Soto; JS 273 Salinas Grandes; BKS 10/1 dtto, BKS 93/10 Lucio V. Mansilia; VS 140 Quilino; MT 07-211 Villa Quilino, MT 07-214 Orcosuni; MS 347 Dean Funes.

Gymn. obductum

Gymn. obductum – summary:
Another taxon from the affinity of Gymn. ragonesei from the frontier area of the provinces Cordoba and Catamarca, maybe connecting member between Gymn. ragonesei and Gymn. platygonum. It grows also near Salinas Grandes. Gymn. obductum differs with the immerged areoles (on Gymn. ragonesei are areoles sitting on the ribs), wizh much more shorter (3 to 4 cm long) and much more thickset flower (on Gymn. ragonesei flowers to 6 cm long and quite slender), and with small, globular to ovoid fruit 1,8 cm long and 9 – 13 mm broad (on Gymn. ragonesei the fruit spindle-shaped, slender, 3 – 4 cm long). It is not possible to do some mistake after these main differentiate signs. It is possible to mention more that the plants of Gymn. obductum in the culture have more olive graygreen colour of the epidermis, while ones of Gymn. ragonesei are more coloured to (reddish) graybrown. Seedlings of both taxa grow very slowly, however, it flowers even in 1 cm of diameter. We can also graft them, plants grow quicker then and they give also more seed number with higher vitality.
The couple Kerstin and Bernhard Schweitzer visited the finding places several years later and they have found the specimens with the diameter of to 14 cm with rather bigger and stronger spination. It has let them to make the more detailed description which some interested person can find in Gymnos 22, 1994.