ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD IV. - TRICHOMOSEMINEUM Schütz

Gymnocalycium ochoterenai Backbg.

Kaktus ABC 417, 1935

Tělo zcela ploché, s hluboce vtlačeným holým nebo málo vlnatým temenem, olivově zelené, hrbolce s poněkud nazelenalým nádechem. Žebra asi 16, zpočátku 5 mm široká, později více rozšířená a plochá, nad areolami krátká příčná rýha, pod nimi krátký bradovitý výstupek. Areoly skoro kulaté, s krátkou vločkovanou plstí.
Okrajové trny 3 – 5, postavené po okraji, 2 boční šikmo dolů směřující, 1 dolů, různě dlouhé, většinou k tělu ohnuté, všechny rohovinové barvy až běložluté, špičky tmavší.
Květy s krátkou trubkou, asi 3,5 cm dlouhé, bílé, s růžovým nádechem v jícnu.
Rozšířený popis Gymnocalycium ochoterenai Backbg. & Knuth, H. Till & G. Neuhuber:
Tělo polokulovité, 30 – 45 mm vysoké, až 80 mm v průměru, s řepovitým rozvětveným kořenem; temeno mírněpohroužené, většinou málo, vzácněji silně otrněné. Epidermis šedozelená, nelesklá, jemně zrnitá. Žebra většinou 9 (11 – 16), ostře hranatá, rovně dolů probíhající, zřídka spirálovitá, kolem areol ztloustlá a také často od sebe oddělená zvlněnými podélnými zářezy, na základně 17 – 25 mm široká a většinou plochá (někdy zaoblená), rozdělená příčnými zářezy do často špičatých hrbolů tvaru nosu. Areoly skoro kulaté, trochu vpadlé, 2 x 2 - 2 x 3 mm, jen na vrcholu se žlutavě bílou plstí, brzy lysé, 9 – 14 mm od sebe vzdálené.
Trny 3 – 5, paprskovitě postavené, zahnuté k tělu až odstávající, nerovnoměrně dlouhé, většinou 12 – 15 (- 22) mm dlouhé, rovné až slabě zahnuté nebo pokroucené, šídlovité, mírně hranaté, tuhé, rohové barvy, na základně tmavší (dlouhé trny na základně často tmavě hnědé, uprostřed světle hnědé, ke špici přecházející do nažloutle bílé), někdy na špici tmavší než na základně.
Květy z areol blízko temene, nálevkovité, (35 -) 45 – 55 (- 65) mm dlouhé, 35 – 45 (- 55) mm v průměru, perlově bílé s růžovým leskem a růžovým až hnědorůžovým jícnem. Semeník slabě kónický až válcovitý, 15 – 22 mm dlouhý, 7 – 12 mm v průměru, tmavě zelený, se široce zaoblenými, bíle lemovanými, růžovými až šedozelenými šupinami. Vnější okvětní lístky lopatkovité až lžícovité, s malou vysazenou špičkou, 18 – 26 mm dlouhé, 7 – 9,5 mm široké (na základně 2 – 2,5 mm široké), bělavě růžové, se zeleným až šedozeleným středním proužkem a zelenou špičkou, na základně růžové. Vnitřní okvětní lístky přímočaře až široce kopinaté, 17 – 24 mm dlouhé, směrem ke špici 8 – 9,5 mm, na základně 2 – 2,5 mm široké, perlově bílé s růžovou základnou. Nejvnitřnější okvětní lístky kopinaté 15 x 6 mm, perlově bílé s růžovou základnou. Obě nejspodnější řady tyčinek přiléhající ke čnělce a zahnuté ven, zbývající osázené na stěně trubky a zahnuté dovnitř, nejvyšší převyšující čnělku. Nitky tenké, 6 – 8 mm dlouhé, nazelenalé až nazelenale žluté, prašníky 2,5 x 0,9 mm, světle žluté, pyl světle žlutý. Čnělka stojící uprostřed 13 – 14 mm dlouhá, 2 mm silná, nazelenale žlutá, s 10 – 12 krémově bílými, 6 mm dlouhými bliznovými laloky. Nektarium 3 – 4 mm vysoké, 4 – 5 mm v průměru, růžové. Ovarium podlouhle srdčité, 14 mm vysoké, 6 mm široké, s bílou stěnou.
Plod obráceně hruškovitý, až 25 mm vysoký, 15,5 mm v průměru, zelený, podélně praskající, semenná poutka bílá. Semeno kloboučkovité, s vypouklinou ve tvaru podkovy kolem hilo-mikropylární oblasti.
Domovina: Argentina, provincie san Luis, severní výběžky Sierra de San Luis, 600 – 900 m n. m.
Rostliny tohoto taxonu koupil Backeberg u sběratele Stümera v Buenos Aires a dlouho jsme byli přesvědčeni, že stanoviště taxonu leží v provincii La Rioja. Backeberg po dlouhých letech po popisu druhu popsal v jeho Kakteenlexikonu ještě tři variety, které pozoroval u importérské firmy Uhlig. Stanoviště taxonu řádně prozkoumali až rakouští gymnofilové a ti také popsali dva nové taxony, když z Backebergem popsaných taxonů ponechali pouze var. cinereum. Taxony popsané v Kakteenlexikonu však uvádíme pro úplnost, protože jsou stále zastoupeny v evropských sbírkách.
Další nálezy: GN 98/242 Quilmes, GN 2007/578 Ruta 3; LF 12 Quilmes; FB 173 San Luis; STO 669, STO 405 Quines-Gen. San Martin; Tom 140/1 San Martin-Quines, Tom 141/1 na Quines, Tom 142/1 Rio Quines-Estación El Muro; JO 1132/1 San Martin-Quines, JO 133/1 10 km na Quilmes; MT 07-145 Escuela, MT 07-148 El Mollar; LB 1385 La Higuerita, LB 322 Los Chaňares, LB 367 San Martin, LB 378 Quines, LB 466 Piedra Cuesta, LB 467 dtto, LB 468 La Linea, LB 471 Puerta de la Quebrada.

Gymn. ochoterenai s Aqua Blanca, foto Ch


Gymn. ochoterenai s Aqua Blanca, foto Ch


Gymn. ochoterenai starý import Backeberga


Gymn. ochoterenai typ, Strigl, Kufstein

Gymn. ochoterenai var. polygonum Backbg.
Kakteenlexikon 171, 1966
Tělo šedoolivové nebo s nádechem do červenohněda, žebra jsou dole až 2 cm široká, v počtu (12 -) 18 – 26; areoly až 5 mm velké; okrajové trny popelavě šedé až zpočátku (nebo mokré) načernalé; květy poněkud delší, plod až 4 cm dlouhý, 1,9 cm v průměru, špinavě červený, s růžovými šupinami.

Gymn. ochoterenai var. tenuispinum Backbg.
Kakteenlexikon 171, 1966
Tělo uspořádáno skoro jednotně, ploché, šedoolivové nebo s nádechem do nehnědlé; žebra asi 10 – 12, se silně vyvinutým bradovitým výčnělkem; trny 3 – 5, tenší než u typu, světle šedé, zpočátku (nebo mokré) rohovinové barvy s načervenalou patkou; semena leskle černá, 0,75 mm dlouhá, víceméně tvaru čepice, s úzkým podlouhlým pupkem s vystupujícím okrajem.
Takto označen nález LB 378 Quines.

Gymn. ochoterenai var. variispinum Backbg.
Kakteenlexikon 171, 1966
Tělo ploše kulovité, olivově zelené až popelavě šedoolivové nebo mírně nahnědle zelené; žebra asi 12, s ostrými příčnými zářezy a málo silnými bradovitými hrbolci; trny velmi variabilní v barvě a více odstávají, nažloutlé, růžově hnědé až černé, nebo dvoubarevné (světlejší s načervenale nahnědlou základnou), variabilní i v délce, avšak delší než u typu druhu, někdy až 4 cm dlouhé.

Gymn. ochoterenai var. cinereum Backbg.
Kaktus ABC, 417, 1935
Tělo ploše kulovité až diskovité, ve stáří (v kultuře) někdy odnožující, s rozvětveným řepovitým kořenem. Temeno slabě vlnaté a většinou s přesahujícími trny. Epidermis popelavě šedá, nelesklá, často vypadající jakoby ojíněná. Žebra 9, rozdělená rovnými podélnými zářezy, plochá, málo vystouplá, na základně 16 – 20 mm široká, rozdělená většinou trojhrannými příčnými zářezy do plochých hrbolců. Areoly oválné, 4 x 2 mm, nahoře sedící až mírně pohroužené, na temeni s bílou vlnou, brzy lysé a chlupy areol nakonec mizí, 11 – 12 mm od sebe vzdálené.
Trny 5, paprskovitě postavené, rovné až mírně ohnuté, 10 – 12 mm dlouhé, kulaté, sotva hranaté, tuhé, tmavě rohovinové až černé, ke špicím vždy více světlejší až bílé.
Květy z temene, nálevkovité, 41 – 50 mm dlouhé, 45 – 50 mm v průměru, bílé, s nazrzle růžovým jícnem. Semeník slabě kónický, tmavě zelený, osázený široce zaoblenými, zelenými, bíle lemovanými šupinami, které se směrem nahoru prodlužují a jsou šedozelené s bledě růžovým okrajem a přecházejí do vnějších okvětních lístků. Vnější okvětní lístky kopisťovité až kopinaté, 10 mm dlouhé, 5,5 mm široké, bílé, zevně nazelenale růžové, na základně růžové. Vnitřní okvětní lístky široce kopinaté až kopisťovité, 14 mm dlouhé, 4 mm široké, bílé, základna růžová. Nejvnitřnější řada tyčinek přiléhající ke čnělce, ostatní ke stěně trubky a nakloněné dovnitř, nejvyšší převyšující čnělku; nitky asi 6,5 mm dlouhé, žluté, na základně většinou růžové. Prašníky 1,5 mm dlouhé, žluté, pyl sytě žlutý. Čnělka stojící uprostřed 11 – 12 mm dlouhá, 1,5 mm v průměru, světle zelená, základna růžová. Blizna 5 mm dlouhá, světle žlutá, s 10 bliznovými laloky. Nektarium 1,5 mm vysoké, 3,3 mm v průměru, světle oranžová. Ovarium ve tvaru vázy, 11 mm dlouhé, 4 mm široké, s bílou stěnou.
Plod oválný, asi 18 mm dlouhý, 12 mm v průměru, modrošedý. Semena jako u typu.
Domovina: Argentina, provincie san luis, San Francisco del Monte de Oro, 750 m n.m.
V podstatě jediná varieta popsaná Backebergem, která byla uznána. Variety popsané později v Kakteenlexikonu nejsou uznávány pro neuložení neživé rostliny v herbáři. Takto popisoval taxony Frič a následně Backeberg – jeho popisy nejsou provázeny uložením rostliny v herbáři, snad to oba tito velikáni považovali za zbytečné, a taky se jim není co divit. Ukládaly se při popisech celé rostliny do alkoholu, nyní se rozmáhá vydlabání rostliny a její následné usušení a nejednou lze zjistit, že je považováno za dostatečné usušení jedné areoly s trny. Nikdo mi nevymluví, že následné uznávání taxonů se děje podle jména popisovatele – když se to někomu nehodí, taxon se prostě (nebo i sprostě) neuzná. A hotovo.
Další nálezy: LB 389 sev San Francisco del Monte de Oro, LB 469 dtto; GN 5-004 dtto, GN 7-006 dtto; VS 13 Pozo del Mole; JO 786.01 za San Francisco d.M.d.O,; MT 07-140 8 km j Lujan, MT 07-142 San Francisco d.M.d.O., MT 07-144 dtto-Pozo del Molle.

Gymn. ochoterenai var. scoparium Till & Neuhuber
Gymnocalycium (Rakousko) 3 a 4 (5), 1992
Tělo kulovité až protáhle kulovité, s krátkým rozvětveným řepovitým kořenem, s mírně propadlým temenem, které přesahují trny. Epidermis zelená, nelesklá. Žebra 12 – 15, rozdělená hlubokými, zvlněnými podélnými zářezy těsně u sebe postavených žeber, na základně 14 – 15 mm široká, rozdělená hlubokými příčnými zářezy do zřetelných hrbolů s výraznými, často nahoru ohnutými vrcholy. Areoly oválné, 5 x 2 mm až 6 x 3 mm, nahoře posazené, 15 mm od sebe vzdálené, na temeni bíle vlnaté, brzy lysé.
Trny 5 – 7, nerovnoměrně dlouhé, tenké, kulaté, rovné až mírně zahnuté, pometlovitě odstávající od těla, tuhé, píchající, světle hnědé až béžové, na základně trochu tmavší.
Květy v blízkosti temene, štíhlé, nálevkovité, bílé s růžovým jícnem nebo bledě růžové s nahnědle růžovým jícnem, 40 mm dlouhé, 30 mm v průměru. Semeník kónický, 13 mm dlouhý, nahoře 7 mm v průměru, hustě osázený široce zaoblenými, bílými, jen na základně zelenými šupinami. Šupiny směrem nahoru se prodlužují a přecházejí do zelené až hnědozelené, nejvyšší ještě s bílým okrajem. Vnější okvětní lístky široce kopinaté, 13 mm dlouhé, 4 – 5 mm široké, bílé s nazelenale růžovým středním páskem. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, 14 mm dlouhé, 3 – 4 mm široké, perlově bílé, na základně často růžové, nejvnitřnější většinou kratší a užší. Nejnižší řada tyčinek přiléhající ke čnělce, ostatní hustě osázené pod sebou na stěně trubky, ohnuté dovnitř, nejvyšší převyšující čnělku. Nitky tenké, 6 mm dlouhé, nažloutle bílé, na základně někdy růžové. Prašníky kulaté, 0,8 mm v průměru, pyl žlutý. Čnělka postavená uprostřed, 10 mm dlouhá, 1,2 mm v průměru, na základně růžová, směrem nahoru světlejší, často až bílá, laloky blizny 7 – 12,5 mm dlouhé. Nektarium 1 – 3 mm vysoké, 3,1 mm v průměru, růžové, někdy rozdělené kruhovitým výdutím na dva díly. Ovarium 10 mm dlouhé, 4 mm v průměru, dolů se zužující, s bílou, někdy slabě růžovou stěnou.
Plod obráceně hruškovitý, 4 – 4,5 cm dlouhý, 2 – 2,3 cm v průměru, zelený s bílými, růžově zašpičatělými šupinami, praskající podélně na dvou stranách, někdy i třemi puklinami. Semena čepicovitá, hladká, s papilovitými výrůstky, hnědá, hilo-mikropylární oblast oválná ve tvaru podkovy, okraj vyklenutý ven, s mírně světlým buněčným tkanivem (elaiosomem).
Domovina, Argentina, San Luis, u Lujan, 650 m n.m.
Jméno scoparium naznačuje dlouhé propletené otrnění ve tvaru koštěte či pometla, kterým se odlišuje od typu, jakož i kulovitým až podlouhle kulovitým tělem. Vyskytuje se západně od Quines na úpatí hor u Lujan a rostliny upřednostňují přistíněná stanoviště. Na stanovišti u La Majada se dotýkají areály populací var. scoparium a var. cinereum a vzbuzují dojem Backebergem popsané variety variispinum.
Další nálezy: LB 383 Lujan, LB 381 Dique de Quines; GN 98-244, GN 98/245 Quines, GN 35-859/2839.

Gymn. ochoterenai ssp. herbsthoferianum Till & Neuhuber
Gymnocalycium (Rakousko) 3 a 4 (5), 1992
Tělo kulovité, 60 mm vysoké, 70 mm v průměru, ve stáří protáhle kulovité, s dlouhým řepovitým kořenem, temeno sotva propadlé, vlnaté, překrývané trny. Epidermis šedozelená, nelesklá. Žebra u vzrostlých jedinců většinou 16, rozdělená hlubokými zvlněnými podélnými rýhami do těsně postavených žeber, rozdělená hlubokými příčnými zářezy do zřetelných a poměrně zašpičatělých hrbolců, na základně 12 – 13 mm široká. Areoly v temeni usazené nahoře, oválné, 7 x 5 mm, silně nažloutle až bílošedě vlnaté, později lysé, starší areoly menší, podlouhlé, 4 x 3 až 4 x 2 mm, vzdálené od sebe 9 – 10 mm.
Trny 6 – 7, hřebenovitě postavené, 8 – 10 mm dlouhé, kulaté, rovné až mírně zahnuté nebo pokroucené, tuhé, píchající, přiléhající k tělu a tělo zahalující, béžové až světle rohové barvy, na základně a na špici tmavější. Někdy se vyskytne 1 pravý střední trn pouze u starých jedinců nebo místo středního trnu zaujímá jeden trn okrajový.
Květy z areol blízko temene, zavalité (u mladých jedinců štíhlejší), 37 mm dlouhé (při plném otevření okvětní lístky daleko zpět zahnuté, tudíž délka květu pouze 28 mm), bílé nebo přecházející do růžova, s nazrzle růžovým jícnem. Květ je mezi semeníkem a okvětím mírně zaškrcen. Semeník kulatý, 9 mm vysoký, 9 mm v průměru, tmavě až černě zelený, se šedozelenými široce zaoblenými a světle lemovanými šupinami. Vnější okvětní lístky začínají nad zaškrcením jako prodloužené šupiny, jsou posléze lopatkovité, na základně kovově růžově lesklé, nahoru bělavě růžové, se širokým šedozeleným středním páskem, silně zahnuté zpět, skoro stočené, 13 – 20 mm dlouhé, 4 – 5 mm široké. Vnitřní okvětní lístky špičatě kopinaté až kopisťovité, 15 – 16 mm dlouhé, 6 mm široké, bílé, přecházející do jasně růžova, s růžovým středním páskem a základnou; při plném otevření také široce zahnuté ven a zpět. Obě nejvnitřnější řady tyčinek přiléhající ke čnělce, asi 6 mm dlouhé, ostatní řady (4 – 5) přiléhající ke stěně trubky, 4 – 6 mm dlouhé, zahnuté dovnitř a nejvyšší přečnívající čnělku; nitky nazelenalé až žluté, na základně růžové; prašníky žluté, pyl světle žlutý, čnělka postavená uprostřed, 10 mm dlouhá, 1,5 mm v průměru, nazelenale žlutá, na základně růžová, se 7 – 11 krémově žlutými bliznovými laloky 6 mm dlouhými. Naktarium 2 mm vysoké, 3 mm v průměru, nazrzle růžová.
Plod kulovitý, 18 – 22 mm vysoký, 19 – 23 mm v průměru, osázený podlouhlými, bílými, na špicích zaoblenými, růžově zbarvenými šupinami. Semeno hnědé, lesklé, kloboukovité.
Domovina: Argentina, provincie san Luis, Lujan, 650 m n.m.
Taxon se liší od všech ostatních Gymn. ochoterenai 6 – 7 hřebenovitě postavenými, tělo zahalujícími trny a středním trnem vyskytujícím se jen u tohoto taxonu, květy ve tvaru vázy, kulovitým semeníkem, a okvětními lístky, které jsou při plném otevření zpět zahnuté, takže tyčinky vyčnívají daleko ven. Roste v písčité půdě na jednom izolovaném kopci nedaleko stanoviště var. scoparium. Pojmenováno po Günterovi Herbsthoferovi z Lince.
Další nálezy: LB 386 Lujan; GN 100-252 Lujan, GN 100/510 záp Quines; MT 07-138 Lujan.

Gymn. ochoterenai – summary:
The plants of this taxon had been bought by Backeberg at the collector Stümer in Buenos Aires and we have been conviced long time that the finding place had been in La Rioja. After long years of the description of the sort Backeberg described several varieties in his Kakteenlexikon which he had seen at the importing firm of Uhlig. Even the Austrian gymnofils have properly observed the finding place of the taxon and they have described two new taxa when they have let only var. cinereum from the taxa described by Backeberg. However, the taxa described in Kakteenlexikon we mention for the completeness because they are still in the European collections.
Gymn. ochoterenai var. cinereum
Substantially only one variety described by Backeberg which has been recognized. The varieties described later in Kakteenlexikon are not used to recognize for the sake of no depositing of lifeless plant in a herbarium. Frič and Backeberg has described plants in this way – their descriptions are not accompanied with plant putting in a herbarium, maybe it had been held like dispensable by both these genius and I have no reason to wonder them. The whole plants have been put into alcohol with the descriptions, now it is more and more spread plant cleaning out inside and following drying and it is possible to find now that it is held like sufficient the drying of one areole with spines. Nobody will not convice me that the following recognizing taxa is made after the name of the author of the description – if it is suitable to somebody, taxon is easy not recognized. And enough.
Gymn. ochoterenai var. scoparium
The name scoparium means long knitted spination of the shape of some swab or besom with which it differs from the type, and with globular to elongated globular body. It occurs west of Quilmes at the base of the mountains at Lujan and the plants like shadowed places. On the place near La Majada the areas of the populations of var. scoparium and var. cinereum touch themselves and they seem to be Backeberg´s described var. variispinum.
Gymn. ochoterenai ssp. herbsthoferianum
The taxon differs from all others Gymn. ochoterenai with 6 – 7 comb arranged spination which covers the body, with central spine occuring only on this taxon, with flowers of the shape of some vase, with globular ovary and perianths which are curved back when full opening so stamens protruding far out. It grows in sandy earth on one isolated hill near the finding place of var. scoparium. Named after Günter Herbsthofer from Linz.

Gymnocalycium vatteri Buining

Succulenta (Holandsko) 65 – 67, 1950

Tělo ploše kulovité, 4 cm vysoké, 9 cm v průměru, matně olivově zelené. Žebra 11, u základny 2 – 2,5 cm široká a š cm od sebe vzdálená, 10 – 12 mm vysoká, rozdělená hlubokými zářezy do asi 5 výrazných hrbolců, které jsou dole kónicky protáhlé. Areoly 2 cm od sebe vzdálené, cca 5 mm v průměru, s krátkou špinavou vlnou.
Trn 1, vyjímečně 3, nad hrbolci ohnutý jako kozí roh, až 2 cm dlouhý, asi 2 mm silný, zploštělý, směrem ke špici polokulatý a zašpičatělý. Mladé, krátké, silné, žlutohnědé trny jsou zpočátku postavené kolmo k areolám, později zahnuté na hrbolce, tmavohnědé a blízko špičky s hnědým pruhem, později šednou, často mají podélnou rýhu.
Květy 5 cm dlouhé, 4 cm v průměru; trubka 3,5 cm dlouhá, slabě olivově zelená, s volně postavenými, polokulatými, hnědě nažloutle bílými, asi 5 mm širokými šupinami; jícen květu červený. Vnější okvětní lístky kopisťovité, 2,5 cm dlouhé, 1 cm široké, dole s nazelenalým pruhem; vnitřní okvětní lístky kopinaté, zašpičatělé, až 2 cm dlouhé, 0,8 cm široké, bílé. Nitky světle žluté, prašníky poněkud tmavší, pestík žlutý.
Plod 3 cm dlouhý, 1 cm v průměru, modrý, praskající podélně. Semena čepicovitá.
Domovina: Argentina, Cordoba, v okolí obce Nono v Sierra Grande, 800 – 1.000 m n.m.
Rostliny nalezl roku 1949 Ernesto Vatter, žijící tehdy v Argentine v Santos Lugares a poslal je Buiningovi k určení, ten je pak popsal na počest nálezce Gymn. vatteri. Dr. Schütz tenkrát získal od Buininga semena a Zdeněk Fleischer je namnožil.
Původně jsme se domnívali, že taxon pochází pouze z údolí Nono a podle popisu byly vyhledávány rostliny vždy jen s jedním trnem. Později prozkoumali řadu dalších nalezišť cestovatelé z Německa, Rakouska, Holandska a Belgie a tak jsme získali informace, že jednotrnná forma je poměrně vzácnější, v přírodě převažují formy se třemy trny. Znalosti o výskytu se posouvaly na západ a na sever, a až k hranicím mezi provinciemi Cordoba a San Luis u Loma Bola a Luyaba. Na některých místech roste Gymn. vatteri stíněné trnitými křovisky a je značně obtížné se k nim dostat, všechny rostliny mají v mládí 3 trny v areole, avšak skoro všechny rostliny v dospělosti vytvářejí jen po 1 trnu, tak jak je uvedeno v popisu. Barva epidermis je také podle stanovišť variabilní. Řada badatelů se pokoušela zařadit tento taxon pod jiný v rámci akce slučování taxonů, jeden takový pokus zde můžeme uvést pro milovníky velkojmen: Gymn. ochoterenai ssp. vatteri (Buining) Papsch na základě „mnoho shodného ve stavbě těla“, tak bychom mohli tento taxon přiřadit k některým dalším taxonům. Ponecháváme jej zde tak jak byl klasicky popsán, Gymn. vatteri Buining.
Další nálezy: P 108 Las Rabonas; JL 383; STO 216 Las Rabonas, STO 520 Los Molles, STO 876 typ-jednotrnné; LF 96 Las Rabonas, LF 96a La Poblacion, LF 96b Dique la Vina; Lau 518 Nono; Sl 9a Dique La Vina; JPR 107/257 Las Rabonas, JPR 106/253 Barranca de los Loros; WP 92-82/109 La Poblacion, WP 92-84/113 Barranca de los Loros, WP 92-86/116 Las Rabonas; HV 509 Las Rabonas; VS 158 Las Rabonas.

Gymnocalycium vatteri


Gymnocalycium vatteri STO 876


Gymn. vatteri Nono, foto Chv.


Gymnocalycium vatteri LF 96


Gymnocalycium vatteri

Gymn. vatteri var. altautinense Papsch
Tělo nerozvětvené, ploše až polokulovité, (50 -) 65 (- 80) mm v průměru, (30 -) 50 (- 70) mm vysoké, temeno propadlé a otrněné, s kůlovým kořenem. Epidermis šedozelená, sametově matná, jemně zrnitá, mírně ojíněná, skoro vždy i přes zastínění načervenalý nádech. Celkově působí tmavým dojmem. Žebra (8 -) 9 (- 13), na základně 15 – 17 mm široká, kolem areol vypouklá a vyvýšená, rozdělená krátkými, mělkými příčnými zářezy v málo patrné hrbolce, vytvářející nad příčnými zářezy malou bradu. Žebra vyvolávají ostrý dojem vypouklými útvary. Areoly kulaté, 1,3 – 1,7 mm v průměru, nejsou ponořené, zpočátku chomáčovitě nažloutle bíle vlnité, starší areoly lysé, od sebe vzdálené (10 -) 12 mm.
Trny většinou 3, ojediněle méně (- 1) nebo více (- 4), pár trnů postavený srpovitě do stran, jeden trn obloukovitě dolů, všechny stejného tvaru, 10 – 16 mm dlouhé, zploštělé, bez podélné rýhy, nově vyrůstající rohově zbarvené, často s tmavou špičkou, potom načervenale hnědé a na základně nejčastěji černé.
Květy nálevkovité, 55 mm dlouhé, 40 – 45 mm v průměru. Semeník 25 mm dlouhý, nahoře se rozšiřující na 10 mm v průměru, ojíněný, modrozelený. Ovarium 16 mm dlouhé, nahoře 5 mm v průměru, vyplněný základy semen, bílý, na základně asi 4 mm dlouhá stopka. Šupiny na perikarpu uspořádány ve dvou spirálových řadách, trojhranné, 4 x 2,5 mm, ojíněné, modrozelené, s růžově hnědou špičkou, světle lemované, přecházející v okvětní lístky. Vnější okvětní lístky široce kopisťovité, 25 x 8 mm, bílé, se širokým zelenohnědým středním páskem. Vnitřní okvětní lístky úzce kopinaté, vnitřní jsou užší, 28 x 6 mm, bílé, s jemně zabarveným středním páskem, na základně růžové. Nitky ve dvou řadách, uvnitř v 1 – 2 řadách obloukovitě přikloněné ku čnělce, 8 mm dlouhé, krémově zbarvené, vnější roztroušené po celém receptakulu, 10 – 15 mm dlouhé, krémově zbarvené, přiklánějící se k sobě přes čnělku. Prašníky asi 1 mm velké, žluté. Čnělka s bliznou 16 mm dlouhá, bez blizny 10 mm dlouhá, na základně 1,5 mm v průměru, nazelenalá. Nektarium 2,5 mm v průměru, 3 mm hluboké, uprostřed rozdělené, růžové, dno nazelenalé, jícen až nad poslední prstenec tyčinek růžový.
Plod štíhle vejčitý, až 20 mm dlouhý, 8 – 10 mm v průměru, v horní části přiklopený, příklopka vydutá, světle hnědá, stěna plodu tmavě mechově zelená, ve zralosti obvykle matná a někdy má růžový odstín. Šupiny uspořádány ve dvou spirálovitých řadách, trojhranné, růžové, světle lemované, 4 x 2,5 mm velké, zbytek květu zaschlý; ve zralosti podílně se otevírající jednou až dvakrát, dužina plodu nazelenale bílá, semenná dutina v horní třetině intenzívně růžová. Semeno čepicovité, lesklé, tmavě hnědé, 0,6 mm dlouhé, 1,0 mm v průměru. Počet semen v plodu asi 200.
Domovina: Argentina, Cordoba, okolí Altautina, 720 – 950 m n.m.
Má se lišit od Gymn. vatteri otrněným temenem, tmavší epidermis, širšími, zřetelně hranatými žebry, nezřetelně rozdělenými v hrbolce, obvykle třemi trny, vzácněji jedním nebo čtyřmi, a delším perikarpem. Rostliny byly původně označeny jako Gymn. pseudovatteri. Výskyt taxonu je severozápadně od typu. Popis byl určitým překvapením i v Rakousku, protože barva epidermis byla v době pozorování taxonu v přírodě způsobena přízemními mrazíky. Kdyby někdo tvrdil že taxon je totožný s Gymn. ochoterenai var. cinereum, příliš by se nespletl.
Další nálezy: LB 1351 San Pedro; STO 411, STO 520 Los Molles, STO 412 Altautina; HV 669 Altautina; Sl 17a Taninga; BKS 172 Altautina; JPR 92-105/252 La Poblaciom; VS 159 La Poblacion.

Gymn. sp. LB 1353
„Silné ploché rostliny s 5 silnými trny, není příbuzné s Gymn. vatteri var. altautinense, které roste blízko“. Velmi pěkný nález z příbuzenství Gymn. vatteri.

Gymn. sp. LB 1353, příbuzné vatteri


Údolí Nono Gymn. Vatteri, foto Chv

Gymn. vatteri – summary:
The plants were found in 1949 by Ernesto Vatter living at that time in Santos Lugares in Argentina and he sent them to Buining for the specifying, then he described it in the honour of the discoverer Gymn. vatteri. Dr. Schütz has got the seeds from Buining and Zdeněk Fleischer has multiplied them.
We had originally mentioned that the taxon had originated only from the valley of Nono and it had been found plants only with one spine after the description. The travellers from Germany, Austria, Netherland and Belgium have observed many other finding places and we have got information that the form with one spine is rather rarer, the forms with three spines are in the nature more common. The knowledge as to the occurence had went far to the west and to the north, as far as to the frontier between the provinces Cordoba and San Luis at Loma Bola and Luyaba. Gymn. vatteri grows at some places shadowed with very spiny dense bush and it is very difficult to get to them, the plants have 3 spines in areole if young, however, nearly all plants makes only 1 spine in age how it is mentioned in the description. The colour of the epidermis is also variable from place to place. Some investigators has tried to row this taxon under another in the action of taxa fusing, we can mention one attempt like this for the lovers of the greatnames: Gymn. ochoterenai ssp. vatteri (Buining) Papsch on the base „many according in body building“, and we could row this taxon to some other taxa so well. We let it here how it has been classic described, Gymn. vatteri Buining.
Gymn. vatteri var. altautinense.
It ought to differ from Gymn. vatteri with spiny top, darker epidermis. with broader, evidently angular ribs, not evidently divided into protuberances, with usually three spines, rare one or four, and with longer pericarpel. The plants had been originally named like Gymn. pseudovatteri. The occurence of the taxon is west of the type. The description has been rather surprise even in Austria because the colour of the epidermis had been in the time of the observing in the nature caused by freezing. If somebody will say that the taxon is identical with Gymn. ochoterenai var. cinereum, he will not be mistaken too much.
Gymn. sp. LB 1353
„Strong flat plants with 5 strong spines, it is not related to Gymn. vatterii var. altautinense which grows close“. Very nice find from the relationship of Gymn. vatteri.