ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD II. - MACROSEMINEUM Schütz, sectio D. DENUDATA Schütz

Gymnocalycium mesopotamicum Kiesling

Cactus and Succulent journal of Great Britain 42, 39, 1980

Tělo jednoduché, kulovité, 1,2 – 2,3 cm vysoké a asi 4 cm v průměru, epidermis tmavě zelená, temeno vtlačené, prohloubení 0,5 cm hluboké a 1 cm široké. Žebra 7 – 9, široká, plochá, tupá, na základně 1,5 cm široká; hrbolce málo vystupující, oddělené mělkými rýhami. Areoly asi 5 na každém žebru, oválné, velké, 3 mm dlouhé a 1 mm široké, s bohatou nažloutle bílou vlnou (ve stáří šednoucí), poněkud zapuštěné v horní části hrbolců.
Trny 9 – 12, nejmenší jen 2 – 3 mm dlouhé, delší 9 mm dlouhé, rozprostřené, tělo obepínající, téměř pektinátní, vyrůstající z okraje areol, v mládí načervenale hnědé, později šedobílé nebo mírně růžové.
Květy vyrůstají z areol v horní části, které ohraničují prohlubeň temene, 6 – 7 cm dlouhé, maximálně 2 cm v průměru, pokud jsou uzavřené, při otevření 5,5 cm dlouhé a 6,5 cm v průměru; receptakulum téměř kónické, 3 cm dlouhé, 0,5 cm v průměru na základně a 1 cm v průměru nahoře, světle matně žluté, dužnaté, stěna asi 1 mm silná; šupin asi 10, zřetelných, širokých, tupých, spodní jsou menší, 2 – 5 mm dlouhé, 4 – 5 mm široké, špičaté, růžově zelené. Vnější okvětní lístky kopisťovité, 1 – 3 cm dlouhé, 6 – 7 mm široké, zašpičatělé, poněkud dužnaté, růžově zelené a růžově bílé. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, 3,1 – 3,3 cm dlouhé, 6 mm široké, bílé, v blízkosti špice růžové, na základně načervenalé, s růžově zeleným středním proužkem. Nejvnitřnější okvětní lístky úzce kopinaté, silně zašpičatělé, 3 cm dlouhé, 4 – 5 mm široké, čistě bílé. Trubka 1,8 cm dlouhá, uvnitř bledě červená, nektarová komora na základně trubky cylindrická, 1 cm dlouhá, 2 – 3 mm v průměru. Tyčinky vzpřímené, 8 – 13 mm dlouhé, bílé, s růžovou základnou; prašníky malé, 1 mm dlouhé, 0,5 mm široké, žluté, skloněné nad pestík; pyl hojný, žlutý, kulovitý, trikolpátní, s nízkou fertilitou, vnější obal s dírkováním a trníky. Ovarium kónické, vřetenovité, tupé, 13 mm dlouhé, 3,5 – 4 mm v průměru s četnými bílými zárodky semen. Pestík válcovitý, 1,8 cm dlouhý, 1 mm v průměru, krémově bílý; blizna bílá, hrbolatá, s 8 laloky 5 – 6 mm dlouhými a 1 mm v průměru.
Plod kuželovitý, 2 – 3 cm dlouhý, 7 – 8 mm v průměru, tupě zelený, se suchými zbytky okvětí, hnědý, šupin na plodu 6, podobného tvaru jako na květu, zelenavé na základně, světle růžové nahoře. Semeno kulovité, otupené, 1,7 – 1,8 mm v průměru, s hnědým vystouplým hilem dlouhým asi 1,8 mm a 1,2 mm širokým, oválným, zahnutým; testa černá, buňky mají hladký povrch a jsou lehce vystouplé, ale každá z nich s excentrickým válečkem nebo častěji s vyvýšeninami podobnými hlavám, které jsou 0,025 mm vysoké a na základně 0,015 mm v průměru.
Domovina: Argentina, provincie Corrientes, Mercedec, listopad l978.
V roce nálezu, tedy 1978, prozkoumávala toto území vědecká botanická expedice složená ze dvou týmů: Royal Botanic Garden z anglického Kew a Instituto de Botanica Darwinion San Isidro z Argentiny. Oblast ležící mezi řekami Rio Uruguay a Rio Paraná se nazývá Mesopotámie a podle toho nový taxon dostal jméno. Celá tato oblast, tedy provincie Corrientes, Santa Fe, není zatím bedlivě prozkoumána a kaktusáři – sběratelé tyto provincie příliš nenavštěvovali, protože na kaktusy nejsou zase tolik bohaté. Jde o bezproblémový taxon, jehož zařazení, určování, ale i pěstování nečiní potíže.

Gymn. mesopotamicum – summary:
These areas were observed in 1978 by the scientific botanic expedition of the Roayl Botanic Garden in Kew from England and the Instituto de Botanica Darwinion San Isidro from Argentina. The area laying between the rivers Rio Uruguay and Rio Paraná is called Mesopotamia and the taxon has got the name after it. The whole area, so the provinces of Corrientes and Santa Fe, is not well observed till this time and collectors-catophils have not visited too much these provinces, because they are not too rich in cacti. It is the taxon without troubles – even in differentiating, also in the culture.

Gymnocalycium angelae Meregalli

Kakteen und andere Sukkulenten 49 (12), 1998, 283 – 290

Rostlina polokulovitá, až 10 cm v průměru, výška 8 cm, odnožující z areol u základny. Pokožka světle až středně zelená, mírně lesklá, hladká. Kořeny vláknité, s 2 – 3 zesílenými hlavními kořeny. Žebra 7, ve stáří asi až 10, tupá, široká, s vodorovnými příčnými rýhami, které nejsou silně zařezané; příčné zářezy nad areolami, hluboké uprostřed žebra, směrem ke stranám žebra sotva znatelné, hrbol nad areolou mírně vyčnívající, víceméně kulatý, často s bronzově zabarvenými stíny. Areoly oválné, 5 mm dlouhé, asi 1 cm od sebe vzdálené, nažloutle až bělavě vlnaté.
Trny 7, všechny okrajové, nahoře stejnoměrně nažloutlé, pak přecházející do světle šedavé, na základně žluté a tmavší na vrcholu, slabé, na řezu zploštělé, přímé nebo nepravidelně ohnuté, k tělu přiléhající, 1,5 – 2 cm dlouhé; první pár trnů (shora dolů) slabší, ke stranám bělejší, často chybějící, druhý pár delší a silnější, někdy do stran směřující, někdy také dolů zahnutý, třetí pár jemně dolů zahnutý, sedmý trn přímo dolů směřující. Střední trny chybí.
Květy téměř z vrcholu, poupata kulatá, zelené až tmavě zelené s purpurově zabarveným nádechem, při největším otevření 40 mm dlouhé, 50 mm v průměru. Perikarpel nálevkovitý, 20 mm dlouhý, na základně 4 mm široký, nahoře 8,5 mm, leskle zelený, s růžově zašpičatělými šupinami, tyto 2,5 x 3 mm. Okvětní lístky v počtu asi 40, polopřímočaré, zašpičatělé, až 25 mm dlouhé, vnitřní lístky 5 mm široké, bílé s růžově červenou základnou, vnější lístky 6,5 mm široké, bílé s malým růžově nahnědlým středním proužkem na vnitřní straně,nazelenalé na vnější straně; růžově nahnědlé špičky. Tyčinky hojné, rozložené v několika řadách, horní třetina bledě žlutavá, směrem dolů bledě růžové, prašníky se žlutým pylem. Čnělka bílá, tenká, přečnívající tyčinky, s 8 bliznovými laloky. Pyl trizonokolpátní (NPC – vzorec 343), průměr pylu 43 n (pólový), případně 49 n (rovníkový), exine se slabě posazenými Spinulae a Puncta annulata (méně než 10 v 1 čtverečním n).
Plod zelený, protáhlý, ve zralosti 3 cm dlouhý, vertikálně praskající, se zůstávajícím zbytkem květu. Semena kulovitá, 1,9 – 2,0 mm dlouhá, hilomikropylární oblast 2,0 – 2,1 mm široká, uprostřed 1,2 mm silná; testa polomatná, načervenale hnědá, kýlnatá, okrajový lem na hilomikropylární oblasti zvětšený, pravoúhle nasazený, k mikropyle směrem nahoru pokleslý, Buňky ploché, antiklinální ohraničení téměř přímé, sotva prohloubené, přechodové vyznačení buněk jemně tečkované. Kutikula jemně pokleslá, záhyby na periklinální stěně (centrální pole) neuspořádaně probíhající, záhyby probíhající přes antiklinální ohraničení rovnoběžně uspořádané. Hilomikropylární oblast bazální, nepravidelně oválná, vtisklá, největší šířka 1,5 – 1,6 mm u hila, před mikropyle zřetelně zmenšená, mikropyle v profilu silně zeřezané, pokrývající tkáň nažloutlá, souvisle potahující svrchní plochu a nerozšiřující se přes okraj. Počet chromozomů: 2n = 22.
Domovina: Severovýchodní Argentina, provincie Corrientes, blízko Tres Cerros.
Liší se od Gymn. denudatum zcela zřetelně, hlavně menšími květy s červeným jícnem, a také ojedinělé naleziště je vzdáleno od stanovišť Gymn. denudatum několik set kilometrů. Proto postavení tohoto taxonu na úrovni druhu považujeme za oprávněné a považujeme za zbytečnou kombinaci v rakouském Gymnocalycium 17 (2) 2004: Gymn. denudatum ssp. angelae (Meregalli) Prestlé.
Pojmenováno po manželce prof. Roberto Kieslinga paní Angeles Gracilea Lopez. Seňorita tato jej provázela na výletu do Tres Cerros.

Gymnocalycium angelae


Gymn. angelae Tres Cerros


Gymnocalycium angelae v popředí s plody

Gymn. angelae – summary:
It differs from Gymn. denudatum quite evidently, mainly with littler flowers with red throat, and only one finding place is also far several hundred kilometers of the places of Gymn. denudatum. Therefore we hold the position of this taxon of the sort level for valid and we hold the combination in the Austrian Gymnocalycium 17 (2) 2004 for useless: Gymn. denudatum ssp. angelae (Meregalli) Prestlé.