ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD II. - MACROSEMINEUM Schütz, sectio D. DENUDATA Schütz

Gymnocalycium guerkeanum (Heese) Br. & R.

The Cactaceae III, 154, 1922

Basionym: Echinocactus guerkeanus Heese, MfK, 132, 1911

Překlad původního popisu Heeseho z Monatsschrift für Kakt.:
Etus gürkeanus patří k miniaturám, u kterých dosáhneme větších rozměru jen roubováním. Exemplář importovaný roku 1904 z Bolívie a nacházející se u mne v kultuře, má nyní sotva 5 cm v průměru, výšku téměř 3,5 cm, dole málo odnožuje. Žebra 9, s málo bradovitě protaženými hrboly. Temeno vpadlé a pokryté jen velmi nepatrnými vlněnými vločkami. Areoly asi 8 mm od sebe vzdálené, eliptické, 2 – 3 mm dlouhé, pokryté nažloutlou plstí, ve stáří holé. Trny vždy 5, dva menší, boční nahoře, asi 5 mm dlouhé, od sebe postavené, dva delší boční spodní až 12 mm dlouhé a prostřední směřující dolů asi 10 mm dlouhý, v mládí poněkud vzpřímený, později jako boční trny, přiléhá k tělu a každý níže ležící trn téměř překrývající. Všechny trny drsné, nažloutlé, dole nahnědle červené. Barva těla matně sytě zelená.
Kěty z temene, až 5 cm dlouhé a skoro 4 cm v průměru. Semeník zelenkavý, se stejnými podlouhle kulatými šupinami. Květní trubka nálevkovitá, šupiny krátké, zelenkavé a přecházející nahoru do delších, kopisťovitých, světle žlutých okvětních lístků, které mají zevně tmavší střední proužek. Tyčinky četné, jsou poloviční než okvětní lístky. Čnělka hluboko uvnitř s 9 bliznovými laloky. Prašníky světle žluté. Nitky jemně světle zelené.
Domovina: Bolívie.
Posledně uvedený údaj jako domovina Bolívie je všeobecně považován za mylný, v Bolívii takové rostliny nebyly dosud nalezeny a nedá se zde již příliš předpokládat jejich případný nález. Karl Fiebrig poslal tyto rostliny roku 1904 z Bolívie do Berlína a Heese je popsal na počest prof. Gürkeho. Mezi popisy Gürkeho a Heeseho rostlin dodaných z Bolívie jsou i Parodia maasii, Cleistocactus straussii a Rebutia fiebrigii, popsaná po údajném nálezci. Etus guerkeanus byl popsán ale až po 7 letech, kdy prof. Vaupel na schůzi DKG zhodnotil Heesem přinesený exemplář jako nový druh. K původnímu popisu je připojena fotografie rostliny naroubované na Trichocereus spachianus. Jak obrázek, tak i popis plně odpovídají uruguayským taxonům Gymn. leeanum a Gymn. netrelianum. Zatím všichni odborníci na rod Gymnocalycium byli přesvědčeni, že taxon musí pocházet z Uruguaye. Dr. Schütz ve své Monografii uvádí, že došlo asi k chybě při psaní jmenovek. Je však také možné a nanejvýš pravděpodobné, že Fiebrig tyto rostliny skutečně odeslal z Bolívie, ale rostliny Etus guerkeanus předtím sám dovezl z Uruguaye, nebo mu je někdo poslal.
Friedrich Ritter zmínil tento taxon ve svém díle Kakteen in Südamerika jako synonym Gymn. uruguayense. Také tento názor můžeme považovat za správný. Uvádíme zde tento popis tedy hlavně z důvodu kompletnosti.

Gymn. guerkeanum – summary:
The last mentioned datum like the homeland Bolivia is generally held for mistaken, the plants like these have never been found and it is not possible to suppose their find there too much. Karl Fiebrig sent these plants in 1904 from Bolivia to Berlin and Heese described them to the honour of prof. Gürke. There are among the plants brought from Bolivia from Fiebrig the descriptions of Gürke and Heese there Parodia maasii, Clestocactus straussii and Rebutia fiebrigii described after the alleged collector. However, Etus. guerkeanus was described only after 7 years, when prof. Vaupel decided on the meeting of DKG, that the specimen brought by Heese was a new sort. It is added to the original description the photo of the plant grafted on Trichocereus spachianus. Both the photo and the description are fully agreeing with the uruguayan taxons Gymn. leeanum and Gymn. netrelianum. All experts on the genus Gymnocalycium have been convinced till the time being that the taxon must originate from Uruguay. Dr. Schütz in his Monography mentioned that the mistake had come into existence probably in etikete writing. However, it is also possible and the most presumable that Fiebrig had really sent these plants from Bolivia, but he had brought the plants of Etus. guerkeanus from Uruguay alone or somebody had sent them to him.
Friedrich Ritter has mentioned this taxon in his work Kakteen in Südamerika like the synonym of Gymn. uruguayense. We can hold also this idea like right. We mentioned this description here mainly for the completeness.

Gymnocalycium leeanum (Hooker) Br. & R.

The Cactaceae III, 154, 1922

Basionym: Echinocactus leeanus Hooker
Curtis Bot. Mag. 71, Pl. 4184, 1845

Malý druh, kulovitý, na temeni poněkud vtlačený. Povrch těla se sestaven z poměrně velkých, polokulatých, ale oble šestibokých hrbolců, tmavě modrozeleně zbarvený. Hrbolce nejsou seřazeny do rovných linií nebo skupin, takže nevytváří žebra s příslušnými podélnými rýhami, ale jsou rozloženy zcela nepravidelně, splývají směrem dolů, na temeni velmi početné a malé. Areoly oválné, vlnaté, s asi 11 velmi tenkými trny, z nichž jeden je střední, který je odstávající a dost tuhý, 10 ostatních je zahnutých, vodorovně roztažených (zejména na starších areolách), většinou jsou stejně velké a asi 1 coulu (asi 12 mm) dlouhé.
Květy vyrůstají z temene nebo z horní prohlubně, jednotlivě nebo po dvou, přiměřeně velké. Trubka krátká, pokrytá zeleně lemovanými, kulatými, nebo poněkud prodlouženými šupinami, horní jsou větší, postupně pomalu přecházející ve světle sírově nebo krémově zbarvené okvětní lístky.
Domovina: Argentina (ve skutečnosti Uruguay).
John Tweedie poslal semena z Argentiny panu Leeovi, majiteli zahradnictví Hammersmith Nursery, z těchto semen pak pocházely rostliny, které pak obdržela Botanická zahrada v Kew. Pan John Lee byl zahradník v Londýně a je po něm taxon pojmenován. Tak bylo zřejmě uvedeno naleziště v popisu podle místa odeslání semen. Jakým způsobem získal semena jejich odesilatel John Tweedie, nebylo nikdy uvedeno. Již před sto lety byl tento taxon dáván do souvislosti s jinými taxony, např. Schumann jej přiřadil k Etus hyptiacanthus, Backeberg jej postavil do synonymie ke Gymn. netrelianum. V současné době pěstované rostliny pod tímto jménem odpovídají Gymn. netrelianum nebo Gymn. hyptiacanthum a můžeme s určitostí tvrdit, že jde o synonym jednoho z těchto dvou taxonů.
Pokus Papsche v rakouském Gymnocalycium 13 (3) 2000 zařadit tento taxon pod jakési navýsost pochybné Gymn. reductum – Gymn. reductum ssp. leeanum (Hooker) Papsch – nemůže být uznán, protože přeřazovat taxony z jednoho podrodu do jiného je nepřípustné podle nomenklatorických pravidel ICBN (Art 9.8). Dr. Schütz uvádí, že původní popis v Curtis Botanical Magazine roku 1845 je doplněn pěknou kresbou. To je sice pravda, ale každý kdo bude tento obrázek studovat, si pod ním může představit skutečně cokoliv z tohoto příbuzenského okruhu.

Gymn. leeanum

Gymn. leeanum – summary:
John Tweedie had sent the seeds from Argentina to Mr. Lee, the owner of the gardening Hammersmith Nursery. Then the plants originated from those seeds had been given to the Botanical Garden in Kew. So the homeland in the description had been mentioned after the place of seeds sending. In what way had got the seeds John Tweedie, it has never been mentioned. This taxon was given to the connection with the other taxa even before hundred years, for example Schumann had rowed it to Etus. hyptiacanthus, Backeberg had stated it like the synonym of Gymn. netrelianum. The plants growed in ours under this name are agreeing with Gymn. netrelianum or Gymn. hyptiacanthum and we can say with the peremptoryness that it is the synonym of one of these two taxa.
The attempt of Papsch in the Austrian Gymnocalycium 13 (3) 2000 to row this taxon under some doubtful Gymn. reductum – Gymn. reductum ssp. leeanum (Hooker) Papsch – can not be recognized, because it is not able to move the taxa from one subgenus to another one after the ICBN (Art 9.8). Dr. Schütz mentioned that the original description in Curtis Botanical Magazine of 1845 is added with the nice drawing. It is right, of course, however, everybody who will study this picture can imagine really everything of this relationship.

Gymnocalycium netrelianum (Monv.) Br. & R.

The Cactaceae III, 154, 1922

Basionym: Echinocactus netrelianus Monville v Labouretově Monogr. Cact. 248, 1853

Původní popis z Labouretova Monograph. Cact. 1853, popis v originálním znění ve francouzském jazyce:
„2. Tube écailleux, nu. (Gymnocalycinum Pfr.).
95. Echinocactus Netrelianus (Monv.).
Synonymie. Echinoc. Netrelianus Monv.
Patrie?
Diagnostic. Tige globuleuse, peu ombiliquée, vert subcinérascent; 14 cötes arrondies, peu saillantes; sillons profonds dans la partie supérieure de la plante, disparaissant dans sa partie inférieure; cótes tuberculeuses; aréoles insereés aux sommets des tubercules, rondes, munies de tomentum blane jaunátre, nues plus tard; aiguillons mons insérés á la partie inférieure des aréoles, 5 – 7 tortillés, inégaux, trés-adprimés, les 2 supérieurs (qui manquent parfois) sont plus courts, l´inférieur plus fin est encore plus court; tous fauves á la base, gris sale á la pointe.
Floraison. En Mai et Juin. Fleurs assez grandes, comme satinées; tube inerme formé d´écailles qui, en s´allongeant peu á peu, se transforment en lacinies jaune citron brillant, avec strie centrale verdátre trés-prolifére.“

Popis z Förster – Rümplera:
Tělo kulovité, slabě proláklé, našedle zelené. Žebra 14, zaoblená, hrbolcovitá, málo vystupující. Rýhy ve spodní části rostliny hluboké, směrem nahoru ploché, až nakonec úplně zmizí. Areoly na vrcholech hrbolců, kulaté, s nažloutle bílou plstí, později holé.
Trny 5 – 7, slabé, na horní části areoly, pokroucené, nestejné, silně přilehlé, horní dva (někdy chybějící) kratší, spodní jemnější, vesměs červenožluté na základně, šedivé na špici.
Květy v květnu nebo červnu poměrně velké. Trubka okvětí hladká, pozůstávající z šupin, které se postupně prodlužují a nakonec přecházejí v pravé okvětní lístky svítivě citronově žluté barvy, se zelenkavým středním proužkem.
Domovina neznámá, podle průzkumů z několika posledních desetiletí Uruguay.
Pojmenováno po p. Netrelovi.
Na jihu Uruguaye sbíral takové rostliny také Frič a dovezl importy, semena z nich pak prodával jako Gymn. hyptiacanthum citriflorum. Na jihu Uruguaye sbíral také Hugo Schlosser a ten také popsal variabilitu taxonu. Na témže místě rostou jedinci se žlutočervenými i celožlutými trny, trny jsou tenké a jemné, jiné mají trny silné a jehlovité a tvoří tak také přechod ke Gymn. uruguayense. Je zcela evidentní, že taxony Gymn. hyptiacanthum, Gymn. leeanum, Gymn. guerkeanum a Gymn. netrelianum patří do jednoho příbuzenského okruhu jednoho jediného druhu, snad na úrovních variet či forem. I původní popisy jsou takřka totožné.

Gymn. netrelianum ssp tamborense Prestlé
Gymnocalycium (Rakousko) 33(1)2020:1345-1364
Popis viz tam. Výskyt: Střední Uruguay, Dept. Tacuarembo, v Sierra de Tambores, sbíral Hugo Schlosser: Schl 125.

Gymn. netrelianum ssp. stramineum Prestlé
Gymnocalycium (Rakousko) 33(1)2020:1345-1364
Popis viz tam. Má mít odlišný tvar květu a plodu. Výskyt: Uruguay, Dept. Paysandú, 400 m n.m. Sbíral Prestlé roku 1998 pod č. PR 1022-A.

Gymn. netrelianum ssp. blanquilloense Prestlé
Gymnocalycium (Rakousko) 33(1)2020:1345-1364
Popis viz tam. Roste v trávě 22 km jihozápadně od Blanquillo, Dept Durazno, jižní Uruguay. Roste společně s Gymnocalycium uruguayense ssp rionegroense Prestlé.

Gymn. netrelianum ssp. albidulum Prestlé
Gymnocalycium (Rakousko) 33(1)2020:1345-1364
Popis viz tam. Výskyt: Uruguay, Dept. Treinta-Y-Tres, Cuchilla de los ladrones. Sbíral Prestlé pod č. PR 705-A. Jako synonym zde autoři uváději Gymnocalycium hyptiacanthum citriflorum A.V.Frič nom.nud. z roku 1929.

Gymn. netrelianum

Gymn. netrelianum – summary:
The homeland unknown, it is Uruguay after the observations of several last ten years.
Frič had also collected the plants like this and he had brought the imported plants, then he had sold the seeds from them like Gymn. hyptiacanthum citriflorum. Hugo Schlosser has also collected on the south of Uruguay and he has also described the variability of the taxon. The specimens with yellow-red spines and even with whole-yellow ones grow on the same place, the spines are thin and fine, the other plants have them strong and needle-shaped and they have also made some transitions to Gymn. uruguayense. It is quite evident, that the taxa Gymn. hyptiacanthum, Gymn. leeanum, Gymn. guerkeanum and Gymn. netrelianum belong to one affinity range of only one sort, maybe with the levels of varieties or forms. Even the original descriptions are nearly identical.

Gymnocalycium uruguayense (Arech.) Br. & R.

The Cactaceae III, 162, 1922

Basionym: Echinocactus uruguayensis Arechavaleta, Flora Uruguaya 218, 1905

Tělo ploché, kulovité, nahoře zploštělé, se zapuštěným temenem. Žebra 12 – 14, svislá, příčnými zářezy rozdělená v šestiboké hrbolce; tyto jsou dole protaženy a bradovitě vystupují. Areoly kulaté, pokryté krátkou šedou plstí.
Trny většinou 3, zřídka více, 1,5 – 2 cm dlouhé, tenké, zpočátku nažloutlé, později bělavé, drsné, chloupkaté.
Květy v blízkosti temene před rozkvětem kulovité, zvonkovité, asi 4 cm dlouhé, 5,5 – 6 cm v průměru, bez vlasů, mimo základny, která má svazek krátkých bílých vlasů. Spodní šupiny na ovariu oválné, malé, ojedinělé, nazelenalé, vespod hnědé, horní šupiny lineární, malé, s tmavším nebo středně hnědým středním páskem. Vnější okvětní lístky zevně bledě zelenkavě žluté, na vnitřní straně bělavé, vnitřní okvětní lístky lineárně kopinaté, bílé, středně dužnaté, stejně jako již popsané šupiny. Tyčinky mnohem kratší než okvětí, četné, pokrývající vnitřní stěnu trubky; nitky bledé, prašníky malé, žluté; čnělka kratší než tyčinky; bliznových laloků 8 – 10, nazelenalých. Semeník zelený, dutý, asi 4 mm velký.
Plod podlouhlý, z boku stlačený, dole zúžený, s malými šupinami.
Domovina: Paso de los Toros, Uruguay. Také na mnoha jiných místech.

Gymn. uruguayense bílý květ

Gymn. uruguayense var. roseiflorum Frič ex Y. Ito
Explanatory Diagram 198, 203, 1956
Basionym: Gymn. uruguayense flor. roseo Frič nom. nud.
Malé, stlačeně kulovité, nahoře zploštělé; tmavě zelené, žebra asi 12, zaoblená, nízká, rozdělená ve velké bradovité hrbolce; okrajové trny asi 7, rozprostřené, zpočátku bledě žluté, později tmavě šedé; květy nálevkovité, 4 – 4,5 cm dlouhé,, 6 – 7 cm široké, růžové až bělavě růžové.
Domovina: Argentina.
Arechavaleta popsal tento taxon s výslovně bílým květem. Zda měl na mysli populace s jedninci převážně bíle kvetoucími, nebo dokonce nějakou populaci s výhradně bíle kvetoucími jedinci, se již dnes nedozvíme. Faktem tedy je, že jde o popis bíle kvetoucího taxonu, a dá se pochybovat, že by tak zkušený botanik jako Arechavaleta vybral bíle kvetoucího jedince k popisu a současně věděl, že většina kvete žlutě. K tomuto názoru se kloní i známý gymnofil Franz Strigl z rakouského Kufsteinu. Kdyby Arechavaleta popsal tento taxon jako žlutě kvetoucí, jistě by nedošlo k popisu Gymn. artigas, popsané Herterem roku 1951, tedy 46 let po popisu Gymn. uruguayense.
Mnoho autorů považuje Gymn. artigas za synonym Gymn. uruguayense. K tomu vedly odborné publikace mnoha autorů, kteří tvrdili, že Gymn. uruguayense nekvete bíle, ale žlutě. Mnohá naleziště prozkoumal Hugo Schlosser, žijící v Montevideu, a mimo mnoha žlutě kvetoucích populací zmínil i bíle kvetoucí jedince, kteří jsou údajně součástí žlutě kvetoucích populací. Takové bíle nebo smetanově bíle kvetoucí rostliny jsme získali právě od Franze Strigra a ty tedy odpovídají popisu Gymn. uruguayense. Žlutě kvetoucí jedinci pak odpovídají popisu Gymn. artigas. Nejsme přesvědčeni o tom, že je možné mávnutím kouzelného proutku změnit originální popis, zvláště pak tak důležitý údaj jako je barva květu.
Na přírodních stanovištích rostou rostliny tohoto taxonu kryté trávou a nižšími rostlinami a tím jsou dostatečně stíněné před slunečním úpalem. Půda je ve srovnání se stanovišti jiných gymnokalycií hlinitá a poměrně výživná. Také na srážky jsou tato stanoviště bohatší. V kultuře je vhodný přídavek rašeliny do směsi.
Viz tabulka za Gymn. melanocarpum.

Gymn. uruguayense ssp rionegroense Prestlé
Gymnocalycium (Rakousko) 33(1)2020:1345-1364
Popis viz tam. Nalezl Prestlé roku 200 pouze 65 km severně od prvního místa výskytu objeveného Arechavaletou. Tyto však mají prý podstatné rozdíly v habitu a v květu. Výskyt: jižně od přehrady na řece Rio Negro v trávě, 22 km jižně od Blanquillo, Dept. Durazno, jižní Uruguay.

Gymn. uruguayense ssp. bernabéense Prestlé
Gymnocalycium (Rakousko) 33(1)2020:1345-1364
Popis viz tam. Toto bíle kvetoucí gymnocalycium nalezl Prestlé roku 1998 na severu Uruguay, Dept. Artigas, poblíž osady Bernabé. Prestlé pod č. PR 1026. Má se jednat o nejsevernější formu Gymnocalycium uruguayense.

Gymn.uruguayense ssp. topadorum Prestlé
Gymnocalycium (Rakousko) 33(1)2020:1345-1364
Popiz viz tam. Výskyt tohoto taxonu je také v Dept. Artigas, ale 12 km vzdálený od ssp. bernabéense. Výskyt: Cuchilla Yacaré, Dept. Artigas, severní Uruguay, kamenité travnaté plochy. Polní číslo PR 1025.

Gymn. uruguayense ssp. schlosserianum Prestlé
Gymnocalycium (Rakousko) 33(1)2020:1345-1364
Popis viz tam. Taxon objevil Hugo Schlosser již roku 1972/73 když prohlížel na severu Uruguaye východní část Ruta 30. Výskyt označil jako Ruta 30 km 5. Označil je jako Gymnocalycium denudatum s ohledem na bílý květ. Na tomto místě však již žádné rostliny nalezeny nebyly.

Gymn. uruguayense ssp. aureiflorum Prestlé
Gymnocalycium (Rakousko) 33(1)2020: 1345-1364
Roste v jižní části Uruguaye společně s Gymnocalycium uruguayense ssp. rionegroense. Výskyt: písčité travnaté plochy, 22 km jižně od Blanquillo. Polní číslo PR 1047.

Dr. Bohumil Schütz a Hugo Schlosser publikovali v německém časopisu KuaS práci o uruguayských gymnokalyciích na základě dlouholetých pozorování a nálezů Hugo Schlossera v přírodě. Autoři rozdělili uruguayská gymnokalycia do tří skupin:
1. Gymn. uruguayense a artigas (se synonymem guerkeanum)
2. Gymn. hyptiacanthum (se synonymem Gymn. netrelianum, tedy i Gymn. leeanum)
3. Gymn. schroederianum, které ovšem patří do podrodu Gymnocalycium (Ovatisemineum)
Gymn. hyptiacanthum má synonyma taxony Gymn. netrelianum a citriflorum, Schlosser uvádí jako místo výskytu v Cerro Piedras de Afilar, blízko mořského pobřeží, kvete citronově žlutě, nikoliv bíle a jako závěr uvádí, že Gymn. hyptiacanthum správně patří do podrodu Macrosemineum a není tedy totožné s Gymn. schatzlianum.

Gymn. uruguayense – summary:
Homeland: „Argentina“.
Arechavaleta had described this taxon with the explicitly white flower. If he had in his mind the populations with the specimens mostly white flowering, or even some population with only white flowering specimens, we will not know today. Then the fact is, that it is the description of white flowering taxon and it is possible to be in doubt, that so experienced botanist like Arechavaleta would have chosen white flowering specimen and that he would have contemporary known that the most of the population had been yellow flowering. Even the known gymnogrower Franz Strigl from Kufstein has inclined to this opinion, too. If Arechavaleta had described this taxon like yellow flowering, it is sure that it would have not come to the description of Gymn. artigas, described by Herter in 1951, then 46 years after the description of Gymn. uruguayense.
Many authors have held Gymn. artigas for the synonym of Gymn. uruguayense. The special publications of many authors contributed to it, because they had told that Gymn. uruguayense does not flower white, but yellow. Hugo Schlosser who had lived in Montevideo, had observed many finding places, and with the exception of yellow flowering populations he had mentioned also white flowering specimen, which had been allegedly component of the yellow flowering populations. The plants like these with white or cream white flowers and so then they are agreeing with the description of Gymn. uruguayense, we have got directly from Franz Strigl. Then the yellow flowering specimens are agreeing with the description of Gymn. artigas. We are not conviced that it is possible to make with a magic wand and to change the original description, especially so important datum how it is the colour of the flower..
In the nature the plants grow shadowed with grass and some small plants and they are preserved with it against the sun. The soil is in the comparison of the other gymnos earthy and comparatively nutritious. The finding places are also richer for raining. It is suitable to add little peat in the culture.