ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD II. - MACROSEMINEUM Schütz, sectio D. DENUDATA Schütz

Gymnocalycium denudatum (Link. & Otto) Pfeiffer ex Mittler

Abb. Beschr. Cact. 2, Taf. 1, 1845

Basionym: Echinocactus denudatus Link & Otto, Iconogr. Rar. 17, 1828
Synonym: Cereus denudatus (Lk. & Otto) Pfeiffer, Enum. Cact. 73, 1837

Překlad latinského popisu: Tělo ploše kulovité, zelené, s 6 – 8 zaoblenými žebry, 5 – 8 velmi paprskovitými trny, kalich s málo šupinami. Domovina: jižní Brazílie.
Překlad německého popisu: Tělo 3 – 4 couly vysoké, 3 – 4 couly široké. Žebra s velmi zaoblenými vyvýšeninami, které jsou ze stran vmáčknuté, s úzkými mezerami. Trny 5 – 8, vesměs 4 – 8 linií dlouhé, velmi paprskovité a skoro přilehlé, zahnuté; areoly s krátkou vlnou, temeno pohroužené, bez vlny. Květy mezi trny blízko temene, 2 – 3 couly dlouhé, kalich holý, s několika okrajovými šupinami, které jsou uspořádány vždy do kruhu, výše s více podlouhlými a delšími a více zašpičatělými lístky, které přecházejí v korunu. Korunní lístky lineární, zašpičatělé, bílé. Tyčinky velmi četné, mnohem kratší. Pestík s více bliznovými laloky je vyšší než prašníky. Plod je neznámý.
Tolik tedy původní popisy ze starší literatury. Popis plodu a semen doplnil až po více než sto letech prof. Franz Buxbaum v Krainzově Die Kakteen, C VI.f.: Plod poněkud podlouhlý. Semena asi 2 mm velká, tvaru přilby nebo zvonu; testa polomatná až matně černá, s velmi malými plochými bradavkami. Hilum bazální, rovné, zaúhlené, s malým zbytkem kůže arilla, nebo tento zbytek chybí.
Sběratel kaktusů Sellow poslal první importy do Evropy roku 1825, tedy tři roky před prvním popisem. Tehdy bylo sbírání kaktusů výsadou jen finančně lépe situovaných lidí, jako byla šlechta vlastnící skleníky. V latinském popisu je uveden počet žeber 6 – 8, což potvrdil i Pfeiffer při návštěvě zahradnictví H. Haageho v Erfurtu. Stejný počet žeber uvádějí i Förster a Rümpler roku 1886, tedy 61 let po prvním importu! Až koncem 19. století Schumann uvedl počet žeber 5 – 8, zpravidla ale nižší počet, a takové rostliny byly pěstovány nejen v 19. století, ale pětižeberné formy byly pěstovány i do druhé světové války v evropských sbírkách a byly tak nakonec považovány za typické. Až ve třicátých letech minulého století, tedy po takřka sto letech, byly dovezeny nové importy, kde byly většinou pětižeberné formy.
Sellow tehdy kolem roku 1825 naleziště dodaných rostlin pravděpodobně neuvedl a pro kupující byly tyto rostliny natolik exotické, že se o jejich původ podrobně asi sotva kdo zajímal. Friedrich Ritter uvedl původ rostlin Gymn. denudatum mezi Cacapava a Bage v jižní Brazílii. Backeberg se sice zmínil, že původní naleziště Sellowa bylo zničeno, ale šlo o pouhou domněnku, zvláště když nikdo nevěděl, kde Sellow první rostliny nasbíral. V sedmdesátých letech minulého století u Cacapava sbírali Gymn. denudatum Buining, Horst a Schlosser.
Další nálezy: LB 804 Pedras Altas RGS, LB 885 Lavras, LB 888 Cerro de Ouro, LB 811 near Pedras Altas RGS, LB 891 Cerro de Ouro, LB 805 Pedras Altas RGS, LB 814 near Pedras Altas, LB 817 Herval RGS, LB 876 Lavras, LB 880 Lavras, LB 896 Cerro de Ouro, LB 897 dtto, LB 921 Minas de Camaqua, LB 930 Santana de Boa Vista; Gf 332 Lavras, Gf 18 Minas de Camaqua, Gf 32 20 km j Cacapava, Gf 54 sev Torrinhas, Gf 65 25 km sw Pedras Altas, Gf 86 20 km e Bage Fazanda Quebracho, Gf 217 4 km ne Dom Pedrito, Gf 240 30 km s Cordilheira, Gf 267 40 km e Alegrete, Gf 302 4 km ne Dom Pedrito, Gf 304 3 km n Dom Pedrito, Gf 309 22 km n dtto, Gf 323 n Lavras, Gf 339 Cerro Ouro, Gf 353 10 km w Minas do Camaqua Passo da Cacao, Gf 355 10 km e Santana de Boa Vista Darilho, Gf 386 dtto 15 km sev, Gf 391 8 km n dtto, Gf 396 13 km n dtto, Gf 432 20 km s Cacapava, Gf 513 BR 290 km 544, Gf 541 31 km s Cacapava na Lavras, Gf 545 hřbitov Collares 4 km na Lavras, Gf 558 25 km se Minas do Camaqua, Gf 612 Hulha Negra Bage, Gf 621 23 km n Dom Pedrito, Gf 626 3 km w Ibare, Gf 642 Minas do Camaqua, Gf 846 = Gf 332, Gf 848 20 km s Cacapava, Gf 939 Aqua Clares Viamao; HU 7 var nov, HU 28 fa RGS; MGH 125 Irapuazinho; AH 011 Bage (east), AH 036 Minas do Camaqua, AH 043 Vila Sao Jose, AH 073 fa Santana do Boa Vista, AH 077 dtto, AH 093 Minas do Camaqua east, AH 106 Lavras do Sul east, AH 117 Sao Gabriel south, AH 344 fa Santana da Boa Vista, AH 349 fa dtto, AH 361 fa Torrinhas south, AH 368 fa dtto, AH 381 fa dtto, AH 73a Santana da Boa Vista west; Schl 117 Cacapava do Sul, Schl 137 dtto Uruguay; WRA 331 Erval, WRA 346 Lavras, WRA 354 Sao Gabriel, WRA 362 Pinheiro Machado, WRA 366 dtto, WRA 408 RGS, WRA 414 dtto, WRA 424 dtto, WRA 425 dtto, WRA 534 dtto, WRA 540 dtto, WRA 547 dtto.

Gymn. denudatum

Gymn. denudatum, foto A. V. Frič v Praktickém rádci září 1917, foto 17.VI.17. AVF píše: „ Echinocactus denudatus, Link & Otto. Mám jich několik menších rostlinek původu belgického a německého, ale nejkrásnější je přece tento, který již ve třetí generaci vypěstoval a mně darem poslal přítel Tůma. Důkaz, že i v pokoji se dají kaktusy vypěstovat úplně dokonale. K obrázku není třeba poznámek, leda, že tělo rostliny je brčálově zelené, lesklé, a květy bílé, když uvadají, vlnité a růžové. Pavoukům podobné ostny jsou s počátku žluté, později bezbarvé. Pochází z jižní Brasilie, ale v Paraguany bylo nalezeno mnoho odrůd, jedna krásnější než druhá a všecky rády kvetou.“ Dnes je možno dodat, že již tehdy jak vidno se kaktusáři oslovovali hezky „přítel“ (přesto že to dnes některým chytrolínům vadí); přítel Tůma žil tehdy v Přerově. Fotografie kvalitou odpovídá době, tedy roku 1917, avšak za povšimnutí stojí krátké a zavalité květy. I poznámky Friče potvrzují, že Gymn. denudatum odpovídalo již tehdy „starému německému typu“, a vše dokazuje, že Hans Till ve své práci o Gymn. denudatum versus Gymn. megalothelon se hluboce a krutě zmýlil. Buďme ovšem shovívaví, lidská fantazie někdy nezná hranic.
Gymn. denudatum, photo A. V. Frič in „Praktický rádce“ (=The Practical Counsellor), September 1917, photo 17.VI.17. A. V. Frič wrote: „Echinocactus denudatus, Link & Otto. I have several little plants of the Belgian and German origin, however, it is the most beautiful those given me from my friend Tůma who had grown it even in the third generation and sent to me like a present. The demonstration that it is possible to grow the cactus also inside a room perfectly. It is not necessary some notes to the picture, only that the plant body is deep green, shiny, flowers white, when fading corrugated and pink. Spines similar to spiders are yellow at first, later without colour. It originates from the southern Brazil, however, many varieties had been found in Paraguany, one more beautiful than another and all flowers with pleasure.“ It is possible to add today that even at that time cactus growers have spoken themselves „friend“ (even if it hampers today to some sly dogs); the friend Tůma lived at that time in Přerov. The photo is agreeing with a quality to that time, so to the year 1917, however, it is possible to see the short and thick flowers. The notes of Frič also acknowledged that Gymn. denudatum had been agreeing even at that time to „old German type“, and everything proves that HansTill has been deeply and cruely mistaken. However, let us be indulgent, the human fantasy is sometime without limits.

Nejenom v Praze byla rozšířena forma Gymn. denudatum s výraznými hrbolcovitými žebry, tyto hrbolce byly odděleny hlubokými příčnými zářezy a rostliny kvetly kratšími masitými květy. Tato forma byla nazývána „staré německé denudatum“ a ing. František Pažout, pražský gymnofil, ji správně považoval za starou typickou formu Gymn. denudatum. Ing. Pažout věnoval tomuto taxonu celé jedno vydání Fričian, č. 15 roku 1963 a napsal velice poutavé pojednání. Gymn. denudatum po sto dlouhých let nebylo znovu dovezeno ani v rostlinách, ani v semenech a tak bylo množeno převážně odnoži. Takto množené rostliny se staly více náchylnými k virózám a houbovitým nemocem. Tato stará německá forma měla 3 – 5 pokroucených, žlutých trnů a bohatou žlutou vlnu v areolách. V šedesátých letech minulého století pak byla dovezena podstatně odlišná forma, dosahující menších rozměrů, ale s velmi odlišnými květy, kterou František Pažout popsal ve Fričianách 1963 takto:

Gymn. denudatum (Link & Otto) Pfeiffer ex Mittler var. backebergii Paž.
Liší se od typu o polovinu menším tělem, širokým jen 3 – 8 cm, ploššími a hladšími žebry, menšími areolami, delšími nezkroucenými, dolů směřujícími, bělejšími trny, a nápadně delšími a široce otevřenými, vždy čistě bílými květy s četnějšími a užšími okvětními lístky.
Pojmenováno po Kurtu Backebergovi z Německa.
Takovému popisu plně odpovídají rostliny Gymn. denudatum HU 1142, takže i tato dlouho neuznávaná varieta se v našich sbírkách vyskytuje.

Gymn. denudatum backebergii


Gymn. denudatum backebergii HU 1142

Další výskyt forem typického Gymn. denudatum byl hlášen Arechavaletou z uruguayského pohraničí. Haage uveřejnil roku 1898 popis devíti variet, které však zčásti patří ke Gymn. fleischerianum a Gymn. paraguayense, tedy taxonům pocházejícím z Paraguaye. Uvádíme je zde jen pro úplnost: var. andersohnianum, var. brünnowianum, var. delaetianum, var. heuschkelianum, var. meiklejohnianum, var. paraguayense, var. scheidelianum, var. wagnerianum a var. wieditzianum. Roku 1897 Mundt publikoval var. golzianum a roku 1898 Hildmann var. roseiflorum, Schelle popsal var. flavispinum, což je výraz pro žluté trny a tím tedy odpovídá typu. Kolem roku 1970 vyskytující se jméno var. pentacanthum bylo později popsáno jako Gymn. horstii Buining.
Gymn. denudatum a celý příbuzenský okruh se stalo hlavním předmětem zájmu a výzkumu prof. Prestlého z Holandska, jenž svým milovaným rostlinám zasvětil část života. Prof . Prestlé se vždy rád podělil se svými poznatky a při osobním setkání nás zasypával tak vědomostmi, že jsme se ani nedostali ke slovu. Gymn. denudatum pak zpracoval v rakouském Gymnocalycium 17 (2) roku 2004, kde se objevili dva nové taxony:

Gymn. denudalum (Link & Otto) Pfeiffer ex Mittler ssp. angulatum Prestlé
Má se lišit menším a odnožujícím vzrůstem, šedo- modrozelenou barvou pokožky, má 7 – 9 úzkých žeber s tupými bradovitě protaženými hrbolci, 7 drápovitými přilehlými trny a malými, 40 x 40 mm velkými květy s jemným růžovým nádechem jícnu.

Gymnocalycium denudatum ssp. angulatum Gf 309, sbírka ing. Martin Tvrdík

Gymn. denudatum (Link & Otto) Pfeiffer ex Mittler ssp. necopinum Prestlé
Má se lišit protaženým tělem, které je ze 3 svého těla zapuštěné v písčité zemině, dlouhými jemnými roztřepenými kořeny pronikajícími bahnitou půdou, krátkým a jemným otrněním, a krátce nálevkovitými květy s nazelenalými jícny a silně zašpičatělými, delšími, kovově lesklými okvětními lístky.

V této práci byla také publikována nová kombinace: Gymn. denudatum (Link et Otto) Pfeiffer ex Mittler ssp. angelae (Meregalli) Prestlé. Gymn. angelae však v této publikaci necháváme jako samostatný druh, protože rozdíly ve stavbě těla a květu jsou k tomu dostačující.

V poslední době provedl průzkum nalezišť Gymn. denudatum ing Stanislav Stuchlík z Brna, který cestoval v první řadě za notokaktusy. Pozoroval řadu míst výskytu Gymn. denudatum v jižní Brazílii a ve svém článku popisuje i mírnou variabilitu v otrnění. Rostliny s přibývajícím věkem mají žebra více rozdělená v hrboly, zatímco mladší rostliny mají žebra hladší a rovnější, což můžeme pozorovat i v kultuře.

Velice krásnou formou je kultivar Gymn. x pažoutianum, předtím známý jako Gymn. denudatum cv. „Jan Šuba“. Jde o kříženec ing. Františka Pažouta Gymn. denudatum a Gymn. baldianum, který si jako stálý znak podržel velké tmavě pastelově růžové květy.

Gymn. denudatum cv. Jan Šuba

Gymn. denudatum – summary:
The cactus collector Sellow sent the first imported plants to Europe in 1825, then 3 years before the first description. The cactus collecting and growing had been at that time the privillege only of the better financially stationed people, like the aristocracy having greenhouses. It is mentioned the number of the ribs in the Latin description 6 – 8, what had been confirmed by Pfeiffer at the occasion of his visit of the gardening of H. Haage in Erfurt. The same number of the ribs was mentioned also by Förster and Rümpler in 1886, so 61 years after the first imports! Only at the end of the century Schumann mentioned the number of the ribs 5 – 8, but as a rule the littler number and the plants like this were grown not only in the 19th century but the forms with five ribs were grown even till the WW II in the European collections and they have been endly held for the typical ones. New imported plants were brought in the thirties of the last century, then after hundred years, and they were mostly forms with five ribs.
Sellow did not probably mention the finding place of his plants at that time round the year 1825 and the plants had been for the buvers so exotic that hardly anybody has been interested for a detailed origin. Friedrich Ritter has mentioned the origin of the plants of Gymn. denudatum between Cacapava and Bage in the southern Brazil. Backeberg has mentioned that the original finding place of Sellow had been destroyed, however, it had been only a supposition, especially if nobody had known where Sellow had collected the first plants. Buining, Horst and Schlosser collected Gymn. denudatum at Cacapava in the 70th years of the last century. Ludwig Bercht and many others collected and observed in the last years in the southern Brazil in the environs of for us exotic sounding places like Pedras Altas, Lavras, Irapuazinho, San Gabriel, Pinheiro Machado, Santana de Boa Vista, Torrinhas, Dom Pedrito, Allegrete, the cemetery Collares, Hulha Negra Bage, Aqua Clares Viamao, Vila Sao Jose, and others.
Not only in the Prague collections has occured the form of Gymn. denudatum with the striking rugged ribs, these protuberances have been divided by the deep transverse cuts and with the shorter fleshy flowers. This form has been called „old German denudatum“ and ing. František Pažout, the prager gymnophil, has right held it for the old typical form of Gymn. denudatum. Ing. Pažout gave for this taxon the whole one number of Fričiana, No. 15, 1963, where he wrote very popular talk. Gymn. denudatum had not been brought during long hundred years nor in plants nor in seeds and it had been multiplied mostly with offsprings. The plants multiplied in this way have been more sensitive to virus and fungus illness. The old German form had 3 – 5 curved, yellow spines and the rich yellow wool in the areoles. The substantially different form was brought in the 60th years of the last century, which reaches littler size, however, with very different flowers, which was described by ing. František Pažout in Fričiana 1963 like this:

Gymn. denudatum (Link & Otto) Pfeiffer ex Mittler var. backebergii Pažout
It differs from the type with the size of the body up 1 of the type, only 3 – 8 cm across, with more flat and smooth ribs, smaller areoles, longer, not curved, down directed, more white spines and strikingly longer and broadly opened, always pure white flowers with more numerous and narrow perianths. Named after Kurt Backeberg from Germany.
Gymn. denudatum HU 1142 is fully agreeing to the description like this, then even this long time not recognized variety occurs in our collections.

Another occurence of the typical forms of Gymn. denudatum had been reported by Arechavaleta from the uruguayan frontier. Haage published in 1898 the descriptions of nine varieties, however, they belong partly to Gymn. fleischerianum and Gymn. paraguayense, then the taxa originating from Paraguay. We mention them here only for the completeness: var. andersohnianum, var.brünnowianum, var. delaetianum, var. heuschkelianum, var. meiklejohnianum,var. paraguayense, var. scheidelianum, var. wagnerianum and var. wieditzianum. Mundt published in 1897 var. golzianum and Hildmann in 1898 var. roseiflorum, Schelle described var. flavispinum, what is the name for yellow spines and then it is agreeing with the type.The name var. pentacanthum occuring round the year 1970 has been later desribed like Gymn. horstii Buining.
Gymn. denudatum and the whole relationship has became the main interest and observing of prof. Prestlé from Holland, who gave to his beloved plants the part of his life. He worked Gymn. denudatum then in the Austrian Gymnocalycium 17 (2) 2004, where two new taxa appeared:

Gymn. denudatum (Link & Otto)Pfeiffer ex Mittler ssp. angulatum Prestlé
It ought to differ with smaller and offspringing growth, gray-bluegreen epidermis, it has 7 – 9 narrow ribs with the blunt chin-like elongated protuberances, 7 claw-shaped pressed spines, and little, 40 x 40 mm sized flowers with the gentle pink tinge of the throat.

Gymn. denudatum (Link & Otto) Pfeiffer ex Mittler ssp necopinum Prestlé
It ought to differ with the elongated body, which is with 3 of its body sunk in the sandy soil, long frayed roots penetrating the marsh soil, short and gentle spination, short funnelform flowers with greenish throats and strongly pointed, longer, metallic shiny perianths.

It was published also new combination in this work: Gymn. denudatum (Link et Otto) Pfeiffer ex Mittler ssp. angelae (Meregalli) Prestlé. However, we let Gymn. angelae in this publication like the independent sort, because the differences in the building of the body and the flower are sufficient for it.
The observing of the finding places of Gymn. denudatum was made in the last time by ing. Stanislav Stuchlík from Brno, who travelled mainly for notocactus. He has observed many places with the occurence of Gymn. denudatum in the southern Brazil and he described in his articles also the slight variability in the spination. Tha plants have the ribs more divided into the protuberances in the age, while the younger plants have the ribs more smooth and direct, what we can see also in the culture.
The cultivar Gymn. x pažoutianum is very nice form, known like Gymn. denudatum cv. Jan Šuba before. It is the crossing made by ing. František Pažout between Gymn. denudatum and Gymn. baldianum, which has the big dark pastel pink flowers like the still sign.