ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD I. - GYMNOCALYCIUM

Gymnocalycium striglianum Jeggle ex Till

KuaS 24, 267 – 268, 1973

Basionym: Gymn. schatzlianum Koop & Klein n.n., Verzeichniss von Sammlungen von W. Rausch, 1975

Popis, překlad z němčiny, původní popis Jeggleho:
Tělo jednoduché, 30 – 50 mm vysoké, 40 – 80 mm široké. Epidermis modrošedá až hnědá. Kořeny krátké. Žeber 8 – 12, v rýhách poněkud zvlněných. Areoly mírně podlouhlé, 2 – 3 mm široké a až 5 mm dlouhé, s šedohnědou plstí, 10 – 15 mm od sebe vzdálené.
Trny 3 – 5, až 15 mm dlouhé, nešednoucí.
Květ 40 mm v průměru a 50 mm dlouhý, krémově bílý, s růžovým nádechem. Semeník podlouhlý, rovněž květní trubka, která je opatřena několika bíle lemovanými, ne špičatými šupinami. Čnělka s 10 nažloutlými bliznovými laloky nedosahuje až k četným prašníkům.
Plod šedozelený, podlouhlý otvírá se podélně. Semena 1 mm v průměru, 1,5 mm dlouhá, černá, drsná. Oblast hila oválná, plochá, se světlejším okrajem.
Tyto rostliny našel Walter Rausch a v únoru 1973 přivezl do Rakouska 30 importů. Jde o velmi charakteristický taxon, který se vyznačuje tmavošedozelenou, skoro až černou barvou těla, někdy s hnědofialovým nádechem a smolně hnědočernými trny. V půvocním popisu Jeggleho je uveden počet trnů 3 – 5 a až 15 mm dlouhé, a tak vypadal vlastně původní typ. Později se začaly objevovat ve sbírkách další formy, s mnohem delšími a odstávajícími černými trny, tak jak se začala postupně objevovat nová naleziště. Nyní je ve sbírkách mnoho forem s polními čísly z mnoha zdrojů a z mnoha přírodních stanovišť. Zajímavé jsou rostliny s masitými a růžovými květy s tmavšími proužky, které již tvoří přechod ke Gymn. miltii a fischeri.
Další nálezy: WR 548; LB 290 Juan W.Gez.; STO 544 u Zanjitas, STO 547 El Carrizal, STO 552 u Los Arboles, STO 684 San Luis; JPR 87/197 Lujan de Cuyo typ, JPR 95/127/351 fa. Los Arboles; WP 92-164/272 Lujan de Cuyo Mendoza, WP 95-186/371 Ugarteche Mendoza; GN 90-120/893; Tom 152/1 Lujan de Cuyo Cipolleti, Tom 157/1 na Zapata Tupungato; JO 1144/1 Lujan de Cuyo. Některé formy jsou dost podstatně odlišné od typu.

Gymn. striglianum Jeggle ex Till var. herminae nom. nud.
Zatím nepopsané, ale již se vyskytuje v mnoha sbírkách. Pojmenováno po Hermíně, manželce Wolfganga Papsche.
Další nálezy: WP 92-158/257 (Wolfgang Papsch) Punta de Aqua, Sierra Toscoso, Mendoza, WP 92-162/268 Tunuyan, Cruz Negra, Mendoza, WP 95-158/257 Sierra Toscosa Cerro vuella del Chuchillo, WP 95-162/268 Tupungato, Cruz Negra, Mendoza, WP 95-182/357 Punta del Aqua, Mendoza; JPR 81/182 (Jaroslav Procházka) Punta de Aqua, JPR 85/193 Tunuyan, Cruz Negra, JPR 85/143 Tunuyan, Cruz Negra, Mendoza; JO 1149/1 za Zapata Tunuyan; MS 23 Ejido 25 de Mayo.

Gymn. striglianum var herminae hv 729 cruz negra

Gymn. striglianum ssp. aeneum Meregalli & Guglielmone
Cactus + Co. 2 (10) 2006 (Itálie)
Tělo jednotlivé, kulaté nebo mírně zploštělé, dosahující 10 cm v průměru a až 10 cm vysoké; epidermis bronzově zbarvená, matná, s odlišným silným voskovitým povlakem; na základně není kónicky zúžené a není hluboko ponořené do půdy.
Kořen sestává z několika mírně zesílených větví, dobře odlišitelných od základny těla.
Žebra 10 – 12, na základně asi 25 mm široká, pouze mírně zúžená směrem nahoru od základny skoro až k vrcholu, skoro plochá nebo slabě tupě vypouklá.
Hrbolce sotva rozlišitelné, zploštělé, u větších rostlin mírně vystupující pod areolami, podélně stlačené nebo tupě kulaté.
Podélné zářezy velmi mělké, mírně zvlněné nebo skoro přímé.
Příčné zářezy krátké, nedosahují celé šířky žebra, ale jsou omezené na střední část, často poměrně široké a ostré, i když nejsou částečně hluboké.
Areoly eliptické, malé, asi 2 mm dlouhé a 1 mm široké, světle našedlé, sotva vlasaté.
Okrajové trny obvykle 5, příležitostně 7, na mladších rostlinách 3, všechny jednotně světle rohově zbarvené, kulaté, 15 – 20 (25) mm dlouhé, odlišně drsné na jejich povrchu, přímé nebo mírně ohnuté nahoru, tuhé, silné, pevné, mírně odlišně vyčnívající, 4 boční, 2 spodní delší, 1 směřující dolů obvykle více vyčnívající a delší; často dva krátké vedlejší trny na vrchní části areoly.
Střední trny chybí.
Květ asi 65 – 70 mm x 45 mm; perikarpel asi 25 mm dlouhý x 10 mm široký, poloválcovitý, tmavě leskle zelený, stěna asi 3 mm silná, s asi 15 polokruhovitými světle narůžovělými šupinami; ovarium eliptické, 15 x 5 mm, bílé; receptakulum světle růžové; vnější okvětní lístky asi 25 mm dlouhé, lopatkovité, vrchol široce zakulacený, 7 mm široké, zevnitř bílé, na vnější straně s tmavě nazelenalým středním proužkem; vnitřní lístky kratší, až 20 mm dlouhé, na vrcholu zakulacené, celé bílé; nitky bělavé, první řada kratší a přikloněná k čnělce, jemně narůžovělé na základně, ostatní řady pravidelně rozložené na stěně receptakula, vrchní nejdelší, 15 mm dlouhé; prašníky krátké, žluté; čnělka tlustá, rovná, v základní polovině nazelenalá, nahoře bílá, 15 mm dlouhá, rozložená na úrovni asi 10 mm pod úrovní vrcholu prašníků; blizna s krátkými laloky.
Plod kulatý, namodrale zelený, až asi 25 mm vysoký a 15 mm široký (v kultuře).
Semeno kulaté, typické pro podrod Gymnocalycium sensu stricto, hilum poměrně široké, zbytky kutikuly na povrchu mírné, nevytvářející dobře ohraničené částečky.
Výskyt: západní část provincie San Luis, jižně Las Quijadas, od jižně San Antonio po Los Araditos, podél Ruty 147 a v okolí La Calera.
Další nálezy: MT 07-135 San Antonio, MT 07-136 San Antonio 6 km s, MT 07-133 San Pedro 2 km.
Autor popisu dále uvádí, že taxon pochází z omezeného území v kopcích s výškou 700 – 800 m n.m. v západní části provincie San Luis. Liší se od typu bronzově zbarvenou epidermis se silným voskovitým povlakem, rohově zbarvenými trny, které více odstávají a jsou silnější, a květy, které jsou celé bílé, a světle růžovým receptakulem. V kultuře však rostliny nemají tak výrazné bronzové zbarvení a ne tak silný voskovitý povlak Podle posledních výzkumů v přírodě je později popsané Gymn. borthii ssp. nogolense Neuhuber synonym tohoto taxonu, takže máme opět jeden taxon popsaný dvakrát.
Neuhuber ve svém obsáhlém článku v rakouském Gymnocalycium 2007/1 uvádí tabulku se srovnáním těchto taxonů: Gymn. borthii ssp. borthii var. borthii, Gymn. borthii ssp. borthii var. viridis, Gymn. borthii ssp. nogolense, Gymn. taningaense ssp. taningaense var. taningaense, Gymn. lukašikii, Gymn. taningaense ssp. fuschilloi, Gymn. striglianum ssp. striglianum a Gymn. striglianum ssp. aeneum. V tabulce jsou patrné, nebo spíše nepatrné, rozdíly, které rozezná snad jen člověk zběhlý v dané problematice, a to ještě při pozorování řezů květů. Např Gymn. borthii ssp. nogolense by se dalo klidně zařadil i ke Gymn. striglianum, a to i jako jeho synonym. Zcela nepatrné jsou rozdíly v barvě receptakula uvedených taxonů, hodnocení barvy růžová – světle růžová může být subjektivní, tak jako přirovnání poupat k hlavám hadů, kterých je 7 základních typů, a každý jiný. K tomu jsou také užitečné etalony barev, které např. v Německu vydává firma Michel, kde může růžová vypadat úplně jinak.

Gymn. striglianum aeneum


Gymn. striglianum aeneum


Gymnocalycium striglianum aeneum Chv 1036

Gymn. striglianum ssp. otmari J.J.Halda & I.Milt
Acta Mus. Richnov. 14 (4) 2007
Popis: podobný blízkému subsp. striglianum ale s malým stonkem, se štíhlým dlouhým květem který je krátce nálevkovitý a trubkou výrazně tmavě zelenofialovou; tyčinky jsou přirostlé až k ústí; čnělka je asi e jednu třetinu delší než u subsp. striglianum; drobná blizna s kratičkými laloky ca 1,5 mm dlouhá.
Tento taxon je význačný drobným vzrůstem (do 30 [40] mm v průměru) a dlouhým (do 70 [80] mm) štíhlým květem; u Gymn. striglianum ssp. striglianum dorůstá stonek 100 mm a květ je maximálně 50 mm dlouhý.
Výskyt: Argentina, prov. Mendoza; travnaté kopce jižně od Cerro Centinela v nadmořské výšce ca 1800 m. Typová lokalita ssp. otmarii leží ca 450 km jižně od lokalit Gymn. striglianum ssp. striglianum. Ostatními znaky jsou si iba taxony podobné.
Taxon pojmenován na počest velkého milovníka rodu Gymnocalycium pana Otmara Kokory z Lanškrouna.
O tomto taxonu se již zmiňuje p. Jaroslav Procházka (jeho nález JPR 80/180 Cerro Centinela populace malých rostlin) v Gymnofilovi 1996: „Asi je to forma, možná i varieta, ale na to je nyní ještě dost času.“ Jaké měřítko je pojem dost času je věcí názoru. Popsáno 11 let po této zmínce a plánování zpracování některými autory by se dalo odhadnout na 31.února.

Po dlouholetém pozorování taxonu v kultuře rok 2015: Původně označované rostliny jako s „malým růstem“ jsou asi původem v klimatických a geologických podmínkách na nalezišti, i když mnoho kilometrů vzdáleném. Takové vlastnosti uvedené v popisu byly genově předány do první generace rostlin zde vypěstovaných. Ovšem rostliny v další generaci, pěstované v našich půdních podmínkách, nevykazují již žádné rozdíly v habitu od typu či běžné variability Gymn. striglianum. Je mi to líto, ale jako autor popisu v tomto případě musím změnit názor a považovat taxon za synonym typu Gymn. striglianum.

Gymn. striglianum otmarii

Gymn. striglianum Jeggle – summary:
Walter Rausch found these plants in February 1973 and he has brought 30 imported plants to Austria. It is very characteristic taxon, which is striking by the dark graygreen, nearly to black colour of the body, sometime with the violet tinge and by the pitch brownblack spines. There is mentioned the number of the spines 3 – 5 to 15 mm long in the description of Jeggle and so it had looked as a matter of fact the original typ. Then the other forms have started to occur in the culture with much more longer and outstanding spines during the time when new finding places had started stage by stage in the finding. There are many forms with the field numbers in the collections from many sources and from many finding places. The plants with very fleshy and pink flowers with the darker middle strips are interesting and they make the transition to Gymn. miltii and Gymn. fischeri.
The other finds under the field numbers mentioned in the Czech text – some of them are substantially different forms.

Gymn. striglianum var. herminae nom. nud.
Undescribed for the time being, however, it is in our collections enough. Named after Hermina, the wife of Wolfgang Papsch. The other field numbers see the Czech text.

Gymn. striglianum ssp. aeneum Meregalli & Cugliemone
Cactus + Co, 2006
It originates from the limited area with 700 – 800 high hills in the western part of the province La Rioja. It differs from the type with bronze coloured epidermis with strong waxy coating, horn coloured spines, which are more outstanding and they are stronger, and with the flowers, which are complete white, more narrow receptaculum a light pink receptaculum. However, the plants in the culture have not so striking bronze colour and not so strong waxy coating. After the new observing in the nature the later described Gymn. borthii ssp. nogolense Neuhuber is the synonym of this taxon. Then we have one taxon described two times again.

Gymn. striglianum ssp. otmarii
Similar to subsp. striglianum but with small stem, with slim and longer flowers which are shortly siphonant; tube is prominently dark greenish violet; stamens attached to the throat; style much longer; tiny short-lobed stigma.
Mature plants max. 4 cm in diameter. Mr. Procházka has written in Gymnofil 1996: „ Maybe it is a form, maybe even a variety but it is enough time now.“ It would be possible to forecast the datum like 31. February.
Some knowledge after many years observing 2015: Originally desribed plants like „slow growing, little plants“ have this marking in some geologic and climatic conditions in the nature, even if some kilometers far off the type. It has been possible to see tat marks like those in F1 but the other generations of the plants show no differences in habit from the type or the usual variability of Gymn. striglianum. I am sorry but even if I am the author of the description I must hold this taxon for a synonym of Gymn. striglianum.

Neuhuber in his article in the Austrian Gymnocalycium 2007/1 mentioned at the end the table comparising the following taxa: Gymn. borthii ssp. borthii var. borthii, Gymn. borthii ssp. borthii var. viridis, Gymn. borthii ssp. nogolense, Gymn. taningaense ssp. taningaense var. taningaense, Gymn. lukašikii, Gymn. taningaense ssp. fuschilloi, Gymn. striglianum ssp. striglianum and Gymn. striglianum ssp. aeneum. They are perticiple, or rather not perticiple differences, which can be recognized only by the man experienced in the problematic and more else with the observing of the flower cuts.For example Gymn. borthii ssp. nogolense could be rowed even to Gymn. striglianum, even like the synonym. The differences in the colour of the receptaculum are quite minimal, seeing of the colours pink – light pink can be subjective, it is the same like the comparison of the buds with the snake heads, which are 7 basal types, each different. The etalon of the colour are useful, for example made by the firm of Michel in Germany, where the pink colour can look quite different.

Gymn. striglianum spiny

Gymn. striglianum sto 547

Gymn. striglianum sto 544

Gymn. striglianum sto 684

Gymn. striglianum typ