ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD I. - GYMNOCALYCIUM

Gymnocalycium schatzlianum Strigl & Walter Till

KuaS 250 – 253, 1985

Basionym: Gymn. schatzlianum Koop & Klein n.n., Verzeichniss von Sammlungen von W. Rausch, 1975

Popis, překlad z němčiny:
Tělo většinou ploše kulovité, dorůstající velmi značné velikosti. Rostliny, které máme k dispozici, až 12 cm v průměru a až 8 cm vysoké, bývají v domovině podstatně větší.. Tělo tmavě šedozelené. Temeno je proláklé, holé, v době sucha u dlouhotrnných rostlin je většinou pokryto trny. Žeber 16 – 20, jsou přímá, na bázi asi 20 mm široká, rozdělená v ploché, slabě hranaté hrbolce. Areoly jsou asi 20 mm od sebe vzdáleny, posazeny nikoli prohloubeně, oble oválné, s krátkou bílou plstí, která dlouho vydrží. Trny jsou paprskovitě uspořádány, tenké, přímé, tuhé, silně píchající, světle rohové barvy, s tmavší většinou červenohnědou špicí. Okrajových trnů 9 – 11, nejdelší boční a dolů směřující (až 25 mm). Střední trny (1) 4 – 7, jeden z nich většinou delší, až 30 mm dlouhý, všechna stejně silné jako okrajové trny. Vzácně bývají trny jen sotva přes 1 cm dlouhé. Květy vyrůstají z temene, jsou široce nálevkovité, 6 – 7,5 cm dlouhé, 7 – 8 cm v průměru. Trubka olivově zelená, se světle lemovanými široce kulatými šupinami, pouze 15 mm dlouhá a 10 mm v průměru. Vnější okvětní lístky jsou kopinaté, špičaté, asi 35 mm dlouhé a 7 mm široké, žlutavě bílé se zeleným středním pruhem. Vnitřní okvětní lístky jsou o něco kratší a užší, kopinaté, špičaté a světlejší. Tyčinky četné, přilehlé ke stěně kalicha, nejspodnější přiléhají ke čnělce. Nitky jsou tenké, bílé. Prašníky žluté. Čnělka asi 28 mm dlouhá ( s bliznou 34 mm), 2 – 2,5 mm silná, zelenavě bílá. Bliznových laloků 12 – 14, jsou málo zakřivené, 6 mm dlouhé, bílé.
Semeno čepicovité, 1,5 mm široké a vysoké, 1 mm silné, černé, matné, jen málo kryté arysovitým povlakem (kryté arillovým pletivem). Hilum je velké bez okrajového ztloustnutí. Patří do podrodu Gymnocalycium Schütz, syn. Ovatisemineum Schütz.
Domovina: Argentina, provincie Buenos Aires, jihovýchodní část Sierra de Tandil. Holotyp W. Rausch blízko Balcarce.
Rostlinu našel W. Rausch v roce 1972 a jméno Gymn. schatzlianum se objevilo v seznamu polních čísel Waltera Rausche již téhož roku pod číslem WR 541. Jako autoři jména byli uvedeni Koop a Klein, popis ale publikován nebyl. Jméno se však mezi sběrateli vžilo, a to se též shoduje s úmyslem nálezce. Nyní je tedy názem legitimní. Toto gymnokalycium patří do příbuzenstva Gymn. gibbosum, liší se však kratší květní trubkou, tím že většinou voní po chinosolu a tzv. heterostylií. To znamená, že některé květy mají kratší čnělku a některé delší čnělku. Květy s kratší čnělkou mají též kratší trubku s ovariem. Jedná se zřejmě o květy samčí, kdežto květy s delší čnělkou mají též delší trubku s ovariem a jsou tedy květy samičí. Nejlepší násada semen se tedy dosáhne, když květy s dlouhou čnělkou opýlíme s květy s kratší čnělkou.
Gymn. schatzlianum je ve sbírkách poměrně hojně zastoupeno. Zajímavý je názor, že gymnokalycia z jižních pohoří jsou příbuzná s rostlinami z Uruguaye, jižní Paraguaye a jižní Brazílie.
Další nálezy: JPR 11/25 (Jaroslav Procházka) Sierra Barosa – typ, JPR 15-37 Balcarce, Sierra de Virgilancia, JPR 10/22 Sierra Chata, JPR 92-7/13 Sierra de Tandil; P íš Balcarce.

Gymn. schatzlianum Strigl & W. Till
W. Rausch discovered the plant in 1972 and the name Gymn schatzlianum has occured in the list if the field numbers of W. Rausch even it that year under the number R 541. They have been mentioned as the authors Koop & Klein, but a description has not been published. However, the name has been deep-rooted among collectors and it is also agreeing with the intention of the discoverer. Then the name is justified now.
This gymnocalycium pertains to the relationship of Gymn gibbosum, but it differs with shorter flower tube and it smells sweet with chinosol and with heterostylie. It means, that they are flowers with shorter and the ones with longer style. The flowers which have shortes style have also shorter tube with ovary. They are evidently male flowers, while the flowers with longer style have also longer ovarium and tube and then they are female ones. Then we can obtain the best seeds if we pollinate the flowers with long style with the flowers with shorter style.
Gymn schatzlianum is expanded in our collections and its growing does not make any difficulties.
It is interesting an opinion that gymnocalyciums from the south mountains are related to the plants from Uruguay, southern Pataguay and southern Brazil.

Gymn. schatzlisnum var mardelplatense jpr 16-41


Gymnocalycium schatzlianum, sbírka ing. Martin Tvrdík

Gymnocalycium borthii Koop

Kuas 25, 1976

Popis, překlad z němčiny:
Tělo jednotlivé, zploštěle kulovité, šedozelené až fialově hnědé, průměr až 90 mm, až 100 mm vysoké. Zčásti hrubé, rozvětvené kořeny. (9 -) 16 svislých žeber, která jsou rozložená nezřídka neuspořádaně hrbolcovitě; jsou až 8 mm vysoká, až 15 mm široká, hrbolce a bradovité výstupky jsou většinou zaoblené, řidčeji hranaté. Areoly lehce zapuštěny, až 20 mm od sebe vzdálené, oválné, až 5 mm dlouhé a až 3 mm široké, jsou pokryty žlutavě šedou plstí.
Okrajových trnů je většinou 5 (7), vzácněji (9), střední trny chybí, jsou pružně ohebné až tuhé, šídlovité, přímé (zřídka zkrouceně ohnuté), paprskovité, více méně šikmo odstávající, jeden směřující dolů a nezřídka delší než ostatní; všechny trny jsou co do barvy velmi variabilní, od bělavých a žlutavých až po šedé, u báze tmavošedé až hnědé.
Květy vyrůstají na okraji vrcholu, jsou nálevkovité, 43 – 46 mm vysoké a 38 – 52 mm v průměru, bílé s červenorůžovým jícnem. Vnější okvětní lístky až 20 mm dlouhé a 5 mm široké, široce kopinaté, hnědavě zabarvené; vnitřní až 26 mm dlouhé a 6 mm široké, kopinaté, s ostrou špicí, bílé až leskle bílé, všechny na bázi růžové. Tvar vnějších okvětních lístků, které mimo to mají bílý okraj, způsobuje, že obzvláště starší poupata vypadají mimořádně „špičatá“ a štíhlá. Perikarpel je asi 20 mm dlouhý, nejvyšší průměr 8 mm, zevně tmavě šedozelený až fialově hnědý, pokrytý málo početnými, široce okrouhlými šupinami. Trubka je o něco světlejší a má o něco delší méně tupé šupiny a receptakulum je až 12 mm dlouhé. Vnitřek je magentově růžový. Tyčinky rotmístěné po celé výšce receptakula, avšak dvojitý prstenec primárních tyčinek je nakloněn k čnělce, opticky je zřetelně odsazen od ostatních, spíše tangenciálně vyrůstajících tyčinek. Délka tyčinek je u primárních 6 mm, u ostatních různá až do 9 mm. Nitky jsou vláknovité, bělavé až žlutavé, na bázi světle růžové. Prašníky intenzívně žluté, oválné, asi 1 mm dlouhé a 0,5 – 0,6 mm široké. Čnělka (bez blizny) asi 12 mm dlouhá a o průměru dole 1,6 – 1,8 mm, nahoře 1,2 – 1,4mm, dole zelenkavá, nahoře žlutavá, s 10 – 13 světle žlutými válcovitými bliznovými laloky, které končí tupým zaoblením, jež horní prašníky poněkud přesahují. Nektarová komora široce nálevkovitá, žlutavě růžová, asi 1,6 mm vysoká, horní průměr 2,5 mm. Dutina semeníku protažená do délky; výška asi 12 mm, maximální průměr 4,5 mm, vyplněná zárodky semen.
Plod je vřetenovitý až protaženě soudkovitý, maximální průměr 15 mm, v barvě se podobá tělu rostliny, je však podstatně tmavší. Otevírá se na boku podélně, plodové maso je bělavé a poměrně suché, semena 0,9 – 1,1 mm dlouhá a stejně tak široká, vejčitá, s matně černou, jemně bradovitou (bradavičnatou) testou. Hilum zašpičatěle oválné, oproti testě ostře a bez ztloustlého okraje ohraničené, prohloubené, hnědé.
Domovina: Argentina, u Quines ve výšce 600 – 800 m n.m.
Objev tohoto druhu je výsledkem cesty Hanse Bortha z Vídně. Přivezl více než 40 importů, které označil polním číslem BO 55. Je blízce příbuzné Gymn. gibbosum. Rostliny jsou velmi variabilní. Autor popisu považuje jako hlavní důvody pro oprávněnost popisu některé specifické znaky a oddělené naleziště. Semena patří do podrodu Gymnocalycium (Ovatisemineum).
V anglické publikaci Hunt and Taylor: Cactaceae Systematics Initiatives 20/2005 se objevuje jistě správná kombinace kombinace: Gymn. gibbosum ssp. borthii (Koop) G. Charles. Neuhuber v rakouském Gymnocalycium 2007/1 to komentuje „Názor, který zde nebudeme následovat.“
Další nálezy: var. LB 270 záp. od Villa Dora San Luis, var. LB 295 již od Alto Pencoso San Luis, LB 343 Cerros del Rosario San Luis, LB 296 La Petra San Luis, LB 317 Santa Rosa del Conrala San Luis typ, LB 314 Santa Rosa, LB 320 Los Chaňares San Luis, LB 343 Cerros del Rosario San Luis, LB 317 Santa Rosa del Conlara San Luis; GN 89-157/0413 Bajo de I.P. 870m San Luis,, GN 89-085/0476 Cerro de Rosario 920 m San Luis, GN 89-153/0402 Cerro Guanaco 1050m San Luis, GN 88-070/0171 Donovan 750m San Luis, GN 88-070/0173 dtto, GN 157/414 typ, GN 141/351 Villa Dora, GN 149-382 La Petra, GN 156/410 Los Duraznitos; BO 55 typ; P 178; WP 92-166/284 Lomas del Medio San Luis, WP 92-167/285 Mercedes San Luis, WP 92-72/297 Juan Llerena Sa. Yulto San Luis; Tom 166/1 za Saladillo na Carolina, Tom 174/1 San José del Morro; JO 1157/1 Saladillo, JO 1165/1 San José del Morro; MT 07-086 Cerros del Rosario, MT 07-090 Sierra San Felipe, MT 07-092 San Pablo Norte, MT 07-097 Villa de Praga, MT 07-125 1 km z Saladillo, MT 07-127 1-2 km s Saladillo, MT 07-151 s Los Duraznitos, MT 07-153 dtto. Nutno podotknout, že jde mnohdy o velmi odlišné formy.

Gymn. borthii V LB 295

Gymn. borthii Koop ssp. nogolense Neuhuber
Gymnocalycium, Rakousko, 20 (1), 2007
Tělo jednotlivé, ploše kulovité, 90 mm vysoké ( z toho 67 mm nad substrátem), až 65 mm v průměru, přecházející do kónického silně kůlovitého kořene. Epidermis šedozelená až červenohnědá, matná. Temeno mírně propadlé, otrněné. Žebra 10, přímo probíhající, kolem areol mírně širší, většinou zůstávající plochá, na základně 16 mm široká. Podélné zářezy prohloubené, kolem areol zvlněné. Příčnými brázdami rozložená do kulatých hrbolců s mírnými bradovitými výčnělky. Areoly lehce vnořené, oválné, 13 mm od sebe vzdálené, 4 mm dlouhé a až 1,5 mm široké, až do poloviny těla s bílou plstí, později lysé.
Trny 3 – 5, až 12,5 mm dlouhé, dolů směřující trn delší, k tělu někdy přitisklé, mírně odstávající, tuhé, vodorovně uspořádané, rohové barvy až velmi tmavé, základna tmavě hnědá, sotva šednoucí, střední trny neznámé.
Květy z oblasti vrcholu, nálevkovité, 60 – 70 mm dlouhé, až 48 mm v průměru, bílé až světle růžové. Vnější okvětní lístky kopinaté až široce kopinaté, občas zpeřené, 28 mm dlouhé a 8,5 mm široké, bílé až světle růžové, se světle růžovým páskem a velmi světle růžovou špičkou, základna růžová, zevně tmavě zelené ke špici. Vnitřní okvětní lístky mírně kopinaté, 24 – 26 mm dlouhé a 6 mm široké, základna 2 mm široká, špinavě bílé nebo úplně světle žluté, základna růžová. Receptakulum s tlustou stěnou, světle růžové, základna někdy růžová, 12 – 16 mm vysoké a 8 – 14 mm v průměru. Nektarová komora oranžově růžová, až 2,5 – 2,8 mm vysoká, až 3 mm v průměru. Tyčinky žlutozelené, 1 – 2 primární řady, následují 4 sekundární řady sotva oddělené od primárních řad. Prašníky bílé až světle žluté, 1,3 – 1,8 mm dlouhé, 0,6 – 0,8 mm silné, rozložené po celém receptakulu. Pyl žlutý. Čnělka slabě světle zelená, 16 mm dlouhá, 1,5 – 2 mm v průměru, neprorůstá do ovaria, stěna k ovariu světle růžová, nahoru vyklenutá, se stěnou 2,6 mm v průměru. Blizna žlutá, 3,5 mm vysoká, 10 – 13 laloků, základna blizny ve výšce 1. až 2. sekundární řady prašníků, horní strana blizny ke 3. sekundární řadě. Ovarium světle růžové, podlouhle oválné, 16 – 18 mm vysoké, 3,5 mm v průměru. Perikarp 22 – 24 mm vysoký, 7 – 8 mm v průměru, kónický, šedozelený, mírně modře ojíněný, hedvábně lesklý. Šupin málo, 2,2 mm vysoké, 4,3 mm široké, polokulaté až zaobleně trojhranné, světle růžové až hnědorůžové, světle lemované, postranní lalůčky nestažené dolů. Prodloužené šupiny podlouhle oválné až kopinaté, světle šedozelené až zelenorůžové, světle nebo světle růžově lemované.
Plod šedozelený, šedě nebo šedomodře ojíněný, vejčitý až vřetenovitý, 28 – 32 mm vysoký, 9 – 11 mm v průměru, praskající jednou podélnou širokou prasklinou. Semeno 1,2 mm dlouhé, 1 mm v průměru, k hilo-mikropylární oblasti přímé nebo mírně zaoblené, testa černá, s jemnou plochou strukturou, hedvábně lesklá. Zbytky kůže hladké, tenké, světle hnědé. Hilo-mikropylární oblast ostře ohraničená, vpadlá, tvaru kapky. (Podrod Gymnocalycium).
Domovina: Na úpatí západního výběžku Sierra de San Luis a pokračující rovinou po nejkrajnější severozápad provincie San Luis, Argentina.
Pojmenováno podle výskytu kolem obce Nogoli. Má se lišit od typu kůlovým kořenem, menším počtem žeber, šedozelenou epidermis a světle růžovým receptakulem (u typu žlutozelené až růžové!).
Podle posledních průzkumů v přírodě jde o synonym dříve popsaného Gymn. striglianum ssp. aeneum Meregalli et Guglielmone.

Gymnocalycium borthii nogolense

Gymn. borthii Koop ssp. borthii var. viridis Neuh.
Gymnocalycium, Rakousko, 20 (1), 2007
Liší se od typu svítivě zeleným jícnem květu a zeleným receptakulem, u kterého je jen základna světle růžová, a také silně odstávajícími trny, zvláště u starých rostlin. Jméno znamená zelený jícen květu.
Domovina: Argentina, San Luis, Cerros del Rosario, 1.000 m n.m.
Neuhuber ve svém obsáhlém článku v rakouském Gymnocalycium 2007/1 uvádí tabulku se srovnáním těchto taxonů: Gymn. borthii ssp. borthii var. borthii, Gymn. borthii ssp. borthii var. viridis, Gymn. borthii ssp. nogolense, Gymn. taningaense ssp. taningaense var. taningaense, Gymn. lukašikii, Gymn. taningaense ssp. fuschilloi, Gymn. striglianum ssp. striglianum a Gymn. striglianum ssp. aeneum. V tabulce jsou patrné, nebo spíše nepatrné, rozdíly, které rozezná snad jen člověk zběhlý v dané problematice, a to ještě při pozorování řezů květů. Např Gymn. borthii ssp. nogolense by se dalo klidně zařadil i ke Gymn. striglianum. Zcela nepatrné jsou rozdíly v barvě receptakula uvedených taxonů, hodnocení barvy růžová – světle růžová může být subjektivní, tak jako přirovnání poupat k hlavám hadů, kterých je 7 základních typů, a každý jiný. K tomu jsou také užitečné etalony barev, které např. v Německu vydává firma Michel, kde může růžová vypadat úplně jinak.

Gymn. borthii var. viridis


Gymn. borthii var. viridis


Gymn. borthii a striglianum - various field numbers

Gymn. borthii ssp. kokorii J.J.Halda & I.Milt
Acta Mus. Richnov. 14 (4) 2007
Popis: blízká subsp. borthii avšak dlouhokvětá a dlouhoplodá etc.
Hlavní kořen nepříliš ztlustlý. Stonek jednoduchý, ploše kulovitý, na vrcholu zploštělý, do 70 mm v průměru, zčásti ponořený; žeber 8 – 10, hrboly 20 – 25 mm dlouhé; areoly na vrcholu hrbu, 3 – 5 mm dlouhé, s bílými vlnatými chlupy; trny šídlovité, 5 – 7, okrajové, bělavé či šedohnědé s tmavou bází; květy bílé nebo světle růžové, střed purpurově naběhlý, do 80 mm v průměru, 75 mm dlouhé, lístky do 40 mm délky se středním pruhem bledě hnědozeleným, mukronatní na vrcholu; prašníky žlutobílé; čnělka do 22 mm délky; blizna velká, 6-laločná; plod do 22 mm délky, lysý, fialový. Semena 0,8 mm dlouhá, černohnědá, bradavičnatá; hilum vmáčklé.
Výskyt: Jižní Argentina: poblíž Zanjitas na nízkých kopcích na otevřených štěrkovito-kamenitých místech mezi keři v nadmořské výšce ca 600 m.
Květ až 75 mm dlouhý (u Gymn. borthii 45 mm), 80 mm široký (u Gymn. borthii 38 – 52 mm), červený jícen, okvětní lístky až 40 mm dlouhé (u Gymn. borthii 20 mm), plod až 22 mm dlouhý (u Gymn. borthii 12 mm), čnělka bez blizny až 22 mm dlouhá (u Gymn. borthii 12 mm), žebra souvislá s jen naznačenými hrbolci (u Gymn. borthii a var. viridis silně rozdělena do vystouplých bradovitých hrbolců).
Pojmenováno na počest milého přítele Otmara Kokory z Lanškrouna.
Další nálezy: JPR 89/204 Zanjitas.

Gymn. borthii ssp. kokorii

Gymn. borthii Koop - summary:
The discovery of the sort is the result of the succesful trip of Hans Borth from Wien. He had brought more than 40 imported plants which he had marked with the field number BO 55.
After the shape of seeds it pertains to the subgenus of Ovatisemineum Schütz, sectio of Ovatisemineum Schütz. It was published together with the description 7 photos from which it is evident it is very variable sort which pertains to the distant relationship of Gymn gibbosum.
There is in England appeared publication Hunt and Taylor: Cactaceae Systematics Initiatives 20/2005 new combination there: Gymn. gibbosum ssp. borthii G. Charles. It is sure it is right and valid combination, but Neuhuber in the Austrian Gymnocalycium 2007/1: „The opinion, which we will not accept.“
The other finds mentioned in the Czech text – it is necessary to mention that they are often very different forms.
Gymn. borthii ssp. nogolense
It ought to differ from the type with the stake-shaped root, the littler number of the ribs, graygreen epidermis and light pink receptaculum (on the type yellowgreen to light pink!).After new obserwing in the nature it is the synonym of Gymn. striglianum ssp. aeneum Meregalli et Guglielmone, desribed before.
Gymn. borthii var. viridis
It differs from the type with the shiny green throat of the flower and green receptaculum, on which only the base is light pink, and also with very outstanding spines especially on old plants. The name means the green throat of the flower.
Neuhuber in his article in the Austrian Gymnocalycium 2007/1 mentioned at the end the table comparising the following taxa: Gymn. borthii ssp. borthii var. borthii, Gymn. borthii ssp. borthii var. viridis, Gymn. borthii ssp. nogolense, Gymn. taningaense ssp. taningaense var. taningaense, Gymn. lukašikii, Gymn. taningaense ssp. fuschilloi, Gymn. striglianum ssp. striglianum a Gymn. striglianum ssp. aeneum. They are perticiple, or rather not perticiple differences, which can be recognized only by the man experienced in the problematic and more else with the observing of the flower cuts. For example Gymn. borthii ssp. nogolense could be rowed even to Gymn. striglianum, even like the synonym. The differences in the colour of the receptaculum are quite minimal, seeing of the colours pink – light pink can be subjective, it is the same like the comparison of the buds with the snake heads, which are 7 basal types, each different. The etalon of the colour are useful, for example made by the firm of Michel in Germany, where the pink colour can look quite different.
Gymn. borthii ssp. kokorii
Similar to ssp. borthii but differs in having long flowers and fruit. Taproot is not so prominent. Stem single. Ribs with not so prominent flattened humps.
Flowers up 75 mm long, 80 mm across, with red throat, floral leaflets up 40 mm long; style without stigma up 22 mm long; fruit up 22 mm long. Flower to 7,5 cm long (on Gymn. borthii 4,5 cm) 8 cm in diameter (on borthii 38 – 52 mm), red throat (on var. viridis green), flolar leaflets to 4 cm long (on borthii 20 mm), ovary to 22 mm long (on borthii 12 mm), style without stigma to 22 mm long (on borthii 12 mm), ribs continuous with only little remarkable protuberances only little high (on borthii and var. viridis strongly divided into high tubercles.
Distribution: S Argentina: surroundings Zanjitas at low hills on stony openings among bushes at elevation 600 m above sea level.

Gymn. borthii old typ