ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD I. - GYMNOCALYCIUM

Gymnocalycium schroederianum Van Osten

Notas Sobre Cact. 60, 1941

Synonym:
Gymn. hyptiacanthum sensu Papsch (non /Lemaire/ Br. et R. = podrod Macrosemineum) neplatné stanovení podle ICBN (Art. 9.8). Viz Kuas 2002.

Popis, překlad z Latiny:
Tělo polokulovité, 7 cm vysoké, 14 cm v průměru, popelavě šedě zelené, s hluboce prohloubeným temenem bez trnů, 24 žeber je rozděleno v šestiboké hrbolce. Areoly jsou velké, podlouhlé, v mládí pokryté bílou vlnou, 2 cm od sebe vzdálené. Okrajových trnů 7, k tělu přitlačených, v mládí žlutých, na bázi purpurově červených, šupinatých, později šednoucích. Střední trn není typický, avšak tu a tam se objeví. Svazek trnů se podobá vážce. Květy zelenkavě bílé. Semeník holý a cylindrický.
Domovina: Uruguay, department Rio Negro, na březích řeky Rio Uruguay, v blízkosti Nueva Mehlem.
Popis byl publikován za války v Montevideu a v Evropě jsme dlouho o existenci tohoto gymnokalycia nevěděli. Až roku 1970 je opět nalezl A.F.H. Buining po dlouhém hledání. Potom se dostaly do sbírek importy a byla také získána semena.
Naleziště však nebylo stále známé a teprve roku 1978 se podařilo Hugo Schlosserovi je objevit. Biotyp je porostlý trávou a keři, je to ploché území, kde těchto rostlin roste mnoho. Prvním nálezcem, po kterém byla rostlina pojmenována, byl dr. Schröder, lékař v německé osadě Nueva Mehlem, nyní Nueva Berlin. Ten předal nalezené rostliny Van Ostenovi. Je to nejzápadnější druh uruguayských gymnokalycií. Má však dlouhou trubku, což je zřejmě přizpůsobení tomu, že Gymn. schroederianum roste v dosti vysoké trávě. Je blízce příbuzné Gymn. mesopotamicum Kiesling.
Tento druh byl popsán v Anales del Museo de Historia Natural de Montevideo, Uruguay, a byl uveřejněn na památku Cornelio Van Ostena pět roků po jeho smrti na základě jeho rukopisů. Dr. Osten zřejmě nenašel rostlinu sám a studoval pouze jeden exemplář.
Jméno tohoto druhu je na počest osoby, která objevila rostlinu v květnu 1922, dr. L. Schroedera, doktora medicíny, který pěstoval kaktusy a jiné sukulenty a žil blízko původní lokality. Zmíněná typová lokalita je Nueva Mehlem, ranč severně Fray Bentos a blízko Nueva Berlin, malého městečka v Uruguayi blízko hranic s Argentinou. Pozdější historii rostliny je možné vypátrat, protože původní lokalitu nenavštívilo mnoho lidí a protože je zde vzácnou rostlinou. Alfred Buining a Leopoldo Horst na jejich cestě roku 1967 zde strávili několik dní a znovu tento druh objevili. Po tomto sběru byla rostlina známá a pěstovaná v Evropě (HU 289). Několik roků později Hugo Selmar Schlosser, pilný amatér a sběratel uruguayských kaktusů, jej našel roku 1979 po čtyřech cestách věnovaných hledání tohoto druhu. Schlosser pěstoval několik exemplářů a z nich sebral semena, která poslal jiným sběratelům. Wolfgang Papsch se snažil v rakouském časopisu Gymnocalycium 2001 stanovit Gymn. schroederianum jako subspecies ke Gymn. hyptiacanthum. Gymn. hyptiacanthum však patří do podrodu Macrosemineum, takže je tato kombinace neplatná podle nomenklatorických pravidel ICBN (Art 9.8). Viz Kiesling, Marchesi a Ferrari v KuaS 2002. Podobně tomu je i u kombinace Gymn. reductum ssp. leeanum (Hooker) Papsch, kde základním podkladem má být vyobrazení Etus. leeanus z Curtis Bot. Magazine 1845. To však může být při troše fantazie cokoliv a Gymn. leeanum patří také do podrodu Macrosemineum ke skupině Gymn. uruguayense. Roberto Kiesling a jeho žena Angeles podnikli speciální víkendovou cestu do Uruguaye, aby hledali tento druh. Čas byl krátký a nedostatečný k nalezení této rostliny. Nicméně prý to byl zajímavý výlet. V Nueva Mehlem navázali spojení se dvěma sestrami Dieringerovými, protože jejich dům byl zrovna při vstupu na velký kus pozemku, kde se pokoušeli najít rostliny. Tyto dvě ženy byly obě 80 roků staré v roce 1980, v době jejich návštěvy, a když byly mladé, setkaly se s dr. Schroederem a navštívily jeho sbírku kaktusů. Později také poznaly Buininga, Horsta a Schlossera i jiné osoby, jejichž jména zapomněly. Všichni z nich, jakož i Roberto Kiesling s manželkou, se vyptávali na Gymn. schroederianum. Bylo překvapující najít osoby, které v průběhu 60 let poznaly všechny sběratele rostlin, ale které neznaly ani rostlinu, ani přesné místo, kde roste. Takže nyní víme, že nalézt tento druh bez předchozích přesných informací není jednoduché a vyžaduje značné pátrací úsilí a mnohdy je hlavně věcí náhody. Tyto hory byly zcela změněny těžbou kamene. V současnosti zde roste jen málo exemplářů, jak bylo ověřeno v letech 1980 a 1981. Je tedy zcela možné, že v minulosti existovalo několik jiných přechodných lokalit. Aby si ověřili část této informace o argentinských lokalitách pro tuto rostlinu, zorganizoval Roberto Kiesling v srpnu 1985 výlet s Barkev Gonjianem, Omarem Ferrarim, Nelida Serranem a Viktorem Turečkem, což je gymnofil žijící v USA. Navštívili 3 ze známých lokalit a pozorovali tucty těchto rostlin. Jako výsledek toho všeho je nyní známo, že tento druh roste na velmi širokém území, předtím neuvěřitelném, a že také možná roste v provincii Santa Fe. Nyní byli již více obeznámení s rozličnými lokalitami a stanovišti tohoto druhu a zjistili také některé morfologické rozdíly, které dávají podklad k vytvoření poddruhů. Roberto Kiesling pak uvádí doplněný popis:

Gymnocalycium schroederianum Van Osten
Tělo kulovité, jednoduché, stlačené, v průměru až 15 cm a 5 cm vysoké, šedozelené až světle fialové. Žeber 15 – 18 s přibližně 5 – 6 zaoblenými hrboly. Trnů 5 nebo 7, ve dvou nebo nebo třech postranních párech a jedním spodním největším dolů směřujícím, všechny přitisklé, 0,4 – 1 cm dlouhé, obvykle bělavé nebo žlutavé s tmavou bází, ale také zcela tmavé a načernale hnědé. Květy až 7 cm dlouhé a 5,5 cm v průměru (ale někdy menší na stejném exempláři), vně olivové, bělavé nebo krémově žlutavé nebo zelenavě bílé, uvnitř s jícnem stejné barvy nebo vzácněji bledě růžovým. Perikarel protáhlý, válcovitý, asi 2 cm dlouhý a 0,5 – 0,8 cm v průměru, světle žlutý nebo bílý. Tyčinky ve dvou stěží rozlišitelných řadách, jedna spirálovitě s četnými tyčinkami a druhá v kroužku na okraji jícnu. Čnělka kratší než tyčinky, asi 1,4 mm dlouhá, válcovitá, bělavě zelená, blizna s asi 10 – 12 bílými nebo světle žlutými laloky. Plody více nebo méně kyjovité, 2,5 cm dlouhé a 1,2 cm v průměru, šedoolivové, otvírající se podélnou rýhou. Semena více nebo méně vejčitá s horním hilem, tmavě hnědá, skoro 1,2 mm dlouhá, Ovatisemineae.
Domovina: Argentina, Entre Rios, dept. Gualeguaychu, Rio Gualeguaychu, srpen 1985.
Tento druh kvete bohatě od října do března, s obdobím klidu uprostřed léta (leden až únor). Roste v Uruguayi (lokalita typu je pouze jediná známá) a na velkém území v Entre Rios; Gualeguaychu, severně Paraná, atd. Nachází se v otevřeném, nízkém lese s Prosopis sp., Geographia decorricans, Aspidosperma quebrachoblanco a jinými malými stromky v bledém (bělavém nebo růžovém) jílu. Mnohdy roste s Frailea schilinzkyana. Tato území jsou často zaplavována a jíl vytváří mazlavou půdu – je to zcela něco nového hledat gymnokalycia v blátě.

Gymnocalycium schroederianum

Gymn. schroederianum var. gualeguaychu Kiesling
P 397 Rio Gualeguaychu, Entre Rios; LB 2271 Rio Gualeguaychu, Entre Rios; MT 07-320 dtto.

Gymn. schroederianum var. entrerios Kiesling

Gymn. schroederianum var. bayense Kiesling
Liší se od typu menším tělem, 7 (- 10) cm v průměru, bledě šwdou epidermis, příležitostným výskytem jednoho vzpřímeného středního trnu, mimo 5 až 7 okrajových trnů, a kratšími květy, 4 – 5 cm dlouhými, s kuželovitým perikarpelem.
Domovina: Argentina, provincie Buenos Aires, Pdo. Olavarria, Sierras Bayas.
Tato varieta roste na vrcholu nízkých hor Sierras Bayas ve štěrbinách žulových skal nebo v humusu. Rostou zde většinou trávy a jiné byliny.
Další nálezy: JPR 002/002 Sierra Baya, Buenos Aires (Jaroslav Procházka, JPR 003/006 Cerro La China, Buenos Aires; GN 289-969 Sierra Baya (Gert Neuhuber), GN 289-971 Sierra Baya; WP 112-149 (Wolfgang Papsch) Olavarria, Cerro La China.

Gymnocalycium schroederianum bayense

Gymn. schroederianum var. paucicostatum Kiesling
Odlišuje se od typu menším počtem žeber, pouze 9 – 11, širšími a velmi hranatými. Areoly 2 – 3 mm na žebru, skoro 1,7 cm od sebe vzdálené, eliptické, 0,6 – 0,7 cm dlouhé. Trny obyčejně 3, řidčeji 5, uspořádané do tvaru Y, spodní trn delší, 2 – 4 cm, silný, šídlovitý, ostatní dva boční 1 – 1,5 cm dlouhé, všechny polovzpřímené, ohnuté směrem ven, barvy rohoviny, na bázi načervenale hnědé. Květy čistě bílé s červeným jícnem, čnělka bledě zelená.
Domovina: Argentina, provincie Corrientes, department Curuzu Custin, Arroyo Mocoreta.
Roste v nehodnotných půdách mezi Sellaginella sellowii, společně s Dyckia species a Portulaca species. Květ vně nazelenalý a uvnitř bílý. Kvete uprostřed dne.
Vegetacea půda na typové lokalitě jsou skoro stejné jako byly popsány u variet. Tato varieta kvete hojně od listopadu do března.
LB 960 Curuzu Cuatia.

Gymnocalycium schroederianum paucicostatum

Gymn. schroederianum ssp. boessii Kiesling, Marchesi & Ferrari
KuaS 53 (91): 225 – 232, 2002
Synonym: Gymnocalycium erolesii Bercht & Neuhuber
Popis, překlad z němčiny:
Tělo jednotlivé, ploše kulovité, až 92 mm v průměru, až 48 mm vysoké, krátce kónické v podzemní části a s dlouhými, tenkými, nitkovitými kořeny, které mohou vyrůst až ze dvou zesílených hlavních kořenů. Temeno prohloubené, více méně otrněné. Epidermis matně šedozelená. Žebra 9 – 10, přímá, od sebe oddělená hlubokými, zvlněnými podélnými brázdami, na základně 23 mm široká a 4 – 6 mm vysoká, rozčleněná krátkými, lehce nahoru vypouklými příčnými zářezy do hrbolů; hrboly zaoblené, jen u starších rostlin s vystouplými bradami. Areoly ponořené, úzké, oválné, 4 (- 5,5) mm dlouhé, 1 (- 2,2) mm široké, holé temeno s nažloutle bílou vlnou, brzy lysé.
Trny 7 (9) (11 – 13 pouze na velmi starých rostlinách, tenké, spíše měkké, málo zahnuté, paprskovité nebo také hřebenovité, k tělu přiléhající, rohové barvy. Základna a špička tmavší, ve stáří barva neměnná, nejvrchnější pár až 8 mm dlouhý, dva střední páry 8 – 10 mm dlouhé, následující s délkou 7 – 8,5 mm kratší než prostřední a stranou dolů směřující, nejspodnější trn směřující k základně a je s 5 – 7 mm kratší než trny nejspodnějšího páru, zřídka a jen u starších rostlin 1 střední trn 8 – 9 mm dlouhý.
Květy jsou výrazně odlišné velmi světle zelenou barvou perikarpu od tmavě šedozelené barvy těla, 70 (- 80) mm dlouhé, 46 (- 63) mm v průměru, bílé, vyrůstají z mladých areol blízko temene, někdy voní meduňkou lékařskou. Vnější okvětní lístky bílé, na základně světle žluté, občas i světle růžové, střední proužek krémově bílý až světle žlutozelený, špička často světlezelená nebo růžová, široce kopinaté, 26 (34) mm dlouhé, (7,5) 9,5 mm široké. Vnitřní okvětní lístky bílé, k základně velmi světle žluté, široce kopinaté (lžícovité) 20 (23) mm dlouhé, 8,2 (9) mm široké. Receptakulum uvnitř štíhle zvonkovité, světle růžové nebo světle růžové se skoro bílou základnou, 18 (19) mm vysoké, 7 (- 10) mm v průměru. Nektarová komora vždy žlutá, 2 (- 3,8) mm vysoká, 1,5 (- 2,4) mm v průměru, vždy uzavřená čnělkou stejného rozměru. Nitky v 5 – 6 řadách, světle zelené až světle žlutozelené, volně stojící, silné, nejnižší ohnuté ke středu a dotýkající se prašníky základny blizny, další řady lehce nakloněné ke středu a lehce pokleslé prašníky vytváří kruh, nejspodnější řada 4,3 (7) mm dlouhá, horní řady asi 9 (- 12) mm dlouhé. Prašníky bílé, 1 x 0,6 mm. Čnělka světle zelená, 10,2 (- 12) mm vysoká, 1,5 (- 2,4) mm v průměru, neprorůstající do dutiny semeníku, stěna semeníku pod základnou čnělky většinou vypouklá nahoru, vzácně rovná. Blizna krémově bílá, 3,5 – 4,5 mm dlouhá s 9 – 10 bliznovými laloky. Dutina semeníku bílá, štíhlá a podlouhle oválná, 18 – 23,5 mm vysoká, 4 – 5 mm v průměru, vždy opatřená bazálním 4 – 11 mm vysokým prostorem bez základů semen, řídce vyplněná základy semen. Perikarpel světle zelený, zcela lehce šedě ojíněný, pod tím lesklý, (25,5 – 32,3) – 33,3 mm vysoký, 7 (- 9) mm v průměru. Šupiny polokulaté až srpovité, poněkud vystouplé, světle zelené, na vrcholu růžové s červenou špičkou.
Plod světle zelený, vřetenovitý, pod květní základnou zúžený, základna stopkovitě prodloužená, svisle se otevírající, 29 mm dlouhý, 11 mm v průměru, suchý plod neobsahuje žádné pevné nebo lepkavé zbytky pulpy. Semena snadno vypadávají z otevřeného plodu, 1,2 mm dlouhá, 1,1 mm v průměru, méně než z 50 % pokrytá nahnědlým povlakem. Testa černá, buňky testy lehce vypouklé, hilum a mikropylární oblast okrouhlá s ještě rozeznatelným zúžením na plošce funikulu, opatřená širokou okrajovou výdutí a ploše vypouklým elaisomem.
Domovina: Argentina, provincie Santa Fe, department Vera, mezi Vera a Malabrigo, Monte Chaqueňo. Pojmenováno po dr. Ernesto Boessovi, zubním lékaři z La Plata (1900 – 1963), který ve 20. letech minulého století jako kaktusář – amatér, spolupracoval s Castellanosem.
Tentýž taxon popsali v rakouském Gymnocalycium, ale později. Autoři popisu Gymn. erolesii Neuhuber a Bercht uvádějí příbuznost s Gymn. mesopotamicum, které ale patří do podrodu Macrosemineum, a také s Gymn. schroederianum, které se má lišit uspořádáním trnů ve tvaru vážky s jedním trnem směřujícím dolů (všechny formy schroederianum), oba taxony se liší i květy, Gymn. schroederianum mají silné plody, prý nikoliv protáhlé (i když je známo, že Gymn. schroederianum má někdy také protáhlé plody), zatímco Gymn. erolesii prý má plod protáhlý. Pojmenovali tento synonym po Pablo Erolesovi z Argentiny.
Autoři popisu Gymn. erolesii uvádějí, že taxon není příbuzný s Gymn. schroederianum, takže dříve publikovaný popis Gymn. schroederianum ssp. boessii Kiesling, Marchesi & Ferrari z Kakt. und Sukk. 53 (91): 225 – 232, 2002 přiřazují k tomuto druhu jako synonym.
Příbuznost obou taxonů je však natolik zřejmá, že o ní nelze ani v nejmenším pochybovat. Blízkost nalezišť – areály Gymn. schroederianum ssp. boessii, Gymn. schroederianum typ, a Gymn. schroederianum ssp. paucicostatum se takřka dotýkají, i když mezi nimi probíhá hranice provincií, květy s dlouhou květní trubkou a i tělesná stavba napovídají velmi blízkou příbuznost a i proto je platný popis tohoto taxonu jako Gymn. schroederianum ssp. boessii. Postup autorů popisu Gymn. erolesii lze považovat za nepochopitelný.
Další nálezy: MT 07-315 25 km z Vera, MT 07-316 11 km sv Vera, MT 07-318 sv Vera.

Gymn. schroederianum boesii lb 2308 vera

Gymn. schroederianum Van Osten – summary:
The description was published in Montevideo during the WW II and we had known about the existence of this gymnocalycium for a long time. Only A.F.H. Buining has found them after long looking for in 1970 again. Then imported plants have gone to collections and seeds have been also obtained.
However, the finding place had not been still known and only in 1978 Hugo Schlosser was succesful in discovering it. The biotype is grown with grass and shrubs. It is the flat area, where many plants grow.
The first discoverer, after whom is the plant named, had been dr. Schröder, the doctor in the German colony Nueva Mehlem, now Nuova Berlin. He had given the discovered plants to Van Osten.
It is the most west sort of the uruguayan gymnocalyciums. However, it has very long tube, what is probably adapting to high grass, in which Gymn schroederianum grows. It is close related to Gymn mesopotamicum Kiesling.
Wolfgang Papsch tried in the Austrian journal Gymnocalycium 2001 to overcombine Gymn. schroederianum like the subspecies of Gymn. hyptiacanthum ssp. schroederianum (Hooker) Papsch, however, Gymn. hyptiacanthum belongs to the subgenus Macrosemineum, then this overcombination is invalid after the nomenclatory rules ICBN (Art 9.8), see the article of Kiesling, Marchesi and Ferrari in KuaS 2002. The similar case is the overcombination Gymn. reductum ssp. leeanum (Hooker) Papsch based probably on the picture of Etus leeanus in Curtis Bot. Magazine 1845, what can be with only little fantasy anything. Gymn. leeanum belongs also to the subgenus Macrosemineum, close to Gymn. uruguayense.
Roberto Kiesling mentioned that this sort was described five years after the death of Cornelio Van Osten after his hand notes. The name of Gymn. schroederianum is after dr. L. Schroeder, the doctor, who had grown and collected cacti and who lived near the type finding place near Nueva Mehlem in Uruguay close to the frontier with Argentina.
The sort had not been known for a long time, only A.F.H. Buining and Leopoldo Horst found it in 1967 (HU 289) and later also Hugo Schlosser. R. kiesling dad not been able to find this sort at the finding place and he has known two very old women, who had remembered also dr. Schroeder, also Buining and Horst and the others. They had lived near the finding place, however, both women had not known the accurate place.
R. Kiesling and his friends have been successful in finding the forms of the sort on the ather side of the frontier, in Argentina. He mentioned the more accurate description and describes new taxons:
Gymn. schroederianum var. gualeguaychu Kiesling
Gymn. schroederianum var. entrerios Kiesling
Gymn. schroederianum var. bayense Kiesling. It differs from the type of the smaller body and shorter flowers. It grows separately in the Sierra Bayas in the province Buenos Aires.
Gymn. schroederianum var. paucicostatum Kiesling. It differs from the type with littler number of ribs, only 9 – 11, broad and very angular. Spines usually 3, rarely 5, in „Y“ arranged, lower spine longer. The flowers quite white with the red throat, style pale green.
The homeland: Argentina, province Corrientes, depart. Curuzu Custin, Arroyo Mocoreta.
This variety flowers abudantly since November till March.
All forms of Gymn. schroederianum grow in very grassy areas and in the rain season they are quite in swamp.
Gymn. schroederianum ssp. boessii Kiesling, Marchesi & Ferrari
Synonym: Gymn. erolesii Bercht & Neuhuber
Named after dr. Ernesto Boess, the tooth doctor from La Plata (1900 – 1963), who like the amateur – cactophil cooperated with Castellanos in 20th years of the last century.
The authors of the description of Gymn. erolesii Neuhuber and Bercht have mentioned the relationship with Gymn. mesopotamicum, however, it belongs to the subgenus Macrosemineum, and also with Gymn. schroederianum, which ought to differ with the arranging of the spines in the shape of the dragon-fly and one spine down directing (all forms of schroederianum), both taxons differ also with the flowers, Gymn. schroederianum uses to have the thick fruits, it has been said not elongated (even if we know that Gymn. schroederianum has also sometime elongated fruits), while Gymn. erolesii is said to have the fruit elongated. They name this synonym after Pablo Eroles from Argentina.

left - Gymn. schroederianum boesii, right - Gymn. schroederianum