ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD I. - GYMNOCALYCIUM

Gymnocalycium robustum Kiesling, Ferrari & Metzing

Cactus and Succulent Journal (US) 2002/1

Kořeny silné, obkónické, ca 5 cm dlouhé, 2 cm maximálně v průměru. Stonek jednotlivý, stlačeně kulovitý, 3 – 5 cm vysoký, 8 – 11 cm v průměru, epidermis šedá nebo šedozelená nebo jemně světle fialová, matná. Žebra 9 – 11, přímá, 1,5 cm vysoká, 2 – 3,5 cm široká, tupá, s 3 – 5 areolami a pod nimi s vystupující bradou (podarium) 0,5 cm vysokou a se zřetelnými příčnými brázdami. Areoly eliptické, 6 x 3 mm, s bílou vlnou, spodní trn a 2 – 3 páry bočních trnů; všechny nepravidelně odstávající proti podariím, přímé, křídově bílé za sucha, nažloutlé s hnědou částí na základně a vrcholu za vlhka; střední trny chybí.
Květy ca 6 cm dlouhé a 6 cm v průměru při plném otevření ( 7 cm x 3 cm těsně před otevřením. Receptakulum nálevkovité, 4,5 cm dlouhé, 0,8 – 1,4 cm v průměru, šupiny skoro polokulaté, širší než delší: 0,4 cm dlouhé, 0,6 cm široké, sukulentní, čistě šedé nebo s načervenalým nádechem. Perikarpel mírně kónický, 3 cm dlouhý, 0,5 – 0,8 cm v průměru. Ovarium kónické, 2 cm dlouhé, 0,5 cm široké, zárodků mnoho. Čnělka cylindrická, velmi krátká, dosahuje základnu prvních tyčinek, 1,3 cm dlouhá, 2 mm v průměru, bílá, s malými hrbolky. Blizna s 8 – 9 (- 14 !) laloky, jasně žlutá, skoro 3 cm dlouhá. Nektarová komora růžová, 0,4 mm dlouhá. Tyčinek mnoho, bazální, přímé, kratší než blizna k nim souběžná, nitky 1,1 cm dlouhé, hrbolkovité na základně, prašníky 2 mm dlouhé; další nitky rozložené v souvislé spirále, delší než blizna, ohnuté podél středu, bílé, 1,5 cm dlouhé, prašníky žluté, 2 mm dlouhé, 1 mm široké. Lístky se otáčejí za plného otevření, s vnějšími lístky podobnými šupinám, ale delší a s průsvitnými okraji, postupně se rozšiřující; vnitřní lístky bílé, růžové na základně, úzké, kopinaté, špičaté, nejvnitřnější kratší než střední.
Plod kyjovitý, vzácně přeslicovitý, šedý, 4 – 4,5 cm dlouhý, 1,5 – 1,8 cm maximálně v průměru, 1 cm v průměru na základně; s čistě šedými šupinami. Semeno kulaté-useknuté, symetrické, 1,2 mm dlouhé a silné, černé, s kutikulou většinou zcela oddělenou od testy a ta se pak jeví jako hnědá, výrazně vrásčitá; buňky testy vypouklé, všechny podobné, hilo-mikropylární oblast oválná, pohárovitá, 0,9 mm dlouhá, 0,6 mm široká.
Domovina: Argentina, provincie Cordoba, department Ischilin, u obce Quilino.
Dříve bylo rozšiřováno pod názvem Gymn. cordobensis. Jméno připomíná robustní zjev rostlin, s jejich tlustými žebry a kulatými podarii (hrbolci), které vynikají díky malému počtu krátkých trnů a tlustým receptakulem a plodem.
Autoři popisu staví taxon do příbuzenství Gymn. leptanthum. Popis uveřejnili až po zpracování Gymn. quehlianum Hansem Tillem (ten tento taxon zařadil do podrodu Gymnocalycium – Ovatisemineum). Autoři popisu Gymn. robustum tento popis zdůvodnili neměnností zařazení Gymn. quehlianum v podrodu Trichomosemineum. Zde opět skončila taxonomická činnost , kdy někdo svévolně přeřadí taxony z jednoho podrodu do druhého podrodu, což je podle nomenklatorických pravidel ICBN nepřípustné.
George Charles v anglické publikaci Cactaceae Systematics Initiatives 20 uvádí několik nových kombinací v rodu Gymnocalycium a zmiňuje se o výskytu Gymn. stellatum a Gymn. robustum. Logickým závěrem je konstatování, že Gymn. quehlianum dnes není možné spolehlivě definovat.
Další nálezy: GN 423-1373 Quilino; P 379 La Higuera delší trny; STO 272 Sumampa STO 278 Santa Elena, STO 279 Cerro Colorado, STO 1581 Quilino; JS 156 Quilino; LF 80 Quilino; VS 139 Quilino; BKN 83A Villa Quilino; JO 1028.01 4 km za Quilino, JO 1029.03 San Pedro de Toyos; RF 347 Dean Funes, RF 354 Quilino-Dean Funes; MT 07-229 Santa Maria-Telares; MS 346 Quilino-Dean Funes, MS 353 dtto.

Gymno. robustum Kiesling, Ferrari & Metzing – summary:
Known formerly under the name Gymn. cordobensis. The name reminds the robust appear of the plant, with its thick ribs and rounded podariums, which are striking because of the littler number of the short spines and thick recaptaculum and fruit.
The authors of the description gave the taxon to the affinity of Gymn. leptanthum. The description was published only after the overwirking of Gymn. quehlianum by Hans Till (he has rowed it into the subgenus Gymnocalyium = Ovatisemineum) and the description of Gymn. robustum they have justified with no ability to change Gymn. quehlianum in rowing out from the subgenus Trichomosemineum. There is also bad end here of the taxonomy making, if somebody capriciously overmoving from one subgenus to another, what is not possible after ICBN.
George Charles in the English publication Cactaceae Systematics Initiatives 20 mentioned several new combinations in the genus Gymnocalycium and he mentioned the habitation of Gymn. stellatum and Gymn. robustum. The logic conclusion is the statement that Gymn. quehlianum is not possible reliable to define today.

Gymnocalycium robustum


Gymn. robustum Quilino, foto Ch


Gymnocalycium robustum sto 278 sta elena

Gymnocalycium affine Řepka

Cactus and Succulent Journal 2010, Volume 82, č. 6, str. 2 – 8.

Stonek jednotlivý, vyjímečně s odnoži, plochý, často pouze vrchní 1 nad povrchem půdy, 40 – 60 (- 80) mm v průměru a 20 – 30 mm vysoké, kónicky vybíhající do silného a řepovitého kořene. Epidermis šedozelená až hnědozelená, na plném slunci přecházející do hnědé až nafialovělé.
Žebra (8 -) 10 – 12 (- 14), plochá, nízká, na základně až 20 mm široká na dospělých rostlinách, zcela rozdělená příčnými zářezy do nápadných kulatých hrbolců, na jejichž vrchních koncích jsou podlouhlé 2,5 x 1,3 mm velké areoly, v mládí pokryté vlnatou nahnědle bělavou plstí, případně holé.
Trny pouze okrajové, 7 – 9 (- 11) v počtu, paprskovitě rozprostřené do stran a směrem dolů, tenké, 0,20 – 0,35 mm v průměru, oválné na řezu, přímé nebo poněkud pokřivené na hrbolcích, někdy mírně pokroucené, 3,5 – 5 (- 10) mm dlouhé, slonovinově zbarvené nebo růžové (vyjímečně hnědopurpurové), zašpičatělé, bodavé, jednobarevné, pouze vyjímečně tmavší na základně (růžové, hnědé), ale nikdy červené nebo hnědočervené. Horní 2 – 3 páry trnů nejdelší, spodní 1 – 3 dolů směřující nejkratší; střední trn chybí.
Květy středně silné, 40 – 55 mm dlouhé a 30 – 35 mm široké, při plném otevření široce nálevkovité, vnější okvětní lístky světle růžové se širokým růžovým (zevně zeleným) středním páskem, 13 – 20 mm dlouhé a 5 mm široké, vnitřní lístky kopinaté, 16 – 22 mm dlouhé a 4 – 5 mm široké, jemně růžové s nenápadným růžovým středním páskem. Perikarpel mírně kratší než koruna nebo stejně tak dlouhý, 17 – 20 mm dlouhý, středně silný, šedozelený. Poměr mezi perikarpelem a korunou: 1 : 1,3. Receptakulum zvonkovité, zevnitř tmavě růžové, s prorůstající čnělkou. Čnělka bělavá, 10 – 13 mm dlouhá, blizna nažloutlá, s 8 – 10 laloky. Tyčinky ve 3 řadách, primární řada přiléhající k základně receptakula, prašníky těchto tyčinek purpurové na základně, zbývající dvě řady s bělavými až nažloutlými prašníky, horní řada přesahující bliznu. Ovarium podlouhlé, 15 mm dlouhé a 5 – 6 mm široké, stěny bílé.
Plod vejčitý, na základně upevněný výraznou stopkou, šedozelený, (2,0 -) 2,4 – 3,3 (- 3,5) cm dlouhý a (1,3 -) 1,5 – 2 (- 2,5) cm široký, se 7 – 10 límcovitými až polokulatými bělavými šupinami s šedozelenými středy, zaoblenými. Semeno kulaté, vrchol zaseknutý, okraje zakulacené, (1,05 -) 1,2 -1,3 mm dlouhé a 1,15 – 1,2 (- 1,25) mm široké, se světle hnědým rozdrásaným povlakem (arillus), hilum menší, kosočtvercového tvaru, se 2 poněkud delšími stranami, vnořené, střed mírně vystupující jako pupek. Druh patří k okruhu Gymn. robustum podrodu Gymnocalycium (Ovatisemineum Schütz).
Domovina: Argentina, Cordoba, Sobremonte, San Francisco de Chaňar, 620 m. RER 445.
Popis provázen mnoha vyobrazeními je perfektně zpracován. Rostliny tohoto taxonu byly často označovány jako Gymn. leptanthum sensu Till, nikoliv sensu Spegazzini, tedy nikoliv za rostliny Gymn. leptanthum s dlouhou tenkou trubkou ve smyslu W. Haage a B. Schütz, které byly nedávno popsány jako Gymn. schroederianum ssp. boessii (syn. Gymn. erolesii).
The description with many pictures is perfectly made. The plants of this taxon have been often marked like Gymn. leptanthum sensu Till, not sensu Spegazzini, so no plants of Gymn. leptanthum with long thin tube sensu W. Haage and B. Schütz which were recently described like Gymn. schroederianum ssp. boessii (syn. Gymn. erolesii).

Gymnocalycium alenae Kulhánek

Schuetziana 8/2, srpen 2017, str. 24 – 38: Kulhánek: „Nový druh ze severní části provincie Cordoba“.

Popis:
Tělo ploché až zploštěle kulovité, větší část stonku pod povrchem, v období sucha zatažené do půdy, (23-) 27 – 40 (-45) mm v průměru a 20 – 30 mm vysoké; epidermis šedozelená, většinou s tmavším bronzovým nádechem na slunci; kořen tlustý, sestávající z jedné nebo dvou hlavních větví, s rozprostřenými bočními kořeny; žebra (7-) 8 – 13, plochá nebo mírně vypouklá, přímá, podélné zářezy široké a hluboké; příčné rýhy krátké a ne tak ostré, obvykle omezené na střední část žebra na mladších rostlinách, vyskytující se na celých žebrech dospělých rostlin, spojující dva podélné zářezy pokud není rostlina plně napitá; hrbolce tupé, ale zřetelné na plně napitých rostlinách, umístěné pod areolami, hned za nimi příčný zářez, na starších rostlinách více stlačené, tvořící malé, vystupující brady. Areoly 1,5 – 2x2 mm, kulaté až oválné, 4 – 7 mm od sebe vzájemně vzdálené, s rohově bělavým vlasem. Trny vykazují tutéž barvu na všech částech stonku, rohově zbarvené až tmavě medově zbarvené po celé délce s více intenzivní lesklou základnou trnů, vzácněji s tmavě hnědou základnou, trny v řezu kulaté, poměrně tenké, část trnů na starých rostlinách mírně zploštělá; okrajové trny 5 – 7 (-9), (2-)3-6 mm dlouhé, paprskovitě uspořádané, pevné, přímé nebo obvykle nakloněné k hrbolcům a u některých starých rostlin nepravidelně rozprostřené, spodní trn kratší, obvykle 1, často druhý pár nebo druhý a třetí pár okrajových trnů delší; střední trn 0 (-1) na dospělých rostlinách, tuhý a přímý jako okrajové trny, stejné délky jako okrajové trny. Květy oboupohlavní, (37-)43-55 mm dlouhé a 35-45 mm široké při plném otevření; květní poupě polokulaté, úzké s ostrou špičkou; perikarpel kratší než okvětí, průměrný poměr perikarpel : okvětí (perigonium) = 1:2,4, olivově zelený až šedozelený, 13 – 18 mm dlouhý, 6-8 mm široký, s asi 8 tmavě olivově zelenými šupinami které přecházejí na okrajích do bílorůžové barvy, šupiny na základně menší s ostrými špičkami; okvětí úzce trychtýřovité nebo mírně široce trychtýřovité, vnější okvětní lístky od krátce lopatkovitých až oválných, prodlužujících se, až 21 x 4-7 mm, na vnější straně tmavě olivově zelené ve střední části a hnědopurpurové v horní části, přecházející do bílé nebo bledě růžové na okrajích, bělavě krémové na vnitřní straně; vnitřní okvětní lístky kopinaté až podlouhlé, 15-26x3-5 mm, bělavě krémové s nepatrným středním proužkem; receptakulum úzké, uvnitř tmavě růžové, s nápadně vyčnívající čnělkou, 10-14 mm vysoké; ovarium podlouhlé, čnělka krémově bílá ve všech částech, 1,4 mm v řezu na základně, nezúžená, 12-15 mm dlouhá a vyčnívající část až 2 mm; bliznové laloky 8-10; tyčinky rozložené na stěně receptakula, primární tyčinky v řadě zřetelně oddělené od ostatních a přikloněné k základně receptakula, nitky 5-9 mm dlouhé, nitky prvních tyčinek růžové na základně; ostatní nitky bělavě krémové, vrcholy nejvyšších nitek přesahují laloky blizny; prašníky bílé. Ovarium podlouhlé, 10-12x(3-)4-5 mm, pestíkový prostor bílý. Plod oválný až kyjovitý, nebo vřetenovitý, 15-23(8-)10x14 mm, tmavě olivově zelený, často s šedým povlakem, vysychající plod s růžovým nádechem, vyschlý plod 12-18x0,6-11 mm. Semena kulatá až široce oválná, 1,1-1,4 mm dlouhá a 1,1-1,2 mm široká, černá, většinou matná, okraj zřetelně se zužující směrem k hilu, buňky kulaté, menší směrem k hilu, antiklinální (protilehlé) ohraničení široké, mělce vnořené, zakřivené, periklinální stěny velmi mírně vystouplé ve střední části, povrch s roztroušenými ploškami kutikuly; hilum bazální, široce oválné, vtlačené, s velmi tenkým pórovitým povrchem, většinou chybějícím v hilomikropylární oblasti (HMR) a mírně více odlišným podél okraje.
Pojmenováno po dceři autora popisu Aleně.
Výskyt: Argentina, provincie Cordoba: Sobremonte, Estancia La Quinta, na pastvinách v písčité půdě, severozápadně od křižovatky cest RP 22 a RP 18, 648 metrů n.m. Sběratelské číslo Tom 09-502/1.
Autor popisu přirovnává nový druh k taxonům Gymnocalycium affine, lukašikii a taningaense. Gymnocalycium alenae se má lišit od Gymnocalycium affine kratšími trny, neodnožujícím stonkem, menším stonkem, velmi časnějším obdobím květenství, kratším perikarpem a menšími plody.

Gymnocalycium alenae RER 840 Estancia La Quinta


Gymnocalycium alenae

Gymnocalycium erolesii Neuhuber & Bercht

Gymnocalycium (Rakousko) 15 (4), 2002

Autoři popisu uvádějí, že taxon není příbuzný s Gymn. schroederianum, takže dříve publikovaný popis Gymn. schroederianum ssp. boessii Kiesling, Marchesi & Ferrari z Kakt. und Sukk. 53 (91): 225 – 232, 2002 přiřazují k tomuto druhu jako synonym.
Příbuznost obou taxonů je však natolik zřejmá, že o ní nelze ani v nejmenším pochybovat. Blízkost nalezišť – areály Gymn. schroederianum ssp. boessii, Gymn. schroederianum typ, a Gymn. schroederianum ssp. paucicostatum se takřka dotýkají, i když mezi nimi probíhá hranice provincií, květy s dlouhou květní trubkou a i tělesná stavba napovídají velmi blízkou příbuznost a i proto je platný popis tohoto taxonu jako Gymn. schroederianum ssp. boessii – viz tam. Postup autorů popisu Gymn. erolesii lze považovat za podivný.

Gymn. erolesii Neuhuber & Bercht – summary:
The authors of the description have mentioned that the taxon is not related with Gymn. schroederianum. so the formerly published description of Gymn. schroederianum ssp. boessii Kiesling, Marchesi & Ferrari in KuaS 53 (91): 225 – 232, 2002 they have rowed to this sort like the synonym.
However, the affinity of both taxons is so evident that it is not possible to doubt it in any case. The proximity of the finding places – the areas of Gymn. schroederianum ssp. boessii, Gymn. schroederianum typ and Gymn. schroederianum paucicostatum are nearly contiguous with each other even if there are the frontier of the provinces among them, the flowers with long flower tube and even the body building suggest very close relationship and even therefore the valid description of this taxon is Gymn. schroederianum ssp. boessii – see there. The course of the authors of the description of Gymn. erolesii is possible not to able to understand.

Gymnocalycium fischeri Halda, Kupčák, Lukašík & Sladkovský

Acta Musei Richnoviensis 9 (1), 2002

Stonek jednoduchý nebo trsovitý, tmavozelený, 80 – 150 mm v průměru, plochý; kůlovitý kořen drátovitý; žeber 7 – 10, bradavky 5 – 8 mm dlouhé a 5 – 8 mm široké a 4 – 10 mm vysoké; areoly 2 – 3 mm dlouhé a 15 – 20 mm vzdálené, bíle vlnaté; trny šídlovité, 3 – 7, paprsčité, 10 – 35 mm dlouhé, bělavé či hnědavé.
Květy bílé až tmavorůžové, 70 – 120 mm dlouhé; vnitřních okvětních lístků ca 15, 8 – 12 mm širokých a 30 – 40 mm dlouhých, s tmavým středním pruhem a bledým okrajem, mukronátní a drobně nepravidelně třepenité na vrcholu;vnější lístky okvětí šupinovité, červenavé či hnědavé vně, 3 – 5 mm dlouhé, 4 – 6 mm široké. Perikarp 25 – 35 mm dlouhý, 8 – 12 mm v průměru, svrchu sivý, dole bledý; čnělka ca 25 mm dlouhá, blizna se 6 laloky.
Plod ca 40 mm dlouhý, do 15 mm v průměru, lysý, naspodu bledý. Semeno 1 mm dlouhé, 0,8 mm široké, testa černá, bradavčitá, s vystouplým hilem.
Domovina: severozápadní Argentina, provincie San Luis, El Volcan, okolí Campo „La Sierra“, na suchých lukách v nadm. výšce ca 1.200 m.
Taxon je výrazný svými velkými masitými květy, které jej výrazně odlišují od příbuzného Gymn. miltii, které má podstatně menší květy, jak je patrné z tabulky u Gymn. miltii. V rakouském časopisu Gymnocalycium se jako novátorská metoda zavedl „rozšířený“ popis, kam se pak dá zahrnout i několik taxonů. Tak tomu bylo i u Gymn. fischeri z pera F. Bergera. Pokud bychom takto postupovali také, moc druhů by pravděpodobně neexistovalo – např. Gymn. berchtii + Gymn. poeschlii, Gymn. bruchii a Gymn. papschii, atd., atd.
Typické rostliny pocházejí od El Volcan v San Luis a nesou polní číslo VS 1. Semena tohoto druhu také rozšiřoval také Strigl nejprve jako Gymn. sanluisense n.n., později jako sp. San Luis, typické Gymn. fischeri je „Gymn. spec San Luis STO 409 bei Achiras ov. sem., Bl. lang weiB bis rosa“ (= u Achiras semena ovatis., kv. dlouhé bílé až růž.).

Gymn. fischeri Halda, Kupčák, Lukašík & Sladkovský - summary:
The taxon is striking with its big fleshy flowers, which differ it from the related Gymn. miltii, which has substantially littler flowers, how it is evident from the table of Gymn. miltii. In the Austrian journal Gymnocalycium it has been introduced like the innovator method „enlarged“ description, where it is possible to take together even several taxons. It has been the same at Gymn. fischeri from the pen of F. Berger. If we would also make the same, it would not remain to exist many sorts – for example Gymn. berchtii + Gymn. poeschlii, Gymn. bruchii + Gymn. papschii, Gymn. mostii + Gymn. valnicekianum, Gymn. capillaense + Gymn. sutterianum + Gymn. sigelianum, Gymn. amerhauseri + Gymn. rosae + Gymn. baldianum albiflorum, and many others.
The typical plants originated from El Volcan in San Luis and have the field number VS 1. Seeds of this sort have been also distributed by Strigl at first like Gymn. sanluisense n.n., later like sp. San Luis, the typical Gymn. fischeri is „Gymn. spec. San Luis STO 409 bei Achiras ov.sem, Bl. lang weiB bis rosa“ (= at Achiras, ov. sem, flowers long white to pink).

Gymn. fischeri Halda, Kupčák, Lukašík & Sladkovský ssp. suyuquense F. Berger
Gymnocalycium (Rakousko) 16 (4), 2003
Podle popisu se má lišit menším vzhledem, ostřejšími žebry stojícími těsněji vedle sebe, přímými až mírně ohnutými odstávajícími trny, většinou stejně zbarvenými a menšími květy.
Domovina: Argentina, provincie San Luis, blízko Suyuque Nuevo, 1.100 m n.m.
Další nálezy: LB 289; LF 8 Suyuque Nuevo; VS 8 dtto; Tom 158/2 dtto; JO 1152.01 Las Chacras.

Gymn. fischeri ssp. suyuquense F. Berger- summary:
It ought to differ from the type with the smaller appearance, more sharp ribs standing more close to each other, with direct to slightly curved outstanding spines, and with mostly the same coloured and littler flowers.

Gymnocalycium fischeri STO 409 AT Achiras


Gymnocalycium fischeri