ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD I. - GYMNOCALYCIUM

Gymnocalycium kroenleinii Kiesling, Rausch & Ferrari

KuaS 51 (12), 315 – 318, 2000

Popis, překlad z němčiny:
Tělo jednotlivé, ploše kulovité s krátkým řepovitým kořenem, světle šedozelené až zelené s nahnědle růžovým tónováním, až 6 cm v průměru, s 8 – 10 přímými žebry, rozdělenými příčnými zářezy do 7 mm dlouhých bradovitých hrbolců. Areoly kulaté, 3 – 4 mm v průměru, s bílou plstí.
Okrajové trny v (1) 3 – 4 párech a jeden směřující dolů, paprskovité až odstávající, až 17 mm dlouhé; všechny trny šídlovité a nepravidelně zprohýbané, hnědé až šedé s hnědou základnou.
Květy blízko temene, 3 cm dlouhé a široké, perikarpel kuželovitý, 7 mm dlouhý a 5 mm široký, květní lůžko zelené nebo růžové, se široce zaoblenými, bělavě růžovými šupinami, vnější okvětní lístky oválné, bělavě růžové s hnědozeleným středním proužkem, vnitřní okvětní lístky kopinatě oválné, růžové s tmavým středním proužkem nebo bělavě krémové s růžovou základnou, jícen růžový, nitky světle růžové, čnělka a laloky blizny (7) bílé.
Plod kulovitý, nahoře a dole poněkud zúžený, 12 mm v průměru, fialový nebo růžově šedý se světle růžovými šupinami, podélně praskající. Semeno hrncovité s velkým hilem, matně černé a pokryté odlupující se kutikulou, 1,2 – 1,4 mm dlouhé a 1,0 – 1,2 mm v průměru.
Domovina: Argentina, La Rioja, v horách Sierra de Malanzan.

Nálezci tohoto taxonu se nejprve domnívali, že se jedná o nějakou formu Gymn. intertextum. Až rostliny vykvetly a daly semena, rozhodli se jej popsat jako nový druh. Jde údajně o endemický druh podrodu Gymnocalycium (Ovatisemineum), vyskytující se osamoceně v pohoří Sierra de Malanzan, obklopeného písečnou pouští a touto přirozenou bariérou je tento taxon geograficky oddělen. Jeho odlišovacími znaky mají být růžové květy, u tohoto podrodu neobvyklé, a zakulacené plody, u jiných členů podrodu vřetenovité. Pojmenováno po Marcelu Kroenleinovi, řediteli Jardin Exotique Monaco.

Gymn. kroenleinii Kiesling, Rausch & Ferrari – summary:
The discoverers of this taxon had mentioned at first, that it had been some form of Gymn. intertextum. Only if the plants flowered and gave the seeds, they have decided to describe it like the new sort. It has been said that it is the endemic sort of the subgenus Gymnocalycium (Ovatisemineum) occuring isolatedly in the mountains Sierra de Malanzan surrounded by the sandy desert and this taxon is divided with this natural barrier. Its differentiate marks ought to be the pink flowers unusual in this subgenus and rounded fruits, on the other members spindle-shaped.
Named after Marcel Kroenlein, the director of the Jardin Exotique Monaco.

Gymnocalycium kroenleinii ssp. funettae Meregalli
Schuetziana 5(2014)1, p. 1-11.
Poddruh Gymnocalycium kroenleinii je charakterizován světle nažloutlými až skoro bělavými trny s odlišnými načervenalými základnami, často delšími a nepravidelně zakřivenými, propletenými, a květy které jsou tmavší, krémově růžové, se širšími vnějšími okvětními lístky, kratším a silnějším perikarpem, a kulatým nebo krátce oválným ovariem. Těla mají větší sklon k vytváření malých vícehlavých skupin.
Tělo jednotlivé, nebo mírně trsovité, tvořící malé skupinky s až 8 – 10 hlavami, jednotlivé hlavičky až 5 – 6 cm v průměru, krátce kulovité nebo častěji zploštělé, často částečně vnořené do půdy. Žebra 8 – 10, přímá, poněkud široká, s vystouplými polohranatými bradami, vyšší plošky brad více nebo méně ve střední délce mezi areolami, podélné zářezy široké, přímočaré; příčné zářezy skoro přes celé žebro, prohloubené na střední části, umístěné hned za areolou. Areoly kulaté, asi 8 mm od sebe vzdálené, s bělavými vlasy. Trny obvykle nepravidelně zakřivené, částečně propletené, úzké a ohebné, světle zbarvené, často téměř bělavé na většině délky, s velmi odlišnými tmavšími, červenohnědavými základnami, okrajové trny ve 3 – 4 párech, rozprostřené do stran nebo více odlišně ohnuté nahoru; střední trn 1, vzpřímený, okrajové a střední trny obvykle až 25 mm dlouhé. Květ nálevkovitý, až 5 cm dlouhý, perikarpel krátký, dlouhý jak široký nebo mírně příčný, asi 5 mm dlouhý a široký; receptakulum tmavě nazelenalé s narůžovělým nádechem; s několika růžovými polokulatými šupinami, tmavšími směrem k vrcholu; vnější okvětní lístky široce vejčité, krémově růžové s tmavším středním proužkem, vnitřní okvětní lístky špachtlovité, 4násobně delší než široké, vrchol kulatý, světle krémově růžové s nazelenalým středním proužkem, tmavší směrem k vrcholu na vnější straně, více jednotně krémové – růžové na vnitřní straně, s jemně tmavšími úzkými středními proužky; jícen širší, tmavě růžový až načervenalý; nitky světle růžové ve vrchní polovině, narůžovělé v základní polovině; prašníky žluté; čnělka bělavá, nažloutlá směrem k blizně. Plod krátce kulovitý, 10 – 12 mm v průměru, fialově zelený, sotva lesklý. Semeno typické podrodu Gymnocalycium, kulaté, asi 1,2 mm, s poměrně hustými kutikulárními buňkami.
Autor poddruh pojmenoval po Andrea Funetta. Domovina: pohoří severozápadně od Olta, nad 1300 m n.m., a je pravděpodobně rozšířené v tomto pohoří. Argentina, La Rioja, Sierra de Quintana, autor uvádí i GPS.
Obrázky a anglický popis najdete na www.schuetziana.org. Pozoruhodné je zbarvení patek trnů a jejich cibulkovité ztloustnutí.
The English description and pictures you can see on www.schuetziana.org. It is striking spines colouring on the base and thickinf of them like onion.

Gymnocalycium kroenleinii from seeds Piltz


Gymn. kroenleinii ssp funettae v přírodě


Gymnocal kroenleinii ssp funettae


Gymnocalycium kroenleinii ssp funettae na nalezišti


Gymnocalycium kroenleinii ssp funettae

Gymnocalycium lukasikii Halda & Kupčák

Acta Musei Richnoviensis 7 (2):72, 2000

Popis z Acta Musei Richnoviensis 9 (1), 2002:
Stonkem poněkud jemně připomíná Gymn. gibbosum, avšak s květy dlouhými, o průměru ca. 40 mm, bílé či růžové barvy. Stonek jednotlivý, nizoučký, stlačený, o průměru 35 – 60 mm; žebra tupá, většinou zvlněná; areola protáhlá; trny nepravidelně pavoukovité; květy ca. 60 mm dlouhé; semena drobná, tmavá, bradavičnatá. Kůlový kořen tenký, ca. 40 mm dlouhý a 5 mm tlustý; stonek jednotlivý, plochý, čedozelený, o průměru 35 – 60 mm; žebra tupá, víceméně zvlněná; areoly protáhlé; trny nepravidelně pavoukovité; květy štíhlé, ca. 60 mm dlouhé.
Domovina: Argentina, provincie san Luis, Sierra del Morro.
JPR 100/237 San José del Morro – Esquina, San Luis.
Velmi zvláští druh s šedozelenou epidermis a krémovými květy. Pojmenováno po Emilu Lukašíkovi k jeho 80. narozeninám. Neuhuber v rakouském Gymnocalycium 2007/1 převedl Gymn. lukašikii pod Gymn. taningaense: Gymn. taningaense Piltz var. lukasikii (J.J.Halda et Kupžák) Neuhuber. Nebudeme komentovat, že autor článku nedovede ani opsat jméno autora popisu, ani to, že jako autora nálezu uvádí Papsche, což není pro taxon podstatné. My budeme k této kombinaci citovat slova Neuhubera od jiného taxonu z jeho práce, abychom sami zaujali stanovisko k  jeho kombinaci: „Názor, který zde nebudeme následovat.“
Další nálezy: Tom 175/1 2,5 km před La Morena, Tom 176/1 před La Morena, Tom 177/1 před La Morena; JO 1166/1 La Morena, JO 1167/1 dtto, JO 1168/1 dtto; MT 07-082 La Morena.

Gymn. lukasikii Halda & Kupčák – summary:
Very special sort with graygreen epidermis and creamwhite flowers. Named after Emil Lukašík from Ostrava to his 80. birthday. Neuhuber in the Austrian Gymnocalycium 2007/1 overrowed Gymn. lukašikii under Gymn. taningaense: Gymn. taningaense Piltz var. lukašikii (J.J.Halda et Kupžák) Neuhuber. We will not comment that the author of the article can not write nor the name of the author of the original description, nor it that he mentioned like the author of the find Papsch what is not substantial for the taxon. We will use the words of Neuhuber from the other taxon from his work, to have our opinion to his combination: „The opinion, which we will not accept“.

Gymnocalycium lukašikii


Gymnocalycium lukasikii, foto Ch


Gymnocalycium lukasikii JPR

Gymn. lukasikii Halda et Kupčák ssp. emilii Halda & Milt
Acta Mus. Richnov. 13 (1), 2006
Stonek jednoduchý, kořen víceméně řepovitý; stonek do 80 mm v průměru, stlačeně diskovitý, zčásti ponořený, sivý až popelavý; bradavky do 5 mm délky naspodu do 10 mm šířky, hranaté a poněkud kýlnaté; bílá vlna v areole stářím šedne; 6 – 9 trnů, které jsou šídlovité a tuhé, hnědavé až tmavohnědé; květy do 100 mm průměru a 80 mm délky; vnitřní lístky okvětí v počtu ca 20 jsou do 15 mm šířky a 50 mm délky, bělavé se středovým světlehnědým pruhem, na vrcholu přišpičatělé; vnější lístky okvětí naspodu šupinovité, postupně se k vrcholu prodlužují, olivově zelené se světlým okrajem, 3 – 7 mm dlouhé a 4 – 6 mm široké; perikarp do 35 mm délky a o průměru do 15 mm svrchu olivově zelený; ovarium do 7 mm průměru a 30 mm délky; čnělka do 35 mm délky, vyčnívá nad prašníky asi o 5 mm; laloky blizny mléčně bílé; plod švestkovitý, hnědozelený nebo hnědofialový, do 30 mm délky a 18 mm průměru, lysý, otevírající se podélně 1 – 2 prasklinami; šupiny hnědě lemované, chrupavka bělavá; semeno obvejčité, naspodu uťaté, 1,3 mm dlouhé a 0,8 mm široké, testa žlutohnědá, mělce bradavičnatě síťovaná; hilum vmačklé.
STO 1596. Roste na travnatých plochách v kamenité písčito-hlinité půdě poblíž cesty ve směru Formento Ganadero – Las Aquadas, prov. San Luis. Místo je geograficky odděleno od typu Gymn lukašikii, který roste na jižních pastvinách Cerro del Moro, kde je v populaci poměrně málo jedinců (STO 1588). Variabilita taxonu v dané populaci je zcela nepatrná, potomstvo vypěstované ze semen je naprosto uniformní. Sbíral osobně Franz Strigl a velmi dobře si pamatuje naleziště. V jeho seznamu semen 2004 bylo nabízeno pod číslem 338.
Od ssp. lukasikii se liší hlavně velmi dlouhý, tlustým masitým květem, většími semeny, větším tělem o průměru nad 8 cm a červenohnědým otrněním.
Pojmenováno křestním jménem přítele Lukašíka z Ostravy, nejstaršího člena sdružení Gymnofil, zaslouženě čestného člena tohoto uskupení.
Hans Till a Helmut Amerhauser v rakouském Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 označují taxon za synonym Gymn. taningaense, o něco dále v téže publikaci pak naopak uvádějí novou kombinaci Gymn. taningaense ssp. taningaense var. lukasikii fa. emilii (Halda et Milt) Hans Till – ined. Prapodivné praktiky – pojištění na všechny strany. Jestliže taxon emilii by snad bylo po letech pozorování možné přiřadit skutečně ke Gymn. taningaense, pak u Gymn. lukasikii tomu tak není. Proto zde uvádím tuto kombinaci pouze pro kompletnost.

Gymn. lukasikii ssp. emilii Halda & Milt – summary:
Root more or less napiform; stem single, up 80 mm across, discoid, partly submerged; tubercles up 5 mm long and 10 mm across, angulose and more or less keeled, glaucous or cinerascent; white wool in areoles later grayish; 6 – 9 aciculate rigid spines, which are brownish to dark brown; white flowers to 100 mm across and 80 mm long; perianth-leaflets ca 20, up 15 mm wide and 50 mm long, with pale brown median strip; exterior leaflets scale-like, olive-green with paler margin; pericarp up 35 mm long and 15 mm across, olive green; ovary up 7 mm across, 30 mm long; fruit fusiform, brownish green or brownish violet up 30 mm long and 18 mm across, glabrous, scales brownish-marginated; cartilaginous margin whitish; seeds obovate, bottom truncate, 1,3 mm long, 0,8 mm across, testa brownish yellow, shallowly tuberculate reticulate; hilum immerged.
Named after Mr. Emil Lukašík from Ostrava, the eldest member of Czech Gymnofil.
STO 1596. It grows on the grassy flats in rocky sandy earth near the road frm Formento Ganadero to Las Aquadas in the province San Luis. The place is geographically divided from the type of Gymn. lukasikii, which grows on the south grassy plains Cerro del Moro, where there are only few specimens there (STO 1588). The variability in the population is very little, the seedlings are quite uniform. It has been collected personally by Franz Strigl and he has known the finding place very well. It was offered in his seedlist 2004 under the number 338.
It differs from ssp. lukasikii mainly with the very long, thick fleshy flowers, bigger seeds, with the bigger body more than 8 cm in diameter and with redbrown epidermis.
Hans Till and Helmut Amerhauser in the Austrian Gymnocalycium Sonderausgabe 2008:815-838 marked this taxon for a synonym of Gymn. taningaense, some further in the same work they mentioned new combination Gymn. taningaense ssp. taningaense var. lukasikii fa. emilii (Halda et Milt) Hans Till – ined. The insurance to all sides. If the taxon emilii would be maybe possible after the years of the observing rowed to Gymn. taningaense, then it is not the same with Gymn. lukasikii. Therefore I mention this combination here only for the completeness.

Gymnocalycium lukasikii emilii sto 1596


Gymnocalycium lukasikii emilii sto 1596

Gymnocalycium kuehhasii Neuhuber et Sperling

Gymnocalycium (Rakousko 21 (1) 2008:747 – 750

Tělo jednotlivé, stlačeně kulovité, neodnožující, až 40 mm vysoké, až 90 mm v průměru. Kůlovitý kořen krátký, nejčastěji ne silný, přisedlý. Epidermis v kultuře šedozelená až tmavě šedozelená, matná. Vrchol málo pohroužený, otrněný. Žebra – 12, přímo probíhající, směrem dolů se rozšiřující, hrboly vzájemně těsně postavené, opatřené silně vystupujícími kulatými bradami, žebra oddělená hlubokými, později zvlněnými podélnými zářezy. Areoly kulaté, vnořené, silně bíle vlnaté, asi 9 mm od sebe vzdálené.
Trny (3 -) 4 – 5 (- 7), slabé, někdy poněkud zploštělé, mírně odstávající nebo k tělu vodorovně přiléhající, světle rohové barvy, vrcholy čistě bílé, bez tmavé špičky, u základny tmavší, ve stáří černající bez šedivého nádechu. Střední trny chybí.
Květy vyrůstají z vrcholu, nepočetné, 65 – 70 mm dlouhé, 40 – 45 mm v průměru, bílé až špinavě bílé, zvonkovité, málo se otevírající. Vnější okvětní lístky bílé se světle růžovým nebo světle zeleným středním proužkem, dorsálně částečně široce světle šedozelené, na základně světle růžové, průměr 23,5 mm délky, 6,5 mm šířky, kopinaté. Vnitřní okvětní lístky bílé, 19 mm dlouhé, 5 mm široké, malokopinaté a zašpičatělé. Jícen květu se silnou osovou tkání, světle růžový až růžový, 15 mm vysoký, 9 mm v průměru. Dlouhá a malá nektarová komora se světle zelenou až bělavou základnou, směrem nahoru světle růžová až světle oranžová, až 8 mm vysoká, 2 – 3 mm v průměru. Nitky až 6,8 mm dlouhé, většinou světle žluté, 1 primární řada 4 mm dlouhá, jejíž prašníky uprostřed nebo bezprostředně pod ní přiléhají k blizně. Základna nitek světle zelená, od středu bílé, primární řada se zřetelným odstupem od 4 (- 6) sekundárních řad, které přiléhají k vnitřní stěně jícnu květu a které se naklánějí nejprve u horního konce jícnu květu silně ke středu a svými prašníky vytvářejí stříšku nad vrchní hranou blizny, aniž by se jí dotýkaly. Prašníky 1,3 mm dlouhé a 0,6 mm široké, žluté. Čnělka světle zelená, 11 mm dlouhá, 1,2 mm v průměru, silně prorůstající ovariem. Blizna světle žlutá, 2,5 mm vysoká, 9 – 11 bliznových laloků, vždy pod prašníky sekundárních řad. Ovarium bílé, 16,5 mm vysoké, 4 mm v průměru. Perikarpel 22 mm vysoký, 10 mm v průměru, silně kónický, tmavě zelený, jemně šedě ojíněný. Šupiny široce polokulaté, ne nebo jen naznačeně do stran zakřivené, světle zelené, světle růžově lemované.
Plod vysychající asi 23 mm dlouhý a až 12 mm v průměru, zelený až modrozelený, eliptický až vřetenovitý, svisle praskající, semena jsou vytlačována z plodu. Semeno 1,15 – 1,2 mm dlouhé, až 1,1 mm v průměru, u hilo-mikropylární oblasti přímé nebo i rozšířené, testa černá s větším silně zakulaceným povrchem, potažená mírně nahnědlou pokožkou, hilo-mikropylární oblast velká, široce kapkovitá, ostře ohraničená, prohloubená, hnědá.
Domovina: Argentina, provincie Cordoba, oblast u Villa Maria, 550 – 650 m n.m., vždy ve stínu křovin.
Pojmenováno po Franzi Kühhasovi. Autoři uvádějí v úvodu „new species…..with unclear affinity“ (=nový druh s nejasným příbuzenstvím).
Informace Tom: Biogeneze a geologie je velmi podobná u Gymn. kuehhasii, taningaense a lukašikii, lze je najít jen v okolí vulkánů, v Cordobě jen kolem Cerro Bola, lukašikii kolem Cerro Morro, Cerro del Rosario a na severu je vystřídá Gymn. carolinense v okolí Cerros Largos. Gymn. lukašikii ssp. emilii roste až paradoxně někdy více vzhledově podobné Gymn. taningaense severozápadně v San Luis v hlinité půdě občas se štěrkem. Gymn. taningaense i lukašukii včetně emilii kvetou ve stejnou dobu, ale Gymn. lukašikii má odlišný tvar plně otevřených květů od Gymn. taningaense. A Gymn. taningaense fuschilloi je vlastně varieta Gymn. lukašikii rostoucí na druhé straně pohoří Sierra Comenchigones zasahující do Sierra Las Peňas v Cordobě. Takže vidím Gymn. lukašikii jako samostatný druh ve skupině taningaense: Gymn. taningaense, Gymn. lukašikii, Gymn. lukašikii v. fuschilloi a taxon emilii ponechat jako subspecies Gymn. lukašikii jako přechod mezi taningaense a lukašikii.
Gymn. kuehhasii roste vždy na kameni, podobně jako skupina Gymn. ochoterenai (podrod Trichomosemineum – Gymn. kuehhasii tak taky vypadá), pod nimi pak rostou v trávě Gymn. affine nebo Gymn. robustum. Gymn. kuehhasii kvetou později v létě (Gymn. taningaense již mají plody). Samotný květ nevede ke snadné identifikaci druhu.

Gymn. kuehhasii Neuh. et Sperling ssp. corneuspinum Sperling et Strub
Schuetziana 10(2019)2
Má se lišit od typu olivově zeleným tělem, širšími žebry s více vzdálenými areolami, silnějšími rohově zbarvenými trny a středním trnem. Argentina, provincie Santiago del Estero, východně od Villa Ojo de Aqua.

Gymn. kuehhasii Neuh. et Sperling ssp. incurvatispinum Sperling et Strub
Schuetziana 10(2019)2
Má se lišit od typu tmavě šedozeleným tělem, užšími žebry a zvláštním uspořádáním a tvarem trnů. Argentina, provincie Cordoba, jihozápadně od San Francisco del Chaňar.

Gymnocalycium kuehhasii na nalezišti Tom 505, foto ing Tomáš Kulhánek

Gymn. kuehhasii Neuh. Et Sperling – summary: Information of Tom: The biogenesis and geology are very similar for Gymn. kuehhasii, taningaense and lukašikii, it is possible to find them only in the environs of the vulcans, in Cordoba only round Cerro Bola, lukašikii round Cerro Morro, Cerro del Rosario and in the north it is changed by Gymn. carolinense in the environs of Cerros Largos. Gymn. lukašikii ssp. emilii grows to paradoxially sometimes more similar to Gymn. taningaense in the northwest in San Luis in earthy soil occasionally with gravel. Gymn. taningaense and lukašikii and also emilii flower at the same time but Gymn. lukašikii has the different shape of the fully opened flower than Gymn. taningaense. And Gymn. taningaense fuschilloi is substantially the variety of Gymn. lukašikii which grows on the other side of the mountains Sierra Comenchigones encroaching into Sierra Las Peňas in Cordoba. So I see Gymn. lukašikii as the independent sort in the group of taningaense: Gymn. taningaense, Gymn. lukašikii, Gymn. lukašikii v. fuschilloi and to let the taxon emilii as the subspecies of Gymn. lukašikii like some intermediate form between taningaense and lukašikii.
Gymn. kuehhasii grows always on the rocks, similarly like the group of Gymn. ochoterenai (the subgenus of Trichomosemineum – Gymn. kuehhasii looks like this), Gymn. affine or Gymn. robustum grow under them in grass. Gymn. kuehhasii flowers later in the summer (Gymn. taningaense has already fruits). Only flower is not possible to use for easy identification of the sort.

Gymnocalycium miltii Halda, Kupčák, Lukašík & Sladkovský

Acta Musei Richnoviensis 9 (1), 2002

Popis:
Stonek jednotlivý, ca 9-žebrý, s víceméně řepovitým kořenem, stonek kulovitý s vrcholem zploštělým, 50 – 70 mm v průměru, zčásti v zemi, bradavky ca 5 mm dlouhé, naspodu 8 mm široké, hranaté a kýlnaté, zelené či žlutozelené. Areoly se šedivou vatou, trnů 4 – 7 šídlovitých, do 20 mm délky, rozložených, šedých, nepravidelně zprohýbaných.
Květy 30 – 40 mm v průměru, 50 – 60 mm dlouhé, vnitřní okvětní lístky v počtu ca 20, 8 – 11 mm široké a 20 – 25 mm dlouhé, mléčně bílé nebo navinule bleděrůžové, vně s bleděhnědým středním pruhem, vrchol mukronátní; vnější okvětní segmenty šupinovité, načervenalé, s okrajem bledým, 2 – 5 mm dlouhé a 2,5 – 4 mm široké. Perikarp ca 20 mm dlouhý, 4 mm tlustý, svrchu zelený či sivozelený, naspodu bělavý, vaječník ca 4 mm v průměru a 10 mm dlouhý. Čnělka ca 20 mm dlouhá, vystupující nad prašníky ca 5 mm, laloky blizny běložluté.
Plod do 20 mm délky a 8 mm v průměru, lysý, nasivělý, naspodu bledý, praskající 1 – 2 podélnými štěrbinami. Semeno 1 mm dlouhé a 0,9 mm tlusté, testa černohnědá, bradavičnatá, s hilem vystouplým.
Domovina: Argentina, provincie San Luis, Cebrado de los Condores, JPR 95/21.
Gymn. miltii se od fischeri liší na první pohled. Miltii má v době vegetace lesklou epidermis (fischerii matnou), trny jsou jehlovité, hnědé a hladké (fischeri šídlovité, šedé s hrubým povrchem) a květy se liší též - menší, kratší květní lůžko, krémová barva.

Gymnocalycium miltii


Gymnocalycium miltii


Gymnocalycium miltii JPR 95 219 cebrado de los condores


Gymnocalycium miltii řez květem


Gymnocalycium miltii JPR 95 219 cebrado de los condores