ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD I. - GYMNOCALYCIUM

Gymnocalycium poeschlii Neuhuber

Gymnocalycium (Rakousko) 12 (3), 1999

Tělo jednotlivé, ploché, 20 (30) mm vysoké a 80 – 140 mm v průměru nad povrchem půdy, kónicky přechází asi 57 mm pod povrchem substrátu v kůlovitý kořen délky 100 (- 250) mm, který se vzácně dělí a má četné vláknité vedlejší kořeny na konci kůlovitého kořene. Temeno lehce proláklé, většinou bez trnů. Epidermis matná, modrošedá; žebra plochá, většinou 8 – 12, svislá, v oblasti areol a hrbolů zvlněná, k základně se rychle rozšiřující, potom 20 – 28 mm široká, u starších rostlin se zdají žebra rozdělená v hrboly. Ploše zakulacené hrboly ještě u mladých jedinců rozděleny slabými příčnými rýhami, u velmi starých rostlin nejprve kolem temene hranaté, potom obyčejně oddělené hlubokými příčnými zářezy. Areoly u větších rostlin oválné, 2 mm dlouhé, 1 mm široké, jinak oblé, 13 – 15 mm od sebe vzdálené, lehce ponořené, zřídka s bílou areolovou vlnou, brzy lysé.
Trny 5 (- 7), ve 2 – 3 párech uspořádané, 7,5 – 13 mm dlouhé, okrouhlé, později také poněkud ploché, červenohnědé, někdy ke špici světlejší, nejspodnější 3 trny paprskovitě nebo také drápovitě k základně směřující, většinou k tělu přilehlé, nejspodnější trn není vždy nejdelší, nejhořejší nebo hořejší někdy chybějící páry kratší a nahoru do stran uspořádané; střední trny chybí.
Květy z areol blízko temene, světle šeříkově růžové, hedvábně lesklé, nálevkovité, 45 – 65 (- 80) mm dlouhé, 40 – 70 mm v průměru, jícen šeříkově růžový a karmínově červený, plně rozkvetlý se zpět ohnutými okvětními lístky. Doba květu spadá již do časného jara, kdy v oblasti nekvetou žádné rostliny této semenné skupiny. Vnější okvětní lístky kopinaté, často pilovité, 20 – 30 mm dlouhé, 6 – 8 mm široké, světle šeříkově růžové s jemným středním proužkem a tmavší základnou, také s olivovou špičkou. Vnitřní okvětní lístky špičatě kopinaté, často pilovité, světle šeříkově růžové s jemným středním proužkem a tmavší základnou, 16 – 23 mm dlouhé, 4 – 7 mm široké, 3 řady okvětních lístků nejsou neobvyklé. Květní trubka nálevkovitá, světle šeříkově růžová, 10 – 14 mm vysoká, 8 – 10 mm v průměru. Nektarová komora šeříkově růžová, 1 – 3 mm vysoká, 2,4 – 3 mm v průměru; převážně 5 řad nitek, bílých až šeříkově růžových, nejspodnější 6 mm dlouhé a většinou světlejší jak horní při 9,5 mm délky, které teprve od středu dolů jsou bílé až žluté, lehce nakloněné ke středu, nejhořejší řady stojící přímo. Prašníky žluté, 1,5 mm dlouhé, nejhořejší většinou přesahují bliznu, první až třetí řada ve výšce základny blizny. Čnělka světle růžová, 10 – 15 mm dlouhá, 2 mm v průměru, nikdy nestojící skrz do dutiny semeníku. Blizna žlutá, 4 – 9,5 mm dlouhá, 8 – 12 bliznových laloků, dutina semeníku velmi světle růžová nebo bílá, vždy nahoru vypouklá, 14 – 15 mm vysoká, 3 – 4 mm v průměru, podle pohlavního určení hustě vyplněná bílými základy semen nebo skoro prázdná. Perikarpel šedozelený až olivově zelený, občas lehce šedě ojíněný, 18 – 25 mm dlouhý, 8 mm v průměru s polokulatými až trojhrannými, vzácněji zašpičatělými šupinami se světlými nebo světle růžovými okraji.
Plod kyjovitý až vřetenovitý a 12 – 22 mm v průměru, svisle jednostranně nebo oboustranně se otevírající, s 500 – 700 semeny. Semena většinou 1,4 mm dlouhá, 1,25 mm v průměru, částečně nebo zcela pokrytá hnědým povlakem, pod ním černá. Hilum a mikropylární oblast úzká a krátce kapkovitá, silně proláklá, většinou černá, střed málo vypouklý.
Domovina: Argentina, provincie San Luis, od La Toma na Rio Quinto, 980 m n.m.

Gymnocalycium poeschlii

Tento taxon se má lišit od Gymn. berchtii větším tělem, dřívějším obdobím květu asi o 4 týdny, sklonem k pohlavně funkční odlišnosti květů jednotlivých rostlin, značně ohnutými okvětními lístky, konstantní světle šeříkově růžovou barvou květů, neobvyklou pro tento podrod, šeříkově růžovými nitkami, které nemusí být uspořádány na stěně květní trubky, růžově zbarvenou čnělkou nikdy nestojící skrz; rozdílným hilem semene, které je u Gymn. berchtii široce kapkovité, málo protáhlé a jehož střed je vypouklý; dále se tento taxon liší šedozeleným plodem. Popsáno po Josefu Pöschlovi z Welsu, Rakousko.
Gert Neuhuber připouští myšlenku, že existuje příbuznost s rostlinami z provincie Cordoba, a že přiřazení tohoto druhu k nějakému již známému druhu není momentálně možné. To však záleží na tom, jakým pohledem budeme tuto rostlinu pozorovat: zda okem kritického pozorovatele, nebo budeme hledat i menší rozdílné znaky. Taxon je každopádně blízce příbuzný Gymn. berchtii, ale zda oba taxony zaslouží pozici druhu, je velmi sporné. Kdo chce vidět rozdíly, vždy si je najde – a naopak – kdo je nebude chtít najít, nenajde je. Další otázkou je, co vlastně koluje v kultuře a v obchodě pod jménem Gymn. poeschlii. Pravé Gymn. berchtii var. poeschlii má sutečně modrošedou epidermis. Mimoto koluje řada dalších sběratelských či polních čísel pod tímto jménem, ale jde o rostliny sice blízce příbuzné, ale ne Gymn. poeschlii a poznáte je podle toho, že postrádají od mládí modrošedý či šedomodrý povlak epidermis. Někteří autoři se domnívali, že vlastně Gert Neuhuber popsal jako Gymn. poeschlii Piltzovo Gymn. lepidum nom. prov. P 192 pocházející právě z Cordoby, ale nejde o rostliny totožné.
Gymn. poeschlii roste na plochých územích na stanovišti, vyhýbá se svahovitým stanovištím. Šedomodrý povlak epidermis chrání rostliny před častými písečnými bouřemi a současně činí rostliny velmi půvabnými. Ve skleníku kvetou tyto rostliny velmi brzy a při poklesu teplot se nyvyvíjí pyl v dostatečné míře. Tomu tak není u rostlin pěstovaných v pařeništi, kdy u nás (Litovel) se stěhují rostliny ze zimního stanoviště až koncem března a teprve po této době začínají nasazovat na květy. Pak přichází období květů Gymn. poeschlii podstatně později. Semena pravého Gymn. poeschlii mají dost střídavou klíčivost, někdy nevyklíčí nic ani ze sta semen.
Autor popisu také zmiňuje stálost znaků květu, které jsou prý u „dobrých druhů“ konstantní. Zdůrazňuje tvar semeníku, tvar základny čnělky a zda čnělka je „skrz“ tuto základnu. Velikost květů je také prý konstantní. O tom posledním se dá pochybovat, tak jako u odstínů červené barvy tyčinek u okruhu Gymn. rhodantherum. Zda ty prvně jmenované znaky jsou konstantní a natolik směrodatné pro postavení taxonu, záleží jen na subjektivním názoru hodnotitele. To mi připomíná vyjádření Hanse Tilla k jistému taxonu, že poupata mají tvar „hlavy hadů“. Stačí se jen podívat do základní příručky o hadech a zjistíme, že základních tvarů hlav hadů je sedm! Každá jiná – a potom si vyberte.
Další nálezy: LB 306 La Toma; VS 164 Saladillo; GN 80/201 La Toma, GN 81/203 La Toma; JPR 99/232 Sierra del Morro; Tom 166/2 za Saladillo na Carolina; MT 07-123 La Petra Saladillo, MT 07-124 Saladillo, MT 07-126 Saladillo 6 km před koup., MT 07-128 Saladillo 1-2km sev., MT 07-130 Los Chaňares 2km v.

Gymn. morroense Tom Kulhánek nom. prov.
Nový taxon z tohoto příbuzenského okruhu. Skupina cestovatelů Jaroslav Procházka, Tomi Kulhánek, Lumír Král a Martin Tvrdík prozkomala podrobně provincii San Luis a výsledkem je řada polních čísel s označeními Gymn. spec modré, spec. malé modré, spec. velké modré, spec. modrozelené, atd. Zda pánové něco popíšou, ukáže čas. Další informace pod Gymn. morroense Kulhánek et al., které bylo mezitím popsáno.

Gymnocalycium morroense MT 07-078 mezi La Esquina a La Toma


Gymnocalycium morroense MT 07-105 La Toma Vieje

Gymn. sanluisense nom. prov. sensu Kulhánek
Taxon známý více jak deset let z různých seznamů polních čísel a nabídek semen. Franz Strigl také nabízel semena, šlo o formy Gymn. fischerii. Polní čísla VS uvádí VS 1 El Volcan Gymn. sanluisense, později popsáno také jako Gymn. fischerii.
Nyní ale přišel p. Tom Kulhánek s novými rostlinami s tímto jménem (Gymnofil 2007/2), které již daleko více připomínají habitem Gymn. poeschlii, a nemají tedy s původními rostlinami Gymn. sanluisense nic společného.

Gymn. poeschlii Neuh. – summary:
This taxon ought to differ from Gymn. berchtii with the bigger body, the time of the flowering ca. 4 weeks sooner, with the inclination to the sexual function difference of the flowers of single specimens, with the very curved flower leaves, with the constant light lila pink colour of the flowers not usual for this subgenus, lila pink filaments which need not arranged on the wall of the flower tube, pink coloured style never staying through; with the different hilum of the seed, which is on Gymn. berchtii broadly drop-shaped, little elongated and its middle is convex; then this taxon differs with the graygreen fruit.
Gert Neuhuber admissed the idea that some affinity exists with the plants from the province of Cordoba, and that the rowing of this sort to any even known sort is not possible for the time being. However, it depends on ot, with what sight we can see that plant: with the eye of the critic observer, or if we will find the different signs, even the little ones. This taxon is in any case related to Gymn. berchtii, however, if both taxons can have the position of the sorts, it is a question. Who wants to see the differences, he always finds them – and on the other hand – who will not want them, he will not find them. Another question is, what as a matter of fact goes round in the collections and in the shops under the name Gymn. poeschlii. The right Gymn. poeschlii has really the bluegray epidermis. Besides it goes round the row of the other collector or field numbers under this name, however, they are the plants close related, but no Gymn. poeschlii and you can differ them after not having the bluegray or grayblue coating of the epidermis from the youth. Some authors have meant that in the matter of fact Gert Neuhuber has described like Gymn. poeschlii Piltz´s Gymn. lepidum nom. prov. P 192 originated just from Cordoba, however, these plants are not the same.
Gymn. poeschlii grows on the flats in the finding place, it does not like slopes. The grayblue coating of the epidermis preserves the plants against the often sandy storms and it makes the plants very beautiful. The plants flower in the greenhouse very soon and during the fall of the temperature the pollen is not developing substantially. If we grow the plants in the hotbeds, it is better, when the plants are moved from the winter place only in the end of March in our county (Litovel) and only after this time the plants start to put the buds. Then the time of the flowers comes much later. The seeds of Gymn. poeschlii have rather intermittend sprouting, it is nothing sometimes from one hundred seeds.
The author of the description has also mentioned the stability of the flower marks, which are said to be constant on the „good sorts“. He accents the shape of the ovary, the shape of the base of the style and if the style is „through“ this base. The size of the flower is said to be also constant. We can doubt about the last note at least, so like about the shades of red colour of the anthers in the affinity of Gymn. rhodantherum. If the first mentioned marks are so constant and decisive for the taxon position, it depends only on the subjective opinion of the evaluater. It reminds to me the opinion of Hans Till for some taxon that the buds have the shape of the „snake heads“. It is possible only to see some basic handbook with snakes and we can find that there are seven basic shapes of the snake heads! Each is different – and then you can choose.

Gymn. morroense Tom Kulhánek nom. prov.
New taxon from this relationship. The group of the travellers Jaroslav Procházka, Lumír Král, Tom Kulhánek and Martin Tvrdík has researched detailedly the province San Luis and the result are the field numbers with the names as Gymn. spec. blue, spec. liitle blue, spec. big blue, spec. bluegreen, etc. If some of them will be described, time shows it.

Gymn. sanluisense nom. prov. sensu Kulhánek
The taxon known more than ten years from various lists of field numbers and seedlists. Franz Strigl has also offered seeds, they were the forms of Gymn. fischerii. The field numbers of VS mention VS 1 El Volcan described later as Gymn. fischerii.
However, Mr. Tom Kulhánek has come with new plants with this name (Gymnofil 2007/2) which resemble much more with their habitus Gymn. poeschlii, and then they have only little common with the original plants of Gymn. sanluisense.

Gymnocalycium poeschlii JPR 99 232


Gymnocalycium tzv. poeschlii STO 1590 Loma Alta


vlevo - gymn. poeschlii dolezalii, vpravo - gymn. poeschlii


vpředu - gymn. poeschlii, vzadu - gymn. berchtii

Gymnocalycium morroense Tomáš Kulhánek et al.

Gymnocalycium (Rakousko) 23, č. 3, 2010, str. 947 – 954.

A tak následuje popis (viz informace týkající se Gymn. morroense nom. prov. v článku o Gymn. poeschlii), když předtím vyšel článek Ludwiga Berchta (NL) v předcházejícím čísle Gymnocalycium (Rakousko) v čísle 2 téhož ročníku, asi jako ouvertoura, pojednávající o „modrých“ gymnokalyciích z provincie Sal Luis.
Tělo ploché, 50 – 80 mm v průměru a 20 – 30 mm vysoké, epidermis matná, tupě šedozelená až světle modrozelená, často se síťkovitým šedým povlakem. Kořen řepovitý, vypadající jako zásobní orgán, pouze dole šňůrovitě až vláknitě rozdělený, mnohdy již pod hypokotylem rozdělený do více větví.
Žebra (7 -) 8 – 10 (- 13), přímá, u mladších rostlin jsou plochá s přímými brázdami mezi nimi, velmi krátkými mělkými příčnými zářezy rozdělenými na malé zakulacené hrbolky, které pod areolami vybíhají do tupých brad. Starší rostliny mají tento hrbol větší se zřetelně vyrážející bradou se zakulaceným okrajem, mají také zvlněné zářezy mezi žebry. Šířka žeber je dole 12 – 21 mm, nahoře 5 – 8 (- 10) mm. Areoly zakulacené až eliptické, mladé s velmi krátkou bělavou plstí, později bez ní, vzájemně od sebe 12 – 15 (- 18) mm vzdálené.
Okrajové trny 5 – 7, slabé, zploštělé, rohově zbarvené, uprostřed nebo také na základně s nepatrným růžovým tónem, přímé nebo k tělu přilehlé, vzácně silně zakřivené, vrchní a spodní kratší, prostřední páry trnů nejdelší, u mladších rostlin pavoukovitě k hrbolům přitisklé nebo ve 2 – 3 párech, ze kterých horní pár trnů je nejslabší a nejkratší. Spodní nepřímý trn je dolů směřující, špičky trnů často slabě háčkovitě k tělu přiléhající, u starších rostlin jsou trny spíš přímé nebo také slabě k tělu ohnuté, až paprskovitě rozprostřené, světle rohově zbarvené, (5 -) 7 – 10 (- 15) mm dlouhé, střední trn chybí nebo zcela vzácně 1.
Květ oboupohlavní, (50 -) 55 – 75 (- 80) mm dlouhý a (45 -) 55 – 60 mm široký, nálevkovitý až široce nálevkovitý. Perikarpel středně široký nebo malý (15 -) 18 – 22 (- 27) mm dlouhý a (6 -) 8 – 10 mm široký, šedozelený – šedý (až zelený) a často modravě ojíněný, šupiny polokulaté, tupé nebo s tupou špicí, širokým bělavým okrajem, ve střední části šedé – světle hnědorůžové, v počtu (7 -) 8 – 10 (- 15). Vnější okvětní lístky kopisťovité, světle až sytě růžově šedé s nahnědle růžovým středním páskem, na okraji více bělavé, na základně více purpurové, pozvolna přecházející do šupin perikarpelu, 22 – 35 mm dlouhé a 4 – 7 mm široké.
Vnější okvětní lístky protáhle kopisťovité, zašpičatělé, u základny menší, světle až sytě růžové s tmavším středním páskem, na základně často sytě růžové až šeříkově zbarvené, 30 – 35 mm dlouhé a 4 – 6 (- 7) mm široké. Perikarpel stejně dlouhý jako okvětní lístky nebo trochu kratší (v poměru 1 : 1 nebo 2 : 3). Čnělka 12 – 14 mm dlouhá, bílá, na základně sytě růžová nebo růžová až bílá, neprorůstající do semeníku, blizna světle žlutá, 2 – 3,5 mm vysoká, 10 – 12 laloků blizny. Nitky ve třech řadách: první (spodní) řada má nejkratší nitky, přirostlé ke spodní části receptakula, druhá řada je přirostlá ke střední části receptakula a jejíž horní část nitek je přikloněná k blizně, třetí řada je přirostlá k horní části receptakula a délkou přesahuje bliznu, při otevřeném květu jsou tyto zcela odkryté. Nitky jsou bělavé, na základně někdy růžové až purpurové. Prašníky žluté, nektarium sytě růžové. Semeník obráceně kónický, 13 – 17 mm dlouhý a 4 – 7 mm široký, komora semeníku bílá až růžově zbarvená, receptakulum široce zvonkovité 7 – 9 (- 12) mm vysoké, tmavě růžové až mírně šeříkově růžové.
Plod elipsoidní až obráceně hruškovitý, někdy až soudkovitě kyjovitý na kratším stonku, dozrávající modrozelený nebo matně švestkově modrý (vzácně tmavě zelený), 21 – 29 (- 37) mm dlouhý a 11 – 17 )- 20) mm široký. Šupiny na plodu volně rozmístěné.
Semena zakulacená, čepicovitá, 1,2 – 1,4 mm dlouhá a 0,9 – 1,2 mm široká, s kožovitým roztřepeným světle hnědým povrchem (podrod Gymnocalycium). Hilo-mikropylární oblast vnořená, široce kapkovitá, ve střední části lehce konvexní.
Domovina: pohoří Sierra del Morro v provincii San Luis, Argentina, on něhož pochází i jméno taxonu), ale i další místa uvedená v článku.
Hlavním iniciátorem popisu je ing. Tomáš Kulhánek z Brna, nadějný gymnofil s velkou perspektivou. Autoři kromě místy až zbytečně příliš obsáhlého popisu uvádějí srovnávací tabulku s taxony Gymn. poeschlii, Gymn. nataliae a Gymn. berchtii. Některé znaky se dost prolínají a tak kdo chce Gymn. morroense ihned dobře pochopit, lze mu doporučit podrobné a bedlivé studium popisu v rakouském časopisu. Nedá se však pochybovat, že popis vyjde brzy i v plátku Gymnofil. Závěrem děkuje skupina autorů popisu spolupracovníkům v Česku za překlady, což mne dost udivuje vzhledem ke vzdělanosti autorů a jejich předpokládané jazykové soběstačnosti. Asi chtěli v popisu dosáhnout maximální dokonalosti, což se jim zřejmě podařilo. Popis je vybaven mnoha hezkými barevnými obrázky přírodních stanovišť taxonu, autorem jednoho snímku je dokonce i velmi známý ostravský cestovatel, organizátor, gymnofil, předseda ostravského klubu a dlouholetý redaktor světově proslulého Ostníku Lumír Král.
Jde o obohacení sbírek gymnofilů. Tak se snažte, chlapci, ať máme co sbírat a ať máme nové přírůstky – „novou krev“ ve sbírkách, jak říkal Emil Zavadil z Ostravy, např. když vydal roku 1973 nabídku semen dovezených z Holandska pod názvem „Nová krev pro Gymnofily“, seznam tehdy zcela nevídaný.
Další nálezy: Tom 211 severně od Los Membrillos San Luis; Tom 412 Los Vertientes San Luis; Tom 407 1,5 km za odbočkou R2 na Salado Chico San Luis; Tom 409 Cerros del Rosario jižně od Paso Grande San Luis; Tom 414 Cerro Guanaco del Morro San Luis; RER 432; Tom 198 17 km severně od La Toma San Luis; Tom 209 severozápadně od Caňada San Antonio Cerros del Rosario San Luis; Tom 179 La Esquina – Los Membrillos; Tom 173 La Toma Vieja San Luis; LB 326 Sierra del Morro.

Gymnocalycium sanluisense Neuhuber

Kaktus-Klub (Moskva, Rusko), No. 2-2018, str. 11 – 17.

Popis, překlad z angličtiny:
Tělo až 70 mm široké, 30 mm vysoké, stlačené až polokulovité, matně tmavozelené s dlouhým, silným řepovitým kořenem. Žebra 9 (- 10), zvlněnými podélnými zářezy rozdělená do kulatých hrbolů, které jsou oddělené silnými příčnými zářezy. Areoly kulaté, vystouplé, mladé areoly bíle vlnaté, brzy lysé. Trny 5, střední trny chybí, světle šedé až šedohnědé, základna bez zbarvení, většinou přímé, mírně odstávající od těla. Květy víceméně zvonkovité, z vrcholu, 60 – 75 mm vysoké, 55 – 65 mm široké, okrové, nažloutle bílé až bledě růžové, s bledě růžovým středním páskem. Vnější okvětní lístky 28 – 39 mm vysoké, 8 – 11 mm široké, kopinaté, špinavě světle růžové s hřbetním olivovým až šedozeleným středním páskem, vnitřní okvětní lístky 20 – 27 mm vysoké, 4,5 – 5 mm široké, světle růžové, jasnější směrem k vrcholu, kopinatě zašpičatělé. Vnitřek receptakula intenzivně růžový. Čnělka bílá až světle růžová, 10 – 14 mm dlouhá, prorůstající světle růžově zbarvenou základnu ovaria. Blizna žlutá, 8 – 12 laločná, 3,5 – 6 mm dlouhá. Bílé nitky jsou zřetelně nakloněny ke středu, později rozprostřené při plném otevření květu přímo na stěně. Prašníky žluté, primární prašníky u základny blizny, další vždy na úrovni prvních prašníků. Bliznu přesahují přečnívající prašníky. Ovarium (18 -) 26 mm vysoké, 5 – 7 mm široké, vnitřní stěna ovaria vždy světle růžová. Nektarová komora růžová. Perikarpel (17 -)22 – 28 mm vysoký, olivový až tmavě zelený, světle šedě až bledě modře ojíněný, pokrytý zřetelně polokulatými šupinami jejichž rohy jsou zahnuté dolů. Plod 18 – 28 mm vysoký, kuželovitý a ojíněný jako perikarp. Semena černá, většinou potažená, 1,1 – 1,3 mm dlouhá, 1,1 – 1,2 mm široká. Hilo-mikropylární region velký, kulatý až velmi široce kapkovitý. Semenná skupina subgenus Gymnocalycium (Demaio et al. 2011).
Rozšíření: Argentina, provincie San Luis, na severu Sierra de San Luis od Las Chacras na severu až na západní bok Peňon Colorado a na jih u prostoru La Carolina, nejvýchodnější výskyt je v Sierra San Felipe v kamenitých travnatých porostech.
Gymnocalycium sanluisense se má lišit dle autora popisu od Gymnocalycium fischeri menším, plošším, neojíněným tělem, menším počtem žeber a trnů, absenci středního trnu a morfologií květu. Od Gymnocalycium sutterianum se má lišit plošším tělem, jemnějšími, ne silnými trny, morfologií květu, HMR semen je větší, kulaté až velmi široce kapkovité oproti Gymnocalycium sutterianum, u něhož je HMR malé, oválné a široké. Má se lišit od Gymnocalycium morroense větším, plochým až polokulatým tělem, hrubšími hrbolci na výrazných žebrech a znaky květu.
Poznámka IKM: I přes uváděné rozdíly nepovažuji popis za užitečný. Pokud budete mít v pařeništi či ve skleníku více rostlin Gymnocalycium sutterianum – fischeri – morroense a sanluisense, vsaďte se, že je od sebe nerozeznáte. Autor popisu uvádí rozdílnost v zařazení těchto taxonů do skupin, což mi není vůbec jasné. Jde jen o jednu skupinu – kedlubnianum.
Nedovedu si představit, kdybych tuto rostlinu popsal já a př. Halda. To už by se v Rakousku konaly manévry.

Gymn. morroense LB 326