|
|
ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD I. - GYMNOCALYCIUM
Gymnocalycium kieslingii Ferrari
Cactus and Succulent Journal (US) 244 – 246, 1985
Popis, překlad z angličtiny:
Hlavní kořen řepovitý, tělo kulovité, v temeni zploštělé, šedozelené, na základně kuželovité, 60 – 90 mm v průměru a 20 mm vysoké, 12 nízkých žeber (9 – 13) s 5 – 6 hrboly 7 – 8 mm vysokými a 14 – 18 mm širokými, oddělenými úplně nebo částečně příčnou rýhou, s bradatými výčnělky ve spodní polovině. Areoly na vrcholu tuberkulí, více méně okrouhlé, v mládí asi 3 mm široké, s bohatou vlnou ve stáří mizející.
Trny 5 – 7 (- 9), zploštělé, všechny vyrůstají ze středu, mírně stočené k tělu, 5 – 8 mm dlouhé, bělavé, na základně růžové.
Květ zvonkovitě nálevkovitý, 55 – 65 mm dlouhý a 50 – 60 mm v průměru. Perikarpel kuželovitý, 25 – 30 mm dlouhý, 7 – 12 mm široký, světle zelený s 15 – 17 bělavými nebo růžovými šupinami s asi 5 mm v průměru. Receptakulum kuželovité, 15 mm dlouhé, 12 – 17 mm v průměru s asi 6 šupinami širšími než u perikarpelu, přecházející v periantu. Vnitřek může být růžový až karmínově červený. Periant bílý, na širších částech s nádechem do zelena, 25 – 30 petálů, zevně nejširší, lopatkovité, 20 mm dlouhé a 7 mm široké, uvnitř kopinaté, 11 mm dlouhé a 4 mm široké. Tyčinky ve třech sériích, vnější kolem okraje receptakula v jedné řadě asi 10 mm dlouhé, vnitřní tvoří jednoduchou dozadu stočenou řadu 8 mm dlouhou, nitky a prašníky krémově žluté. Čnělka cylindrická, asi 10 mm dlouhá a 1,5 – 2 mm v průměru, zelená s růžovou základnou končí bliznou se 7 žlutými laloky 3 mm dlouhými. Ovarium nálevkovité, 15 – 17 mm dlouhé, 3 – 5 mm v průměru.
Plod vřetenovitý, na základně zúžený, asi 35 mm dlouihý a 10 mm v průměru se zbytkem okvětí. Semena nálevkovitě kulatá s bradavkovitým povrchem, kutikula částečně vrásčitá, netuhá, hnědá, hilum široce reraboidní, někdy pohroužené.
Domovina: Argentina, La Rioja, department Arauco, Cuesta de la Cebila, El Alto.
Gymnocalycium kieslingii P 383
Gymnocalycium kieslingii Gymn. kieslingii fa. alboareolatum Ferrari bylo mylně popsáno pod Gymn. kieslingii. Semena patří do podrodu Microsemineum, sectio Mazanensia. Viz tam pod Gymn. alboareolatum..
Domovina: Argentina, La Rioja, department Sanagasta, blízko Villa Sanagasta.
Další nálezy: STO 20 11 km sev. Sanagasta, STO 180 El Huaco, STO 19 Sanagasta; Sl 29a Pinchas; A 91/II/10 Huaco; KH 342 El Huaco; JO 869.01 Villa Sanagasta.
Gymn. kieslingii subsp. castaneum (Ferrari) Slaba se liší od typu chybějícími bradavčitými výčnělky, tělo je tmavě zelenočervené, areoly širší a velmi vlnaté, trny silnější tmavé na základně.
Domovina: Argentina, La Rioja, department Sanagasta, několik km severně od Villa Sanagasta.
Dr. Rudolf Slaba v časopise Kaktusy 2012/2 překombinoval formu na poddruh.
Tento taxon je nejvíce podobný Gymn. schroederianum, od kterého se liší nekuželovitým, ale spíš polokulovitým tělem s vyšším počtem žeber a delšími a silnějšími trny.
Také prý připomíná Gymn. leptanthum, které v době popisu tohoto taxonu ještě nebylo sbíráno. Gymn. leptanthum má mít dlouhou štíhlou trubku a Spegazzini uvedl jako naleziště Cosquin v provincii Cordoba, kde se takové rostliny zatím nenašly. Dnes víme, že podobné rostliny Gymn. leptanthum s takovými květy byly nalezeny v provincii Santa Fe a popsány jako Gymn. erolesii. Viz poznámky u Gymn. leptanthum.
Druh je pojmenován po dr. Roberto Kieslingovi z Argentiny.
Další nálezy: STO 863 Agua Blanca, STO 25 Anillaco, STO 19, STO 175 Anjullon, STO 179 Sierra Velasco, STO 176 San Pedro; LB 1293 Las Penas, LB 1295 Pinchas, LB 1299 Las Peňas, LB 1298 El Huaco; VS 57 El Huaco, VS 50 Anillaco, VS 56 Las Peňas; LF 25 Anillaco; P 220 La Rioja; JS 163 El Huaco; BKS 93/51 El Huaco – Aqua Blanca, BKS 93/52 dtto, BKS 93/57 Anillaco; HV 620 Cuesta de Huaco; JO 1125.01 El Huaco, JO 865.02 Santa Cruz, JO 867.01 Anjullon, JO 868.01 El Huaco, JO 869.05 v Sanagasta; Tom 133/1 El Huaco; MT 07-237 Anillaco.
Gymn. kieslingii australis nom. prov.
novinka, P 379, roste společně s Gymn. intertextum.
Gymnocalycium kieslingii australis P 379 Gymn. kieslingii ferrari ssp. frankianum (Rausch, H.Till et Amerhauser) Slaba
Kaktusy XLVIII (2012)/2
(Basionym: Gymn. kieslingii Rausch, H.Till et Amerhauser)
(Gymnocalycium (Rakousko) 20 (3), 2007)
Tělo stlačeně kulovité s mírně pohrouženým temenem, tmavě šedozelené až tmavě modrozelené; silně rozdvojený kořenový systém. Žebra 9 – 11 (13), přímo probíhající, mírně vyvýšená a silně hranatá, v období stagnace tělo zcela ploché.
Trny 5 – 7, paprskovitě uspořádané, přilehlé k tělu, štětinovitě jemné, nestejně dlouhé (2,5 – 5 mm), špinavě bílé, časem šednoucí na základně.
Květy vyrůstají v blízkosti temene, štíhlé, poupata špičatá; květ 50 – 55 mm dlouhý, při plném otevření 40 – 45 mm v průměru, plné otevření hned při prvním rozevření, s plus minus tmavým magentově růžovým jícnem. Semeník tvaru malé nálevky, o něco kratší než okvětní lístky při zavřeném květu. Okvětní lístky na základně 2 – 3 mm široké, směrem nahoru se rozšiřující na 5 – 6 mm, nejčastěji tmavě zelené s několika světle lemovanými šupinami, které se pozvolna prodlužují do vnějších okvětních lístků. Tyto špičatě kopisťovité, 13 – 16 mm dlouhé, až 5 mm široké, s nazelenale bílou, většinou tmavší špicí. Vnitřní okvětní lístky, většinou jenom poloviční délky vnějších lístků, bílé, často zakrývají svojí délkou tmavý jícen. Tyčinky tenké, bílé, s tmavší základnou. Primární tyčinky přilehlé ku čnělce a uzavírají tak nektarovou komoru. Zbývající tyčinky uspořádány se zřetelným meziprostorem na vnitřní stěně trubky, čnělku široce přečnívající. Čnělka tenká, nazelenale bílá s malou nazelenalou bliznou.
Plod krátce vřetenovitý, podélně se otevírající. Semena kulatá, asi 1,5 mm v průměru, pouze s nepatrnými stopami povlaku.
Domovina: Argentina, Santiago del Estero, Sierra de Guasayan.
Taxon objevil na odlehlém stanovišti v provincii Santiago del Estero Walter Rausch a pojmenoval jej na počest Dipl. Ing. Dr. Gerharda Franka z Vídně, avšak nepopsal jej.
Rostliny se sporadicky vyskytují ve sbírkách a tělem silně připomínají taxon gaponii. Zatím však nelze tento taxon posuzovat pro krátké zkušenosti. Je však nepochybné, že postavení na úrovni druhu neobstojí.
Gymn. kieslingii ssp. frankianum – the comment:
The taxon has been found at the isolated finding place in the province of Santiago del Estero by Walter Rausch and he has named it to the merit of Dipl. Ing. Dr. Gerhard Frank from Wien, however, he has not described it.
The plants are already in the collections and they very resemble with their bodies the taxon gaponii. However, it is not possible to judge this taxon for the time being for the sake of little experience. It is not doubtful that sort level is not possible to hold.
Gymn. kieslingii Ferrari – summary:
This taxon is most similar to Gymn. schroederianum, from which it differs with not coniform but half-globular body with the higher number of the ribs and with the longer and stronger spines.
It has been said it is similar to Gymn. leptanthum, which has not been collected in the time of the description yet. Gymn. leptanthum ought to have the slender tube and Spegazzini had mentioned like the finding place Cosquin in the province Cordoba, where the plants like this have not been found till that time. We know today that the plants similar to Gymn. leptanthum with the flowers like this have been found in the province Santa Fe and described like Gymn. erolesii. See the notes at Gymn. leptanthum.
Named after dr. Roberto Kiesling from Argentina.
Gymn. kieslingii fa. alboareolatum Ferrari – it has been wrongly described like a form of Gymn. kieslingii. Seeds belong to the subgenus of Microsemineum, sectio of Mazanensia. See there Gymn. alboareolatum.
Gymn. kieslingii ssp. castaneum (Ferrari) Slaba – it differs from the type that it has not mammilla-shaped protrusions, the body is dark greenred, areoles more broad and very wooly, spines stronger and darker at the base. Dr. Rudolf Slaba overcombined the form to the subspecies in the journal Kaktusy 2012/2.
Gymnocalycium carolinense (Neuh.) Neuh.
Gymnocalycium (Rakousko) 18 (4), 2005
Basionym: Gymn. andreae (Böd.) Backbg. subsp. carolinense Neuhuber
Gymnocalycium (Rakousko) 7 (3), 1994
Popis, překlad z němčiny:
Tělo jednotlivé, zploštěle kulovité, ze země čnějící část až 12 mm vysoká a 20 mm v průměru, v kultuře až 35 mm vysoká a 58 mm v průměru, s dlouhým kůlovitým kořenem a silně rozvětvenými sacími kořeny, staré rostliny někdy odnožující; temeno proláklé a občas s trny. Pokožka modrozelená, matná, žebra plochá, většinou (9 -) 11 (- 12), svislá, k základně ploše vybíhající, ploché hrboly od sebe odděleny mělkým zářezem a kolem areoly poněkud rozšířené; areoly okrouhlé a 3 mm v průměru, až oválné a 3 x 5 mm u hustěji otrněných jedinců, nasedající, od sebe až 10 mm vzdálené, se žlutavě bílou vlnou, později bílé, v kultuře nikdy neolysalé.
Trny okrouhlé, zřídka zploštělé a šídlovité, zahnuté se sklonem k vytváření háčků, 7 – 9 okrajových trnů, z toho jeden dolů a ten někdy kratší, 10 (- 15) mm dlouhé, světle hnědé, špičky trnů se jeví světlejší, drsné, trny přiléhající k tělu, zřídka odstávající, na stranu a dolů směřující, občas 2 drobné trny směřující nahoru a jen 6 mm dlouhé, u starých rostlin 1 – 2 pravé střední trny (v přírodě pozorovány jen vzácně), po jednom nahoru a dolů od těla odstávající, 10 – 13 mm dlouhé.
Květy zmladých areol blízko temene, krátce nálevkovité, 24 – 35 mm dlouhé, 30 – 45 mm v průměru, bílé, občas světle růžové, nasládle vonící, otvírají se v kultuře již dopoledne. Perikarpel krátký, kónický, 4 – 6 mm dlouhý, 7 – 9 mm v průměru, tmavozelený, hedvábně matný, s malým počtem zakulacených, bělavě až světle růžově lemovaných šupin. Vnější okvětní lístky kopisťovité, až 19 mm dlouhé a 5 – 8 mm široké, bílé až růžové se širokým, zeleným středním proužkem. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, 15 – 16 mm dlouhé, 2 – 4 mm široké, bílé s nažloutlou špičkou až světle růžové s tmavším středním proužkem. Poměrně málo tyčinek, rozdělených v receptakulu, seskupených kolem blizny, nepřiléhajících ke čnělce, nitky bílé, tenké, rovné, 7 – 8 mm dlouhé, prašníky světle žluté, oválné, 0,7 x 0,4 mm; čnělka bílá, 10 – 13 mm dlouhá, 1 mm v průměru, blizna krémově bílá, 5 – 6 mm dlouhá, drápovitá, se 7 – 8 bliznovými laloky, přesahující většinou nejhořejší prašníky. Nektarová komora bíložlutá až jemně růžová, 0,3 mm dlouhá, 1,9 mm v průměru, málo uzavřená nebo neuzavřená, dutina semeníku urnovitá, s bílou stěnou, 2 – 4 mm dlouhá, 3 – 5 mm v průměru.
Plod hruškovitý, 13 – 16 mm vysoký, 6 – 13 mm v průměru, tmavozelený, ve zralosti olivově zelený, na 1 – 2 místech se podélně otevírající. Semena většinou 1,3 mm dlouhá a 1,1 mm v průměru. Testa matná, černá, málo hrbolovitá, často pokrytá světle hnědou kutikulou. Hilová a mikropylární oblast velká, skoro okrouhlá, sotva proláklá.
Domovina: Argentina, provincie San Luis, v jižní části Sierra de San Luis, v nadmořské výšce 1.400 – 1.700 m.
Gymn. carolinense našli Hans Till a Gert Neuhuber koncem dubna 1988, tedy v jihoamerickém podzimu, u obce Carolina, což je bývalá zlatokopecká osada, nyní takřka bez nějakého dění. Rostliny našli díky dobytkem nakrátko spasené trávě v sychravém počasí. Populace se vyskytuje v okruhu 20 km a Gymn. carolinense kvetou ještě před Gymn. bruchii. Jedinci, kteří se vyskytují na otevřených pláních a jsou tak vystaveni nepřízni počasí, jsou hustěji otrnění. V kultuře rostou semenáčky prvním rokem dost obtížně, deformují, a teprve v dalších letech je jejich růst uspokojivý.
Autor nejprve popsal taxon jako subspecies Gymn. andreae, po několika letech pozorování rozdílů jej povýšil na samostatný druh.
Další nálezy: LB 1399 Intihuasi; GN 104/260 Piedras Blancas, GN 273/ 878 Ct. Pajoso; Tom 172/2 San Salvador; JO 783.02 Carolina, JO 784.02 Carolina-San Salvador, JO 1163/2 San Salvador; MT 07-117 Intihusi Cerros Largos, MT 07-119 San Salvador.
Gymn. carolinense ssp. fedjukinii Gapon et Neuhuber
Gymnocalycium, Rakousko 25 (4) 2012: 1047-1058.
Má se lišit větším stonkem, obvykle více okrajových trnů (9-11), které jsou více nebo méně přímé, silnější a bledší v barvě, květem (až 40 mm vysoký, až 50 mm v průměru) a větším ovariem.
Květy podobné typovému poddruhu, nálevkovité, 40 mm vysoké a 35 – 50 mm v průměru, široce se otevírající, bílé až bledě růžové s bledě růžovým až růžovým středním páskem. Vnější okvětní lístky kopinaté až kopisťovité, poněkud zašpičatělé,slonovinově bílé až bílé, se zelenohnědým středním páskem; vnitřní okvětní lístky bílé až bledě růžové, často s bledě růžovou špičkou. Jícen květu bílý. Blizna bílá až nažloutlá, její laloky dosahují výšky nejvyšších prašníků. Komora ovaria 4 – 6 mm vysoká.
Plod + - kulatý, 13 – 17 mm dlouhý a 10 – 14 mm v průměru, namodrale až tmavě zeleně zbarvený. Semena stejná jako u typu, hilo-mikropylární oblast oválná.
Domovina: Argentina, provincie Córdoba, východní předhůří Sierra de Comechingones, na cestě z Lutti do Merlo, 1450 – 1700 m n.m.
Pojmenováno na počest Fedjukina Nicholase (1960 – 2011), ruského kaktusáře, znalce rodu Gymnocalycium a člena ruské pracovní skupiny „Gymnorus“.
Gymnocalycium carolinense ssp fedjukinii kořen, foto dr Gert Neuhuber
Gymnocalycium andreae EO 7129 doprovodný druh foto dr Gert Neuhuber
Gymnocalycium carolinense ssp fedjukinii EO 7131 foto dr Gert Neuhuber
Gymnocalycium carolinense ssp fedjukinii EO 7133 foto dr Gert Neuhuber Gymn. carolinense ssp. ludwigii Neuh.
Gymnocalycium, Rakousko 2012 (1), str. 1007-1012.
Má se lišit od typu druhu většinou jednotlivým stonkem, který dosahuje v přírodě až 20 mm v průměru, v kultuře pak 45 – 60 mm, počtem okrajových trnů 11 (-14) které jsou přitisklé a směřující k základně, a malou hilo-mikropylární oblastí.
Naleziště: Argentina, San Luis, Sierra de Portezuelo, 1032 m n.m.
Gymn. carolinense ssp. ludwigii var. eltrebolense Neuh.
Gymnocalycium, Rakousko, 2012 (1), str. 1007-1012.
Má se lišit od ssp. ludwigii menším stonkem, který i v kultuře nepřesahuje 20 mm v průměru a trny početnějšími, světlejšími s tmavohnědými špičkami.
Naleziště, Argentina, San Luis, mezi La Punilla a Villa del Carmen, 990 m n.m.
Gymn. carolinense (Neuh.) Neuh. – summary:
Gymn. carolinense was found by Hans Till and Gert Neuhuber at the end of April 1988, then in the southamerican Autumn, at the village Carolina what is the former goldminers colony, now nearly without any events. The discoverers have found the little plants only thanks to shortly grazed grass by cattle in the damp and cold weather. The population occurs in the area of 20 km and Gymn. carolinense flower even before Gymn. bruchii. The specimens which occur on the open plains and they are jeopardized of the disfavour of the weather, are more densely spined. Seedlings grow in the culture in the first year bad, they make deformations, only in the following years their growth is satisfactory.
Gymnocalycium carolinense GN
Gymnocalycium carolinense
Gymnocalycium carolinense střední trny - central spines Gymnocalycium berchtii Neuhuber
Gymnocalycium (Rakousko) 3, 1997
Tělo jednotlivé, ploché až diskovité, až 20 mm vysoké a 40 – 60 mm v průměru, kořeny kůlovité 30 – 50 mm dlouhé, mnohdy rozvětvené, sací kořeny většinou ve spodní části. Temeno mírně proláklé. Epidermis matná, černošedá anž černohnědá, ojíněná, při silném UV osvícení šedofialová. Žebra plochá, 7 – 9, skoro rovná, směrem k základně se rychle rozšiřující a posléze 17 – 20 mm široká, sotva zřetelné hrboly, většinou jen v horní polovině, pak oblé a oddělené naznačenými příčnými zářezy. Areoly oválné, až 3 mm dlouhé a 2 mm široké, 9 (- 12) mm od sebe vzdálené, přisedlé, bíle až žlutavě vlnaté, sotva olysající.
Trny rovné, zřídka lehce ohnuté, 3 (- 5), jeden pár směřující do stran a hlavně lehce k základně, další trn směrem dolů, při pěti trnech oba nejvrchnější většinou uspořádány nahoru do stran, tenké, 7 – 10 mm dlouhé, většinou přilehlé k tělu, tmavě hnědé až černé, směrem ke špičce červenohnědé nebo světlejší, sotva šedivějící, střední trny chybí.
Květy z oblasti temene, nálevkovité, 53 – 79 mm dlouhé, 43 – 60 mm v průměru, podle stáří květu světle růžové až špinavě bílé s růžově hnědým jícnem. Vnější okvětní lístky kopinaté, bílé s jemným růžovým středním proužkem, na vnější straně se světle zeleným až světle růžovým středem a někdy šedozelenou špičkou, základna světle růžová, až 38 mm dlouhá, na nejširším místě 9 mm široké, na základně 4 mm široké. Vnitřní okvětní lístky kopinaté až lichoběžníkové, často mírně roztřepené, perleťově zabarvené, v dolní části také světle zelené, jemné střední růžové pásky, základna růžová, až 25 mm dlouhé, na nejširším místě 7,5 mm široké, na základně 2 mm široké. Lůžko okvětí světle růžové, k základně tmavnoucí, až 11,9 mm vysoké, až 11,7 mm v průměru. Nektarová komora oranžově růžová, 1,8 – 2,4 mm vysoká, 3,5 – 3,8 mm v průměru. Nitky světle žluté, 8 – 11 mm dlouhé, 1 až 2 řady na základně, krátké, přiléhající ke čnělce, další 3 až 4 řady rozložené na stěně receptakula a většinou teprve až na jejím horním konci ke středu se přiklánějicí. Prašníky žluté, 1,5 mm dlouhé, 0,6 mm široké, z 90% skloněné dovnitř, svírající bliznu, nedotýkající se jí až po několika dnech kvetení a tvořící široký kruh. Čnělka na základně světle zelená, směrem k blizně bělající, 12,9 mm dlouhá, 2 mm v průměru, blizna žlutá, 5 mm dlouhá, 7 – 9 bliznových laloků, stojící ve středu. Ovarium bílé až světle růžové, 16 – 19 mm vysoké, 5 mm v průměru s 3 – 8 dlouhým naznačeným ale nevyvinutým přívěskem ovaria. Semeník tmavě zelený, šedě až modře ojíněný, 18 – 29 mm dlouhý a 9 mm v průměru, na základně 4,5 mm v průměru. Šupiny polokulaté, světle hnědé až světle růžové se šedozeleným nebo šedomodrým středem, mnohé růžově zašpičatělé, 2,5 – 3,5 mm vysoké a 4 – 6 mm široké. Šupiny se prodlužují a přechází ve vnější okvětní lístky a jsou většinou zelené až modrozelené se světle růžovými nebo světle hnědými okraji, tuhé, někdy mírně směrem ven ohnuté.
Plod krátce kyjovitý, zřetelně šedozelený, ve zralosti většinou modrý, 21 (- 42) mm dlouhý a 9,5 (- 20) mm v průměru, podélně praskající. Velikost plodu a také i velikost blizny je závislá na determinaci květu – sklonu k samčí nebo samičí stavbě. Zbytky květu na uschlém plodu 20 – 24 mm dlouhé. Semeno 1,1 – 1,3 mm dlouhé, 1,2 – 1,4 mm v průměru, s ulpívající hnědou kutikulou, pod tím černé, mikropylární oblast hila většinou lehce kapkovitá, trochu proláklá, střed vyvýšený, černá.
Domovina: Argentina, provincie San Luis, Los Chaňares, 670 m n.m.
Pojmenováno po Ludwigu Berchtovi z Holandska, dlouholetém znalci gymnokalycií a horlivém spolupracovníkovi rakouských kaktusářů, v neposlední řadě obchodníkovi se semeny. Rostliny rostou na nalezišti ne nepříliš chráněných travnatých územích, proto i v kultuře nebudou mít rády příliš stíněné stanoviště. Semenáčky rostou zpočátku poměrně pomalu, avšak hned od mládí patří k ozdobě každé sbírky.
Další nálezy: JS 153 Chaňares; LB 1383 San Luis, LB 320; VS 161 Chaňares; JO 787.01 Los Chaňares, JO 1140.01 Los Chaňares, JO 1139/1 Los Chaňares; STO 406, STO 409; FF 98 Chaňares; Tom 147/1 Los Chaňares, Tom 148/1 Los Chaňares; MT 07-150 Los Chaňares, MT 07-152 Los Duraznitos. Řada dalších polních čísel s názvy Gymn. berchtii se týká taxonů nataliae, lukašikii emilii aj.
Gymnocalycium berchtii G. Neuhuber var. nataliae (G. Neuhuber) I. Milt
Cactaceae etc. 3/2015, str. 116, 2015
Basionym: Gymnocalycium nataliae G. Neuhuber
Gymnocalycium (Rakousko) 18 (3), 2005
Tělo jednotlivé, neodnožující, polokulovité, 25 mm vysoké a 35 mm v průměru. Řepovitý kořen až 60 mm dlouhý, nerozvětvený. Temeno nepatrně zapuštěné. Epidermis tmavě zelená až černohnědá, často silně šedě ojíněná. Žebra plochá, 9 – 12, přímá. Hrboly oblé, ploché, oddělené mělkými příčnými zářezy. Areoly kulaté, 2 mm v průměru, asi 6,5 mm od sebe vzdálené, většinou posazené na povrchu nebo slabě zapuštěné, s bílou vlnou, která se neztrácí.
Trny většinou 7 (- 9), přímé, jehlovité, tenké, tesně k tělu přiléhající, světle hnědé až červenohnědé. k základně tmavší. Nejvrchnější pár vodorovný nebo lehce nahoru odstávající, druhý pár s delšími trny 4,5 – 8,5 mm dlouhými, do stran směřující, 3 spodní trny 2,5 – 5,5 mm dlouhé nebo kratší, všechny tři silně přiléhající a dolů směřující, nešednoucí.
Květy vyrůstají z temene, 58 – 75 mm dlouhé a 44 – 54 mm v průměru, bílé až růžové, většinou zvonkovité, méně nebo více nepříjemně zapáchající. Vnější okvětní lístky bílé s úzkým světle růžovým středním proužkem a zelenou špičkou na vnější straně, kopinaté, 30 – 35 mm dlouhé a až 9 mm široké na nejširším místě. Vnitřní okvětní lístky bílé s úzkým světle růžovým středním proužkem nebo světle růžově zašpičatělé, kopinaté až úzce kopinaté, 20 – 24 mm dlouhé a až 8 mm široké. Receptakulum růžově zbarvené, nahoře světle růžové, až 13 mm vysoké a 3 – 10 mm v průměru, nektarová komora růžová s bílou základnou, 2,5 – 3 mm vysoká a 3 – 4 mm v průměru. Nitky tyčinek bílé až žluté, primární řada uzavírá nektarovou komoru a je 4 mm dlouhá, na základně růžová, většinou 5 sekundárních řad 5 – 6 mm dlouhých, k okvětí přiléhající. Prašníky bílé až světle žluté, 1,1 mm dlouhé a 0,7 mm silné. Pylová zrna žlutá. Čnělka bílá až světle zelená, 12 – 15 mm dlouhá a 1,5 – 2 mm v průměru, někdy rýhovaná, neprorůstající, základna vždy přímá, bílá a silnostěnná. Blizna žlutá, 2,5 – 3 mm vysoká, s 9 – 12 laloky, její základna většinou na úrovni třetí sekundární řady prašníků. Semeník bílý, protáhle nálevkovitý nebo úzce podlouhlý, 20 – 25 mm dlouhý a 3,5 – 5,5 mm v průměru. Perikarpel klínovitý, většinou světle zelený, hedvábně lesklý, někdy mírně šedě ojíněný, 20 – 35 mm vysoký a 8 – 10 mm v průměru. Šupiny perikarpu světle růžové, spíš četné, polokulaté, někdy s nevýraznými špicemi.
Plod světle šedozelený nebo olivový, kyjovitý, 25 – 38 mm dlouhý a 12 – 14 mm v průměru, kolmo stojící. Semeno 1,2 – 1,3 mm dlouhé a 1,2 mm v průměru, k hilu (hilová a mikropylární oblast) zúžené. Testa černá s hrbolkovitým povrchem téměř celá pokrytá suchým, hladkým, hnědým, kožovitým povlakem, hilum ponořené, drobné, kulaté až široce kapkovitého tvaru.
Domovina: Argentina, provincie San Luis, severně od obce Villa de Praga, 890 m n.m.
Pojmenováno po Natalii Šelkunové z Moskvy, aktivně činné v ruské kaktusářské a gymnofilské organizaci.
Taxon se má lišit od Gymn. berchtii menší velikostí těla, více žebry, areoly s jemnými trníky uspořádanými výhradně paprskovitě, květy mají kratší čnělku s více bliznovými laloky, a dlouze kyjovitými plody. Roste tak jako Gymn. lukasikii na travnatých pampách bez křovin. Strigl rozšiřoval semena tohoto taxonu pod označením STO 526 „Gymn. berchti“ nebo „Gymn. berchtianum“ bei Estation Formento Grande. Již u malých semenáčků bylo zřejmé, že jde o něco zcela jiného. Franz Strigl považuje stále Gymn. nataliae za synonym Gymn. berchtii. Zde je také zřejmé, když chce někdo mít rozdíly v taxonech, není to problém. Kdo hledá – najde.
Další nálezy: MT 07-095 San Isidoro.
Gymnocalycium berchtii var nataliae sto 526
Gymnocalycium berchtii var nataliae sto 526 Gymn. berchtii Neuh. – summary:
Named after Ludwig Bercht from Holland, long-years knower of gymnocalyciums, the ardent collaborator of the Austrian cactophils, and also bussinesman with seeds. The plants grow on the finding place on not too much preserved grassy plains, therefore even in the culture they will not love too shadowed places. Seedlings grow at first rather slowly, however, even from the youth they belong to the adornments of each collection.
Some field numbers with this name are now known as the taxa nataliae, lukašikii emilii, etc.
Gymn. berchtii G. Neuhuber var. nataliae (G. Neuhuber) I. Milt – summary:
Named after Mrs. Natalia Shelkunova from Moscow, who is working for the Russian cactus and gymnophil organization.
The taxon ought to differ from Gymn. berchtii with the smaller size of the body, bigger number of the ribs, areoles with the slight tiny spines arranged only radiating, the flowers have shorter style with more stigma lobes, and with the long cudgel-like fruits. It grows like Gymn. lukasikii on grassy pampas without bush. Strigl had sold the seeds of this taxon under the mark STO 526 „Gymn. berchti“ or „Gymn. berchtianum“ bei Estation Formento Grande. Even on the young seedlings it had been evident that they are something quite different. Franz Strigl still holds Gymn. nataliae as the synonym of Gymn. berchtii. It is also evident here if somebody wants to have the differences in taxa, it is no problem. Who looks for – he finds.
Gymnocalycium berchtii vs 161 |
