ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD I. - GYMNOCALYCIUM

Gymnocalycium neuhuberi Till & W. Till

Gymnocalycium (Rakousko) 2 (5), 1992.

Popis, překlad z němčiny:
Tělo jednotlivé, zploštěle kulovité, až 48 mm vysoké, 70 mm v průměru, většinou s otrněným, málo proláklým temenem. Kořen rozvětvený. Epidermis šedozelená, nelesklá, jemně zrnitá. Žeber 9 – 12, od sebe oddělených vlnitými podélnými rýhami a hlubokými, příčnými zářezy rozdělena v pětihranné, někdy také v bradavčité hrboly s malou tupou bradou, hrboly na základně rostliny zploštělé a potom často širší než vyšší (15 – 20 mm široké). Areoly okrouhlé až oválné, asi 6 – 7 mm v průměru, poněkud prohloubené, 15 – 20 mm od sebe vzdálené, lysé, jen areoly na temeni s krátkou vlnatou plstí.
Trny šídlovité, tuhé, většinou na základně ztloustlé, paprskovitě postavené, přímé nebo lehce zahnuté; většinou 9 okrajových trnů, spodní jsou 15 – 20 mm dlouhé, horní 2 páry kratší, 11 – 12 mm dlouhé, u starých rostlin na nejhornějším okraji areoly často ještě 1 – 3 štětinaté drobné trny. U mladých rostlin 1 střední trn, u starých 4, postavené do kříže a poněkud delší než okrajové trny. Všechny trny většinou žluté se stejně zbarvenou základnou, příležitostně ale také tmavší (oranžové až hnědé). Při vyrašení poupěte na horním okraji areoly jsou trny stlačeny dolů a stojí pak nepravidelně.
Květy vyrůstající z mladých areol blízko temene, krátce nálevkovité, 27 – 36 mm dlouhé, 26 – 34 mm v průměru, někdy i větší, barvy lila (světle šeříkové), otvírají se v kultuře teprve odpoledne. Perikarpel krátký a slabě kónický, 6 – 7 mm dlouhý, 9 – 10 mm v průměru, světle zelený, lesklý, posázený nečetnými široce zaoblenými až slabě zašpičatělými, světle lemovanými šupinami a nahnědlou špičkou; šupiny se nahoru prodlužují a přecházejí ve vnější okvětní lístky. Vnější okvětní lístky kopisťovité až přímočaře kopinaté, až 21 mm dlouhé, 6 mm široké, barvy lila s poměrně širokým, zeleným středním proužkem. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, dovnitř se postupně stávají menšími (z 20 mm délky a 5 mm šířky ubývají na 13 mm délky a 4 mm šířky), barvy lila s tmavším středním proužkem. Nejspodnější 2 řady tyčinek přiléhají ke čnělce, ostatní jsou uspořádané na stěně trubky, spodní přímé, nejhornější dovnitř zahnuté. Nitky tenké, bílé, 5 – 6 mm dlouhé. Prašníky okrouhlé, asi 0,8 mm v průměru, pyl světle žlutý. Čnělka štíhlá, bílá, 12 – 14 mm dlouhá, 1,5 mm v průměru; blizna drápovitá, s 9 krémově bílými, štíhlými, 3 – 4 mm dlouhými bliznovými laloky, nejhornější přesahují tyčinky. Nektarová komora 3,5 mm široká, 1 – 2 mm vysoká, uzavřená nitkami nejvnitřnějších tyčinek. Dutina semeníku ve tvaru urny, asi 5 x 5 mm, s bílou stěnou, hustě vyplněná bílými semennými poutky.
Plod vejčitý, 15 – 18 mm vysoký, 10 – 12 mm v průměru, tmavozelený, s ulpívajícími zbytky květu, na 1 – 2 místech po délce se otevírající. Semeno hrnkovité, s málo vyvýšenými buňkami testy a velkou, plochou, skoro kulatou hilovou a mikropylární oblastí, černé, 1,2 mm vysoké a asi 1 mm v průměru, skoro pokryté suchou pokožkou, která se dá lehce oddělit.
Domovina: Argentina, provincie San Luis, na jihu Sierra de San Luis v nadmořské výšce 1.300 m.
Gymn. neuhuberi patří k nejkrásnějším objevům rakouských kaktusářů a je težké jej s zaměnit s jiným taxonem tohoto rodu. Nejblíže mu snad stojí v příbuznosti Gymn. fischeri v. suyuquense. Hans Till uvádí příbuznost s rostlinami s provincie San Luis, ve kterých prof. Kiesling poznal dlouho nezvěstné Gymn. stuckertii, ono nešťastné stuckertii, které zase jiní autoři staví ke Gymn. pungens, tedy do širšího okruhu Gymn. schickendantzii. Gymn. neuhuberi roste v oblastech nad hranicí buše, je tedy chráněno většinou trsy trávy. První objevené naleziště bylo omezeno rozlohou 3 x 2 km, zda se podaří objevit další místa výskytu, ukáže čas. Na nalezišti prý bývají mrazy až -15°C.
Další nálezy: LB 289 (Ludwig Bercht) Villa de la Quebrada; STO 541 Hipolito San Luis, STO 543 Ruta 3 San Luis, STO 1591 Suyuque Nuevo; GN 77 (Gert Neuhuber) Ruta 3 San Luis; VS 7 Suyuque Nuevo (Vladimír Šorma); LF 10 (Ladislav Fischer) Suyuque Nuevo; JO 779.02 (Josef Odehnal) Suyuque Nuevo, JO778.01 dtto, JO 1150/3 dtto; Tom 158/3 Suyuque Nuevo.

Gymn. neuhuberi Till & W. Till – summary:
The description = the translation from German
Gymn. neuhuberi belongs to the most beautiful finds of the Austrian cactophils and it is very hard to change it with any taxon of this genus. Mayby it is closest related Gymn. fischeri var. suyuquense. Hans Till has mentioned the affinity with the plants from the province San Luis, in which prof. Kiesling had known very long time unknown Gymn. stuckertii, this unlucky stuckertii, which is rowed by the other authors to Gymn. pungens, then to the broad relationship of Gymn. schickendantzii. Gymn. neuhuberi grows in the areas without the bush occurence, then it is preserved with grass. The first finding place has been limited with the area 3 x 2 km. If it will be possible to find some another place, it will be clear by a time.

Gymnocalycium neuhuberi


Gymnocalycium neuhuberi GN 77

Gymnocalycium kulhanekii Papsch

Schuetziana 2016/2, str. 4-13

Má se lišit od Gymnocalycium pinali menším tělem, silnějším otrněním a kratšími, skoro beztrubkovými intenzivně fialově zbarvenými květy s okvětními lístky uspořádanými ve více řadách.
Tělo: kulovité, (5)-6-8-(10) v průměru, matně šedozelené, mladé rostliny zřetelně světleji zelené, na nalezišti neodnožující.
Kořen: krátce kůlovitý, s vybíhajícími vláknitými kořínky.
Žebra: (7)-9-10-(11), semenáčky vždy 7, přímá, na základně široká, tupá, zaoblená. Hrboly vystupující, mezi nimi krátký zářez.
Areoly: kulaté, zpočátku s bílou plstí, později olysalé.
Okrajové trny: (6)-7-9, typicky po jednom páru do stran 15 – 18 mm dlouhé, 2 delší (16-22 mm) doleva a doprava do stran z areoly nahoru zahnuté a jeden vždy kratší (15 mm) přímo dolů směřující. Někdy se vyskytují ještě až 2 další slabší okrajové trny na horní straně areoly.
Střední trny: 1 – 2, přímo odstávající, 12 – 15 mm dlouhé.
Všechny trny: paprskovité, k tělu nepřilehající, nepříliš tuhé, někdy na špici nepravidelně zahnuté, mladé jednobarevně bílé až nažloutle bílé, později zřetelně červenohnědé, patky zesílené, takže barva otrnění činí rostlinu výrazně barevnou.
Květy: velmi početné z mladých areol, krátce nálevkovité až obráceně kuželkovité, až 40 mm dlouhé, při plném otevření až 35 mm v průměru, sytě růžově zbarvené; na receptakulu pouze jednotlivé polokulaté šupiny se světlými okraji, které přecházejí do tmavě olivovězelených okvětních lístků, krátce kopistovitých. Vnější okvětní lístky krátce kopistovité, 20 x 9 mm, se širokými tmavými středními proužky, vnitřní okvětní lístky 5,6 x 20 mm, téměř vždy ve více řadách uspořádané, takže mnohdy vypadají jako plné. Ovarium asi 4 x 5 mm, zakulacené až lehce obráceně kuželkovité, úzké, 1 – 1,5 mm hluboké, nejčastěji jemně růžové nektarium, rozložení tyčinek je nezřetelně ve dvou řadách, ze kterých je jen několik primárních tyčinek nakloněných ke čnělce, ostatní jsou rozprostřené po celé trubce, všechny bílé s jemně růžovou základnou. Prašníky kulovité, 0,5 – 0,6 mm v průměru, žluté. Laloky blizny 8, až 5 mm dlouhé, bílé.
Plod: kulovitý až oválný, 1 – 1,2 cm v průměru, nejprve světle zelený, později olivově zeleně zbarvený, ve zralosti podélně praskající.
Semena: podrod Gymnocalycium, 1 – 1,2 mm v průměru, černá, se zavalitým kutikulárním povlakem.
Naleziště: provincie Córdoba, dept. Punilla, Capilla del Monte, Cerro Uritorco, v části Quebrada del Viento, 1400 – 1450 m n.m., na úzce ohraničeném území, na mírných skalnatých svazích pokrytými oblázky v lučním porostu.

Gymnocalycium erinaceum Lambert

Succulenta 64 – 66, 1985

Popis, překlad z latiny:
Tělo jednotlivé, zploštěle kulovité až kulovité, až 50 mm vysoké a až 55 mm v průměru. Temeno vmáčknuté, poněkud plstnaté, pokryté mladými trny. Kořen řepovitý. Žeber 12, rovných, rozdělených v bradovité hrbolce; v polovině těla 12 – 14 mm široká, příčné rýhy jsou rovné a krátké. Areoly jsou kulaté nebo oválné, 3 mm široké, 3 – 4 mm dlouhé, zpočátku bíle plstnaté, později holé a jsou asi 7 – 8 mm od sebe vzdálené.
Okrajové trny 7 – 9, přímé, pektinátní a zpravidla paprskovité, ve třech až čtyřech párech, tenké, jehlovité, v průřezu kulaté, zpočátku tmavě hnědé, později bělavé s hnědou špicí a s tmavě červenou nebo černou základnou, 6 – 8 mm dlouhé. Střední trny 1 – 2, rovněž tené, kulaté, vzpřímené, zbarvené stejně jako okrajové, až 1 cm dlouhé.
Květy z mladých areol, 55 mm dlouhé, 48 mm v průměru, nálevkovité. Perikarpel hladký a krátky, asi 13 mm dlouhý a 7 mm v průměru, modrý, málo ojíněný, pokrytý nečetnými polokulatými šupinami, které jsou asi 3,5 mm široké, 2 mm dlouhé, bělavé, s růžovými špičkami, které se zvětšují a přecházejí ve vnější okvětní lístky. Vnější okvětní lístky kopisťovité, málo zašpičatělé, 27 mm dlouhé, 7 mm široké, žlutavé až šedobílé, s tmavými skvrnami, až růžové na špičkách, ve střední části na zadní straně slabě zelené. Střední lístky kopinaté, bílé, úzce šedě zbarvené na vrcholu, až 25 mm dlouhé, 7 mm široké, vnitřní kopinaté, bílé, kratší. Receptakulum uvnitř karmínové. Tyčinky: primární nitky vyrůstají kolem čnělky, sekundární jsou po celé výšce receptakula, zahnuté ke středu, nejvyšší tyčinky převyšují bliznu, jsou bělavé, na základně světle růžové. Prašníky žluté. Čnělka s bliznou je asi 17 mm dlouhá, bliznových laloků 11, bílých.
Plod kuželovitý, namodrale ojíněný, pokrytý nečetnými šupinami, které jsou bělavě lemovány a jsou asi 16 mm dlouhé a asi 13 mm široké. Semeno asi 1,3 mm dlouhé, 1 mm široké, testa s hojnými bradavkami, černá, se světle hnědým arilem, který je velmi silný, hilum hruškovité až kulaté, rovné, téměř černé.
Domovina: Argentina, provincie Cordoba, Sauce Punco, Sierra de Tulumba ve výšce 1.050 m n.m.
Autor popisu Jacques Lambert z Belgie dal tomuto taxonu jméno erinaceum, což znamená podobné ježkovi, původně rostliny byly rozšiřovány pod jeho číslem JL 40. Na nalezišti roste mírně chráněné keři ve společnosti Gymn. calochlorum. Jde o velmi charakteristické rostliny, které podle otrnění lze jen sotva zaměnit s jiným taxonem. Ve sbírkách je dobře zastoupeno, jde o vděčné gymnokalycium, které zůstává dlouhodobě malou rostlinou.
Další nálezy: STO 352 Rio Pinto, STO 354 Palo Cortado, STO 391 Ongamira, STO 3 Pinto Palo, STO 390 Ongamira, STO 1561 Museo Fader; WP 108/143 Canada de Rio Pinto, WP 105/139 sev. Ischilin; LB 1146 Sauce Punco; BKN 93C SW of Las Talas, BKN 88A N of Inti huasi; Tom 018/1 za La Toma, Tom 019/1 Cerro Colorado; JO 1018/01 15 km za La Toma, JO 1019/1 Cerro Colorado; MT 07-206 Museo Fernando Fader, MT 07-217 Aqua Rodeo.

Gymn. erinaceum var. paucisquamosum Piltz
Piltz 1994, P 400.
Další nálezy: MT 07-204 Los Coquitos

Gymn. erinaceum Lambert – summary:
The description = the translation from Latin.
The author of the description Jacques Lambert from Belgium has given to this taxon the name erinaceum, what means similar to a hedgehog, the plants had been originally distributed under his number JL 40. It grows at the finding place slightly preserved with bush, common with Gymn. calochlorum. They are very characteristic plants, which it is hardly possible to change with another taxon after its spination. It is well in number in the collections, it is very grateful gymnocalycium, which is only small for a long time.

Gymnocalycium erinaceum Inti huasi, foto Ch


Gymnocalycium erinaceum

Gymnocalycium deeszianum Dölz

Kakteenkunde 54 – 55, 1943

Popis, překlad z němčiny:
Tělo zploštělé, kulovité, při průměru 6,5 cm výška 4,5 cm, matně sytě zelené, při rašení na temeni lesklé a olivově zelené; temeno bez trnů, s trochou vlny mezi mladými hrbolci. Žeber 7 – 8, směrem dolů širokých a zploštělých. Areoly oválné, asi 1,5 cm od sebe vzdálené, se špinavě bílou, zpočátku hojnější, pak téměř mizející plstí.
Trnů obecně 7, všechny okrajové, jeden směřující dolů, po dvou šikmo dolů, další pár šikmo nahoru, všechny až na poněkud kratší horní pár až 2,5 cm dlouhé, špinavě bledě žluté až bělavé, dole více méně nahnědlé, někdy s načernalými místy, drsné a dost pevné, dole až 2/3 mm silné, ale stále poněkud ohebné, špičaté a bodající, více nebo méně ohnuté a zkroucené, následkem toho často nepravidelně postavené, ve stáří více či méně k tělu přilehlé, v mládí více odstávající, trny sousedních areol se částečně překřižují a jsou do sebe zapleteny. Z horních párů trnů chybí někdy jeden nebo oba; někdy se vyvinou na horním konci areol starších rostlin ještě osmý a devátý kratší slabší trn. Podle pana Andreaeho se někdy vyvine i střední trn, který je stejně silný jako trny okrajové.
Květy z areol blízko temene, 4 – 5 cm dlouhé a v průměru; semeník při průměru 6 – 7 mm bývá 8 – 9 mm dlouhý, světle zelený; dutina semeníku s 3,5 – 4 mm délkou a šířkou je téměř kvadratická; šupiny polokulaté, bělavé, směrem ke středům nažloutlé nebo nahnědlé; vnější okvětní lístky bílé, u základny lehce růžové, vně s šedohnědým středním proužkem, na vnitřní straně celkem jemný šeříkově růžový proužek; vnitřní okvětní lístky bíle smetanové, vybíhající více či méně do špice, zejména nejvnitřnější, které jsou daleko menší než ostatní a více nepravidelně zoubkované; květní kalich uvnitř růžový, vně světle nahnědle červený; pestík středně silný, bílý, 1,8 cm dlouhý, včetně blizny; bliznových laloků 8, žlutavě bílých; dosahují horní prašníky; nitky bílé, prašníky žluté.
Semeno podlouhlé, čepičkovité, asi 1,2 mm dlouhé, 0,8 mm široké, matně černé se zapuštěným pupkem.
Domovina neznámá.
Wilhel Andreae našel tyto rostliny před druhou světovou válkou u Franze De Laeta v Contichu v Belgii v zásilce importů označených jako Gymn. sigelianum. Dr. Schütz navštívil pana Andreaeho v Německu roku 1968 a získal od něho několik semenáčků, které pak v Brně dále pěstoval ve své sbírce. Dr. Schütz uvádí ve své Monografii, že semena jsou podobná semenům Gymn. paraguayense nebo Gymn. megalothelos a z toho vyvozuje předpoklad výskytu někde z argentinské provincie Missiones. Dnes se jen můžeme domnívat, zda šlo tehdy o zásilku importů nesprávně označenou jako Gymn. sigelianum, nebo zda W. Andreae tyto rostliny vybral ze zásilky Gymn. sigelianum. Gymn. deeszianum prý potřebuje bezpodmínečně kyselý substrát, takže je daleko choulostivější než ostatní gymnokalycia. Zda se někde ve sbírkách vyskytuje potomstvo výpěstků dr. Schütze, není známo.
Hans Till v rakouském Gymnocalycium 16 (1) 2003 označuje Gymn. deeszianum jako pouze silněji otrněnou formu Gymn. sigelianum, tedy u obrázků 16 a 17 píše: „Gymn. capillense v. sigelianum fa. deeszianum“, ale závěrem staví Gymn. deeszianum do synonymie k Gymn. capillense var. sigelianum.

Gymn. deeszianum Dölz – summary:
Wilhelm Andreae found these plants before WW II at Franz De Laet in Contich in Belgium in the consignment of the imported plants marked like Gymn. sigelianum. Dr. Schütz visited Wilhelm Andreae in Germany in 1968 and has got from him several seedlings, which he has grown then in his collection in Brno. Dr. Schütz had mentioned in his Monography that the seeds are very similar to the seeds of Gymn. paraguayense or Gymn. megalothelos and he has deduced from it the presupposed finding place somewhere in the argentinian province Misiones. We can only suppose today if it had been the consignment of the imported plants at that time wrongly named Gymn. sigelianum or if Wilhelm Andreae had chosen these plants from the consignment of Gymn. sigelianum. It has been said that Gymn. deeszianum needs unconditionally acid soil, then it is much more delicate than the other gymnocalyciums. If the offsprings of the Schütz´s plants occure somewhere in the collections now, we do not know.
Hans Till in the Austrian Gymnocalycium 16 (1) 2003 marked Gymn. deeszianum like only the more strongly spined form of Gymn. sigelianum, so he has written at the pictures No. 16 and 17: „Gymn. capillense v. sigelianum fa. deeszianum“ but at the end he has recognized Gymn. deeszianum like the synonym of Gymn. capillense var. sigelianum.