ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD I. - GYMNOCALYCIUM

Gymnocalycium taningaense Piltz

KuaS č. 2, str. 22, 1990

Popis, překlad z němčiny:
Tělo jednotlivé (nebo ve stáří odnožující), ploše kulovité, 4,5 až 6 cm v průměru, 2,5 cm vysoké, v kultuře až 4 cm, hedvábně matné, olovnatě až břidlicově šedé, s vláknitými kořeny, temeno lehce proláklé; 9 – 11 plochých žeber, ve střední části těla rostliny až 12 mm širokých, pod areolou nad příčnou rýhou slabě hrbolaté; areoly oblé, trochu pohroužené, 2 – 3 mm v průměru, bíle plstnaté, 5 – 7 mm od sebe vzdálené.
Trnů 7 – 11, z toho příležitostně 1 – 2 centrálně uspořádané, tyto až 11 mm dlouhé, směřující dolů, červenohnědé, šedohnědé až šedé, u nového růstu a u základny tmavší, jehlovitě slabé; radiální směřující do stran a dolů od středu areoly, odstávající v tupém úhlu od těla, rovné až lehce zahnuté, 3 – 8 mm dlouhé, červenohnědé až šedé, u základny tmavší, rovněž jehlovitě slabé.
Květy 4,0 – 5,5 cm dlouhé, 3,0 – 4,5 cm široké, štíhle pohárovité; perikarpel 1,4 až 2 cm dlouhý, 4 – 7 mm široký, olivový až tmavozelený, ojíněný, šupiny až 4 mm široké a až 3 mm dlouhé, polokulaté s malou špičkou nebo lopatkovité, olivově zelené, špinavě bíle lemované; receptakulum až 11 mm dlouhé, dole 6 – 8 mm, nahoře 11 – 14 mm široké, vnitřní stěna zelenavě bílá, nad nektarovou komorou také mnohdy načervenalá; přechodné lístky 7 – 22 mm dlouhé, až 5 mm široké, nahnědle zelené, hedvábně se lesknoucí, špinavě bíle lemované; vnější okvětní lístky 15 – 22 mm dlouhé, 5 mm široké, tupě kopinaté, bílé se slabě nahnědlým středním proužkem vně i uvnitř; vnitřní okvětní lístky až 20 mm dlouhé, až 3 mm široké, špičatě kopinaté, bílé, na základně slabě žluté; nitky až 1 cm dlouhé, zelenavě žluté, přikloněné ke čnělce, prašníky žluté, oblé, 0,5 – 1 mm dlouhé. Čnělka bledě zelená, nahoře skoro bílá, 10 – 12 mm dlouhá, většinou 8 laloků blizny až 4 mm dlouhých, bílých až žlutých, naktarová komora asi 2 mm vysoká, trubkovitá, bledě růžová.
Plod 15 – 30 mm dlouhý, vejčitý až kyjovitý, modrozelený, ojíněný, při dozrávání jednou až třikrát podélně praskající, s ulpívajícím zbytkem květu. Semena asi 1,2 – 1,4 mm dlouhá, 1,0 – 1,2 mm široká, testa matně černá, hrbolatá, odlupující se kutikula pak místy ukazuje světle hnědý povrch, hilum – mikropylární část ve tvaru kráteru, propadlý, oválný, mnohdy jednostranně zašpičatělý.
Domovina: Argentina, provincie Cordoba, U Taninga v nadm. výšce 950 m.
Tento taxon nalezli manželé Jörg a Brigitte Piltzovi při hledání Gymn. horridispinum v červenci 1980 na úpatí západního výběžku Sierra Grande a označili je svým číslem P 212. Typickou pro tento druh je barva pokožky, která zůstávala v kultuře i na importních rostlinách. Také pěstované rostliny mají tuto barvu epidermis. Rostliny v kultuře ve stáří odnožují, to však na nalezišti pozorováno nebylo. Od Gymn. calochlorum se liší mimo jiné žlutým jícnem květu (u Gymn. calochlorum červeným), perikarpel a receptakulum jsou štíhlejší než u tlustokvětého Gymn. calochlorum, také semena Gymn. taningaense jsou výrazně větší. Roste v hlinoto-písčité zemi s menšími kamínky, mezi doprovodnou vegetaci patří Prosopis a palmy Butia. V kultuře se osvědčilo jako vděčný druh, každoročně kvetoucí.
Další nálezy: STO 398 před Taninga, STO 489 sev. Salsacate; LB 994a (Ludwig Bercht) záp. Taninga, LB 1003 Cerro Bola Cordoba; JO 310 (Josef Odehnal) Taninga; SE 10 (Václav Šeda) Taninga.

Gymn. taningaense

Gymn. taningaense Piltz ssp. fuschilloi Neuhuber
Gymnocalycium, Rakousko, 20 (1), 2007
Tělo jednotlivé, ploché, 60 mm v průměru, až 20 mm vysoké, směrem dolů silně a krátce kónické. Epidermis šedozelená až tmavě šedozelená, matná; temeno lehce propadlé a otrněné. Kořen kůlovitý, krátký. Žebra 9 (-13), přímo probíhající, mírně vyvýšená, rychle se rozšiřující, na základně 15 – 18 mm široká, silnými příčnými zářezy rozdělená do hrbolců, tyto jsou kulaté, oválné nebo trojhranné, víceméně zploštělé, až 5 mm vysoké, až 17 mm široké. Bradovité výstupky hranaté až mírně protažené. Areoly nasedlé, oválné, v oblasti vrcholu až 10 mm od sebe vzdálené, až 4 mm dlouhé a až 2,5 mm široké, až do poloviny těla s bílou plstí, později holé.
Okrajové trny 9 (-11), až 10,5 mm dlouhé, rovnoběžně k rostlině, pružné, jehlovité, tenké, paprskovitě až mírně pektinátně uspořádané, nejspodnější tři často shrnuté do svazku, někdy s jemnými háčky, na základně tmavě červenohnědé, ke špici světlejší, někdy později úplně černé nebo velmi tmavě hnědé, nešednoucí. Mnohdy 1 střední trn, až 13 mm dlouhý, přímo odstávající nebo mírně k základně směřující.
Květy z oblasti vrcholu, 48 – 55 mm dlouhé, až 48 mm v průměru, bílé, nejčastěji zvonkovité, ne bohaté. Vnější okvětní lístky kopinaté nebo široce kopinaté, 21,5 mm dlouhé a 5,5 mm široké, bílé, někdy s krémově bílým středním páskem a velmi světle růžovou špičkou, zevně ke špici hnědočervené nebo tmavě zelené s jemným růžovým nádechem. Vnitřní okvětní lístky mírně kopinaté, 6 mm dlouhé a 4 mm široké, bílé. Receptakulum s tlustou stěnou, růžové, nahoru přecházející do světle růžové, 11 mm vysoké a 7 mm v průměru. Nektarium oranžově růžové až růžové, 1,3 mm vysoké, 1,9 mm v průměru. Tyčinky bílé až žlutozelené, primární řada 8 mm dlouhá, na základně růžová, svými prašníky přiléhající k základně blizny, 3 – 4 sekundární řady asi 7 mm dlouhé a poněkud vyplňující vrchní okraj receptakula květní trubky. Prašníky bílé až krémově žluté, 1 mm dlouhé, 0,5 mm široké, pyl žlutý. Čnělka světle zelená, 9 mm dlouhá, 1,5 mm v průměru, prorůstající ovariem, stěna ovaria bílá nebo světle zelená, silná. Blizna světle žlutá, 4 – 5 mm vysoká, 9 laloků, základna blizny většinou ve výšce 1. sekundární řady prašníků, vrcholy bliznových laloků k předposlední sekundární řadě prašníků. Ovarium bílé, nálevkovité, 10 mm vysoké, 3,5 mm v průměru. Šupiny spíš početné, polokulaté, široce bílé až světle růžově lemované. Perikarpel kónický až mírně vřetenovitý, 17 mm dlouhý, 6,5 mm v průměru, světle šedozelený, zevně matný se zakulacenými, trojbokými, růžově zelenými, světle lemovanými šupinami s růžovými špičkami.
Plod světle šedozelený, oválný až kyjovitý, 17 – 21 mm vysoký, 7 – 11 mm v průměru, svisle 1x – 2x praskající. Semeno 1,25 – 1,4 mm dlouhé, 1,2 mm v průměru, k hilo-mikropylární oblasti zúžené, testa černá se zakulacenou strukturou, hilo-mikropylární oblast ostře ohraničená, lichoběžníková až oválná. (Podrod Gymnocalycium).
Domovina: Argentina, Cordoba, na východní straně Sierra de Comechingones, od Arroyo San Antonio až po asi Rio de la Cruz.
Má se lišit od Gymn. taningaense šedozelenou až tmavě šedozelenou barvou těla, někdy poněkud pektinátně postavenými trny, růžovým (ne světle růžovým /!!!/) receptakulem a čnělkou prorůstající ovariem.
Další nálezy: Mt 07-067 Rio de los Sauces-Alpa Corral.
Neuhuber v rakouském Gymnocalycium 2007/1 převedl Gymn. lukašikii pod Gymn. taningaense: Gymn. taningaense Piltz var. lukasikii (J.J.Halda et Kupžák) Neuhuber. Nebudeme komentovat, že autor článku nedovede ani opsat jméno autora popisu, ani to, že jako autora nálezu uvádí Papsche, což není pro taxon podstatné. My budeme k této kombinaci citovat slova Neuhubera od jiného taxonu z jeho práce, abychom sami zaujali stanovisko k  jeho kombinaci: „Názor, který zde nebudeme následovat.“
Neuhuber ve svém obsáhlém článku v rakouském Gymnocalycium 2007/1 uvádí tabulku se srovnáním těchto taxonů: Gymn. borthii ssp. borthii var. borthii, Gymn. borthii ssp. borthii var. viridis, Gymn. borthii ssp. nogolense, Gymn. taningaense ssp. taningaense var. taningaense, Gymn. lukašikii, Gymn. taningaense ssp. fuschilloi, Gymn. striglianum ssp. striglianum a Gymn. striglianum ssp. aeneum. V tabulce jsou patrné, nebo spíše nepatrné, rozdíly, které rozezná snad jen člověk zběhlý v dané problematice, a to ještě při pozorování řezů květů. Např Gymn. borthii ssp. nogolense by se dalo klidně zařadil i ke Gymn. striglianum, a to i jako jeho synonym. Zcela nepatrné jsou rozdíly v barvě receptakula uvedených taxonů, hodnocení barvy růžová – světle růžová může být subjektivní, tak jako přirovnání poupat k hlavám hadů, kterých je 7 základních typů, a každý jiný. K tomu jsou také užitečné etalony barev, které např. v Německu vydává firma Michel, kde může růžová vypadat úplně jinak

Gymn. taningaense fuschilloi

Gymn. taningaense Piltz – summary:
The description = the translation from German.
The marrying couple Jörg and Brigitte Piltz found this taxon when they was finding Gymn. horridispinum in July 1980 at the foot of the western part of the Sierra Grande and they marked it with their number P 212. The colour of the epidermis is typical for this sort, which stays also on the imported plants in the culture. The culture plants have also this colour of the epidermis. The plants in the culture make offsprings in age, however, it has not been observed on the finding place. It differs from Gymn. calochlorum with the exception of other marks with yellow throat of the flower (on Gymn. calochlorum red), perikarpel and receptaculum are more narrow than on Gymn. calochlorum with the thick flowers, the seeds of Gymn. taningaense are strikingly bigger. It grows in earth-sandy soil with smaller rockies, the other vegetation are Prosopis and Butia. It grows in the culture very well and flowers every year.
Neuhuber in the Austrian Gymnocalycium 2007/1 overrowed Gymn. lukašikii under Gymn. taningaense: Gymn. taningaense Piltz var. lukašikii (J.J.Halda et Kupžák) Neuhuber. We will not comment that the author of the article can not write nor the name of the author of the original description, nor it that he mentioned like the author of the find Papsch what is not substantial for the taxon. We will use the words of Neuhuber from the other taxon from his work, to have our opinion to his combination: „The opinion, which we will not accepted“.
Gymn. taningaense ssp. fuschilloi
It ought to differ from Gymn. taningaense with the graygreen to dark graygreen colour of the body, sometime rather pectinate staying spines, pink (not light pink /!!!/) receptaculum and the style growing through the ovary.
Neuhuber in his article in the Austrian Gymnocalycium 2007/1 mentioned at the end the table comparising the following taxa: Gymn. borthii ssp. borthii var. borthii, Gymn. borthii ssp. borthii var. viridis, Gymn. borthii ssp. nogolense, Gymn. taningaense ssp. taningaense var. taningaense, Gymn. lukašikii, Gymn. taningaense ssp. fuschilloi, Gymn. striglianum ssp. striglianum and Gymn. striglianum ssp. aeneum. They are perticiple, or rather not perticiple differences, which can be recognized only by the man experienced in the problematic and more else with the observing of the flower cuts. For example Gymn. borthii ssp. nogolense could be rowed even to Gymn. striglianum, even like the synonym. The differences in the colour of the receptaculum are quite minimal, seeing of the colours pink – light pink can be subjective, it is the same like the comparison of the buds with the snake heads, which are 7 basal types, each different. The etalon of the colour are useful, for example made by the firm of Michel in Germany, where the pink colour can look quite different.