ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD I. - GYMNOCALYCIUM

Gymnocalycium parvulum (Speg.) Speg.

Nuevas Notas Cactologicas 61, 1925

Basionym: Echinocactus platensis var. parvulus Speg.
Cact. plat. Tentamen 505, 1905
Synonym: Gymn. platense var. parvulum (Speg.) Y. Ito
Cacti 89, 1952

Popis, překlad z latiny:
Tělo zploštěle kulovité, malé nebo odnožující, 10 – 30 mm široké a vysoké, špinavě popelavě šedozelené. Žeber většinou 13, přímých, zaoblených, s mnoha hrbolci. Trnů 5 – 7, jemných, téměř jako štětiny, často zahnuté a přitisklé, 2 – 4 mm dlouhé, popelavě šedé, bělavé, pouze okrajové. Květ přímý, poměrně velký, 45 – 50 mm dlouhý, štíhlá trubka je delší než bílé petály.
Domovina: Argentina, velmi kamenité a suché pahorky v Sierra San Luis.
Spegazzini původně popsal tento taxon jako varietu Echinocactus. platensis. Až za 20 let změnil svůj postoj a napsal v Nuevas Notas Cactologicas, že po důkladném studiu svých poznámek a kreseb došel k závěru, že jde o dobrý druh. Od Gymn. platense se má lišit velikostí těla a květními markanty. Tyčinky jsou ve dvou sériích, čnělka je mnohem kratší, pestík má 10 – 12 bliznových laloků, prašníky spodních tyčinek sahají jen do středu horní série.
Anglický gymnofil E.W. Putnam vyslovil názor, že jde o miniaturní formu Gymn. robustum a že tato rostlina má květ jako robustum s červeným středem.
Taxon nemohl být dlouhou dobu jednoznačně určen a tak jsme se s ním mohli potkat i ve sbírkách jen vyjímečně, a ani v literatuře o něm nebylo příliš psáno. Hosseus z neznalosti pokládal za možné i shodnost tohoto druhu s Gymn. bruchii, i když příbuznost obou taxonů je zřejmá. Curt Backeberg uvádí Gymn. parvulum jako druh, ale do příbuzenského okruhu Gymn. quehlianum sensu Backeberg, tedy z podrodu Trichomosemineum Schütz. Britton a Rose ve své monografii The Cactaceae uvádějí Gymn. parvulum jako synonym Gymn. platense. Alvin Berger vyslovil lítost nad tím, že Spegazzini neuvedl, zda se obě variety leptanthum a parvulum vyskytují na stejném stanovišti nebo mají oddělená naleziště. Spegazzini však při překombinaci uvedl pro oba druhy rozdílá místa výskytu. U Gymn. parvulum uvedl sierra San Luis, z čehož není zřejmé, zda jde o Sierra San Luis v provincii San Luis, nebo o nějaké pohoří u obce San Luis v provincii Cordoba. Rakouský gymnofil Hans Till soudí, že to může být vesnice Villa San Luis v Cordobě, kde se bohatě vyskytují rostliny plně odpovídající popisu Gymn. parvulum (Speg.) Speg. a že jde o původní Gymn. proliferum (Backbg.) Backbg., resp. Gymn. calochlorum (Böd.) Y.Ito var. proliferum Backbg. a také soudí, že tedy Backeberg podruhé popsal již jednou popsanou rostlinu. Hans Till z toho vyvozuje, že Gymn. parvulum se vyskytuje v provincii Cordoba na západním svahu severního úseku Sierra Grande na více nalezištích mezi Panaholma na severu a Los Tapias na jihu.
Komerční sběratel G. Fechser nasbíral řadu importů u Pampa de Pocho a severozápadně od Salsacate v kamenité pahorkatině, které byly zpočátku pokládány za růžovotrnnou formu Gymn. bruchii, ale květy byly více masité a delší. Na stejném místě sbíral rostliny také gymnofil Franz Bozsing ze Salcburku a označil je jako Gymn. calochlorum var. gracilior – viz informace u tohoto druhu. Hans Till se po dlouholetém pozorování rozhodl tuto formu popsat jako varietu Gymn. parvulum var. amoenum, což v překladu znamená líbivá, krásná.

Gymn. parvulum (Speg.) Speg. var. walteri (H. Till) I. Milt
Cactaceae etc. 3/2015, str. 116, 2015
Basionym: Gymn. walteri H. Till, Gymnocalycium (Rakousko) 16 (4) 2003.
Popis, překlad z němčiny:
Tělo polokulovité, s asi 2 – 3 silnými rozvětvenými kořeny, které mohou směřovat částečně svisle nebo částečně šikmo podle složení kamenitého substrátu. Na nalezišti 20 – 30 mm v průměru a z půdy jen málo vyčnívající. Květuschopné rostliny v kultuře 35 – 50 (- 65) mm v průměru a 20 – 25 mm vysoké, v přírodě nepozorovány žádné odnožující rostliny, v kultuře občas a jen vzácně silně odnožující. Temeno málo až mírně proláklé a málo otrněné, epidermis matná, jemně zrnitá, tmavě zelená. Žebra (5 -) většinou 7 (- 9), na základně 20 – 23 mm široká, plochá, blízko temene 3 – 5 mm vyvýšená a rozdělená v široké bradovité hrboly. Areoly velké, kulaté až oválně kulaté, 4 – 4,5 mm v průměru, s bílou vlnou, ubývající od poloviny těla.
Trny většinou paprskovitě postavené, 2 – 3 postranní páry, z toho nejvrchnější pár šikmo směřující k temeni, v délce variabilní, 6 – 8 mm dlouhé, a 1 kratší dolů směřující. Všechny trny jehlovité, přímo nebo lehce ohnuté k tělu, k němu však nikdy nepřiléhající, elastické, nažloutlé až světle hnědé, na základně někdy poněkud tmavší.
Květy z mladých areol na temeni, nálevkovité, zavřené 45 – 50 mm dlouhé, při plném otevření 40 – 45 mm v průměru, bílé se slabě růžovým jícnem; semeník kónický, asi 15 mm dlouhý, nahoře 8 – 9 mm v průměru, tmavě zelený s málo šupinami, které jsou polokulaté, tmavě zelené, s bílým okrajem. Šupiny se pak prodlužují a přecházejí ve zpočátku kopisťovité, pak široce kopinaté vnější okvětní lístky, které jsou uvnitř bílé s nazelenalým středním páskem, vně tmavě zelené s bílým okrajem, až 25 mm dlouhé a 4 – 5 mm široké. Vnitřní okvětní lístky špičatě kopinaté, 19 – 21 mm dlouhé, nahoře 3 – 3,5 mm široké, dolů se zužující na 2 mm, bílé, na základně světle růžové. Jedna až dvě řady tyčinek přiléhajících ke čnělce, ostatní uspořádány souvisle na květní trubce. Nitky tenké, 4 – 6 mm dlouhé, nejspodnější na základně slabě růžové, ostatní nazelenale bílé s malými (1 mm v průměru) kulatými prašníky a zlatožlutým pylem.Čnělka štíhlá, nazelenale bílá, asi 18 mm dlouhá, s 21 mm dlouhou bliznou o průměru 1,3 mm, zpravidla přesahující tyčinky. Blizna světle žlutá, většinou se 6 mírně drápovitými bliznovými laloky.
Plod široce vřetenovitý, průměrně 30 mm dlouhý, 15 mm v průměru, tmavě trávově zelený, před otevřením žlutozelený. Semeno skoro kulaté (1,2 x 1,3 mm), většinou zcela potažené kožovitým povlakem a se seříznutou, oválnou a poněkud prohloubeně ležící hilovou a mikropylární oblastí bez zřetelné okrajové výdutě.
Domovina: Argentina, provincie Cordoba, okolí San Pedro del Norte.
Autor popisu Hans Till pojmenoval rostlinu po svém synovi Walterovi, který je nápomocen při mnoha popisech rakouských gymnofilů. Podle autora se má taxon lišit vějířovitě dolů směřujícími trny, které mají bez výjimky knědou až černou základnu. Z popisu a z vyobrazení je však zřejmé, že trny směřují i nahoru. Taxon má být příbuzný Gymn. amerhauseri a Gymn. altagraciense, ale posledními průzkumy bylo prokázáno, že jde o pouhou formu Gymn. parvulum, proto považujeme stupeň variety pro tento taxon dostačující. Jde o velmi pěknou miniaturní rostlinu.

Gymn. parvulum walteri

Gymn. parvulum (Speg.) Speg. subspec. huettneri Franz Berger
Gymnocalycium (Rakousko) 21, č.2, 2008, str. 761 – 766.
Tělo v oblasti základny odnožující, tvoří skupiny až polštáře, nízko stlačené, kulaté, 25 mm vysoké, až 45 mm v průměru, s rozvětveným až 70 mm dlouhým kůlovitým kořenem. Vrchol pupkovitě vnořený, nepatrně otrněný. Epidermis tmavě zelená až šedozelená, matná. Žebra 12 – 16 svisle probíhající, rozdělená mělkými příčnými zářezy do hrbolků. Hrbolky a bradovité výčnělky zakulacené. Areoly oválné, 3 mm dlouhé, 1,5 mm v průměru, až 6 mm od sebe vzdálené, lehce vnořené, s nažloutlou – bílou plstí, na základně až olysalé.
Trny většinou 12 – 16, až 9 mm dlouhé, světle rohové barvy až světle hnědé, v novém růstu červenohnědé, k tělu postranně přiléhající, štětinovité, tenké, spodní páry dolů směřující a mírně prodloužené. Na stanovišti a také v kultuře nebyl pozorován střední trn.
Květy z oblasti vrcholu, většinou zvonkovité, bez vůně, 50 – 60 mm dlouhé, až 55 mm v průměru, bílé až světle růžové. Vnější okvětní lístky široce kopinaté, 28 mm dlouhé a 8 mm široké, bílé, základna růžová, na hřbetě ke špičce tmavě zelené. Vnitřní okvětní lístky úzce kopinaté, 24 – 26 mm dlouhé a 6 mm široké, bílé, základna růžová. Receptakulum se silnou tkání, růžové, 12 – 15 mm vysoké a 12 – 16 mm v průměru. Nitky bílé až růžové, primární řada 6 mm dlouhá, ke čnělce přiléhající, 4 sekundární řady, ca. 8 mm dlouhé, trubka květu vyplněná prašníky, prašníky žluté, 2 mm dlouhé, 1 mm široké. Pyl žlutý. Čnělka světle růžová, 10 mm dlouhá, 2 mm v průměru. Blizna světle žlutá, s 9 laloky blizny, základna blizny většinou ve výšce prašníků první sekundární řady. Komora semeníku bílá, nálevkovitá, 12 mm vysoká, 4 mm v průměru. Perikarpek kónický až vřetenovitý, 18 mm dlouhý, 6 mm v průměru, modrozelený, matný, se zakulacenými, trojhrannými, tmavě zelenými, světle lemovanými šupinami.
Plod vřetenovitý, modrozelený, 18 – 24 mm vysoký, 12 – 14 mm v průměru, svisle praskající. Semena 1,4 mm dlouhá, 1,2 mm v průměru, testa černá, matná, se zakulacenými vnějšími stěnami buněk, bez kožovitého povlaku, hilo-mikropylární oblast široce oválná, vnořená, okraj ostře ohraničený. Podrod Gymnocalycium.
Domovina: Argentina, provincie Cordoba, mezi San Pedro del Norte a Caminiaga, 900 m n.m.
Nálezy: Be 03-351/1693; Be 03-351/1695;
Pojmenováno po Thomasi Hüttnerovi, Gmunden, Rakousko, společníkovi na cestách po Argentině.

Gymn. parvulum ssp. huettneri

Gymn. parvulum (Speg.) Speg. subspec. amoenum (Till) Franz Berger stat. nov.
Gymnocalycium (Rakousko) 21, č.2, 2008, str. 761-766.
Basionym: Gymn. parvulum var. amoenum H. Till v Gymnocalycium (Rakousko) 7, č.2, 1994, str. 125.
Překlad latinského popisu: Od typické variety se liší velmi odnožujícím tělem, trny většinou světle hnědými až růžovými a tlustším perikarpelem. Domovina: Argentina, u obce Las Palmas.
Popis, překlad z němčiny:
Tělo kulovité až stlačeně kulovité, se silným, občas rozvětveným řepovitým nebo kůlovitým kořenem. Temeno hustě vyplněné mladými trny a areolovou vlnou. Květuschopné rostliny zpočátku většinou jednotlivé, asi 30 mm v průměru a 28 mm vysoké, později odnožující. Staré (pětatřicetileté) rostliny až 50 mm v průměru a 35 mm vysoké, silně odnožující, občas až nahoru přes polovinu těla. Epidermis modrozelená až modrošedozelená. Žebra 9 – 11, přímá, v oblasti temene ploše okrouhlá a málo vyvýšená, zaoblená, u starších rostlin více výrazná, na bázi zcela plochá, postranními příčnými rýhami rozdělená v malé, bradavčité hrboly, tyto jsou u starších opět více výrazné a s bradovitou špicí. Areoly oválné, 1,2 – 2 x 2,5 mm velké, 5 – 7 mm od sebe vzdálené, v temeni a areolách blízkých temene s bílou vlnou, později vlna vybledá a mizí.
Trny 9 – 11, jemně štětinaté, většinou srpovitě ohnuté a přilehlé k tělu, světle hnědé až růžové, nejhořejší pár plus minus vodorovně uspořádaný, ostatní zbývající stranou a dolů paprskovitě uspořádány, 5 – 7 mm dlouhé, většinou jsou druhý a třetí pár nejdelší. Horní třetina areoly je bez trnů.
Květy většinou vyrůstají ze středu temene, 40 – 65 mm dlouhé a 30 – 40 mm v průměru, perikarpel v průměru k malému tělu silný, protáhle sudovitý, na základně poněkud kónický a nahoru kde začínají okvětní lístky lehce sevřený, proto vypadá semeník poněkud baňatý, 25 – 27 mm dlouhý, na základně 7 – 8 mm, uprostřed až 12 mm a u zúžení 10 mm v průměru, tmavě olivově zelený, posázený polokulatými šupinami a bílým okrajem, většinou s načervenalou špičkou. Vnější okvětní lístky přímo kopinaté, šedozelené, někdy s jemně růžovým nádechem, bíle lemované, 13 – 15 mm dlouhé, 5 mm široké. Vnitřní okvětní lístky přímo kopinaté, 20 – 22 mm dlouhé, 5 mm široké, špinavě bílé (šedobílé) se slabým šedozeleným středním proužkem. Nitky uspořádané ve dvou řadách. Spodní řada 4 – 5 mm dlouhá, přiléhající ke čnělce v její polovině a tak uzavírající úzkou, 2 – 3 mm hlubokou, růžově zbarvenou nektarovou komorou, zbývající nitky roztroušeně přiléhající na stěně okvětní trubky, spodní málo, horní silně nakloněné dovnitř ke čnělce, se svými žlutými prašníky a žlutým pylem svírající, případně přesahující bliznu. Čnělka stojící ve středu, 14 mm dlouhá bez blizny, s bliznou 18 mm dlouhá, 1,5 mm v průměru, na základně bledě růžová, směrem nahoru se stává světle zelenou. Blizna se 7 – 8 žlutými bliznovými laloky. Semenná dutina podlouhle srdcovitá, 18 – 20 mm dlouhá, 7 – 8 mm široká, s bílou stěnou, s provázanými bílými semennými poutky.
Plod vřetenovitý až kyjovitý, 27 – 29 mm dlouhý, až 18 mm v průměru na nejtlustším místě, modravě zelený, lehce ojíněný, otvírající se podélně. Semeno kulovité, 1,2 mm v průměru, s málo poněkud proláklou hilovou a mikropylární oblastí, bez okrajového vydutí; testa černá, matná, bez kožovitého povlaku (podrod Gymnocalycium, dříve Ovatisemineum).
Domovina, Argentina, provincie Cordoba, u Las Palmas. Varieta se vyskytuje ve více populacích na nepříliš velkém území. Naleziště je skalnaté, porostlé travinami.
Další nálezy: LB 995 (Ludwig Bercht) Las Palmas Cordoba, LB 997 4 km od Las Palmas, LB 1002 10 km od Las Palmas, LB 996 Las Palmas; BKS 143 (bratři Schweitzerové) El Portrero, BKS 170 Pocho; HV 667 (Hermann Vertongen) Ambul.

Gymn. parvulum amoenum

Gymn. parvulum (Speg.) Speg. ssp. agnesiae Franz Berger
Gymnocalycium (Rakousko) 23 (3) 2010, str. 955 – 958.
Tělo jednotlivé, stlačeně polokulovité, v domovině neodnožující, až 30 mm vysoké, 55 – 60 mm v průměru. Epidermis tmavě zelená, matná. Nadzemní část rostliny přechází do široce přisedlého, rozdvojujícího se hlavního kořene s početnými vláknitými kořáními. Vrchol vnořený, otrněný. Žebra 9 – 11, přímo probíhající, směrem dolů se rozšiřující, šířka žeber při základně těla 14 mm, rozdělená do těsných vzájemně přisedlých hrbolků se silně vystouplými zaoblenými bradami, vzájemně oddělenými + - hlubokými, zvlněnými podélnými zářezy. Areoly po 5 – 7 na žebru, kulaté až lehce oválné, vnořené, areolová vlna sporá, nažloutlá až bílá, později olysalé, 3 mm v průměru. Vzdálenost mezi areolami 8 – 9 mm.
Trny 9 – 12, nepravidelně uspořádané, + - do stran a dolů směřující, všechny trochu zmateně uspořádané, světle hnědé, až 9 mm dlouhé, slabé, v průřezu zploštělé, k tělu přiléhající. Na nalezišti a ani v kultuře nebyl pozorován střední trn.
Květy z vrcholu, mírně vonící, zvonkovité, 60 – 65 mm dlouhé, až 50 mm v průměru, bílé, široce se otevírající. Vnější okvětní lístky široce kopisťovité, bílé, na hřbetu olivově zelené, 26 mm dlouhé, 7 mm široké. Vnitřní okvětní lístky mírně kopisťovité, zašpičatělé, bílé, na základně světle růžové, 21 mm dlouhé, 5 mm široké. Jícen květu světle karmínový, 14 mm vysoký, 12 mm v průměru. Nektarium na základně světle růžové, směrem nahoru růžové, až 6 mm vysoké, 3 – 4 mm v průměru, nitky až 8 mm dlouhé, bílé, na základně světle růžové, 1 primární řada 6 mm dlouhá, jejíž prašníky zřetelně přiléhají nad čnělkou k blizně, další 4 (- 6) sekundární řady přiléhají k vnitřní stěně jícnu květu, tyto řady jsou nakloněné ke středu aniž by se dotákaly blizny. Prašníky 1,4 mm dlouhé, 0,8 mm široké, žluté. Čnělka bílá až světle růžová, na základně růžová, 12 – 14 mm vysoká, až 2 mm v průměru, neprorůstající do semeníku. Blizna bílá, 4 mm vysoká, se 7 – 9 bliznovými laloky, základna blizny ve výšce prašníků první sekundární řady. Komora semeníku světle růžová, 10 – 12 mm vysoká, 3,5 – 4,5 mm v průměru. Perikarpel kónický, 18 mm dlouhý, 8 – 10 mm široký, tmavě zelený, jemně šedě ojíněný, s polokulatými, světle lemovanými, tmavě zelenými šupinami.
Plod vejčitý, na vrcholu naběhlý, modrozelený, jemně ojíněný, 23 mm dlouhý a až 18 mm v průměru, svisle praskající. Semena 1,3 mm dlouhá, až 1,1 mm v průměru, testa černá, matná, se zakulacenými vystouplými okraji buněk, bez kožovitého povlaku, hilo-mikropylární oblast mírně vnořená, velká, široce kapkovitá, černá (podrod Gymnocalycium.
Domovina: Argentina, provincie Cordoba, mezi Ischilin Viejo a Las Palmas, 950 m n.m., Be00-175/751.
Má se lišit od typu druhu větším tělem které neodnožuje, menším počtem žeber, které mají výrazné hrbolky s bradami, menším počtem trnů, které jsou nepravidelně uspořádané, zvonkovitým květem s kratším perikarpelem, kratší čnělkou a hilo-mikropylární oblastí semen. Podle autora popisu jde o starou vývojovou linii na velmi omezeném reliktním areálu.

Gymn. parvulum (Speg.) Speg. – summary:
Spegazzini originally described this taxon like the variety of Echinocactus platensis in 1905. Only after 20 years he changed his attitude and wrote in Nuevas Notas Cactologicas that he went after the proper study of his notes and pictures to the conclusion, that it is good sort. It ought to differ from Gymn. platense with the size of the body and the flower marks. Stamens are in two rows, style is much shorter pistil has 10 – 12 stigmatas, anthers of the lower stamens reach only to the middle of the upper serie.
The English gymno-grower E.W.Putnam has said that it is the miniature form of Gymn. robustum and that this plant has the flower with the red throat.
The taxon has not been able to differentiate for a long time then we could see it in the collections only exceptionally and it had not been written nor even in the literature. Hosseus had not known it and therefore he had hold like possible even the synonymy of this sort with Gymn. bruchii, even if the affinity of both taxons is evident. Curt Backeberg mentions Gymn. parvulum like the sort, however, into the relationship of Gymn. quehlianum sensu Backeberg, then from the subgenus of Trichomosemineum Schütz. Britton and Rose in their monography The Cactaceae have mentioned Gymn. parvulum like the synonym of Gymn. platense. Alvin Berger had said a pity of not mentioning by Spegazzini if both varieties leptanthum and parvulum occured in the same finding place or if they had the separated places. However, Spegazzini had mentioned at the occassion of the overcombination for both sorts different places of their occurence. He had mentioned at Gymn. parvulum sierra San Luis, from which it is not evident if it is Sierra San Luis in the province San Luis or if it is some mountains at the village San Luis in the province Cordoba. The Austrian gymnophil Hans Till judges that it can be the village Villa San Luis in Cordoba where the plants occur fully agreeing with the description of Gymn. parvulum (Speg.) Speg. and that it is the original Gymn. proliferum (Backbg.) Backbg., resp. Gymn. calochlorum (Böd.) Y. Ito var. proliferum Backbg. and H. Till also judges that Backeberg had described even one time already described plant for the second time. Hans Till deduces from it that Gymn. parvulum occurs in the province Cordoba on the west slope of the north part of the Sierra Grande on more places between Panaholma on the north and Los Tapias on the south.
The commercial collector G. Fechser had collected many imports near Pampa de Pocho and nw of Salsacate in the stony hills, which had been hold at first for the form of Gymn. bruchii with pink spines, however, the flowers have been more fleshy and longer. The gymnophil Franz Bozsing from Salzburg had collected plants on the same place and he has marked them like Gymn. calochlorum var. gracilior – see the information at this taxon. Hans Till decided after many years observing to describe this form like the variety – Gymn. parvulum var. amoenum – it means in the translation „beautiful“ or „pretty“.
Gymn. parvulum (Speg.) Speg. v. amoenum Till.
It differs from the typical variety with very offspringing body, spines mostly light brown to pink and more thick pericarpel. Homeland: Argentina, the province Cordoba, near Las Palmas. The variety grows in more populations in not big area. The finding place is rocky with grass.
Gymn. parvulum (Speg.) Speg. v. walteri (H. Till) I. Milt
It ought to differ after the author from related Gymn. amerhauseri and Gymn. altagraciense with fan-shaped down directing spines, which have without the exception brown to black base. However, it is evident from the description and the pictures that the spines are spread like rays. After the observing of our travellers it is only a form of Gymn. parvulum and so we think that the position of the variety of Gymn. parvulum is enough for this taxon.

Gymnocalycium victorii Neuhuber – nový druh ze severovýchodu provincie San Luis, Argentina

Gert Neuhuber (Wels, Austria)
Kaktus-Klub (Moskva, Rusko), Nr.3/2021, str. 4-9

Souhrn:
Gymnocalycium victorii Neuhuber bude popsáno jako nový druh z argentinské provincie San Luis, lišící se trny, květy a semeny od rovněž silně odnožujícího Gymnocalycium parvulum (Spegazzini) Spegazzini. Ze severní hranice provincie San Luis, z blízkosti města Merlo, bylo v posledních letech popsáno několik gymnokalycií, a zdálo by se, že je tato oblast dobře prozkoumána. Pokud se však tělo rostliny a květ zařadí do zástupu gymnokalycií, která nevypadají příliš okázale, může se stát, že originální rysy zůstanou neodhaleny. Oblast rozšíření zahrnuje malou oblast v okolí města Merlo na úpatí západních výběžků Sierra de Comechingones. Přestože k prvnímu objevu došlo už v prosinci 2011, do prvního popisu, který nyní následuje, uplynulo asi 10 let.

Gymnocalycium victorii Neuhuber, spec. nov.

Typus: Argentina, Provincia San Luis, prope pagum Merlo, 1111 m s.m., leg. G. Neuhuber GN11-1597/4835, 1. Decembro 2011;
Holotypus WU: GN11-1597/4835, Flos in liquore alcoholico Nr. 3855;
Paratypus WU: GN11- 1597/4836, Flos in liquore alcoholico Nr. 4144.

Popis:
Tělo zploštěle kulovité, až 60 mm O a 35 mm vysoké, brzy na bázi odnožující. Temeno vpadlé, brzy otrněné. Epidermis matná, šedomodrozelená. Kůlovitý kořen řepovitý, často rozvětvený, sací kořínky jen v horní a spodní části. Žebra 10-11, široká, komolá, se zvlněnými, dolů směřujícími podélnými rýhami. Hrboly početné, široce kulaté, brady nevýrazné, příčné zářezy krátké a spíše mělké. Areoly malé, na horní části hrbolů, kulaté, vzdálenost mezi nimi sotva 7-(10) mm, s bílou až nažloutlou plstí, málo olysající. Trny 5-7(-9), jen okrajové; 10-16 mm dlouhé, tenké, pružné, bílé až světle hnědé, báze trochu tmavší, paprskovité, zahnuté k tělu, většinou směřující dolů, u dospělých rostlin silně zkroucené. Květy dvoudomé, vyrůstající přímo z temene, nálevkovité až mírně zvonkovité, 60 mm dlouhé, 60 mm O, bělavé s výrazným růžovým jícnem. Vnější okvětní plátky úzce kopinaté, bílé, často s jemně růžovým středním proužkem, zvenčí světlemodrozelené s bělavým až světle růžovým lemem, směrem ke špičce tmavnoucí, až 35 mm dlouhé, v nejširším místě 6 mm široké, báze růžová. Vnitřní okvětní plátky úzce kopinaté, bílé s jemně růžovým středním proužkem, až 23 mm dlouhé a 3-5 mm široké, báze růžová. Receptakulum sytě růžové, 15 mm dlouhé, 8 mm široké, báze bílá, nektarová komůrka 1,5 mm vysoká, 2 mm široká. Nitky bílé, jejich umístění je bez mezer ve 3-5 spirálách a nitky jsou zřetelně nakloněny ke čnělce; Prašníky žluté, přesahující bliznu. Čnělka bílá, 10-12 mm vysoká, 1-2 mm silná, do ovaria neprorůstající. Blizna krátká, bílá, se 7-8 rameny. Semeník světle růžový, protáhle oválný, 15 mm dlouhý, 5 mm široký. Oplodí tmavozelené, matně šedé, 30 mm vysoké, 16 mm široké, pokryté početnými modrozelenými, lopatkovitými šupinami, jejich špičky jsou nápadně načervenalé barvy, se širokým světlým okrajem. Plod vejčitý, šedozelený; semena černá, pokrytá hnědavou kutikulou, 1,26 mm dlouhá, 1,2 mm široká; oblast hilum-micropylé redukovaná, tvaru širokés lzy (Subgenus Gymnocalycium).
Srovnávací diskuse:
G. victorii roste pod ochranou keřů, ve vzdálenosti jen asi 50 km od rovněž mimořádně odnožujícího Gymnocalycium parvulum (Spegazzini) Spegazzini, od kterého se liší větším tělem, delšími a zkroucenými trny, semeny pokrytými hnědavou pokožkou a menší oblastí hilum-mikropyle. Od dalších gymnokalycií, vyskytujících se v bližším i vzdálenějším okolí (G. sutterianum (Schick) Hosseus, G. gaponii Neuhuber, G. gertii Gapon et Schelkunova, G. papschii H. Till emend. Gapon et Neuhuber), neexistují žádné důkazy o příbuzenství, neboť jejich otrnění, květy a semena nejsou stejné.
Doprovodaná kaktusová vegetace: Gymnocalycium achirasense H.Till& Schatzl, Opuntia spec.
Etymologie: Pojmenováno po známém ruském průzkumníkovi a znalci rodu Gymnocalycium Victorovi Gaponovi z Moskvy.
Poděkování: Děkuji panu prof. Dr. Walteru Tillovi z Centra biodiversity Vídeňské univerzity, za posouzení a přátelskou podporu.
Poznámky redakce www: Redakce děkuje p. Václavu Johannovi za překlad.
Rozpoznání a odlišení tohoto taxonu pak ponecháme na vysokém umu každého pěstitele, který se zabývá tímto okruhem popsaných rádoby „druhů“.

Gymnocalycium meregallii L. Bercht

Schuetziana Vol. 3, Issue 1, 2012, str. 3 – 12

Má se lišit od Gymn. papschii menším květem, bílou barvou okvětních lístků, jednotnou barvou vnitřní části receptakula a malým, kulatým plodem.
Typ: Argentina, Cordoba, mezi Lutti a Sierra de Comechingones, 1400 – 1800 m nadm. Výšky. Holotyp M Meregalli MM 1200 (TO).
Stonek stlačený až polokulatý u dospělých jedinců, kulatý, 4 – 6 cm v průměru, až 8 cm u velkých rostlin, 2 – 4 cm vysoký, až 6 cm u velkých rostlin, obvykle jednotlivý, zřídka samovolně odnožující u základny, tvořící 1 – 3 odnože, nikdy netvoří trsy pokud není rostlina poškozena. Epidermis světle našedle zelená až tmavě zelená, mírně lesklá, někdy s měděným nádechem na horní straně hrbolců. Kořen mrkvovitý, alespoň tlustý, větvený od základny stonku, přes 10 cm dlouhý, s řídkými malými bočními kořínky ve vrchní polovině a několik dalších úzkých kořínků rostoucích vodorovně z vrchní části.
Žebra (9) 11 – 13 (15), obecně 9 – 10 u menších rostlin a až 17 u velkých rostlin, mírně zaoblená, se širokými kulatými hrbolci mírně příčně stlačenými ve spodní části. Podélné rýhy asi 5 mm hluboké, hlubší v horní polovině stonku, mírně ale zřetelně zvlněné. Příčné zářezy rozdílné hloubky, zřetelně vtlačené a skoro souvislé v celé šířce žebra nebo mělčí a omezené po střední část žebra. Areoly široce oválné, sedící na horní části hrbolců, bližší hořejší části příčných zářezů, s hustými krátkými bílými vlasy.
Okrajové trny obecně 9 (11), 6 (8) boční a 1 spodní trn, 10 – 25 mm dlouhé, kulaté v řezu méně než 1 mm u základny, s (0) 2 (4) velmi krátkými horními trníky; boční trny obvykle mírně ohebné, přímé nebo více často mírně a nepravidelně zahnuté, otevřeně propletené, často ne všechny přitisklé k tělu, zřídka polovztyčené, horní 2 boční trny vodorovně postavené, zbývající 4 (6) více nebo méně ohnuté dolů; spodní trny obvykle kratší než 2 nižší boční trny; všechny trny obvykle bílé nebo někdy šedivé, nejvíc podélně mírně nahnědlé u základny, spodní trny méně než 10 mm dlouhé, nejsou na všech areolách, obecně bílé; mladé rostliny s okrajovými trny kratšími a zcela bílými nebo bělavými.
Střední trny chybí na mladých rostlinách, 1 – 2 (3) na dospělých rostlinách, rozličně vyčnívající, svisle postavené pokud je samostatný, pokud jsou 2 – 3 svisle seřazené ve střední části areoly, trochu variabilní, až 25 mm dlouhé, ohebné, mírně tuhé, základna obvykle mírně zesílená než u okrajových trnů, rohově zbarvené na základně, světlejší až bělavé ve vrchní polovině.
Květy na vrcholu na nových areolách, obecně jednopohlavní, malé, krátce a úzce nálevkovité, široce otevřené pouze v horní části okvětních lístků, 35 – 45 mm dlouhé a široké; okvětní lístky asi 3x delší než perikarp; perikarpel asi 10 mm dlouhý a široký, mírně rozšířený v horní části, zevně světle leskle zelený, s několika krátkými zelenkavými polotrojhrannými šupinami, 3 x 3 mm, světlejší na okraji, zvětšující se směrem k horní části perikarpu; vnější okvětní lístky zakulacené až špachtlovité, až 15 x 10 mm, vnější strana světle zelenkavá, směrem k vrcholu přecházející do nahnědle růžové a bělavé postranně, vnitřní strana bělavá, s bledě narůžovělým vrcholem; vnitřní okvětní lístky podlouhlé, až 20 x 8 mm, zcela bílé od základny k vrcholu oboustranně, zřídka s velmi bledým narůžovělým středním páskem na vnější straně; receptakulum polozvonkovité, zcela bílé, v řezu třpytivě bílé ve vnitřní polovině, zelené ve vnější polovině, spodek zcela bílý; ovarium kulaté nebo mírně příčné, 5 mm v průměru; samčí květy s tyčinkami nepravidelně rozloženými podél celého receptakula, krátké, dosahující horní části receptakula ale nepřesahující horní část okvětních lístků, nižší tyčinky kratší a přikloněné k čnělce; nitky bílé; prašníky žluté, pyl bledě nažloutlý; čnělka kratší než tyčinky, slabě vyvinutá, laloky blizny úzké, slabě vyvinuté, ovarium s vajíčky; samičí květy se sterilními tyčinkami, dlouhými jako u samčích květů; čnělka silná, bílá od základny, vrchol čnělky stejně vysoký jako vrchol tyčinek, laloky blizny 5 – 7, široce rozprostřené, dlouhé jako 1/3 čnělky, bílé.
Plod polokulatý, leskle zelený, až 1,5 cm vysoký a 1,0 cm široký, šupiny mírně širší a méně ostré než během anthese, 3 x 2 mm, na vrcholu více nebo méně zakulacené, světle nazelenalé nebo bělavé, mírně narůžovělé v horní části; zůstávající suché zbytky okvětních lístků asi 1 cm dlouhé. Každý plod obsahuje asi 100 semen. Semeno (názvosloví dle Barthlott a Hunt, 2000 – týká se anglického popisu) oválné, asi 1 x 1 mm, matně černé až tmavě hnědé, okraj neobrácený, ohraničení velmi světle rozšířené kolem HMR (hilo-mikropylární oblast), slabě zvlněný, buňky isodiametrické, skoro mnohoúhlé, pozvolna se zmenšující směrem k HMR; ohraničení s mělkými oddělujícími žlábky, zatočené; kutikula plošně rýžkovaná, kožovitý povlak přehnutý, světle šedavý až nažloutlý, ulpívající na většině povrchu, chybějící na malých nepravidelných ploškách; HMR široce oválná, často užší u oblasti mikropyle, mikropyle a hilum splývající, hilum bližší k okraji HMR; strofiolární obal tenký, jednotně rozložený. Semena podrod Gymnocalycium.
Typ: populace podél silnice z La Cruz do Merlo, asi 10 km východně od Los Vallecitos. Rostliny z vyšších poloh mají mít tenší a delší trny a až 4 střední trny. Popis vyšel v internetovém věstníku www.schuetziana.org 17.3.2012. Jde o jeden z prvních, nebo snad první popis bez latinské diagnozy podle nových nomenklatorických pravidel. Popisy v elektronické podobě nejsou platné, vydavatelé Schuetzian tuto situaci řeší tím, že asi 20 výtisků nechají zhotovit v klasické tištěné podobě a rozešlou je na několik univerzitních knihoven po celém světě. Popis pod názvem „…..a magnificient new species from the low mountains in the central east of the Argentinian province Córdoba“ by měl napovídat, že jde o mimořádný objev. Autor popisu srovnává nový taxon s Gymn. papschii. Vše ukáže o příbuzenských poměrech čas. Pouhý pohled na popis a obrázky však dává tušit že jde o formu z okruhu Gymn parvulum – calochlorum – capillaense, kam bezesporu patří. Pozoruhodné u tohoto taxonu jsou jednopohlavní květy a střední trny na starších rostlinách, které tvoří jakousi kštici nebo pometlo na vrcholu rostliny. Další číslo LB 4313.

Gymn. meregallii L. Bercht – summary
The description appeared in the internet journal www.schuetziana.org 17.3.2012. It is one of the first or maybe the first description without the Latin diagnosis after the new nomenclatory rules. The descriptions in the electronic way are not valid, the publishers of the Schuetziana make this problem easy with the printing of about 20 copies in the classic printed matter and they send them to several university libraries through the whole world. The description with the title „…..a magnificient new species from the low mountains in the central east of the Argentinian province Córdoba“ would have to suggest that it is quite extraordinary find. The author of the description arranged new taxon to Gymn. papschii. Everything will be more clear with a time. However, the only sight on the description gives the evidence that it is a form from the affinity Gymn. parvulum – calochlorum – capillaense, where it belongs without any doubt to. It is striking at this taxon its unisexual flowers and the centrals on old plants which make something like a lock or a besom on the top of the plant. Another number LB 4313.