ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD VI. - PIRISEMINEUM Till & Hesse

Skupina ad. 3:
Group ad 3:

Gymnocalycium millaresii Cárdenas

Cactus and Succulent Journal of America (USA) 144 – 145, 161, 1966

Tělo jednotlivé, nahoře zploštělé, šedozelené, 6 – 8 cm vysoké, 12 – 14 cm v průměru. Žebra 16 – 19, přímá, rozložená do 6 – 8 mm vysokých, 2 – 2,5 mm širokých hrbolců. Areoly 3 cm od sebe vzdálené, eliptické, 1 cm dlouhé, s načernalou plstí. Areoly na vrcholu bez trnů.
Trny hřebenovité, okrajové trny 7 – 9, ohnuté, z boku poněkud přitlačené; střední trny 1 – 2 směřující vzhůru. Všechny trny rohovinově šedé, ke špicím nahnědlé, 2 – 4 cm dlouhé. Vrchní trny tmavě hnědé, na základně načervenalé. Květy rašící z horní části těla, nálevkovité, zygomorfní, 4 cm dlouhé a 4 cm široké. Trubka 2 cm dlouhá, s široce kopinatými světle zelenými, šeříkově lemovanými šupinami. Vnější okvětní lístky široce kopinaté, 1 cm dlouhé, zevně růžově zelené, vnitřní okvětní lístky kopinaté 17 x 7 mm, lososově růžové, na základně magentově červené. Vnitřek trubky tmavě červený. Nitky tyčinek od základny trubky až k základně okvětních lístků, 5 mm dlouhé; nitky magentově červené, prašníky žluté. Čnělka 17 mm dlouhá, magentově červená, bliznové laloky 13, žlutě magentově červené, 7 mm dlouhé. Ovarium kuželovité, 7 mm dlouhé, světle šeříkově zelené, s širokými kulatými šupinami 2 x 5 mm se světlejšími okraji.
Domovina: Bolívie, provincie Saavedra, department Potosí, blízko Millares, 2.600 m n.m. Roste mezi skalami z křemene. Nalezeno v dubnu 1962.
Páter Alfredo Lau pozoroval naleziště taxonu v letech 1969 a 1970 a svůj nález označil polním číslem L 995 u Sotomayor. Rostliny jsou více kulovité a žebra jsou rozložena ve více zakulacené bradavčité hrbolce. Lau správně poznamenal, že druh je nejvíce podobný Gymn. riograndense. Anglický botanik John Donald překombinoval taxon na varietu Gymn. pflanzii, což nebylo všeobecně uznáno.
Naleziště studovali také rakouští gymnofilové a autorská dvojice Hans Till a Helmut Amerhauser pak v rakouském Gymnocalycium 2000 přišli s překvapivou kombinací Gymn. zegarrae ssp. millaresii Hans Till & W. Till. Zde také autoři označují zcela mylně pulpu bílou. Takovou kombinaci považuji za naprosto mylnou a potírající veškeré rozdíly taxonů a ještě větším a zlým překvapením pro mne je to, že takovou nesmyslnou kombinaci u nás může někdo převzít a zveřejnit pak ve svých polních číslech. Na opakování cizích nesmyslů je lacinější mluvící papoušek.
Gymn. millaresii se liší od Gymn. zegarrae malými červenými plody s červenou pulpou, tím pádem obsahujícími méně semen, menšími květy které jsou první den nebo první dva dny lososově zbarvené, poté se mění do růžové barvy, květy mají někdy výrazné šeříkové střední proužky, otrnění je černohnědé, rostliny mají daleko více žeber, i přes 20, žebra jsou rozdělená do bradavčitých hrbolců, tak jak je tomu podobně i u Gymn. riograndense.
Pro mne byla rakouská kombinace o to více zarážející, protože Hans Till mi ve svém dopise 12.3.1991 píše:
„G. millaresii dürfte einen eigenen Status haben. Wenn man diese Art in der Natur sieht, erscheinen sie wie Relikte einer vergangenen Zeit, ähnlich den Echsen im Tierreich. Es sind grosse, graue, scheibenförmige Pflanzen bis zu 40 (vierzig) cm Durchmesser, mit kleinen weiss bis blasrosa Blüten und kleinen, runden, roten Früchten mit roter Pulpa, die jedoch nicht ringförmig, sondern längs, also senkrecht aufreissen. Im Habitus ähneln sie eher einem grossen G. saglionis. Mein Sohn fand solche Pflanzen in der Umgebung von Millares auf 2.300 m Höhe.“
Překlad: „G. millaresii by mělo mít svůj vlastní status. Když vidíme tento druh v přírodě, připadají nám jako relikty zašlých časů, podobně jako ještěři v říši zvířat. Jsou to velké, šedivé rostliny ve tvaru kotouče (disku), až ke 40 (čtyřicet) cm v průměru, s malými bílými až bledě růžovými květy a malými, kulatými červenými plody s červenou pulpou, které však praskají ne ve tvaru kroužku, ale na délku, tedy svisle. V habitu se podobají spíše nějakému hrubému G. saglionis. Můj syn našel takové rostliny v okolí Millares ve výšce 2.300 m n.m.“
Z výše uvedených důvodů ponecháváme pro Gymn. millaresii postavení druhu, a to zcela mimořádného a jedinečného, a kombinaci z rakouského Gymnocalycium považujeme za zcela mylnou a nepoužitelnou.
Další nálezy: JO 416 (Josef Odehnal) Rio Mantano, JO 206 Millares, JO 631 Millares; PM 172 Millares; R 291 (Walter Rausch) Potosí; STO 959a Millares, STO 1009 Millares; LH 680 Millares (Ladislav Horáček); Sl 34a (Rudolf Slaba) Millares; VS 365 (Vladimír Šorma) Puente, VS 331 Millares.

Gymnocalycium millaresii


Gymnocalycium millaresii vyspělé kousky

Gymn. millaresii var. dorisiae (Amerh.) I. Milt
Cactaceae etc. 3/2015, str. 116
Basionym: Gymnocalycium pflanzii ssp. dorisiae Amerh.
Gymnocalycium (Rakousko) 11 (4) 1998
Staré rostliny jsou hustě bíle otrněné, pouze mladé trny na vrcholu jsou tmavší, rostliny bez květu připimínají Gymn. saglionis ssp. tilcarense. Květy, plody a semena totožná jako u typu.
Domovina: Bolívie, provincie Tarija, Rio Paichu, 2.300 m.
Jako jediný taxon z příbuzenství Gymn. pflanzii roste v horách, zatímco ostatní taxony Gymn. pflanzii pocházejí z nížin. Nalezl Helmut Amerhauser při marném pátrání po Gymn. armatum v údolí Rio Paichu. Pojmenováno po manželce Amerhausera Doris. Jedinci připomínají také při růstu smolně černohnědým otrněním mírně Gymn. millaresii, také se vyskytující v horských oblastech. Ve sbírkách se zatím nevyskytuje, semena údajně neklíčí – nebo je nikdo neumí set. Až výsevy z nálezů Volkera Schädlicha byly úspěšné.

Gymn. millaresii var. dorisiae STO 1004, foto Rudolf Frélich


Gymnocalycium millaresii var. dorisiae VoS 11-1078 Turupicha, Chuquisaca, Bolívie, 2393 m

Gymn. millaresii – summary:
The father Alfredo Lau was observing the finding place of the taxon in 1969 and 1970 and he has marked his find with the field number L 995 at Sotomayor. The plants are more globular and the ribs are divided into more round mammilla-like protuberances. Lau has been right to note that the sort is the most similar to Gymn. riograndense. The English botanist John Donald has overcombined the taxon to the variety of Gymn. pflanzii what has not been recognized in general.
The Austrian gymnofils have also studied the finding places and the authors couple Hans Till and Helmut Amerhauser came in the Austrian Gymnocalycium 2000 with the surprising combination Gymn. zegarrae ssp. millaresii Hans Till & Walter Till. The authors have marked here mistaken the pulpa like white. I hold the combination like this for quite mistaken and wipeing out all taxa differences and it is for me even greater and bad surprise that anybody can také so nonsensical combination in our country and then to publish in own field numbers. For repeating of the foreign nonsenses it is much cheaper speaking parrot.
Gymn. millaresii differs from Gymn. zegarrae with little red fruits with red pulpa, therefore fruits have less seeds, with smaller flowers which are first or first and second days salmon coloured, then they become pink, flowers have sometime striking lilac central strips, spination is blackbrown, plants have much more ribs, even over 20, ribs are divided into mammilla-like protuberances how it is similar at Gymn. riograndense.
The Austrian combination has been for me more startling because Hans Till wrote me in the letter of 12.3.1991:
„Gymn. millaresii ought to have its own status. If we see this sort in the nature, they resemble us like relicts of the past time, similarly like lizards in the animal world. They are big, gray plants of the shape of disc, to 40 (forty) cm in diameter, with small white to pale pink flowers, with little, round red fruits with red pulpa, however, which are bursting lengthwise, so perpendicularly. They are similar rather to some rough Gymn. saglionis. My son has found the plants like this in the environment of Millares in the altitude of 2.300 m“.
Mentioned reasons are enough to let Gymn. millaresii on the sort level as quite unique and remarkable one and we hold the combination from the Austrian from the Austrian Gymnocalycium quite mistaken and useless.
The other finds: JO 416 Rio Mantano, JO 206 Millares, JO 631 Millares; PM 172 Millares; R 291 Potosí; STO 959a Millares, STO 1009 Millares; LH 680 Millares; Sl 34a Millares; VS 365 Puente, VS 331 Millares.
Gymn. millaresii var. dorisiae (Amerh.) I. Milt
Cactaceae etc. 3/2015, str. 116, 2015
Basionym: Gymn. pflanzii ssp dorisiae Amerh., Gymnocalycium (Rakousko), 11 (4), 1998
Old plants are densely white spined, only young spines on the top are darker, plants without flower resembles Gymn. saglionis ssp. tilcarense. Flowers, fruits and seeds are the same like at the type.
Only one taxon of the affinity of Gymn. pflanzii which grows in the mountains, while the other taxa of Gymn. pflanzii originated from the lowlands. It has been found by Helmut Amerhauser by the vain finding of Gymn. armatum in Rio Paichu. It is named after the wife of Amerhauser – Doris. The specimens resemble in growth slightly Gymn. millaresii with pitch blackbrown spination which occurs also in the montainous areas. It does not occur in the collections for the time being, seeds are said not to be germinal – or nobody can sow them.