ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD V. - MUSCOSEMINEUM Schütz

Gymnocalycium damsii (K. Sch.) Br. & R.

The Cactaceae III, 163, 1922

Basionym: Echinocactus damsii K. Schumann
Gesamtbeschreibung Nachtrag 119, 1903

Tělo jednotlivé, stlačeně kulovité, nahoře zakulacené, na vrcholu krátce propadlé, málo hrbolcovité, i na nových areolách otrněné. Žebra 10, později o několik více, rovná, oddělená ostrými zářezy, rozdělená zřetelnými příčnými prohloubeninami v hrbolce dole bradovitě protaženými, při rašení světle zelené, později tmavnou, zvláště pod areolami. Zářezy jsou vždy světle zelené. Areoly 1,5 cm od sebe vzdálené, eliptické, kvetoucí jsou kulaté, až 3 mm v průměru.
Trny až 8, okrajové a střední nejsou zřetelně odlišené, šídlovité, až 1,2 cm dlouhé, při rašení bílé a tmavě čajově hnědé, později šednoucí.
Květy velmi početné, vyrůstají z chomáčů trnů, 6 – 6,5 cm dlouhé. Semeník poměrně velmi štíhlý a tenký, světle žlutozelený, s vejčitými, zašpičatělými, bíle lemovanými šupinami, hustě pokrytý jako taškami na střeše, bez vlny. Trubka nálevkovitá, dole vínově červená, okvětí 5 cm v největším průměru. Vnější okvětní lístky zelené a na okraji zevně načervenalé, kopinaté a špičaté; vnitřní lístky čistě bílé, poněkud větší, s jemnými zoubkatými špičkami. Tyčinky ve dvou sériích, jedna kolem semeníku, kratší než trubka; nitky bílé, prašníky nahnědlé. Čnělka jen málo přesahuje 7 bílými rozprostřenými bliznovými laloky.
Plod úzce cylindrický, šupinatý, červený, 2,5 cm dlouhý, 6 mm v průměru. Semena byla hluchá.
Domovina: Paraguay v severní části.
Rostliny tohoto taxonu nalezl prof. Anisits a ten je pak poslal do Německa, tam je pak následně popsal prof. Karl Schumann na počest Erika Damse, který tento taxon posléze představil v Monatschrift für Kakteenkunde 1904. V Botanické zahradě v Berlíně-Dahlemu pěstovaly 3 importy, které bohatě kvetly bíle, později se květy zbarvovaly do růžové, rostliny však nevytvořily klíčivá semena. Pro tento taxon platí podobná historie jako je uvedena u Gymn. anisitsii. Je zcela zřejmé a nevyvratitelné, že všechny tři skoro současně popsané taxony, tedy Gymn. anisitsii, Gymn. damsii a Gymn. joossensianum byly vybrány z jedné zásilky rostlin, sbíraných na jediné lokalitě, a to u města Concepción v Paraguay. Dnešní uspořádání a držení těchto taxonů odděleně je již vyumělkované pěstiteli podle jejich osobních představ a přání. Jestliže se podíváme na perokresby provázející původní popisy taxonů anisitsii a damsii, zjistíme, že Gymn. anisitsii odpovídá dnešními nálezu od letiště Concepción, zatímco méně vytrněné Gymn. damsii by více připomínalo dnešní taxon torulosum.
Rostliny na nalezišti pozoroval Dr. Esser a také potvrdil, že jde o tutéž populaci, kde nalezneme jak Gymn. damsii, tak i Gymn. anisitsii. Zde je třeba hledat i mysteriózní Gymn. joossensianum, nikoliv daleko odtud na bolivijsko-paraguayském pomezí, kde se vyskytují další, ale odlišné taxony tohoto příbuzenství.
Další nálezy: STO 983; KK 503 fa. Bahia Negra Paraguay, KK 506 dtto, KK 651 dtto.
Backeberg popsal čtyři variety Gymn. damsii, které však zde řadíme podle nejposlednějšího členění uveřejněného v rakouském Gymnocalycium.

Gymnocalycium damsii FR 1179 Puerto Risso - Puerto Casado, foto Mieczyslaw Siwiec


Gymnocalycium damsii FR 1179 Puerto Risso - Puerto Casado, foto Mieczyslaw Siwiec

Gymn. damsii ssp. evae Halda, Horáček & Milt
Acta Richnoviensis 9 (1) 2002
Stonek nejčastěji jednotlivý, řidčeji trsovitý, zploštěle kulovitý, zčásti podzemní, o průměru 30 – 60 mm, s tenkým drátovitým podzemním kořenem; žeber 8 – 10, bradavky 2 – 6 mm dlouhé a 8 – 12 mm široké, víceméně hranaté, zelenopurpurové až fialové. Areola v mládí vlnatá, později olysalá.
Trny v počtu 3 – 5 jsou až 10 mm dlouhé, měkké, víceméně přitisklé, žlutavé.
Květy o průměru 30 – 40 mm, 40 – 50 mm dlouhé, vnitřních okvětních lístků ca 20, jsou ca 3 mm široké a 15 – 20 mm dlouhé, růžové, přitupělé; vnější lístky okvětí šupinovité, nachové, s průsvitným okrajem. Perikarp 15 – 20 mm dlouhý, 3 – 4 mm široký, zelený; vaječník ca 4 mm v průměru, ca 12 mm dlouhý. Čnělka 8 – 10 mm dlouhá, laloky blizny bílé.

Gymnocalycium damsii evae rotundulum VoS 48, pastelově růžový květ, El Bajo


Gymnocalycium damsii evae rotundulum VoS 48


Gymnocalycium damsii evae rotundulum


Gymnocalycium spec VoS 37, La Cantera, Bolívie, naleziště již neexistuje (stavba silnice)


Gymn. damsii ssp. evae STO 983 Santa Cruz


Květy damsii ssp. evae


Paní Eva

Plod praskající podélně, vřetenovitý, zelený )v době zrání zčervená), do 30 mm délky, o průměru 20 mm, lysý, se zaschlým zbytkem květu; šupiny světle lemované s protáhlými špičkami ca 1,5 mm dlouhými; plodová dřeň karmínově červená; semeno 1 mm dlouhé, testa hnědočerná, bradavičnatá.
Domovina: jihovýchodní Bolívie, Santa Cruz.
Pojmenováno po manželce I. Milta Evě. Blízké ssp. damsii, avšak s velkými růžovými květy a většími semeny. Tomuto taxonu je nejbližší stonkem a otrněním Gymn. anisitsii ssp. holdii var. tucavocense s podstatně menším a bílým květem. Rakouští gymnofilové rozdělili oba taxony, tedy Gymn. anisitsii a Gymn. damsii podle otevření květů při největších vedrech a došli k závěru, že taxony zahrnuté pod Gymn. anisitsii mají květy otevírající se neúplným rozevřením, zatímco okruh Gymn. damsii má květy otevírající se plně a ještě v největších vedrech se plně otevřené okvětní lísty obracejí dolů zpět k rostlině. Tyto rozdíly zde nebudu hodnotit, ale došlo tím k oddělení tak blízce příbuzných taxonů jako Gymn. anisitsii ssp. holdii var. tucavocense a Gymn. damsii ssp. evae. Rostliny lze bez potíží vypěstovat ze semen, v kultuře patří mezi teplomilné a kvete po celou sezónu v několika sériích kráských růžových květů. K popisu je možné ještě dodat, že rostliny mají ve stáří žebra rozdělená na výrazné hrbolce a některé areoly mají i 1 střední trn, mírně ohnutý směrem nahoru.
K popisu Gymn. damsii ssp. evae je stále stavěn pochybný taxon Gymn. joossensianum. Gymn. damsii ssp. evae má morfologicky i geograficky nejblíž taxonu tucavocense, Gymn. joossensianum podle zdrojů ze starší literatury odpovídá nejvíce Gymn. anisitsii či damsii, formám pocházejících nyní z oblasti letiště Concepcion (areál Gymn. anisitsii STO 1230), kde vlastně začínali a také končili průkopníci výzkumu tohoto rodu v terénu. Oblasti s výskytem taxonů tucavocense, evae, rotundulum, centrispinum a torulosum byly kolem roku 1900 naprosto neznámým územím, odkud i tak nebylo návratu. A tato území jsou od Concepcion vzdálena 500 km vzdušnou čarou. To ale nelze vysvětlit badatelům, kteří to vysvětlit nechtějí. V tomto názoru mne utvrzuje i velmi pěkná fotografie Gymn. joossensianum č. 3 na straně 288 v rakouském Gymnocalycium 12 (2) 1999, rostlina s růžovými květy vyrůstajícími až ze starších areol v kruhu kolem vrcholu (tak jako u Gymn. schickendantzii) má ostrá žebra rozdělená velmi hlubokými příčnými zářezy do úzkých bradovitých hrbolců, blíží se skutečně formám Gymn. anisitsii typ, pro lepší představu zmíním, že je podobná krátkotrnnému Gymn. pungens. A jelikož autorem fotografie je Wolfgang Papsch, je pro mne zcela nepochopitelné, jak může stavět takovou rostlinu ke zcela odlišným taxonům tucavocense a evae.
Jakýmsi řešením a východiskem z této prekérní a choulostivé situace je nová kombinace v rakouském Gymnocalycium 2008:815-838: Gymn. damsii ssp. evae var. joossensianum (Boed.) Backbg. ex H.Till & Amerh. Co vše lze při diplomatickém úsilí udělat.
Dne 1.srpna 2021 vyšlo další číslo internetového časopisu Schuetziana 12-2021-2, kde německý gymnofil a odborník na podrod Muscosemineum Volker Schädlich publikuje jeho nové zpracování okruhu Gymnocalycium anisitsii, poté co pár let předtím došel k neuvěřitelnému závěru že popis Gymnocalycium damsii je duplicitním popisem Gymnocalycium anisitsii. Pan Schädlich se netajil tím že skupinu Gymn. anisitsii – damsii přepracuje a jelikož znám jeho dedukce, jak nasypat vše do jednoho pytle, jenom při pomyšlení na vyjití takového článku mne děsilo jako noční můra. A ejhle – článek je tady a Volker mne skutečně nezklamal. Tedy moje vyjádření – neboli „jádřinec“ k jeho závěrům ke dni 1.srpna 2021:
Pan Schädlich (dále jen VoS) zařadil jako synonym ku Gymnocalycium anisitsii (K.Sch.) Br. et R. ssp. tucavocense (Hans Till et Amerhauser) Schädlich comb. nov. (Schädlichova nová kombinace) i popis Gymnocalycium damsii ssp. evae Halda, Horáček et Milt jako neplatný, protože prý (podle názoru a „výzkumu“ VoS je popis Gymnocalycium damsii duplicitním popisem Gymnocalycium anisitsii. Jelikož jsem popis taxonu evae sám inicioval a jsem i spoluautorem popisu, nedalo mi to, abych se k tomu nevyjádřil. Pokud tedy taxon evae je shodný s taxonem tucavocense, pak tedy bych já mohl být velvyslancem Bhútánu v San Marinu, nehledě k tomu až si příznivci těchto myšlének předělají jmenovky a budou rostliny sprašovat hlava nehlava. Ještě mi k tomu chybí konkrétní vyjádření VoS k taxonům rotundulum, torulosum a centrispinum. Nebudu zde opakovat rozdíly mezi jednotlivými taxony, pro pěstitele co je znají je to zbytečné, jak se říká – oko vidí….. VoS je považován za znalce podrodu a do Paraguaye jezdí v podstatě každým rokem – jeho snímky nakonec i v tomto vydání Schütziana jsou vynikající a velice výstižně ilustrující podmínky na nalezištích těchto rostlin. Za snímky si VoS zaslouží skutečně jedničku s hvězdičkou. Před pár lety jsem se ho zde v Nasobůrkách ptal na kolik peněz ho přijde taková cesta do Paraguaye a musím se přiznat, že jsem mu ty cesty potichu záviděl. Tedy jedna cesta prý vyjde na cca 3 tisíce Euro. No když to spočítám každým rokem tam jet tak za těch 20 let to dělá ať to nepřeháním tak cca 50 tisíc Euro. No pozdrav Pán Bůh. Když pak si přečtu ty dedukce a kombinace z pera VoS tak nemohu dojít k jinému závěru než že výsledky dvacetiletého zkoumání jsou prapodivné, ne-li tristní. Pokud by VoS takto postupoval i v podrodu Ovatisemineum, mnoho popisů by platných nezůstalo, hlavně těch z posledních 20 let, a hlavně těch „vědecky zdůvodněných a podložených“, včetně oněch popisů v Schütziana.
Prozatím jde o mé vyjádření v Českém jazyku, VoS jistě najde dost přátel, kteří mu to přeloží do němčiny. Budu se snažit to celé dát do angličtiny aby si to mohli přečíst i kaktusáři v Číně a Japonsku (redakce Schütziana informuje i o překladatelích tohoto časopisu do čínštiny a japonštiny) a nebyli tak odkázáni jen na jeden myšlenkový zdroj. V Japonsku je kaktusářství na úrovni a v Číně se velmi silně rozvíjí a bylo by škoda, kdyby jim někdo udělal z dvaceti popsaných taxonů jeden (nebo jeden a půl). Zrovna mi kvetou taxony anisitsii, tucavocense a evae – kdybych je měl jít nyní sprášit, to bych raději skončil s kaktusářstvím. Ovšem takovou radost mým milým německým kolegům nemohu udělat.

Gymn. damsii ssp. evae


Volker Schädlich (uprostřed) v Nasobůrkách 12.června 2012 – vlevo (left) Ivan Milt, vpravo (right) Thomas Strub Schweiz

Gymn. damsii ssp. evae var. torulosum Backbg. ex Till & Amerh.
Gymnocalycium (Rakousko) 17 (1) 2004
Backebergův popis z Kakteenlexikonu 1965:
Žebra dosti ostrohranná, bez kulatých hrbolců, jen bradavkovité výstupky, příčné brázdy mělké, bez zploštěnin, lehké, netónované, ale zřetelné příčné vyvýšeniny.
Okrajové trny většinou 5; střední trn vzácně 0 – 1, nahnědlé.
Květy bílé i v jícnu, 3 cm dlouhé, 3,5 cm v průměru, sepály vahoře zakulacené a širší nahoře než dole, olivově načervenalé a s bílým okrajem; trubka 1,7 cm dlouhá, asi 5 mm v průměru, jícen příčně kulatý; čnělka poměrně krátká.
Semena kulatá, testa korkovitá, žlutohnědá, nepravidelně černě bradavčitá, 0,8 mm velká.
Domovina: Bolívie, San José.
Liší se většinou malým, krátce kulovitým tělem s šedozelenou epidermis, ostřejšími žebry s malými hrbolci, 3 – 5 (- 7) šedobílými trny dlouhými 2 – 6 mm.
Domovina: Bolívie, Santa Cruz, provincie Chiquitos, San José de Chiquitos.
Další ze série nálezů katolických misionářů z bolivijsko – paraguayského pomezí. Rostliny našel páter Klinger a předal je svému nadřízenému, páteru Hammerschmidovi, který je poslal importérské firmě Uhlig v Rommelshausenu v Německu. Pamatuji si jak si objednal pár importů i můj strýc Ferdinand Plesník, šlo o velmi půvabné polokulovité zploštělé rostliny a měly až 10 cm v průměru! Zásilky importů z této oblasti tehdy vzbudily zaslouženě velkou pozornost a zájem kupujících či koupěchtivých byl velký.
Asi po deseti letech navštívil své kolegy v misii za účelem sběru kaktusů páter Alfredo Lau, poté pak Karel Kníže, žijící dnes v Limě v Peru. Od obou sběratelů máme ve sbírkách zastoupeny jedince s jejich polními čísly. Na přelomu století prozkoumali tyto oblasti rakouští gymnofilové a celý tento okruh systematicky zpracovali.
Jde o subtropické oblasti, kde v létě vydatně prší a v období sucha zde panují nepříjemná vedra. Většina taxonů roste ukrytá pod keři a palmami. Podle toho by mělo vypadat i pěstování, pařeniště nejsou příliš vhodná a při podchlazení rostlinky ztrácí kořeny. Nejlépe se jim daří ve skleníku mírně přistíněné, zasazené v širokých a mělkých nádobách. Zálivku provádíme výhradně dešťovou vodou. Je zajímavé že i jedinci zapomenutí na vrchním parapetu skleníku rostou zcela skvěte bez známek zčervenání epidermis na plném slunci při teplotách nad 50°C – ale musí mít řádný přísun vody. Na tomto příkladu je vidět, že kaktusy mají rády teplo, a tvrzení „co kaktus snese“ jsou jen hokus-pokusy při současném trápení rostlin.
Další nálezy: KK 497 San José Bol.; Lau 369 San José; LB 2318 San José; VoS 03-37 La Cantera.

Gymn. damsii ssp. evae var. torulosum


Gymn. damsii ssp. evae var. torulosum s plody

Gymn. damsii ssp. evae var. boosii Amerh.
Gymnocalycium (Rakousko) 17 (1) 2004
Liší se otrněním připomínajícím koště nebo pometlo, trny někdy až 6 cm dlouhé, tenké, ohebné a většinou pokroucené. Pozorovány pouze exempláře s růžovými až karmínově růžovými květy.
Domovina: Bolívie, Santa Cruz, prov. Chiquitos, okolí Cochis, 360 m n. m.
Velice pěkná a zajímavá novinka nalezená rakouskými gymnofily, STO 1710.
Zatím známe 4 sběratelská čísla tohoto půvabného taxonu, STO 1404 východně od Roboré, Santa Cruz, STO 1710 u Chocis, Santa Cruz, VoS 03-042 mezi Chochis a Limoncito, Santa Cruz, a VoS 08-321 východně Chochis, Santa Cruz, vše pochopitelně Bolívie. Rostlinky jsou půvabné a pozoruhodné svým zbarvením těla, které je křídově světle zelené (jako u Gymn. griseopallidum v mládí) a navíc s šeříkově hnědými pásky na žebrech přes areoly. Ve spojení s červenými květy zcala unikátní koncert barev, se kterými se nesetkáte u jiného taxonu rodu.

Gymnocalycium damsii boossii STO 1404


Gymn. damsii ssp. evae var. boosii STO 1404

Gymn. damsii ssp. evae var. rotundulum Backbg. ex Till & Amerh.
Gymnocalycium (Rakousko) 17 (1) 2004
Backebergův popis z Kakteenlexikonu 1965:
Žebra plochá, široce zakulacená, bez zřetelných příčných vyvýšenin, pouze mírně ztloustlá, dole postupně víceméně načervenale tónovaná, příčné zářezy slabě zploštělé, mělké, bez zřetelných hrbolcovitých nebo bradovitých výstupků.
Okrajové trny 7, dlouhé 6 až 12 mm, střední trn chybí.
Květy asi 3,2 cm dlouhé, 3 cm v průměru, bílé; sepály zelené, širší; trubka 2 cm dlouhá, 4 mm v průměru, s podlouhlými šupinami, jícen bílý, čnělka vystrčená ven, bliznové laloky dlouhé, bílé.
Domovina: Bolívie, Roboré.
Hlavní odlišností je zřetelně delší čnělka, jejiž blizna zřetelně přesahuje prašníky. Pozorováno jedině u tohoto taxonu, zatímco u ostatních prašníky přesahují čnělku.
Jeden z nálezů bolivijských misionářů z období kolem roku 1963, platí zde stejné poznámky o historii a pěstování jako u Gymn. damsii ssp. evae var. torulosum. První importy u Uhliga měly karmínově červené květy, asi následkem složení substrátu na místě výskytu v přírodě. Dnes můžeme pozorovat variabilitu v barvě od bílé po karmínově růžovou.
Další nálazy: KK 512; Lau 363 Roboré; STO 1716; VoS 03-48 záp. El Baja.

Gymn. damsii ssp. evae var. rotundulum, foto ing. Rudolf Frélich


Gymn. spec. VoS 03-049 Villa Esperanza, u Piltze nabízené jako Gymn. damsii var. rotundulum červený květ,
krásná novinka z nálezů Volkera Schädlicha

Gymn. damsii ssp. evae var. centrispinum Backbg. ex Till & Amerh.
Gymnocalycium (Rakousko) 17 (1) 2004
Backebergův popis z Kakteenlexikonu 1965:
Žebra mají slabší bradovité výčnělky, bez zřetelné příčné brázdy jako u ostatních variet, příčné zářezy nad areolami ostré, směrem nahoru i dolů zploštělé.
Okrajové trny skoro vždy 7, dlouhé 0,6 – 2 cm, vrchní nejdelší; střední trn 1, až 2 cm dlouhý; všechny trny víceméně rohové barvy, nahnědlé.
Květy i na okraji bílé, sepály úzké a dlouhé, zašpičatělé, zelené, nahoře s červenou špičkou, takovou mají i podlouhlé šupiny; trubka 2,5 cm dlouhá, velmi tenká.
Domovina: Bolívie, krajina v okolí Roboré.
Má se lišit od ssp. evae a var. boosii menším vzrůstem, hustějším otrněním a bílými květy. Další z nálezů bolivijských misionářů z roku 1963, historie taxonu a pěstování viz poznámky u Gymn. damsii ssp. evae var. torulosum.
Domovina podle rakouských průzkumů: Bolivie, Santa Cruz, provincie Chiquitos, okolí Roboré.
Další nálezy: STO 981; VoS 03-45 Roboré – Santiago.

Gymn. damsii ssp. evae var. centrispinum STO 981

Gymn. damsii ssp. multiproliferum (P.J. Braun) P.J. Braun & Esteves
Succulenta 74, 131, 1995
Basionym: Gymn. damsii var. multiproliferum P.J. Braun
KuaS, 42, 228, 1991
Má se lišit od typu var. damsii z Paraguaye fialově zelenou až červenohnědou epidermis, extrémním odnožováním, zpravidla delšími trny, růžovými květy a severnějším nalezištěm.
Taxon původně popsaný jako varieta Gymn. damsii, později tentýž autor překombinoval na poddruh. Pochází z Brazílie.
Další nálezy: HU 557.

Gymn. damsii ssp. multiproliferum Braun

Gymn. damsii – summary:
The plants of the taxon had been found by prof. Anisits and he had sent them then to Germany. Then prof. Schumann had described them to the merit of Mr. Erik Dams, who remembered the taxon in Monatschrift für Kakteenkunde 1904. 3 imported plants had been grown in the Botanic Garden in Berlin-Dahlem which had flowered abudantly with white flowers which had been becoming pink with a time, however, the plants had never made germinal seeds. It is valid for this taxon similar history how it is mentioned at Gymn. anisitsii. It is quite evident and incontradictable that all nearly at the same time described three taxa, so Gymn. anisitsii, Gymn. damsii and Gymn. joossensianum had been chosen from only one consignment of the plants collected at only one locality near the town Concepción in Paraguay. The rowing and holding of these taxa of our time separately is even artificial by the growers after their personal meaning and wishes. If we compare the black-white drawings of the taxa anisitsii and damsii at the original descriptions, we can find, that the more spined taxon anisitsii resembles today finds from the airport of Concepción, while the taxon damsii resembles more today taxon torulosum.
Dr. Esser has observed the plants on the finding place and he has also acknowledged that it has been the same population where we can see Gymn. damsii and also Gymn. anisitsii. It is necessary to find here also mysterious Gymn. joossensianum, not far from here near the frontier of Paraguay – Bolivia where the other but different taxa of this relationship occur.
Backeberg has described four varieties of Gymn. damsii, however, we row them here after the last rowing published in the Austrian Gymnocalycium.
Gymn. damsii ssp. evae
Named after my wife Eva.. Close to ssp. damsii, however, with big pink flowers and bigger seeds. Gymn. anisitsii ssp. holdii var. tucavacense with substantially smaller and white flower is the closest to this taxon after the body and spination. The Austrian gymnofils have divided both taxa – Gymn. anisitsii and Gymn. damsii after flower opening in the highest temperatures and they have come to the conclusion that the taxa under Gymn. anisitsii have flowers opening in not fully opening, while the taxa under Gymn. damsii have the flowers opening fully and even in the highest heat the fully opened perianth leaves turn down back to the plant. I will not value these differences here but it has come with it to the dividind so close related taxa as Gymn. anisitsii ssp. holdii var. tucavocense and Gymn. damsii ssp. evae. It is possible to grow plants from seeds without difficulties, they belong among hot-liking in the culture and flower during the whole season in several series of beautiful pink flowers.
It is possible to add to the description that the old plants have ribs divided to striking protuberances and some areolec can have even 1 central spine curved and upwards directing.
It is still stood to Gymn damsii ssp evae the doubtful taxon Gymn joossensianum. Gymn damsii evae is most close in morphologic and geografic aspects to the taxon tucavocense. After the sources of the older literature Gymn joossensianum is agreeing the best with Gymn anisitsii or Gymn damsii, so the forms originated from the area of the airport Concepcion (the area of Gymn anisitsii STO 1230) ,which is far more than 500 km frm the mentioned areas, and where the first travellers had virtually started and also ended in their observing this genus in the field. The areas with the occuring the taxons tucavocense, evae, rotundulum, centrispinum and torulosum were round the year 1900 quite unknown, from where it had not been possible to come back. But it is not possible to explain it to the investigators who do not want to explain it. I reasure myself in my opinion with very nice photo Nr. 3 of Gymn. joossensianum on the page 288 in the Austrian Gymnocalycium 12 (2) 1999, the plant with pink flowers growing from the older areoles in the round near the top (the same as on Gymn. schickendantzii) has the sharp ribs divided by very deep transverse cuts into the narrow chiny protuberances. The plant on the picture is really close to the forms of Gymn. anisitsii type, I can mean for better conception that it is similar to Gymn. pungens with short spines. And as the author of the photo is Mr. Wolfgang Papsch, it is for me quite incomprehensible, how he can stay the plant like this to quite different taxons tucavocense and evae.
Certain solution and the way out is new combination in the Austrian Gymnocalycium 2008:815-838: Gymn. damsii ssp. evae var. joossensianum (Boed.) Backbg. ex H.Till & Amerh.
Gymn. damsii ssp. evae var. torulosum
It differs with mostly small shortly globular body with graygreen epidermis, with sharper ribs with little protuberances, with 3 – 5 (- 7) graywhite spines 2 – 6 mm long.
Another find of the catholic missionaries from the bolivian-paraguayan borderland. The father Klinger had found the plants and he had given them to his superior father Hammerschmid who had sent them to the importing firm of Uhlig in Rommelshausen in Germany. I remember how my uncle Ferdinand Plesník had ordered several imported plants, they had been very beautiful half-globular flattened plants and they had to 10 cm in diameter. The consignments of the imports from these territory had raised rewarding the great interest and the interest of the purchasers or the buy-eagers had been great.
The father Alfredo Lau visited the colleagues in the mission about ten years after to be able to collect cacti, then Karel Kníže living in Lima/Peru today. We have specimens in our collections from both collectors with their numbers. The Austrian gymnofils observed the areas round the turn of the century and they overmade the whole relationship systematically.
The areas are subtropic where it is raining much during the winter and it is very unpleasant hot weather in the dry season. The most of the taxa grows covered under the bush and palms. Growing ought to be suitable after it, the hotbeds are not good and the plants lost their roots if it is cold. They grow the best in the greenhouse slightly shadowed, repoted into broad and shallow pots. Watering only with rain water. It is interesting that the specimens, forgotten and staying on the highest place of the greenhouse, grow quite splendid without any sign of red becoming on the full sun with the temperatures over 50°C – but they must have water properly. It is evident from this case that cacti like warm and some speeches „what cactus bears“ are only bad experiments and plants tyranny.
Gymn. damsii ssp. evae var. boosii
It differs with the spination resembling a swab or a besom, spines sometimes to 6 cm long, thin, flexible and mostly twisted. It has been observed only specimens with pink to carminepink flowers.
We have known 4 collector numbers of the graceful taxon for the time being, STO 1404 east of Roboré, Santa Cruz, STO 1710 at Chocis, Santa Cruz, VoS 03-042 between Chochis and Limoncito, Santa Cruz, and VoS 08-321 east of Cochis, Santa Cruz, Bolivia. The plants are graceful and remarkable with their body colouring which is chalky light green (like on Gymn griseopallidum when young) and more with lilac brown strips on the ribs over the areoles. This is in the connection with red flowers quite unique colour concert which is not possible to see at any other taxon of the genus.
Gymn. damsii ssp. evae var. rotundulum
The main difference is evidently longer style whose stigma evidently reaches over anthers. It is possible to see it only at this taxon while at the others anthers reach over style.
One of the finds of the Bolivian missionaries from the time round 1963, the same notes as to the history and growing are valid like at Gymn. damsii ssp. evae var. torulosum. The first imported plants at Uhlig had had red flowers, probably for the sake of the structure of the soil on the finding place in the nature. We can observe today the variability in the colour from white to carminepink.
Gymn. damsii ssp. evae var. centrispinum
It ought to differ from ssp. evae and var. boosii with smaller size, with densely spination and with white flowers. Another find of the Bolivian missionaries of 1963, the history and cultivating of the taxon see the notes of Gymn. damsii ssp. evae var. torulosum.
Homeland: After the observing of the Austrian gymnofils: Bolivia, Santa Cruz, prov. Chiquitos, the environment of Roboré.
Gymn. damsii ssp. multiproliferum
It ought to differ from var. damsii from Paraguay with violettgreen to redbrown epidermis, with extremely sprouting, with mostly longer spines, with pink flowers and northern finding place.
Taxon originally described as the variety of Gymn. damsii, the same author overcombined it later to the subspecies. Originated from Brazil.

Gymnocalycium marekiorum I. Milt

Cactaceae etc. (Slovensko), 4/2017, str.133-135.

Stonek jednotlivý, 5 – 10 cm v průměru, 4 – 5 cm vysoký, ve stáří více, zploštěle kulovitý s prohloubeným temenem, temeno hned zpočátku vytrněné, jedinci někdy odnožující, stonky zelené až šedozelené, někdy s hnědofialovým nádechem, zvláště na slunci. Kořeny vlásčité. Žebra 6 – 9 v počtu, přímo svisle probíhající, u temene asi 5 mm široká, u základny stonku až 2 cm široká, velmi plochá, pouze málokdy s vystouplými bradami, na jejicjž vrcholech jsou areoly, mezi areolami jen nepatrné mělké zářezy. Svislé zářezy mezi žebry rovné, před základnou stonku splývající s tělem a již nepatrné.
Areoly kulaté až pouze mírně oválné, 2 – 3 mm v průměru, s šedou plstí. Okrajové trny paprskovitě nepravidelně rozprostřené, velmi odstávající, v počtu 5 – 7, z toho 1 nejdelší směřující dolů, až 1,5 cm dlouhé, jehlovité, přímé nebo velmi nepravidelně zakřivené, 0,8 – 1,5 cm dlouhé, 1 střední trn nepravidelně pokřivený nebo přímý. Všechny trny rohové barvy s hnědou špičkou. Všechny trny nestejného průměru.
Poupata tenká (typ květu Gymnocalycium anisitsii), šupiny s bělavými okraji a nahnědlými špičkami. Květ 4 – 5,5 cm vysoký, při anthesi asi 3,5 cm široký, pastelově růžový. Trubka asi 2 cm dlouhá, postupně se jen mírně rozšiřující na základně asi 5 mm v průměru, pak až 6,5 mm v průměru. Trubka zevně leskle zelená, s 12 – 18 šupinami o rozměrech šířka 2 – 3 mm, výška 2 – 4 mm, šupiny s nazelenalou základnou, bělavým okrajem a nahnědlou skvrnou pod vrcholem šupin. Ovarium bílé, 1,5 cm vysoké, 2 mm široké. Stěny ovaria 2 – 3 mm silné, (smaragdově-) zelené v řezu. Receptakulum úzké 2 – 5 mm, nahoru se mírně rozšiřující, stěny receptakula bílé. Vnější okvětní lístky: šupiny nad trubkou plynule přecházejí do okvětních lístků, které jsou nejprve zevně jasně zelené s hnědorůžovými špičkami, až 1,5 cm dlouhé, 3 – 5 mm široké, málo se rozšiřující k vrcholu, kopinaté. Vnitřní okvětní lístky pastelově růžové, kopinaté, 0,8 – 1,5 cm dlouhé a 0,2 – 0,4 cm široké. Čnělka velmi dlouhá, 14 – 17 mm vysoká, mírně krémová, 1,2 mm silná. Blizna krémová. Prašníky světlehnědé v několika sériích, naklánějící se dovnitř květu a nad bliznu, kterou přesahují. Nitky bílé, sklovité.
Plod zpočátku zelený, ve zralosti červený, 2 – 4 cm vysoký a 1 – 2,5 cm v průměru, se zaschlými zbytky okvětí a suchými šupinami. Plod praská podélně. Semena podrodu Muscosemineum.
Domovina: Bolívie, Santa Cruz, Villa Esperanza. Taxon patří do příbuzenství Gymnocalycium anisitsii, od kterého se liší výrazně plochými žebry, velmi zakulaceným tělem, a pastelově růžovými květy, které mají velmi dlouhé ovarium a dlouhé a úzké receptakulum s dlouhou krémovou čnělkou. Beztrnný stonek svými plochými žebry bez ohledu na barevné tóny připomíná ve stáří Gymnocalycium eurypleurum.
Holotyp: Materiál holotypu uložen v Herbáři Krajského Vlastivědného muzea v Olomouci pod číslem B171.825. Typová kultura ve sbírce Ivan Milt, původní sběr VoS 49 (Volker Schädlich).
Etymologie: Taxon pojmenován na počest po Markovi Miltovi z Haňovic, Miroslavu Markovi z Litovle a taktéž po Markovi Greplovi, věhlasém gymnofilovi z Lutína.

Homeland: Bolivia, Santa Cruz, Villa Esperanza. Taxon belongs to the affinity of Gymnocalycium anisitsii from which it differs by strikingly flat ribs (like Gymnocalycium eurypleurum), very rounded body, chalky pink flowers with very long ovary and long and narrow recaptaculum with long cream style.
The material of the holotype deposited in the Regional Muzeum in Olomouc with the number B 171.825. The type culture in the collection of Ivan Milt, the original collect VoS 49 (Volker Schädlich).
Taxon named in the honour of Mr. Marek Milt from Hańovice, Mr. Miroslav Marek from Litovel and Mr. Marek Grepl from Lutín – very famous gymno-grower, all Czech Republic.

Gymnocalycium marekiorum - květ a nezralý plod


Gymnocalycium marekiorum s plody