ROD GYMNOCALYCIUM
PODROD V. - MUSCOSEMINEUM Schütz

Gymnocalycium anisitsii (K. Sch.) Br. & R.

The Cactaceae III, 159, 1922

Basionym: Echinocactus anisitsii K. Schumann
Iconographia, tab. 4, 1900

Tělo jednoduché nebo málo odnožující, v mládí kulovité, směrem dolů se zužující s 8 slabě výraznými žebry, potom krátce válcovité, 5,5 – 10 cm vysoké a 7,5 – 10 cm v průměru, listově zelené, nahoře zakulacené, na temeni úzce propadlé a mírně hrbolcovité, neotrněné. Žebra 11, oddělená úzkými brázdami probíhajícími dolů, 1,5 – 2 cm vysoká, rozdělená mělkými příčnými zářezy do hrbolců, na základně slabě bradovitě protažených. Areoly 1 – 2 cm od sebe vzdálené, 4 – 5 mm dlouhé, elipsovité a poněkud nad chomáčky trnů prodloužené.
Trny 5 – 7, nerozdělené na okrajové a střední, nejvrchnější je obvykle nejdelší, až 6 cm dlouhý, všechny jsou mírně hranaté, na základně slabě zesílené, zatočené, matně bílé.
Květy početné a dlouho trvající, celá délka 4 cm. Semeník úzce válcovitý, 1,5 cm dlouhý a sotva 5 mm v průměru, osázený široce oválnými, tupými, kulatými šupinami. Květ nálevkovitý, 4 cm v průměru. Trubka také s šupinami bez vlny a trnů. Vnější okvětní lístky vejčité, špičaté, nazelenale bílé, s tmavším proužkem; vnitřní lístky úzce lopatkovité a špičaté, nezoubkované. Tyčinky delší než polovina trubky; nitky bílé, prašníky slabě nažloutlé. Bílý pestík přesahuje se 7 vystrčenými bílými laloky blizny.
Plod vřetenovitý, 2,5 cm dlouhý a 1 cm v průměru, šupinatý, červený; semena početná, malá, sotva 1 mm dlouhá, skoro kulovitá. se širokým pupkem, světle hnědá, velmi hustě zrnitě tečkovaná.
Domovina: Paraguay, okolí řeky Tigatiyami.
Jako první objevil rostliny prof. Daniel Anisits z Asuncionu (1856 – 1911, maďarský lékárník) a na jeho počest je taxon také pojmenován. Výskyt byl udán na severu Paraguaye, nesmíme však zapomenout, že sever státu byl poněkud v jiné poloze, která se změnila až za války 1933 – 1935, kdy bylo připojeno velké území, do té doby bolivijské. Prof Anisits tehdy poslal rostliny do Berlína, kde vykvetly poprvé 25. ledna 1898. Popis a latinský popis byly poprvé publikovány v Iconographia Cactacearum 1900 a posléze v dodatku ke Gesamtbeschreibung, jehož autorem byl prof. Karl Schumann, popis byl doprovázen perokresbou manželky prof. Gürkeho. Po několika letech ještě zmínil tento taxon prof. Gürke v Monatschrift für Kakteenkunde roku 1906 v souvislosti s bohatým kvetením, ale neklíčivými semeny. Semenáčky se tedy nepodařilo vypěstovat a importní rostliny pomalu ze sbírek vymizely.
Uplynulo dlouhých skoro 60 let a jak jsme se již zmínili u Gymn. mihanovichii, Günther Moser byl úspěšný v iniciování další sběratelské činnosti Adolfo Maria Friedricha, žijícího na penzi v paraguayském Asuncionu. A.M. Friedrich tedy opět cestoval a ke sběru najímal domorodé obyvatele, kteří mu na jedné takové cestě v okolí města Concepción donesli rostliny, později určené jako znovunalezené Gymn. anisitsii. To se psal již rok 1964. Günther Moser krátce nato tento nález publikoval v několika časopisech a lze jej označit jako jednu z největších senzací těch let, kdy i v našich kaktusářských publikacích bylo nálezu věnováno mnoho prostoru a získat taxon do sbírky chtěl snad každý kaktusář.
Po dalších několika letech se věnoval průzkumu paraguayských nalezišť dr. Gert Esser, který zde čerpal poznatky pro svoji diplomovou práci. Místo výskytu se nachází v okolí města Concepción ve střední části Paraguaye, naleziště je blízko místního letiště na 10 m vysokém říčním břehu, takže rostliny jsou chráněny před pravidelnými povodněmi. Gymn. anisitsii roste vždy alespoň částečně chráněně na okrajích křovin. Jedinci jsou dost variabilní, hlavně v délce otrnění, květy jsou bílé až růžové. V posledních letech prozkoumali naleziště v okolí letiště Concepción cestovatelé z Německa a Rakouska a byly vypěstovány pěkné semenáčky odpovídající popisu, které kvetou skoro celou sezónu.
Další nálezy: STO 986, STO 1230 letiště Concepción; AA 002 Concepción, VoS 01-28 Concepción.
Backeberg popsal několik nových variet ve svém díle Kakteenlexikon, šlo vesměs o jedince pocházející ze sběrů kalotických misionářů žijících na jihovýchodě Bolívie. Dalšího zpracování jsme se dočkali v rakouském Gymnocalycium, jak je uvedeno níže.
Poznámky březen 2013: Volker Schädlich procestoval několikrát Paraguay a věnoval se bedlivému výzkumu výskytu gymnokalycií podrodu Muscosemineum. V rakouském Gymnocalycium 2013/1 píše obsáhlý článek a výsledkem je konstatování že Gymnocalycium damsii je synonymem (druhým popisem) Gymnocalycium anisitsii. Co však bude důsledkem toho s taxony zařazenými pod Gymn. damsii, se necháme překvapit. Gymnocalycium anisitsii roste na levém břehu řeky Rio Paraguay (plujeme-li po proudu), na pravém břehu (a dále do vnitrozemí) pak rostou Gymn. mihanovichii a Gymn. friedrichii. Typ Gymn. anisitsii má výskyt kolem města Concepción a další populace kolem řeky Tigatiya-mi. Objevení některých stanovišť je i dnes dílem náhody nebo s pomocí místních rančerů. Polní čísla gymnokalycií VoS 1171-1196 „north of Rio Apa“(=severně od Rio Apa), tedy již z Brazílie, nepatří ke Gymn. anisitsii, ale jde o Gymn. damsii ssp. multiproliferum Braun, tedy rostliny blízké taxonu tucavocaense.
Notes March 2013: Mr. Volker Schädlich has travelled several times in Paraguay and searched intensively the occurence the Muscosemineum gymnocalyciums. In the Austrian Gymnocalycium 2013/1 he has written the great article and there is the result here that Gymnocalycium damsii is the synonym (the second description) of Gymnocalycium anisitsii. However, what will be in the next time with the taxa rowed in Gymn. damsii, it is some question. Gymnocalycium anisitsii grows on the left shore of the Rio Paraguay (with the flow), then Gymn. mihanovichii and Gymn. friedrichii grow on the right shore. The type of Gymn. anisitsii occurs in the surroundings of the town of Concepción and the other populations at the river of Rio Tigatiya-mi. Finding some places is even today some chance or with a help of local ranchers. The field numbers of gymnocalyciums VoS 1171-1196 „north of Rio Apa“, do not belong to G. anisitsii but they are Gymn. damsii ssp. multiproliferum Braun, so the plants close to the taxon tucavocaense.

Gymn. anisitsii STO 1230 letiště Concepción


Gymnocalycium anisitsii VoS 290 Concepcion


Gymnocalycium anisitsii VoS 290 se začátkem tvorby středních dlouhých papírovitých trnů


Gymnocalycium anisitsii STO 1230 letiště Concepcion 14 letý semenáček


Gymnocalycium anisitsii VoS 28


Gymnocalycium anisitsii Miskeřík, foto Zdeněk Schlesinger


Schumann-Vaupel-Guerke--Bluhende-Kakteen-1-29, kopie Zdeněk Schlesinger

Gymn. spec. Unger 1991 Cerro Leon, Paraguay
Velmi zajímavý nález, leskle zelené rostliny, tělo jako Gymn. pseudomalacocarpus, okrajové trny uspořádané paprskovitě v počtu 9, odstávající, střední trn 1 směřující vzhůru a háčkovitý, všechny trny slámově žluté i později.

Gymn. anisitsii ssp. Unger 1991 Cerro Leon


Gymnocalycium che-guevarai


Gymn. anisitsii ssp. Cerro Moro Unger

Gymn. anisitsii ssp. holdii Amerh.
Gymnocalycium (Rakousko) 16 (3) 2003
Má se lišit od Gymn. anisitsii tento ploše kulovitý a ploše kořenící taxon průměrem 70 – 100 mm a asi 4 – 5 cm vysokými hrbolcovitými žebry a většinou 5 – 7 elastickými, k tělu ohnutými až k tělu přiléhajícími trny, které jsou vzácně mírně pokroucené, z nichž nejspodnější k základně směřující trn je nejkratší, a zvonkovitým (u Gymn. anisitsii nálevkovitý) čistě bílým květem s tmavě žlutým pylem. Plod a semena velmi podobná typu.
Domovina: Bolívie, Santa Cruz, Serrania de San José, 300 m n.m. STO 1401.
Na rozdíl od typu Gymn. anisitsii tento taxon se vyskytuje na písčitých a kamenitých plochách s malým obsahem humusu, místa jsou nepoměrně více vystavena přímému slunečnímu záření a jedinci jsou často zcela spálení žárem. Pojmenováno po Gerfriedovi Holdovi ze Štýrského Hradce, který byl průvodcem na některých výpravách. Prozatímní zprávy z kultury hovoří o velké neochotě rostlin kvést.

Gymnocalycium anisitsii ssp holdii VoS 34, Bolivia, Santa Cruz, El Tinto, 284 m, foto Volker Schädlich


Gymnocalycium anisitsii ssp holdii VoS 34, Bolivia, Santa Cruz, El Tinto, 284 m, foto Volker Schädlich

Gymn. anisitsii ssp. holdii var. tucavocense Backbg. ex Till & Amerh.
Gymnocalycium (Rakousko) 17 (1) 2004
Backebergův popis z Descriptiones Cactacearum Novarum 1964 a Kakteenlexikonu 1966:
Žebra rozdělená v hrbolce, tělo poněkud ploché, odnožující. Trny 5, přilehlé, silnější. Květy 5 x 4 cm, světle růžové, trubka 1,5 cm dlouhá, široce šupinatá. Další ze sběrů bolivijských misionářů, který Backeberg popsal jako varietu Gymn. damsii. Roste k křemičitém písku s příměsí hlíny a dorůstá až do 20 cm velikosti. Jedinci rostoucí na železiné půdě s přísadou manganu měly údajně karmínově červené květy. Rakouští gymnofilové rozdělili oba taxony, tedy Gymn. anisitsii a Gymn. damsii podle otevření květů při největších vedrech a došli k závěru, že taxony zahrnuté pod Gymn. anisitsii mají květy otevírající se neúplným rozevřením, zatímco okruh Gymn. damsii má květy otevírající se plně a ještě v největších vedrech se plně otevřené okvětní lísty obracejí dolů zpět k rostlině. Tyto rozdíly zde nebudu hodnotit, ale došlo tím k oddělení tak blízce příbuzných taxonů jako Gymn. anisitsii ssp. holdii var. tucavocense a Gymn. damsii ssp. evae.
Má se lišit od var. holdii většinou skupinovým růstem, žebry s často bradavčitými hrbolci, většinou s 5 silnějšími trny a bílými až světle růžovými květy.
Domovina: Bolívie, Santa Cruz, prov. Chiquitos, Tucavoca.
Po nálezu bolivijských misionářů prozkoumal naleziště opět páter Alfredo Lau, poté také Karel Kníže dnes žijící v Peru, ale nepublikuje, i když taxony s jeho polními čísly jsou ve sbírkách. Pokud chceme dosáhnout větších rostlin, je třeba odstraňovat stále se tvořící odnože neustále vyrůstající na každé areole.
Další nálezy: Lau 361; STO 984, STO 985, STO 1715; KK 504 Tucavoca.

Gymn. anisitsii ssp. holdii var. tucavocense Backbg. ex Till & Amerh.

Gymn. anisitsii ssp. volkeri Amerh.
Gymnocalycium (Rakousko) 17 (1) 2004
Tělo malé, polokulovité, 30 – 60 mm v průměru, 20 – 40 mm vysoké, epidermis tmavě zelená až nazelenale hnědá. Žebra 6 – 8, široká, rozdělená do stupňovitých hrbolců. Areoly kulaté, 2 – 3 mm v průměru, s krátkou bílou vlnou.
Trny nažloutle bílé, nestejně dlouhé, 4 – 12 mm dlouhé, špičky tmavé.
Květy vyrůstající z vrcholu, 35 – 45 mm dlouhé, 40 mm v průměru, špinavě bílé, většinou s růžovým leskem. Vnější okvětní lístky kopisťovité, zevně bílé se zeleným středním proužkem, až 30 mm dlouhé. Vnitřní okvětní lístky slonovinově bílé až jemně růžové, až 25 mm dlouhé. Semeník cylindrický, 10 – 15 mm dlouhý, 8 mm silný, světle zelený, s několika polokulatými zelenými šupinami.
Plod oválný, 15 mm dlouhý, 10 mm v průměru, zelený až nahnědle zelený, ve zralosti červený, podélně praskající. Semena početná, okrová až světle hnědá, plodové maso červené, semeno 0,5 – 0,6 mm v průměru.
Domovina: u Los Chuvirus, v napůl vzrostlém křoví.
Liší se od typu a od ssp. holdii menším a kulovitým růstem, žebry se stupňovitými hrbolci, krátkými štětinovitými trny a menšími květy.
Velmi pěkná miniatura, která v kultuře nečiní potíže a kvete již ve velikosti 1,5 cm.
Další nálezy: STO 1403 Los Chuvirus.

Gymn. anisitsii ssp. volkeri STO 1403 Los Chuvirus

Gymn. anisitsii – summary:
Prof Anisits from Asuncion had found the plants as the first and the taxon is named to the merit of him. The occurence had been mentioned on the north of Paraguay, however, we must not forget that the north of the state had been in rather different area which was changed during the war 1933 – 1935 when the big territory was added from Bolivia. Prof. Anisits had sent the plants to Berlin where they flowered at first 25.1.1898. The description and the Latin diagnosis were published in Iconographia Cactacearum 1900 and then in the Appendix of Gesamtbeschreibung of Karl Schumann, the description has been added with the drawing of the wife of prof. Gürke. The taxon was mentioned by prof. Gürke after several years in Monatschrift für Kakteenkunde 1906 that it had flowered abudantly but seeds had not been sprouting. So it had not been succesful to grow seedlings and the imported plants had been slowly lost.
It went long nearly 60 years and as we have mentioned at Gymn. mihanovichii, Günther Moser had been succesful in initiating the other collects making of Adolfo Maria Friedrich living in Asuncion. Then A.M. Friedrich has travelled again and he has engaged for collecting natives who have brought him on one trip in the environment of the town Concepción the plants, later determined as once again found Gymn. anisitsii. It was the year 1964. Günther Moser published shortly after it this find in several journals and it is possible to say about it the greatest sensation of those years when many words have been written about it also in our cactus publications and maybe every grower has wanted to get the taxon to one´s collection.
Dr. Alois Esser has searched the paraguayan finding places after several years. The place of the occurence is in the environment of the town Concepción in the middle part of Paraguay, the place is near the local airport on the 10 m high river shore so the plants are preserved against the regular floods. Gymn. anisitsii grows always partly shadowed at the base of the bush. Specimens are rather variable, mainly in the length of the spination, the flowers are white to pink. The travellers from Germany and Austria searched the finding places near the airport Concepción in the last years and nice seedlings have been grown agreeing with the description which flower nearly whole season.
Backeberg has described several new varieties in his work Kakteenlexikon, they have been all the finds collected by the catholic missionaries living in the southeastern Bolivia. Another work has been published in the Austrian Gymnocalycium as it is mentioned below.
Gymn. spec. Unger 1991 Cerro Leon Paraguay
Very interesting find, shiny green epidermis, body similar to Gymn. pseudomalacocarpus, marginal spines 9, radially arranged, outstanding, central spine 1 upwards directing, with hooked end, all spines yellow even later.
Gymn. anisitsii ssp. holdii
It ought to differ from Gymn. anisitsii (this flatly globular and flatly rooted taxon) with the diameter 70 – 100 mm and about 4 – 5 cm high rugged ribs and with mostly 5 – 7 ellastic, to body curved or to body pressed spines which are rarely slightly twisted, from which one downest is shortest, and with bell-like (at Gymn. anisitsii funnelform) clear white flower with dark yellow pollen. Fruit and seeds very similar to the type.
In the difference from the type Gymn. anisitsii this taxon occurs on sandy and rocky flats with little contents of earth, the places are much more illuminated with the sunshine and some specimens are often burnt by the glow. Named after Mr. Gerfried Hold from Graz who has been travelling with them.
It is said that this taxon is very bad flowering in the culture.
Gymn. anisitsii ssp. holdii var. tucavocense
The other find of the bolivian missionaries which Backeberg has described as the variety of Gymn. damsii. It grows in quartz sand with little earth and it grows to 20 cm of diameter. Specimens growing on the ferrous soil with manganese had carminered flowers. The Austrian gymnofils divided both taxa, then Gymn. anisitsii and Gymn. damsii after the flowers opening in the highest hot weather and they came to the result that the taxa under Gymn. anisitsii have the flowers opening with not full perigonium. while the taxa under Gymn. damsii have the flowers opening with the full perigonium and fully opened leaves turn down back to the body. I will not appreciate the differences here but it came after it to dividing so close relations taxa like Gymn. anisitsii ssp. holdii with var. tucavocense and Gymn. damsii ssp. evae.
It ought to differ from var. holdii with mostly groups making, with ribs with often mammilla-like protuberances, with mostly 5 stronger spines and with white to light pink flowers.
The father Alfredo Lau has observed the finding places after the find of the Bolivian missionaries, and then also Karel Kníže living in Peru today, even if the taxa with his field numbers are in the collections. If we want to have bigger plants, we must still remove the offsprings, still and still growing from every areole.
Gymn. anisitsii ssp. volkeri
It differs from the type and from ssp. holdii with littler and globular growth, with ribs with step-like tubercles, with short bristle-like spines and with littler flowers.
Very nice miniature which makes no difficulty in the culture and it flowers even in 1,5 cm in diameter.

Gymnocalycium arzbergeri Schädlich

Schuetziana 13 (2022) 3, str. 3-14

Gymnocalycium arzbergeri Schädlich species nova Diagnosis: Differs from G. anisitsii (K. Schum.) Britton & Rose in having more and more tubercular ribs at juvenile age and a different flower. Differs from G. mihanovichii (Frič & Gürke) Britton & Rose in body colour, in having more and higher ribs, and in non-existent transverse epidermic banding and thorn position. Typification: The plants grow in rockless, sandy soils interspersed with loamy clay admixture, Department of Presidente Hayes, Paraguay, under the cover of grasses, small bushes and bromeliads, altitude 86 m a.s.l. First finding date September 15th, 2012. Herbal material: plant cultivated from habitat seeds. Holotype VoS 1201/2874 (Herbarium WU 4038).
Diagnóza: Od G. anisitsii (K. Schum.) Britton & Rose se liší větším počtem a hrbolatějšími žebry v juvenilním stádiu a zbarvením a stavbou květů. Od G. mihanovichii (Frič & Gürke) Britton & Rose se odlišuje barvou těla, většími a vyššími žebry, stejně jako neexistujícím příčným páskováním a jiným postavením trnů. Typizace: Rostliny rostou v bez-štěrkové, písčité půdě s hlinitě-jílovitými příměsemi, departement Prezident Hayes, Paraguay, pod ochranou trav, malých keřů a bromélií, výška 86 m nad mořem. Datum prvního nálezu: 5. září 2012. Herbarijní material: rostlina vypěstovaná ze semen sebraných na nalezišti. Holotypus VoS 1201/2874 (Herbarium WU 4038)
Popis Tělo: jednotlivé, zploštěle kilovité, ve stáří krátce sloupkovité a na bázi odnožující, až 12cm v průměru, až 25cm vysoké, epidermis zelená, matná, temeno mírně vpadlé, vláknité kořeny (obr. 12). Žebra: 9(-10)-15, přímá, rozložená do malých sekerovitých hrbolků, mezi hrbolky krátká příčná brázda, světleji zelená s ± tmavšími, zelenými tečkami. Areoly: kulaté až lehce oválné, zpočátku s trochou nažloutlé vlněné plsti, později šedivějící, areoly na žebru ca. 15 mm od sebe vzdálené.
Okrajové trny: 5(-7), až 2 delší na horní části areoly ± vzhůru směřující, až 23mm dlouhé, až 2 páry trnů vlevo a vpravo stranou od areoly odstávající, až 20 mm dlouhé, 1 trn na spodku areoly směřující dolů, až 20 mm dlouhý. Středový trn: 1, u semenáčků často chybí, až 40mm dlouhý. Všechny trny: paprskovitě odstávající, k tělu nepřiléhající, ± tuhé, jehlovité, barvy rohoviny, směrem ke špičce tmavší, hnědavé, později všechny zešednou.
Květy: ze starších areol na okraji temene, objevují se během celého vegetačního období, nezřídka několik kvetoucích současně, zvonkovité, až ca. 60 mm dlouhé, při plném rozvinutí až ca. 30mm v průměru. Za velkého vedra se květy otevírají jen málo, okvětní plátky většinou zůstávají ohnuté jako poupě tulipánu, žlutavě zelené. Pericarpell zelený, pokrytý červenohnědými šupinami, šupiny tvaru stěrky s nenápadnou špičkou, s bělavým okrajem. Receptaculum uvnitř bílé až světle žlutavé, zvenčí žlutavě zelené se šupinami téže barvy, tvarz stěrky s menší, občas načervenale hnědou špičkou, s bílým okrajem. Vnětší okvětní plátky úzce stěrkovité 27×6 mm se zeleným středním proužkem a červenohnědou špičkou, vnitřní okvětní plátky 15×4 mm, žlutavě zelené s ± slabým nebo chybějícím středním proužkem, špička stejné barvy jako u vnějších okvětních plátků. Primární tyčinky umístěné na horním konci ± trubkovité nektarové komůrky, opřené o čnělku. Sekundární tyčinky překrývají bliznu, rozmístěné v několika řadách. Tyčinky bělavé, čnělka až 13 mm dlouhá, nazelenalá, prašníky a pyl žlutavé, blizna světle žlutá (obr. 13).
Plod: vřetenovitý, až 30mm dlouhý a až 13mm široký, ve zralosti pukající svisle, červenající, pulpa fialová.
Semena: ± podsaditě vejčitá až téměř kulovitá, směrem ke spodku ležící hilomikropylová oblast (HMR) ± kolmo ohraničené (obr. 14). Délka 0,70-0,90mm, M(30) = 0,803 mm. Šířka 0,65-0,83 mm, M(30) = 0,752 mm. Testa světle hnědá, matná. Vnější stěny ± buňky testy o stejném průměru jasně klenuté, nahoře často ± silně prohnuté a dokonce promáčklé. Na viditelné části vnějších stěn častá ± rovnoměrně rozložená volně až hustěji uspořádaná většinou jemně plisovaná kutikula, tu a tam krátké, poněkud hrubší kutikulární záhyby. Stěny a rohy sousedních buněk nejsou vzhledem k jejich velmi hluboké poloze viditelné. HMR (obr. 15-16) obvykle široce oválné, občas téměř osmiúhelníkovité, mírné propadlé, často pokryté bělavě-žlutavým až hnědavým zbytkem tkáně pocházející z funikulu. Po odstranění těchto zbytků se povrch HMR jeví jako černohnědý se dvěma prohlubněmi; v menší je krátké kuželovitě vyvýšené mikropylé, které nevyčnívá za okraj HMR; ve větší je jizva po funikulu nepravidelného tvaru. Okraj HMR ± široký, nevyboulený, většinou přímo dolů spadající. Existují semena, kde okraj po částech probíhá rovně dolů, ale na jiných místech je mírně ohnutý. Podrod Muscosemineum. Následují REM-snímky semen G. arzbergeri.
Rozšíření: Rostliny rostou v písčité půdě bez štěrku, s hlinito-jílovité příměsí ve stínu trávy, malých keřů a bromélií. Další doprovodnou vegetací jsou Echinopsis rhodotricha K. Schum., Cleistocactus baumannii subsp. horstii, Harrisia bonplandii (Parm. ex Pfeiff.) Britton & Rose, Opuntia anacantha var. retrorsa (Speg.) R. Kiesling, Stetsonia coryne (Salm-Dyck) Britton & Rose.
Etymologie: Druh pojmenován podle Alexandra Arzbergera z obce Itá, departement Central, Paraguay, sběratele kaktusů a průvodce na cestách.
DISKUSE Ve vhledu nový druh připomíná G. anisitsii. Rostliny rostou na stanovištích se stejnými stanovištními podmínkami jako G. anisitsii. V juvenilním stadiu lze druh dobře odlišit od G. anisitsii podle jeho početnějších a hrbolatějších žeber. Květy G. arzbergeri se odlišují barvou, která je vždy žlutavě bílá bez jakékoliv variability. U G. anisitsii jsou květy bílé až jemně růžové. G. anisitsii vytváří nálevkovité nebo mírně zvonkovité květy, u G. arzbergeri jsou vždy zřetelně zvonkovité (obr. 17-18).
Dalším rozdílem ve znacích jsou prašníky, u G. anisitsii jsou šedé až načernalé, u G. arzbergeri bělavé. Ve vzhledu neexistuje s G. mihanovichii žádná podobnost. Oba druhy se liší barvou těla, počtem a stavbou žeber, příčným páskováním epidermis a postavením trnů. Květy jsou však velmi podobné. Jako u G. arzbergeri se otevírají jen když je hodně horko a okvětní plátky na vnitřní straně se otevírají jen málo. Blizna G. mihanovichii zůstává obvykle sevřená sekundárními tyčinkami. Zatímco barva květů je u G. arzbergeri vždy žlutavě zelená, u G. mihanovichii varíruje od žlutavě zelené po nahnědle oranžovou (obr. 19). Všechny tři druhy patří do podrodu Muscosemineum. U tří porovnávaných druhů se vyskytují v semenech jen nepatrné rozdíly. Semena G. anisitsii mají nicméně často ven vyboulený okraj hilomikropylární oblasti (HMR), což je opět od G. arzbergeri odlišuje.
RIZIKOVÝ STAV Dosud známý babitat G. arzbergeri je velmi malý. Dosud je známé pouze jediné stanoviště. Hlavní hrozbou je předpokládaná další urbanizace krajiny. Domovina leží na okraji estancie. Pásy původní vegetace jsou malé, a proto jsou zvláště citlivé na jakoukoli změnu, ať už v důsledku změny klimatu nebo lidské činnosti (obr. 20). Z tohoto důvodu je stupeň nebezpečí klasifikován jako vysoký (VU vysoce zranitelné).
Tolik tedy Volker Schädlich v internetovém časopisu Schuetziana. Autor uvádí že již semenáčky lze dobře rozeznat od Gymn. anisitsii. To je tvrzení s nemalou nadsázkou, sotva semenáčky rozeznáte, ovšem autor si asi dost fandí. Rostliny jsou naprosto odlišné až v pokročilém věku, kdy tvoří střední velmi odstávající trny a sloupkovitý růst. Nález tohoto taxonu byl velkým překvapením a gymnofilové se celkem oprávněně domnívali že jde o přírodní hybrid mezi Gymn. anisitsii (tělo) a Gymn. mihanovichii (květ), to ovšem patří k dlouhodobému vývoji rostlinstva a živočištva v přírodě, kdy se vše postupně vyvíjí v nové druhy či taxony na jiných úrovních. Podle ověřených informací měl tento taxon dostat jméno Gymn. fričii, k čemuž pochopitelně nedošlo. To by bylo možné u nás (tedy v ČR) pokud by taxon popsal český autor. Ovšem popsat tuto rostlinu takto v bydlišti pana autora je dost nemyslitelné, to by asi moc kamarádů u nich neměl. Stačí se podíval na podle mne zcela záměrnou likvidaci Fričova taxonu Gymn. riojense. To tak ještě popsat Gymn. fričii, to aby takový autor chodil kanálama, to by bylo to stejné jako popsat taxon po našich oblíbených prezidentech T.G.Masarykovi nebo E. Benešovi.

Gymnocalycium arzbergeri, foto MG


Gymnocalycium arzbergeri v květu