 |
|
 |
LORICATA 2014Ivan Milt
O tomto okruhu gymnokalycií již bylo napsáno tolik, zcela určitě nejvíc řádků z celého rodu Gymnocalycium, a přece se k nim můžeme neustále vracet a stále o nich psát. Důvod je prostý: jsou to ta nejoblíbenější gymnokalycia, bez nejmenších pochyb „jedničky“ mezi ostatními, a jsou oblíbenými rostlinami i ve sbírkách, které jsou zamořené dalšími negymnovitými kaktusy. Vznešenost a ušlechtilost sem řazených taxonů je dána nejen jejich excelentním otrněním, ale i pokožkou – epidermis – která je hladká, jakoby sametová, a převážně souvislými žebry, která nevykazují tak výrazné hrbolce a zářezy mezi žebry a hrbolci, jako ostatní taxony rodu. Těla rostlin jsou prostě uhlazená, jakoby nažehlená, ne tak hrbatá jako u ostatních skupin. Jinými slovy: i pod svrchním hávem v podobě otrnění se skrývají znaky které jsou libé každému pěstiteli pro jejich líbivé, ušlechtilé parametry, a vždy potěší oko příznivce gymnokalycií, i když rostliny zrovna nekvetou. It has been written quite really the most number of the articles about this affinity of the whole genus Gymnocalycium, however, we can still write about them. The reason is simple: They are the most popular gymnocalyciums, without any doubt numbers one among others and they are popular even in the collections which are contaminated by the other ungymnous cacti. The nobility and the nobleness of these taxa are made not only by their spination but also by the epidermis which is smooth, like if velvet, and by the mostly running ribs which have not so striking tubercles and the cuts among them like the other taxa of the genus. To say it easy: the bodies are refined, like if smoothed out, not so tubercled like on the other plants. With another word: we can see very popular and beautiful signs also under the spination which are nice always for the eye of the gymno-grower, even when the plants are not flowering.
To jsou důvody, proč se každý pisatel věnující se gymnokalyciím rád pouští do psaní o tomto vděčném tématu pokaždé, když jej osvítí můza. Někdo k takovému osvícení potřebuje pár doušků produktů slunečních paprsků z vinných strání, někdo si již udělal ze svého těla chemickou fabriku na přeměnu palírenských produktů na urinu. Nakonec – taky přírodní proces. Jen gurmán a znalec zná ten blahodárný pocit, kdy do těla vstoupí hodnotná tekutina a rozlévá energii danou jí sluncem celým tělem (gurmán a znalec??? -manželky a tchyně svorně prohlásí alkoholik a nestyda!). I zde funguje fotovoltaická energetika. Pokud se však tato činnost přehání, spěje to k sebezničení jedince. They are the reasons why every writer writing about gymnos starts to write about this grateful theme every time when one is lightened by a muse. Somebody needs to the lighting like this several gulps of the wine products, on the other hand somebody else has already made from his body a chemical factory for the exchanging of the destillery products into urine. Well – also the natural process.
Svět se stále vyvíjí a vyvíjí se i náš koníček. Ještě tak před 15 lety jsme si neměli v sále kde sednout když jsme se dostavili chvilku pozdě na přednášku o kaktusech z nalezišť. Dnes, kdy již převážily přednášky o nalezištích, sály zejí mnohdy poloprázdnotou a členy organizace je těžší a těžší zaujmout a uspokojit. Časopisy se hemží reportážemi z nalezišť, kam již jezdí kdekdo, nyní i s manželkami, milenkami, schovankami, atd. Dozvídáme se co kdo kde snědl, jaká tam jsou děvčata, kde se komu udělalo nevolno, kdo chytl cestou po horách škytavku, slintavku či kulhavku, kdo blechy atd atd., nebo podobné oblíbené průvodce lidských bytostí. Že v Argentině je laciné hovězí (na rozdíl od nás, za chvilku tam budeme jezdit nadlábnout se masa) a červené víno, se dozvídáme skoro z každé přednášky. Nikdo se však již nepřizná, zda jsou i tam povětrné děvy. Na přednáškách a i ve článcích se píše v podstatě stále to stejnější, posluchači to vnímají jako stále běžnější záležitost a náročné obecenstvo na sympoziích již nejvíce pobaví, když někdo z expedice zakopne a spadne hubou aspoň do lamího h…….Tím však popularita cestovatelů značně vzrůstá a obecenstvo nejvíc zajímá, kolik opojných tekutin vypila za odpoledne manželka kaktusáře a jak se jí poté pletly nohy. Je to tak, lidé se nejlépe pobaví drby a tlachy, samotná věda je suchopár. V nedaleké budoucnosti se však karta obrátí – to až civilizační vlivy společně s množícím se obyvatelstvem zdecimují naleziště kaktusů natolik, že tam již žádná gymnokalycia nebudou. Pak budou jezdit Argentinci dívat se na gymna k nám do sbírek. Zde ovšem budou raději hladovět, až uvidí ceny našich prodejců, ponejvíce ovládaných nekonečnou chamtivostí a nenažraností. Za posledních pár desetiletí jsme také zaznamenali úbytek členů, staří zkušení bojovníci odcházejí do kaktusářského nebe, kde je očekává Manitou v kaktusovém ráji, mladí se do kaktusaření příliš nehrnou. Jsou kaktusářské kluby, kde je věkový průměr členů i k sedmdesáti letům. Netýká se to však pouze kaktusů, je to ve všech zájmových oborech, mimo neorganizované honby za zlaťáky, kdy mladí jsou ochotni makat od nevidím do nevidím bez ohledu na to, kdy je práce schvátí. Hlavně že mají o nějakou kačku víc jak ti druzí, někteří umělci se zase za cinkající měšec nechají fotit pro reklamu s kdejakým rezavým nočníkem. Provozní náklady zájmových organizací se zvyšují (před 10 lety jsme dojeli do Plzně za 300 Kč, letos jenom na Kopeček) a členské příspěvky již zdaleka nepokryjí činnost organizace, ledaže by se členové scházeli jednou ročně v červenci v lese na pasece. Pak se hledají sponzoři, a mají štěstí takové organizace, když některý ze členů výboru je takový patriot že finančně pomůže. Takovým předsedou je u nás v Olomouci pan ing. Michal Rec, kterému bych chtěl tímto vřele poděkovat takto veřejně za jeho podporu těmto www stránkám, ale i za podporu činnosti organizace. Měl jsem v úmyslu vyjádřit svoje díky, tedy dát jádřinec, popisem nového taxonu na jeho počest, leč situace se zvrtla a popis jest v nedohlednu. Nebýt takových zanícených kaktusářů a spolkařů, mnohá organizace by byla jen „Kolosem na hliněných nohou“. Mnohdy si to nedovedeme představit, ale život je „Chléb o dvou kůrkách“ (Za citace děkuji dr. JD). The World is still developing and our hobby, too. We have had no place to sit even ca 15 years before, when we had been late to come to some speech about cacti of the finding places. Today, there are the lectures only about the cacti from the finding places more and more, the halls are many times empty and it is more and more hard to assume and satisfy the members of the organisation. Journals are fulled with the articles from the nature where already everybody goes to, now also with women, ladies-love, foster-children, etc. We use learn what had been eaten by anybody, who had hiccupping or hobbling, who had fleas or similar popular people guides. It is always said that it is cheap beef meat in Argentina (in the difference of ours, we will go in some time to Argentina to eat properly) and red wine. There is writing substantially still and still the same in the articles and said also in the lectures. The spectators are satisfied the most if anybody of the expedition stumples and falls with his mouth into……….from lama at least. However, the popularity of the traveller is greater and greater with the accidents like this and the listeners are interested the most how many elating liquid has been drunk by the woman of the grower and how her foot were twisted later. It is true the people is satisfied the most by the tittle-tattle, the naked science is a boredom.
Poslední desetiletí se počet expedicí do Argentiny a Bolívie značně rozrostl a již jsme svědky utváření uzavřených skupin 3 – 4 cestovatelů. Důvod je prostý: Zkuste někde cestovat 4 – 6 týdnů v 1 autě, přes den vedro, hygienické možnosti jsou značně omezené, voda nikde, suché WC někde za balvanem, lopuchové listy připravené k závěrečnému použití nikde – jen tefrokaktusy a sympatické plátky opuncií, v noci zase někdo chrápe až poskakují stoly. K takovému soužití je potřeba nekonečného přídělu tolerance, a to každý z nás nemá. A to ještě jeďte s učiteli tělesné výchovy jako Šorma a Slaba – zatímco oni budou sbírat semena z armat na vrcholu kopce, vy budete popadat dech o kilometr níž ještě na dně údolí – vytčený cíl v nedohlednu, pivní břich tíží a tíží. Tak tomu je i u návštěvníků našich oblíbených rostlin sekce Loricata. Následně jsou publikovány články, k nejzdařilejším pak patří speciál časopisu Kaktusy o těchto rostlinách z autorské dílny našich předních gymnofilů Tomáše Kulhánka a Josefa Odehnala. Mnohdy pak z článků vyčtete kde co roste, jak to vypadá, kdo kam taxon v Rakousku či Německu zařadil a přešuplíkoval, ovšem všeobecně se dá konstatovat, že samostatný názor autora na daný taxon nikde nenajdete. Aby náhodou…….co kdyby? Typický český alibismus, objevující se v některých seznamech semen, kde jsou donekonečna opakovány rakouské taxonomické nesmysly. Nevím co by na to říkal dr. Bohumil Schütz kdyby viděl ty taxonomické klenoty jako Gymn. reductum ssp. leeanum var. schatzlianum a jiné podobné zhovadilosti. Zkušení cestovatelé mají v přírodě větší problém s určováním rostlin, musí znát přírodní výskyt taxonů o které se zajímají, musí být také pohotoví v určování, a vést řádnou evidenci hned ten den po ukončení putování. Pak je lepší cestovat ve skupině a musíme pochopit, že sebou nějakého neználka nevezmou. The number of the expeditions to Argentina and Bolivia is quite numerous the last ten-year´s and we can see the making of the closed groups of 3 – 4 travellers. The reason is easy: Try to travel anywhere 4 – 6 weeks in 1 car, very warm during a day, sanitary facilities quite limited, water nowhere, dry WC somewhere behind a rock, burdock leaves for a final using nowhere – only tephrocacti and the sympatic opuncias. For the living like this it is necessary plenty of tolerantion and everybody has not it. More: you can travel with the teachers of the corporal athletic sciences as Šorma and Slaba – while they will collect seeds from Gymn armatum on the top of the hill, you will catch your breathing 1 km lower at the bottom of the valley – the beer belly is heavy and weighty. Then the articles are published, the best is maybe in the Special of the journal Kaktusy of the authors Tomáš Kulhánek and Josef Odehnal. You can find in the articles where something grows, how it looks, who and where the taxon is overcombined in Austria or Germany, however, it is possible to write in general that you can not find the independent opinion of the author to some taxon. What if….? The typical people alibismus, being seen in some seedlists where the Austrian taxonomical nonsenses are still repeated. I do not know what would have been said by dr Bohumil Schütz to see the taxonomical gems as Gymn reductum ssp leeanum var schatzlianum and other similar ones. The experienced travellers have in the nature greater problem with plants definiting, they must know the natural occurence of the taxa which are interested about, they must be ready in the definiting and to write proper evidence every evening. Then it is better to travel in one known group and we must understand that they do not take any unacquainted one with.
V jednom z čísel časopisu Kaktusy 2010 se mi líbil názor jistého čtenáře, že se vše dozvíme o rostlinách na nalezištích, ale nic o pěstování. Neměl pravdu? Proto se ve svém příspěvku budu věnovat rostlinám vyskytujícím se v našich sbírkách, a také poznamenat něco o pěstování. Kdo chce pozorovat rostliny v přírodě, ať si tam zajede – někdo na to vydělá za rok, někdo za den poctivou a nezištnou prací v nějaké pos…. dozorčí radě – tak jsme to asi chtěli. Stále častěji se dovídáme z údajů provázejících nálezy kaktusů, že ten či onen taxon byl na nalezišti vyhuben, a většinou je tomu tak z důvodů civilizačních, tedy že konec výskytu kaktusu v přírodě způsobil člověk při stavbě plynovodu, silnice, nových domů atd. atd. Pak se můžeme ptát na co nám je ochranářství, zákaz dovozu rostlin, kterým by bylo v našich sbírkách při našem pěstitelském umu daleko lépe než v přírodě, kde je jejich konec otázkou času. Takto při stávající legislativě nebudou kaktusy ani tady --- ani tam……………díky někdy přemrštěným snahám o ochranu přírody. O podobné záležitosti se zmiňuje Volker Schädlich v rakouském Gymnocalycium v souvislosti s Gymn mihanovichii. Píše: Odlesňování, vypásání a monokulturní zemědělství vede k dramatické degradaci citlivého přírodního prostředí Chaca. Setkáváme se s těmito jevy v samotných přírodních chráněných územích jako je Národní park „Defensores del Chaco“, kde lze proti veškerému očekávání pozorovat mýcení lesů na severu Paraguaye. Hajní zřízení za podpory EU na okrajích národních parků jsou všichni rezignovaní, zesměšňovaní a úplatní. Této činnosti přibývá v Chacu na severozápadě Paraguaye všude tam, kde jsou majiteli velkostatkáři. Roku 2009 bylo vymýceno kolem 300.000 hektarů lesa. Často pouze malé zůstávající pásy podél obrovských estancií (rančů) nabízejí zbývající životní prostor pro G. mihanovichii. Chybějící doprovodná vegetace a erodovaná půda vedou k nenávratně nenapravitelným ztrátám mnoha kaktusových stanovišť. V budoucnosti nelze očekávat nic pozitivního; bezuzdné pěstování soji a nově se rozvíjejícího chovu skotu budou dále ničit původní vegetaci Chaca. - A to jsme si mysleli, jáká je to země Paraguay nedotčená a nepřístupná. Jinde je uvedeno jak Knoll s Friedrichem na jednom výjezdu nasbírali 6000 rostlin. Ano, to je plundrování, ale tak tomu bylo kolem roku 1965. Ovšem nemohu se ubránit dojmu, že když kaktusář doveze 4 nebo 5 rostlin, že by přírodu poškodil, hlavně poté co je uvedeno. Kaktusář, který je polapen do osidel spravedlnosti na letišti při návratu z cesty za kaktusy a najde se u něj pár malých rostlinek, může být pokutován. A tak jak je tomu v Paraguayi, a i jinde, kdo má prachy, vítězí. Jako u nás člen bolševické privatizační velemafie který rozfofroval či vytuneloval stamiliony souzen nebude, neb má za sebou armádu všehoschopných chamtivých kámošů v orgánech činných a nečinných v trestním řízení, kteří za měšec třpytících se zlaťáků nejenže takového krkouna a hamižníka osvobodí, ale udělají z hromadného velezločince a obrtuneláře ukřivděného anděla, kterému se pak postižení musejí ještě omlouvat a mnohdy platit výpalné. Podobným případem je i Astrophytum caput-medusae. Zcela ojedinělý nález před nemnoha lety a již je na přírodním stanovišti velké umění nějakou rostlinku vůbec najít. A to je prosím v Mexiku, kde je skutečně střežen (nebo by měl být střežen) vývoz rostlin! Rostlina s takovou bude jen ve sbírkách vypěstovaná ze zemen, jako zvláštnost, aniž by někdo stihl popsat nějaký hodnotný poddruh či varietu, třebas Astrophytum caput-medusae var. chapadlae nebo var. chobotae. I u nás jsme svědky mnohdy nesmyslného kácení starých stromů v obcích a obávám se, že zase jde jenom o prachy, pokácené kmeny zpeněžit, nové stromky draze nakoupit – to vše pod záminkou bezpečnosti občanů atd. atd. Naši potomci nakonec ani nebudou vědět co je košatý strom nebo stoletá lípa. I liked in one number of the journal Kaktusy 2010 the opinion of the certain reader that we can know all about the plants on the finding places but nothing about the growing. Has not he been right? Therefore I will write in my article about the plants occuring in our collections and to add something about the growing. Who wants to search the plants in the nature, let him go there.
Prvním autorem rozdělení rodu Gymnocalycium podle tvaru semen, kterého se drží každý pravověrný gymnofil, byl největší český kaktusář všech dob Alberto Vojtěch Frič (*8.9.1882 – +4.12.1944). Rozdělil rod Gymnocalycium na pět skupin – Ovatisemineae (dnes Gymnocalycium), Macrosemineae, Microsemineae, Muscosemineae a Trichomosemineae. V sedmdesátých letech minulého století toto rozdělení „uzákonil“ věhlasý brněnský gymnofil dr. Bohumil Schütz (*4.10.1903 - +1.7.1993) v olomouckém věstníku Fričiana, skupiny popsal jako podrody a tak došlo ke změně pravopisu na Ovatisemineum, Macrosemineum, Microsemineum, Muscosemineum a Trichomosemineum (podrod Pirisemineum byl popsán až později). Jednotlivé podrody pak zpracoval v samostatných pojednáních taktéž ve Fričianách, a podrod Microsemineum dále rozdělil logicky do několika sekcí, z nichž rostliny, o kterých zde pojednáváme, byly zařazeny do sekce Loricata. Proč název Loricata? Protože kdysi existovalo jméno druhu Gymnocalycium loricatum, o kterém dnes víme, že je synonymem (=tedy tím stejným taxonem) Gymnocalycium spegazzinii. Proto název sekce Loricata, i když zde nenajdeme Gymn. loricatum. Pokud někde narazíme na Gymn. loricatum, pak jde o rostliny ve starších sbírkách a je to nevýrazná forma Gymn. spegazzinii se světlejšími trny světle jantarové barvy bez červených odstínů. A zase – co je to taxon? Taxon je jméno botanického objektu bez ohledu na jeho postavení v rostlinné říši. Takže Gymnocalycium je taxon na úrovni rodu, Microsemineum je taxon na úrovni podrodu, Gymnocalycium spegazzinii je taxon na úrovni druhu, pak jsou taxony na úrovních poddruhů (subspecies), variet a forem. Je to polopatistické vysvětlení a třeba mne za takovou definici budou chtít botanici uškrtit, ale to je jedno. Tak jako Homo sapiens či Didus ineptus jsou taxony na úrovni druhu, vůl může být taxon z oblasti hovězího dobytka, nebo pan vedoucí (nebo pan – soudruh – ředitel zprivatizovaného podniku a absolvent Vysokého Učení Marxismu Leninismu v jedné osobě) který požaduje pracovní výkony jak v Americe, ale platit chce jak na Kamčatce. Ještě před cca 20 lety nám stačily druhy a variety za zlatých gymnofilských dob Schütze a Backeberga, pak začal vycházet rakouský časopis Gymnocalycium a vyrojily se poddruhy a s nimi nové a nové kombinace s vedoucími megadruhy, což nepřineslo kýžený a slibovaný pořádek, ale naopak bezkonkurenční a do té doby nevídaný a neznámý velezmatek. K tomu nutno zmínit mnoho let trvající nepřetržitou akci v Rakousku pod heslem „Však my všechno předěláme!“, kdy naši milí přátelé nenechají snad žádný taxon bez toho, aby za ním nebylo dodatečně připlácnuto a vlepeno rakouské jméno. The first author of the dividing of the genus Gymnocalycium after the shape of the seeds which is hold by every orthodox gymnofil had been the greatest Czech cactofil of all the time Alberto Vojtěch Frič (*8.9.1882 - +4.12.1944). He had divided the genus Gymnocalycium to five groups – Ovatisemineae (Gymnocalycium today), Macrosemineae, Microsemineae, Muscosemineae and Trichomosemineae. Dr Bohumil Schütz (*4.10.1903 - +1.7.1993) well-known gymnofil from Brno, described the groups as the subgenuses in the Olomouc bulletin Fričiana in the seventies of the last century, and so it has been changed the orthography to Ovatisemineum, Macrosemineum, Microsemineum, Muscosemineum and Trichomosemineum (the subgenus Pirisemineum was described later). The single subgenuses have been worked in the single articles also in Fričiana, and the subgenus Microsemineum has been divided by him into several sections and the plants here mentioned have been rowed into the sectio Loricata. Why the name Loricata? As the name Gymn loricatum did exist once and we know now that it is the synonym (= so the same taxon) of Gymn spegazzinii. Therefore the name of the sectio Loricata even if we will not find in the system here Gymn. loricatum. If we can see anywhere Gymn loricatum, they are not striking form of Gymn spegazzinii with more light spines with light jantar colour without red shadows in some older collections.
Gymnocalycium spegazzinii Prvním a tím nejzákladnějším druhem sekce Loricata je Gymnocalycium spegazzinii, tedy taxon na úrovni druhu. Gymn spegazzinii roste v Argentině v provinciích Salta, Tucuman a Catamarca v rozlehlém areálu probíhajícím hlavně severojižním směrem. Protože jde o obrovskou rozlohu výskytu, nabízí Gymn spegazzinii také největší škálu všelijakých forem, které jsou proměnlivé jak v barvě epidermis (pokožky), tak v otrnění – jak v délce, tak i barvě a tvaru. Ještě tak před 20 lety byla semena Gymn spegazzinii vlastně nedostatkovým zbožím a kaktusář musel být vděčný za jednu či dvě porce semen základní formy, kdepak výběr. Dnes je situace jiná, právě díky cestovatelům je semen dostatek, kaktusář má možnost set rozličné stanovištní formy, sledovat jejich proměnlivost, a sestavit celou sbírku z různých forem Gymn. spegazzinii. The first and the basic sort of the sectio Loricata is Gymn spegazzinii, so the taxon on the sort level. Gymn spegazzinii grows in Argentina in the provinces of Salta, Tucuman and Catamarca in the extensive area going mainly with the direction North – South. As it is very big area of the occurence, Gymn spegazzinii offers the wide row of various forms which are variable in epidermis colour, also in the spination – in length, colour and shape. The seeds of Gymn spegazzinii have been insufficient even 20 years before and every grower can get only one or two seed portions of the basic form, no choice. The situation today is quite different to thanks to the travellers seeds are enough, the grower has possibility to sow various forms, to search their variability and to make the whole collection of various forms of Gymn spegazzinii.
Dalším taxonem popsaným mým nedostižným vzorem, milovaným Curtem Backebergem je Gymn spegazzinii var. major – velmi silně a tvrdě otrněné rostliny, otrnění je přiléhající k tělu rostliny, rostliny jsou jakoby načesané či obalené trny. Otrnění spíš připomíná ochranu před slunečním žárem než jako ochranu před zařazením do jídelníčku koz nebo jiného tupého zvířete. Rostlinky již od výsevu rostou pomalu a čím jsou starší, tím jsou pěknější. Dožívají se vysokého věku, ve stáří rostou poněkud sloupovitě, zvláště ve sbírkách, ale i v domovině. Pokud se o ně budete dobře starat, určitě je nepřežijete. Roubování skutečně jen pro urychlení počátečních let růstu – hned po výsevu klíčence roubujeme na peireskii (březen – duben), na této podložce dosáhne roub velikosti až 2 cm obvykle do září, a pak honem přeroubovat na jinou trvalou podložku jako Eriocereus jusbertii. Co ale potom? Ve věku 10 let vypadá takové gymno na noze jako husitský palcát a je obtížné rostlinu znovu zapravokořenit. Varuji před zapouštěním podložky do substrátu (jak jusberta tak i když roub necháte na peireskii), přestože tím substrátem mohou být jen kamínky. Následuje dříve nebo až po letech úhyn podložky hnilobou a následně i roubu. Zelený stonek v případě i peireskie je asimilačním pletivem a je to patrné na rostlinách naroubovaných na 50 cm dlouhých podnožích, které i bez listů roub vydatně ženou. Kdo nemá kam spěchat, roubování se vyhne. Nejlepším postupem se mi zdá po letech praxe: vyklíčené a 1 roku odrostlé semenáčky pikýrovat do misek, substrát 1/3 zemina, 1/3 křemičitý písek zbavený moučných a prachových složek a 1/3 další složky písčitého charakteru či kamínků. Do 5 let v horních patrech skleníku v tom největším vedru za dostatečného přísunu vody. Silný průvan vždy škodí jak orchidejím, tak i kaktusům. Při každém přesazování od 4 – 5 roku zvyšujeme podíl písku tak, že dospělé rostliny máme zasazené ve směsi, kde není víc než 15 – 20% hlinitých součástí. Rašelinu vůbec nebereme v úvahu, tu si necháváme pro takové rostliny jako Gymn. uruguayense, Gymn denudatum, Gymn fleischerianum a jejich blízké příbuzné. Před 50 – 60 lety velmi populární pěstitel p. Šuba z Týnečku u Olomouce měl ohromující výsledky v pěstování kaktusů, přidával do substrátu hnůj, neb byl starý soukromý zemědělec. To mu to rostlo! Ovšem uvědomte si, že takto pěstované rostliny pak potřebují mikroklima jako rod Discocactus, tedy neklesání teplot pod 15°C, a to při dnešních cenách energií je málo výhodné a uskutečnitelné. Pro zde diskutovaný okruh rostlin ale též nevhodné. Někteří cestovatelé, kteří prozkoumali mnohá naleziště tohoto okruhu rostlin, říkají: „Copak tam v přírodě mají vůbec rašelinu nebo humus?“ Proto u rostlin Gymn. spegazzinii – armatum – cardenasianum se humusu vyhýbejte co možná nejvíc. Písek + trochu hlíny, a nějaká složka podobná písku, vždy si to najdete podle místního regionu kde bydlíte. Zde u nás je velice dobrá složka granodiorit, okrově zbarvená drť, písek jakoby s příměsí hlíny, ovšem nejde o humus. U nás se granodiorit osvědčil na jedničku, i rozbory učiněné tehdy kolem roku 1967 na univerzitě daly zelenou tomuto přírodnímu skvostu, je bohatý na draslo a fosfor. Pokud jde o antuku, po mnohaletých opakovaných zkušenostech a pokusech se tomuto materiálu pro gymnokalycia vyhýbám. Jinde je k dispozici tuf, atd, atd. Vždy se řídíme podle místních možností a necháme si poradit od zkušenějších a spolehlivých kaktusářů, hlavně tedy gymnofilů. Gymn. spegazzinii, armatum a cardenasianum raději přihnojíme průmyslovými hnojivy, abychom do obsahově chudších půd dodali potřebné živiny. Dospělé rostliny sekce Loricata pak raději přihnojíme v době květu hnojivem do zálivky typu „plod a květ“. Při přesazování skoro dospělých a dospělých rostlin používám všelijaké kelímky od jogurtů, i když je to dost neestetické, tedy nevzhledné. Tvar a hloubku nádoby pak volím až po vysazení rostliny ze staré nádoby podle toho, jak má hluboké kořeny. Některé rostliny koření dost hluboko, volím pak tedy hlubší nádobu, aby konec kořenů nebyl zatočen na dně kořenáče po dvou letech desetkrát dokola. Úmyslné zkracování hlavního kořene pěstitelem lze hodnotit jako těžké ublížení na těle. Je třeba také počítat s tím, že na začátku každé sezóny ve skleníku či v pařeništi gymnokalycia sekce Loricata jdou do vegetace nejpozději ze všech gymen, tedy i podle toho přizpůsobíme zálivku. Zaléváme dešťovou vodou a pokud ji nemáme a bereme z obecního vodovodu, necháme vodu stát aspoň přes 1 den. Množství zálivky je individuální, já zalévám hodně a často, ovšem kdo rád zalévá musí počítat s tím, že často zavlažované rostliny potřebují vyšší teploty. Sledujeme předpověď počasí a pokud se blíží chladné počasí, nezaléváme. Obecně jsou rady takové, že zaléváme až po úplném vyschnutí substrátu. Substrát může být na povrchu suchý, ovšem zdání klame, uvnitř substrátu je ještě vlhkosti dost. Někdo nechává růst vedle rostliny i travičku nebo plevel a ten až usychá dává znamení že je možno zalít.
Another taxon described by my paragon Curt Backeberg is Gymn spegazzinii var major – very strong and hard spined plants, the spination is pressed to the body, the plants look like a basket combed and packed with spines. The spination resembles rather more the preservation against the sunshine than the preservation against the eating by goats or another stupid animal. Little seedlings grow slowly and what older the more beautiful. They live to be very aged, they are rather columnar when old especially in the collections but also in the nature. If you care well for them, you will be sure not to outlive them. Grafting really only for quick growth during first years; we graft the sprouters immediatelly after sowing on Peireskia (March – April), the plant reaches to 2 cm usually till September and then to overgraft quickly on another one like Eriocereus jusbertii. However, what only later? The plant like this looks in the age of 10 years like a cudgel on some foot and it is difficult the plant to make own roots back. I warn against the sinking jusbert or peireskia under the surface even if the soil can be only little rocks. It is usual the death of the whole plant for the sake of the decaying even after several years. The surface of jusbert or also peireskia without leaves are also the factories making chlorophyle and so feed the graft (it is evident on grafts of Ferocactus diguetii grafted on 50 – 70 cm long peireskias without leaves). The green epidermis under the surface is death in some time. Who is not hurry, he does not graft. It seems to me after the years of the practice the best prescription: 1 year old seedlings to repot into basins, the soil of 1/3 garden earth, 1/3 silica sand without flour and powder components and 1/3 another sandy component or little rocks by your choose. We let them in the upper parts of the greenhouse in the warmest weather with proper watering. The strong draught is always unhealthy for orchids and also for cacti. We have the bigger sandy part with every repoting after 4 – 5 years of the age of plants and we have mature plants in the mixture where is not more than 15 – 20% earthy parts. We have absolutly not used the peat, we let it for the plants like Gymn uruguayense, Gymn denudatum, Gymn fleischerianum, etc. It is better to add some artificial fertilizer of the type „Fruit and flower“ for the plants of the sectio Loricata. I use for the repoting of the bigger and mature plants various pots of yoghurts even if it is rather not aesthetic. I choose the shape and the depth of the new pot only after outpoting the plant from the old pot after root depth. Some plants have very deep roots, so I choose deeper pot not to be the root after two years turned ten times at the bottom. The intentional shortening of the main root is possible to value like the hard injuring on the body. We must also count with that the gymnocalyciums of the sectio Loricata start the vegetation growth like the last gymnos and we will give them first water after it. Závažným problémem ochrany našich rostlin je i ochrana sbírky před biologickými škůdci, hlavně tedy před mravenci, hlodavci a slimáky. Ničit mravence je úkol nesnadný a málokterý prostředek je účinný. Preventivně se stříkají vnitřky pařenišť a skleníků a mezikvětináčových prostor (rostliny raději ne) přípravkem K-Othrine 25SC, který tuto havěť vypuzuje a odpuzuje aby tam nestrkali ty jejich ksichty s kusadlama, pro akutní ničení se mi osvědčila zálivka či pokropení Perfektionem (předchůdci byly přípravky Metation a Intration), hlavně pak v době dozrávámí plodů, aby je ta nenáviděná pakáž nevyprázdnila a neodtáhala do svých záškodnických skrýší. Jiné nabízené prostředky jako návnadové budky se mi příliš neosvědčily. Na myši, kterým některé plody obzvláště chutnají, PREVENTIVNĚ sypat otrávené zrní červené barvy, nebo také líčit pasti – se sýrem nebo špekem, také jsou dobré ořechy. Víme jaké jsou problémy se slimáky. Platí na ně přípravek Vanish, modré granulky, spolehlivě na ně jdou, ovšem sypeme je tam kde lozí slimáci a žádní jiní tvorové, neb jde o prostředek i pro psy a kočky velmi nebezpečný. Při každém používání prostředků bedlivě čteme příbalový leták s návodem a dodržujeme koncentraci zde uvedenou. Ceny totožných prostředků se různí i v takovém městečku jako Litovel – jeden prostředek hobby balení v jedné prodejně 125 Kč, v další prodejně kilometr dál 300 Kč. Chce to obejít tam kde bydlíte, a ptát se zkušenějších osob. Jako biologický prostředek platí na slimáky, plzáky a podobné oslizlé slizáky vydlabaná třetina nebo polovina melounu, tu zapustit mírně do trávníku u pařenišť či jiných zařízení s kaktusy a večer nalít pivo. Ráno je tam uvidíte zhvízdané a polapené, taky zážitek. Nejen chlapům chutná pivečko.
Nejenom pozdní nástup do vegetace každým rokem, ale celý okruh rostlin Gymn spegazzinii provází nepravidelnost kvetení. Rostliny některou sezónu kvetou bohatě, z toho pak dva následující roky kvetou velmi ojediněle, sem tam rostlina, a květy se nescházejí. Zkoušel jsem po letech měnit kulturu, v pařeništi, ve skleníku, a na nic kloudného jsem nepřišel. Rostliny si prostě dělají co chtějí, a basta fidly. It is not only the last start to the vegetation every year but it is also irregular flowering time of the whole affinity of Gymn spegazzinii. The plants are flowering abudantly some year and the following two years they are flowering very seldom and the flowers are not during the same time. I have tried to change the culture after years – in greenhouse, in hotbeds, however, I have thought nothing serious.
Varieta major je skutečně skvostem mezi formami Gymn spegazzinii. Nejpůvabnější pro svoje otrnění jsou formy s původem z přírodních stanovišť Los Molinos a La Angostura. Taková skupina rostlin vždy lahodí oku. Raději jsem je přestěhoval do skleníku v 1. patře, v pařeništi byly hlavním dráždidlem hlavně pro zahraniční návštěvníky. Pokud tuto varietu poctivě sprašujeme, následné potomstvo je uniformní. The variety major is really the jewell among the forms with the origin from the natural places of Los Molinos and La Angostura are the most beautiful with their spination. The group of plants like this is always nice for any eye. I have better moved them into the greenhouse in the first floor because they have been the main irritability mainly for the foreigner visitors. If we pollinate this variety fairnessly the offspring is uniform.
U dalších forem Gymn spegazzinii pocházejících z různých dalších nalezišť je tomu poněkud jinak. Pokud chce mít pěstitel pěkné rostliny, neubrání se selekci, neboli výběru. To znamená hodně vysévat a pak si vybírat nejhezčí a nejpovedenější jedince. Do budoucnosti ovšem počítejte s tím, že s dospělostí formy Gymn spegazzinii ztrácejí postupně s přibývajícími lety rozdíly mezi rozličnými nalezištními formami a ve vyspělém věku rozdíly splývají, smazávají se, ačkoliv semenáčky jednotlivých položek mohly být dříve uniformní a vzájemně naprosto rozdílné. To se však netýká v takové míře dalších popsaných taxonů patřících pod Gymn. spegazzinii. It is rather difficult with the other forms originating from various other finding places. If the grower wants to have nice plants, he does not defend against the selection. It means to sow many seeds and later to choose the most beautiful and the most-made specimens. However, we can count with the reality that the forms of Gymn spegazzinii in the mature age lost consecutively with years the differences among various place forms and the differences are during the years partly away even if the seedlings of single items could be uniform formerly and one another quite different. However, it is not usual so much for the other described taxa under Gymn. spegazzinii.
Dalším poněkud více odlišným taxonem na úrovni variety je Gymn spegazzinii var punillense, popsaná rakouskými gymnofily. V přírodě roste u El Obelisco, což je hora špičatá jako Matterhorn, ne však tak velká, připomínající obelisk – odtud jméno. Fotí se u tohoto šutru již kdejaký cestovatel, kterému před 20 lety stačila ke spokojenosti návštěva ZOO na (Sv.) Kopečku u Olomouce. Varieta je pojmenovaná podle dalšího takového místa ve zdejším okolí – La Punilla. Var. punillense se vyskytuje ve sbírkách pod mnoha sběratelskými značkami, ale pozor – ne všechna označení produkují stejné rostliny. Znovu platí – vysévat a pozorovat. U var. punillense existuje řada forem, které si udržují svůj zvláštní charakter i ve zralém věku a proto je mezi sebou nesprašujeme! Pěstujeme kaktusy, a nikoliv petržel do svíčkové. Varieta se vyznačuje jemnějším a většinou světlejším otrněním paprskovitě nebo pavoukovitě uspořádaným a přilehlým a větším počtem žeber. Květy jsou s poněkud tenší trubkou a ne tolik tlustými okvětními lístky. Budeme-li pozorovat dospělé jedince s jednotlivými čísly, dojdeme snad k závěru, který mne zužoval po mnoho let; oddělit od Gymn spegazzinii var punillense a popsat formy od El Obelisco - Gymn spegazzinii var obeliscoense. Tento znamenitý nápad jsem však časem zapudil pro očekávané nepochopení z řad mých věrných a letitých odpůrců. To bych snad měl více příznivců kdybych popsal nějaký taxon na počest nejslavnějšího velikána českých dějin – Gymn. cimrmanii. Ale nechme vysoce vědeckých úvah. Another taxon rather more different on the variety level is Gymn spegazzinii var punillense described by the Austrian gymnofils. It occurs in the nature at El Obelisco what is the mountain pointed like Matterhorn but not so big, resembling the obelisk. Whatever traveller let himself photograph with this paltry rock, whom the visit of the ZOO near Olomouc was enough 20 years before. The variety is named after another place of the region – La Punilla. Var punillense occurs in the collections with many collectors marks, however, be attentive – not all marks makes the same plants. It is valid again – to sow, search, and choose. It is quite row of forms of var punillense which holds its own special character even in high age and therefore we do not pollinate them among themselves! We grow cacti and no parsley for a soup. The variety is striking with finer and mostly lighter spination which is radial or spidery arranged and pressed and with the biggest number of ribs. The flowers have rather thinner tube and not so thick flower leaves. If we will search the mature specimens with single numbers, we can go maybe to a conclusion which worried me many years: Gymn spegazzinii var punillense to divide off and describe the forms from El Obelisco – Gymn spegazzinii var obeliscoense. However, I rejected this excellent idea with a time for the sake of the presupposed reactions of my long-year friends. On the other hand, let us stop the high scientific opinions.
Pěstování var punillense stejné jako u ostatních taxonů Gymn spegazzinii. Výsev je jednoduchý, na jaře, nejlépe do zavařovacích lahví staršího typu, zemina 30% hlína a 70% jemně zrnitého říčního písku (nezapomeňte sterilovat!), semenáčky jsou výrazně odlišné hned v prvním roce po výsevu. Rašelina opět nevhodná, roubování není zapotřebí a lze jej považovat za rozmařilost. Pravokořenné rostliny rostou spolehlivě, s přibývajícím věkem jsou půvabnější, podíl zahradní zeminy oproti písku a jiným drtím může být vyšší. Řádná evidence výsevů je samozřejmostí od prvopočátku! Etikety na výsevních sklenicích označujeme např tužkou a zalepíme průhlednou izolepou, propisky vypálí sluníčko a za měsíc nepřečtete nic. Napřed jsem popisoval sklenice písmeny dle abecedy, ale bratr Radovan zavedl všelijaká humorná označení, jako „Líná Eva“, atd. Záleží co koho baví, řeknu vám ale že když na něco doma nadáváte, na někoho z rodiny pod heslem „Po přízni řízni“, nebo na politiku, podíváte se na výsevy a hrozně to uklidňuje. Hned jste „IN“, jak říkají mladí. Pokud vyséváme do plastových nádob, je potřeba je řádně vymýt od zbytků vlašáku, zavináčů, buřtů, neboť takové zdroje výživy klíčenci nepreferují. Nedáváme je však sterilovat do trouby nebo do vroucí vody. Tak jako moje milovaná a báječná Evička pečlivě umyla plastový kráječ vajec a jala se jej sušit na roztopených kamnech; velice se následně podivovala, když onen přístroj poněkud změnil tvar. Growing var punillense is the same like the other taxa of Gymn spegazzinii. Sowing is easy in the spring, the best inside the preserve bottles of the older typ, earth 30% and 70% fine river sand (do not forget to steril!), the seedlings are strikingly different even in the first year after the sowing. The peat not suitable again, grafting is not necessary and we can hold it for a profligacy. The plants on their own roots grow well and they are more beautiful with age, the part of garden earth against sand can be bigger.
Třetím taxonem Gymn spegazzinii je poddruh šarkae, popsaný po kdysi příjemné dcerušce. Objevitelem taxonu je slavný severomoravský cestovatel a hrdinný dobrodruh Petr Kupčák. Taxon je výrazný svým otrněním a hlavně barvou epidermis. Pěstování je opět nenáročné, semenáčky lze odlišit od typu druhu hned v prvním roce podle barvy epidermis (pokožky). Počáteční růst po výsevu je úspěšnější ve skleníku, přestěhování rok starých semenáčků o průměru alespoň 1 cm do chladnějšího pařeniště lze doporučit v červnu a červenci (když noci nejsou chladné a nemusíme nosit teplé prádlo), kdy se již rostlinky stačí aklimatizovat a zakořenit v novém substrátu. Brzké stěhování v květnu ještě nezakořeněných rostlinek není pro nízké noční teploty vhodné. Takové malé rostlinky dříve odejdou do kaktusového ráje ještě než stačí zakořenit v novém prostředí. Rostliny kvetou bez problémů a při dostatečné teplotě snesou i vlhko. Až koncem léta jsem chtěl přesadit dvě dospělé rostliny z eternitové bedničky ve skleníku a až jsem rýpl dřívkem do zeminy bylo mým nálezem úplné bahno nasáklé vodou jako žíňka, na povrchu předstírající vyschlý substrát. Při této příležitosti musím vzpomenout na nutnost občasného zkypření povrchové vrstvy substrátu. Je to nutné hlavně při zalévání podmokem, čili spodním nasáváním vlhkosti vzlínáním, kdy se v povrchové vrstvě substrátu usazují soli a podobná svinstva a během 1 – 2 let učiní z povrchu neprostupnou kůrku. Taková krusta pak zamezuje řádné prodyšnosti substrátu. Proto je vhodné při spodní zálivce postavit květináče nebo bedničky s rostlinami na silnější špejle či stejně silné jiné předměty (které v tom vlhku časem stejně shnijí), aby dna nádob s rostlinami neměla stoprocentní kontakt se dnem parapetů, a tak byla zajištěna jakás-takás prodyšnost substrátu ode dna, ovšem taky musíme mít drenážní otvory ve dnech nádob s rostlinami. Svrchní škraloub se však časem přesto tvoří, ten pak rozrušujeme špičkou nože a podobnými ostrými předměty. To stejné provádíme při výskytu řas u mladých semenáčků po pikýrování. V časopisu Kaktusy 2012/4 pan Martin Tvrdík řadí taxon šarkae jako synonym taxonu major. Pokud některý kaktusář bude pro široké pojetí druhu a řadil by šarkae obecně pod Gymn. spegazzinii, nic proti tomu, ale zde uvedená synonymie by mne nenapadla ani ve snu. Proto došlo k popisu, protože původní označení Kupčáka nesedělo. Článek má název „Na nalezištích Gymnocalycium spegazzinii var. major Backeberg“ a provází jej 5 obrázků z přírody. Co mi zde však schází, je nějaký obrázek majora sensu Backeberg, tedy rostliny obalené krásným propleteným otrněním. Fotografie v článku však představují nějaké běžné formy Gymn. spergazzinii, anebo jim zmiňovaná povodeň omlela otrnění strhávajíc sebou oblázky a valouny, tedy valícími se kameny neboli rolling stones.
The third taxon of Gymn spegazzinii is subspecies šarkae (English reading „sharkae“ but it is not common with a shark) described after one time pleasant daughter. The discoverer of the taxon is the well-known north-moravian traveller and the heroic adventurer Mr Petr Kupčák. The taxon is striking with its spination and mainly with the colour of the epidermis. Growing is easy again, it is possible to differentiate the seedlings from the type of the sort after the colour of the epidermis even in the first year. The beginning growth after sowing is more succesful in the greenhouse, moving one year old seedlings with the diameter of 1 cm at least into cold hotbeds is possible to recommend only in Juni and July (when the nights are not so cold and we need not the underwear on), when the little plants are able to acclimatize and make roots again in new soil. It is not suitable to move the seedlings in May for the sake of the cold nights. Small seedlings like those are going sooner to the Cactus Heaven than they make new roots in new environment. The plants are flowering without problems and if warm they can be in humidity. I wanted to repote two mature plants at the end of the summer from the eternite box in the greenhouse and my find after the picking out the soil was quite swamp soaked with water like a face-cloth, resembling dry soil on the surface. At this occassion I must remember the necessity to loosen soil surface from time to time. It is necessary mainly with bottom watering, when some salts are on the surface and make sediments and they are able to do within 2 – 3 years impermeable crust form the surface of the substrat. The crust like this limites soil breathing. Therefore it is good to build the pots or boxes with plants on some skewers or some similar things, not to be the bottoms of the pots with plants in the full contact with the bottoms of the parapets, and more we must have ports in the box bottoms with the plants, of course. There is the article in the journal Kaktusy 2012/4 where Mr Martin Tvrdík mentioned the taxon šarkae like a synonym of the taxon major. If some cactofil is for broad meaning of a sort and he would mention šarkae generally into Gymn. spegazzinii group, nothing against it, however, the combination mentioned here would not device me in any dream. Therefore the description has appeared that the original name of Kupčák had not pronounced. The article has the title „On the finding places of Gymnocalycium spegazzinii var. major Backeberg“ and there are 5 pictures from the nature there. However, what is lost for me, it is any picture of major sensu Backeberg in this article, so the plant packed by beautiful twisted spination. The photos in the article are some forms of Gymn. spegazzinii in general, or the plants have the spination destroyed by the rolling stones of the mentioned waterflood.
V souvislosti s Gymn. spegazzinii ssp. šarkae musím zmínit poznámky jistého autora, že popisy nových taxonů by měli dělat odborníci až po důkladném terénním průzkumu. Nevím co je to takovýto důkladný průzkum, ale že by to byl styl výprav českých kaktusářů, kteří si pronajmou v Buenos Aires auto a chtějí procestovat celou Argentinu během 4 týdnů, to silně pochybuji. Mají vždy plán cesty, ráno honem na naleziště, hup do auta, popojet 30 – 70 km, podívat se, hup do auta a honem…..a pořád dokola. To není důkladný průzkum, ale lítání za účelem vidět co nejvíce taxonů. Pak dostanete takové informace, kdy jeden z účastníků expedice sdělí že tam bylo cca 50 rostlin a všechny byly zelené, druhý účastník téže expedice řekne že tam byly dvě rostliny, jedna zelená a druhá fialová. A zase popojedou x desítek kilometrů. Troufl by si taková sdělení označit jako důvěryhodná??? Při sestavování popisů nových taxonů jsou dvě možnosti pro nová jména: buď tvořit jména podle některých charakteristik daného taxonu (předmětu popisu), jméno pak je například albispinum, tedy s bílými trny, nebo tucavocaense, tedy rostlina pocházející z údolí řeky Tucavoca; nebo pak zvolit jméno po nějaké osobě, nebo osobách. Druhá možnost, tedy někoho poctít pojmenováním rostliny, přináší možnost vzdát někomu hold, někoho poctít, vyjádřit svoje sympatie k člověku, který se jistě celý život nepotácel od ničeho k ničemu. Mnohokrát za to můžete sklidit vděk. Mnohdy ale také po letech poznáte, že jste taxon popsali po osobě, která vás dokáže i pěkně naštvat, ale tak to již v životě chodí. Pojmenování po osobách hlavně přináší následnou nevoli ostatních kaktusářů, taková činnost zrovna kladně hodnocena není, pak je v pivních diskusích označován za blbce ten kdo to popsal, ale i ten, po kom je kaktus pojmenován. Ať již chcete provést popis jakkoliv, je zcela nezbytné úmysl popisu utajit. Pokud se autor rozhodne pro tiskovinu, kde úřaduje početná redakční rada, objeví se popis v zahraničí dříve, než vyjde časopis u nás. Tak tomu bylo již mnohokrát. Vícekrát jsem dal již najevo, že jsem příznivcem větší pestrosti jmen, ale na druhé straně pro vžitou a přehlednou systematiku. Vezměmež to po lopatě: Člověk je jen jeden živočišný druh. Každý máme svoje jméno a ještě k tomu rodné číslo. Proč? --- Abychom věděli, o koho jde. I jednovaječná dvojčata musí mít rozdílná jména, aby je aspoň rodiče rozeznali. Podobně tomu může být i u rostlin. Pokud budete mít sbírku forem Gymn. mostii v širším botanickém pojetí, budete tam mít zařazené formy valničekianum, bicolor, prochazkianum, atd., a dáte jim jméno Gymn. mostii aff., pak na vás budou návštěvy pohlížet s nechutí. Totéž platí i pro okruh druhu Gymn. spegazzinii. Pokud všechny formy budete pěstovat společně a sprašovat = mastit všechny formy dokupy, nikdo již od vás nic chtít nebude. Proto v našem člověčím bytí existují jména, abychom se odlišili, a abychom odlišili další organizmy kolem nás, bez ohledu na přírodu, které je to naprosto šumafuk. Když věnuji někomu rostlinu Gymn. spegazzinii se jménem variety nebo formy a s údaji o nalezišti, obdarovaná osoba si může takto rostlinu ponechat i s údaji, nebo si ji ponechat jen se jménem Gymn. spegazzinii. Obojí bude bez závad. Pokud však někomu dám rostlinu se jménem jen Gymn. spegazzinii bez dalších údajů, obdarovaný již další možnost nemá – jenom že by ji hodil do popelnice. I must mention in the connection with Gymn. spegazzinii ssp. šarkae the notes of the certain author that the descriptions of the new taxa would be made by experts only after the proper searching in the nature. I do not know what is the proper searching like this but I am in doubt if it is the style of many Czech expeditions which rents a car in Buenos Aires and wants to travel the whole Argentina during 4 weeks. They have always the plan of the trip, morning quickly to the finding place, then inside the car and go 30 – 70 km far, to see anything, inside the car again and quickly……………still and still. It is not proper searching but running to see the most cacti what possible. Then you can get the information like this that one member of the expedition has said that there were cca 50 plants and all were green, the second member of the same expedition has said that there were two plants, one green and the second violett. And they go another 50 kilometers again. Is it possible to také the information like this like trusthworthy???
Když však nemáme čas a rostliny zaléváme 1x za čtvrtletí, teploty nepřesahují 25°C i v létě, máme k tomu stálý průvan, nepřihnojujeme, tak veškeré tyto starosti odpadají. Pak ovšem budeme mít větší přírůstky u kořenovky, mšic a podobné sebranky, než u rostlin. On the other hand if we have „no time“, if we water the plants once a quarter, temperature is not more than 25°C even during the summer, there is still draught there, we give to plants no fertilizer – all the care is away. However, then we will have the bigger growth with the lice, parasites, and other similar domestics and sponges than with the plants.
Zatím posledním taxonem, řádně popsaným, je Gymn. spegazzinii forma unguispinum, forma popsaná velkým znalcem a pěstitelem gymnokalycií dr. Rudolfem Slabou. Jde o formu Gymn spegazzinii s velmi krátkými, ale silnými a pokroucenými trníky, která je na gymnofilském trhu velice žádaná. Žádaná také proto, že velmi pomalu roste, na nalezišti jsou velké rostliny, kterých obrázky však z důvodů autorských práv nemohu poskytnout. Středoškolský učitel popsal, druhý středoškolský učitel nabízí, to jest tržní hospodářství. Tato forma se někdy roubuje, ovšem podložky i ve stáří nezapouštějte do zeminy. Gymnofil, který je mlád, může polovinu semenáčků naroubovat a druhou polovinu pěstovat pravokořennou. Dočká se u obou květuschopné velikosti. Něco podobného může očekávat kaktusář pěstující rostliny rodu Ferocactus – tam je vhodné začít s pěstováním v raném věku, nikoliv v 50 nebo v 60 letech, to pak spíš nad kaktusářem vykvetou macešky. The last taxon for the time being properly described is Gymn spegazzinii forma unguispinum described by the great expert and grower of gymnos Mr dr Rudolf Slaba. It is the form of Gymn spegazzinii with very short but strong and curved little spines which is very asked in the gymnofil business even if it is not recognized too much everywhere. It grows very slowly and there are very big specimens on the finding place. This form is sometimes grafted, however, the stocks can be not sunk into the earth. A gymnofil who is young can graft the first half of seedlings and the second one let on own roots. He will live to see flowering plants in the both possibilities. It is something similar for a grower of Ferocactus – it is good to start with growing from seeds when one is young, not in 50 or 60.
Tolik tedy popsané taxony zařazené pod Gymn spegazzinii. Jako další, nepopsaný taxon, je třeba jmenovat Gymn horizonthalonium Frič. Alberto Vojtěch Frič rostlinu pojmenoval, ale nepopsal. Jméno horizonthalonium proto, že jde o jedince Gymn spegazzinii, které se vzhledem podobají severoamerickému Echinocactus horizonthalonius z Mexika a USA. A to je právě ten kámen úrazu. To „co komu co připomíná“ nebo „co je čemu podobné“ je velice subjektivní záležitost. Každý člověk má jinou fantazii, jinou představivost, a tak podle svých dojmů a odhadů hodnotí tuto rostlinu. Proto se setkáváme s mnoha takto označenými polními čísly, z velmi odlišných a vzájemně vzdálených přírodních stanovišť. Ne všechny jsou pak skutečně podobné Echinocactus horizonthalonius. Co se mi líbí nejvíc, je nález hořického vysokohorského cestovatele a kaktusáře a obdivovatele a znalce hadích kůží Ladislava Fischera, který jako Gymn horizonthalonium označil svůj nález LF 63 a tomu také nejvíc odpovídá. LF 63 roste v Cachipampa, provincie Salta, v nadmořské výšce 3200 m, v kamenitých škvírách v substrátu chudém na jakýkoliv humus. So there were the described taxa rowed under Gymn spegazzinii. It is necessary to mean another undescribed taxon Gymn. horizonthalonium Frič. Alberto Vojtěch Frič had named the plant, however, he has not described it. The name horizonthalonium because they are specimens of Gymn spegazzinii which are similar in the appearance to Echinocactus horizonthalonius from Mexico and USA. There is just the problem here. It is very subjective opinion „what resembles“ or „what is similar“ to anything. Everyone has different fantasy, different imagination so everybody evaluate this plant in his way. Therefore we can see many collector numbers with this name, from very different and far one from another natural places. Then the plants are not all similar really to Echinocactus horizonthalonius. What I like the best is the find of the highmountainous traveller and cactofil and connoisseur of snake skins Mr Ladislav Fischer who has marked his find LF 63 as Gymn horizonthalonium and it is the best according with. LF 63 grows in Cachipampa, the province of Salta, in the altitude of 3200 m, in rocky chinks in the soil without any humus.
Dost výraznou formou jsou rostliny Gymn spegazzinii od Quilmes, resp Ruinas de Quilmes, provizorně popsané jako Gymn. spegazzinii var. recii. Semenáčky rostou od mládí velmi pomalu a mají hned od začátku života černozelenou epidermis a většinou smolně černé trny. Jsou velmi pěkné a udržují si tyto vlastnosti i v dalších letech. Novým objevem se zdají být rostliny nalezené našimi předními gymnofily Tomášem Kulhánkem a Martinem Tvrdíkem. Oba gymnovelkopěstitelé a promovaní inženýři jej nalezli v provincii Salta u Guachipas, Quebrada del Rio de Las Conchas. Forma je výrazná svojí barvou epidermis, která je šedohnědá, a velmi placatými žebry, takže silně připomíná rostliny Gymn. platygonum. Hezké obrázky jsou na www.gymnocalycium.cz ing. Martina Tvrdíka. Rather more striking forms are the plants Gymn spegazzinii from Quilmes, named like Gymn. spegazzinii var recii nom. prov. Seedlings grow very slowly since the first year and they have immediately from life start blackgreen epidermis and mostly pitchblack spines. They are very nice and hold the sighns also within other years. It seems to be the new discovery the plants found by our gymnogrowers Tom Kulhánek and Martin Tvrdík. Both greatgymnogrowers found it in the province of Salta at Guachipas, Quebrada del Rio de Las Conchas. The form is striking with its colour of the epidermis which is graybrown and very flat ribs so it resembles the plants of Gymn. platygonum. Nice pictures are on www.gymnocalycium.cz of ing. Martin Tvrdík.
Gymn spegazzinii fiambalense (Gymn sp Palo Blanco) Opět skvělý nález českých gymnofilů – cestovatelů v Argentině, takto pojmenovaný. Úmyslně se vyhýbám úrovni zařazení taxonu, ještě se uvidí zda půjde o poddruh či varietu.Kolem roku 2010 procestovala řada našich gymnofilů další naleziště, kde by ani gymna nebyla očekávána. A přece. U Palo Blanco v provincii Catamarca pozorovalo několik našich gymnofilů novou formu blízkou Gymn spegazzinii, kterou považují za přechod mezi taxony Gymn spegazzinii a Gymn pugionacanthum (= Gymn catamarcense sensu lato). Rostliny jsou mírně proměnlivé podle nadmořské výšky. Ovšem bez ohledu na takto prvotní zařazení rostliny se již objevil ojedinělý názor, že jde o Gymn guanchinense. Kdo zná staré dobré Gymn guanchinense, netroufl by si jej spojovat s Gymn od Palo Blanco ani v tom nejděsivějším snu. Nemám v úmyslu takové úvahy příliš komentovat, jen cituji z dopisu dalšího cestovatele: „Jenom jsem se mu loni snažil dokázat, že jeho spekulace o novém nálezu z Palo Blanco jako o původním Gymn guanchinense je nesmyslná. V Crkalovi, kde jsou citace a přepisy z Fričových deníků, jasně vyplývá, že rostlinu nalezl v Cuesta Guanchin v La Rioja a pozdější Schützův údaj v popisu o nalezišti – Rio Guanchin je chybný. Navíc Frič v této oblasti Catamarca nikdy nebyl. Když u mne byl K….., udělal si nějaké fotky z rostlin, které mám ze semen od Tebe. Jsou totiž identické s VS 39 z Cuesta Guanchin. Ještě jsem mu v Crkalovi (Lovec kaktusů) našel citace včetně chybných přepisů z deníku (gualichense místo guanchinense a nidus místo nidulans)“. Tolik tedy gymnofil XX. Takže přátelé, nepodléhejme panice. Osobně jen doufám, že nový nález od Palo Blanco bude popsán alespoň jako poddruh Gymn. spegazzinii. Several our gymnofils travelled and searched round the year 2010 the other finding places where it had not been expected no gymnos at all before. And for all that! Near Palo Blanco in the province of Catamarca several our gymnofils have searched new form close to Gymn spegazzinii which is held by them for an interstage between the taxa Gymn spegazzinii and Gymn pugionacanthum (= Gymn catamarcense sensu lato). The plants are slightly various with regard to the altitude. However, without the concern to this first plant rowing there is already the solitary opinion here that it is Gymn guanchinense. Who knows the old right Gymn guanchinense, he would not be bold to connect it with Gymnocalycium from Palo Blanco no in the most horryfied dream. I have not in my mind to comment the idea like this too much, I quote only from the letter of another traveller: „I tried only to prove to him last year that his speculation as to the new find from Palo Blanco like about the original Gymn guanchinense is nonsens. In the book of Mr Crkal where there are the quotes and writings from the Frič´s diary, it is quite evident that he had found the plant in Cuesta Guanchin in La Rioja and the later Schütz´s datum in the first description about the finding place – Rio Guanchin is mistaken. More, Frič had never been in this area of Catamarca. When K…..has visited me, he made some photos of the plants which I have from the seeds from you. They are really agreeing with VS 39 from Cuesta Guanchin. I have shown him else in Crkal (Lovec kaktusů = The Hunter of Cacti) the quotes even with the mistaken over-writings from the diary (gualichense on the place of guanchinense and nidus on the place of nidulans)“. So the letter of the gymnofil XX. Well, dear friends, do not yield to a scare. I hope personally that the new find from Palo Blanco will be described as the subspecies of Gymn spegazzinii at least.
Také se můžeme setkat s nedávno uveřejněnými jmény v některých nabídkách, jako spegazzinii ssp brunneosomum, ssp nigrosomum, ssp densiflorum, ssp violaciflorum a ssp centrispinum. Údaje o květu „red till violet“ budou asi poněkud nadnesené, znamená to červené až fialové, kdyby tomu tak mělo opravdu být, dovedete si představit tu krásu? Jenže ono půjde spíš o barvy z říše bujné fantazie nebo o obchodní lákadla, jako např v našich obchodech „Čertovsky nízké ceny“, „30% zdarma“ a další oduševnělosti na které může skočit jen pitomec. To už se pak člověk musí nařehtat. To spíš nalezneme gymnokalycia na vrcholu hor Aconcagua nebo Macchu Picchu. Jinak slovíčko „till“ neboli „až“ je pro použití jen ve spojení s časem, sem se nehodící. Takové názvy považuji většinou za obchodní, ovšem vyjadřující některou z charakteristik rostliny, tak proč tedy ne. Pokud český autor popíše nějaký taxon, první k čemu dojde je nevole u zahraničních „odborníků“, kdy se snaží shodit české produkty jen jak to jde. Po tzv.“revoluci“ jsem mnohokrát navštívil Rakousko a Německo a postupem let jsem došel k závěru, že je na nás pohlíženo s despektem, a to velkým; a děláme si to mnohdy sami – svým vlezdozadkismem. Dříve vanuly větry z východu, dnes z jihozápadu - podle přísloví „Aj malá riť – vie očariť!“ Jen naiva si může ještě dnes myslet, jak nám na Západě všude nezištně pomůžou. Jména a popisy našeho největšího kaktusáře A.V. Friče pak vzbuzují to největší odmítání, zatímco naše dlouholeté zkušenosti z dob Schütze a Backeberga prostě nejsou brány v potaz. Pro mne to byly ZLATÉ ČASY, kdy nám stačily druhy a variety, žádné poddruhy nebyly a nikdo nevytvářel jakési přitroublé megadruhy, ve kterých aby se prasátko vyznalo. V nových popisech se neustále a plíživě mění názvosloví a našinec si nestačí nové názvy připisovat do slovníku, hlavně německého. Nevím zda tato snaha vede k dojmu vyšší „vědeckosti“, hlavně ze strany autora. Na vše má vliv také stravování, když tělo tloustne, jsou také vyživovány mozkové buňky a po ranním požití nečeho sladkého je hned přemýšlení nastartováno. Pan Vedoucí, který dopoledne spolkne jen jablko coby zdravou vlákninu, zahrnuje podřízené pouze projevy pitomosti. Inu veškeré diety mají vliv i na myšlení, které pak strádá, a výsledkem je jen průvan uvnitř kebule. We can also see the names published recently in some seedlists, like spegazzinii ssp brunneosomum, ssp nigrosomum, ssp densiflorum, ssp violaciflorum and ssp centrispinum. The data about the flower „red till violet“ will be probably rather exaggerated, if it would be true, can you imagine the beauty? However, it will be the colour rather of the wanton fantasy or the business decoys like in our shops „Devil low prices“, „30% free“ and the other nonsenses which only an idiot can believe to.
Gymnocalycium bayrianum Budeme-li pokračovat Argentinou, je na řadě zmínka o Gymn. bayrianum. Objevitelem taxonu byl starý sběratel kaktusů Schickendantz, žijící tehdy v Tucumanu. Taxon byl pak popsán v německém časopisu Kakteen und andere Sukkulenten roku 1967 a vzbudil mezi gymnofily velký rozruch. Rostliny se brzy rozšířily do sbírek, semena dobře klíčí. O tomto druhu psal co se týče nalezišť dr Slaba v Kaktusech 2010. Now we can mean Gymn bayrianum from Argentina. The discoverer of the taxon was the old collector of cacti Schickendantz living in Tucuman at that time. Then the taxon was described in the German journal Kakteen und andere Sukkulenten in 1967 and it made the great sensation among gymnofils. The plants have been soon expanded into collections, seeds are sprouting well. Mr dr Slaba wrote about the sort in Kaktusy 2010 as to finding places.
Taxon nevykazuje přílišnou variabilitu, opět je otázkou výběru získání hezkých rostlin. Gymn bayrianum není tak náročné na půdní podmínky a teplotu jako ostatní taxony sekce Loricata, snese v substrátu více humózních složek. Pěstování je bez problémů i v pařeništi. Ve sbírkách se vyskytuje forma s krátkými trny nazývaná ale nepopsaná var brevispinum. Zatímco trojlístek druhů spegazzinii – cardenasianum – armatum vykazuje blízkou příbuznost jak tělem tak i květy, Gymn. bayrianum z tohoto okruhu vybočuje, patří sem hlavně svými semeny. Tělem i květy je víc podobné dalším argentinským taxonům podrodu Microsemineum. The taxon does not show too great variability, it is again how to have nice plants to choose them. Gymn bayrianum is not so immodest for soil and temperature like the other taxa of the Sectio Loricata, it can be more humus in the soil. Growing is good and without problems also in hotbeds. There is some form with short spines named but not described var brevispinum in the collections.
Gymnocalycium cardenasianum Dostáváme se do Bolívie, kde je nejznámějším a nejslavnějším druhem Gymn cardenasianum. Friedrich Ritter žijící v Jižní Americe jej poprvé objevil u městečka či vesničky Carrizal v jižní Bolívii, polní číslo FR 88. Samozřejmě ve sbírkách jsme vybírali formy s hnědými trny, se žlutými trny, a hlavně dlouhými, což následně vedlo ke klamnému dojmu mezi kaktusáři, že Gymn cardenasianum je výrazně otrněné. U Carrizal ale rostou častěji jedinci s kratšími trny a také jedinci s výrazně chabým otrněním. Asi od roku 2000 kdy propukla cestovatelská horečka v České republice, bylo objeveno několik dalších nalezišť tohoto druhu, vetšinou na vrcholech kopců. A že tam těch kopců je kde ještě kaktusáři nebyli! Nechme se překvapit, a překvapení ještě přijdou, to mi věřte. Jedním z posledních takových objevů je Gymn cardenasianum (někdy označované jako armatum) TB 215.1 Isque, Potosí, objev polských gymnofilů. Rostliny jsou daleko tvrději otrněné, žebra poněkud více rozčleněná do hrbolců, trny jsou výrazně neobvykle vroubkované a evidentně světlejší, tedy ne žluté neboli blond, ale zpočátku světle žluté a vzápětí žlutobílé. Krása na první pohled. Dalším objevem bylo Gymn cardenasianum na ostrohu nad soutokem řek Rio San Juan del Oro a Rio Sococha, nález našich gymnofilů schopných zdolávat i strmé skalní stěny lépe než Reinhold Messner, co se z toho vyvrbí ještě uvidíme, zatím tuto formu nazývám ve své sbírce Gymn cardenasianum var soutokianum nebo taky soutokiense. Now we are in Bolivia where Gymn cardenasianum is the best known and famous sort. Friedrich Ritter living in the South America at that time found it at the first time at the town or the village Carrizal in the South Bolivia, the field number FR 88. Of course, we have chosen in the collections the forms with brown spines, with yellow spines, and mainly with the long ones what has been the reason of the mystery meaning among cactofiles that Gymn cardenasianum is strongly spined. However, there are more frequent the specimens with shorter spines at Carrizal and also the specimens with very poor spination. There were found several other finding places of this sort mostly on the tops of the hills since about the year 2000 when the traveller fever started in Czech Republic. There are many hills there where cactofiles have not been yet! Let us surprise, and some surprises will come, you can believe me! One of the finds of the last time like this is Gymn cardenasianum (sometimes marked Gymn armatum) TB 215.1 Isque, Potosí, the find of the gymnofils from Poland. The plants are much more hardly spined, the ribs are more divided into the tubercles, the spines are strikingly unusually notched and evidently lighter, so not yellow or blond but light yellow at first and yellowish white later. The beauty at the first sight. The other find was Gymn cardenasianum on the headland over the confluence of the rivers of Rio San Juan del Oro and Rio Sococha, the find of our gymnofiles being able to overcome even sheer rocky walls better than Reinhold Messner, what will be of - we will see else. I named this form for the time being in my collection Gymn cardenasianum var soutokianum or soutokiense (=var confluenceum or var confluenciense).
Rostliny Gymn cardenasianum jsou již podstatně náročnější na teplo než Gymn bayrianum a substrát volíme jako u Gymn. spegazzinii. První dva roky po výsevu při pěstování ve skleníku nečiní potíže. Roubování není nutné. Jak jde čas, 15 let staří roubovanci vypadají jako knedlíky pro vícečlennou rodinu. The plants of Gymn cardenasianum are even substantially choosey to warm than Gymn bayrianum and the soil would be similar like for Gymn spegazzinii. The first two years after sowing without difficulties in the greenhouse. Grafting is not necessary. With more and more time, 15 years old grafted plants look like dumplings for a family with more members.
Gymnocalycium armatum Také Gymn armatum nalezl Friedrich Ritter, rostliny se však dostaly na rozdíl od Gymn cardenasianum do Evropy pouze sporadicky pod číslem FR 1131. Jako naleziště uvedl Rio Paichu, kam se dlouho a dlouho žádný gymnofil nedostal a i jiným se druh najít nepodařilo. Po roce 2000 při průzkumech areálu rozšíření Gymn cardenasianum směrem na východ narazili poprvé kaktusáři na formu Gymn cardenasianum s velmi dlouhými a odstávajícími trny u Rio Taraja, a tuto formu hned nazvali Gymn armatum. Tak to je dnes Gymn armatum které se ve sbírkách vyskytuje nejčastěji. Ještě dále pak byly objeveny formy u Tomayapo a Tamboyo, tedy Gymn armatum s velmi dlouhými odstávajícími trny, ale hřebenovitě postavenými, trny zase blond nebo s mírným nahnědlým odstínem, nebo barvy karamelu. Ty již ze semen rostou zřetelně pomaleji. Ovšem až za horským masivem, který je třeba celý objet dlouhou oklikou, je Rio Paichu, kde teprve nedávno byla objevena „ta pravá“ armata, kde převažují tmavě, tedy až černohnědě otrnění jedinci, rostoucí ve velmi kamenité a suché zemi, které teprve odpovídají Ritterově popisu Gymn. armatum. Tedy směle bych mohl tvrdit, že Gymn armatum, nález od Rio Taraja, bychom mohli přisoudit jako bližší Gymn cardenasianum, a tuto formu označit jako Gymn cardenasianum var horridispinum, kdysi rozšiřované Karlem Knížetem s číslem KK 715. Gymn armatum had been also found by Friedrich Ritter, however, the plants have come into Europe only seldom (in the difference of Gymn cardenasianum) under the number FR 1131. He had mentioned the finding place Rio Paichu where no gymnofil has gone for long and long time and nobody has been succesful to find it. After 2000 during searching the area of Gymn cardenasianum directing to the east cactofiles met for the first time the form of Gymn cardenasianum with very long and outstanding spines near Rio Taraja and they named this form immediately Gymn armatum. Then it is Gymn armatum today which is occuring in the collections the most frequently. The forms have been found further else at Tomayapo and Tamboyo so Gymn armatum with very long and outstanding spines but they are standing and are arranged like a comb, the spines also blond or with slight brown or caramel colour. They are growing from seeds strikingly slower. However, only behind the rocky massif which one must go over next with a long roundabout, is Rio Paichu where it were only recently found „the right“ armatums where they are major the specimens with dark, so to blackbrown spines, growing in very rocky and dry soil and only they are according with the Ritter´s description of Gymn armatum. So I could say fearlessly that Gymn armatum – the find from Rio Taraja we could judge like the closer to Gymn cardenasianum and to mark this form like Gymn cardenasianum var horridispinum offered by Karel Kníže under the number KK 715 once.
Při výsevu poznáme rozdíly mezi Gymn armatum Rio Taraja a Gymn armatum Rio Paichu hned po pikýrování. Semenáčky od Rio Taraja když dosáhnou 1 cm v průměru, semenáčky z importních semen od Rio Paichu mají jednotně pouze 3-5 mm v průměru, rostou tedy výrazně pomaleji, ze semen sklizených v kultuře poněkud rychleji. Květy Gymn armatum od Rio Paichu jsou o 2/3 menší než u Gymn cardenasianum (i ve sbírkách) a totéž platí i o plodech. Proto všelijaké kombinace a přehazování těchto taxonů vzájemně jeden pod druhého, tedy čachrování jak na arabském tržišti s vembloudy, považuji za účelové a neberu je ve svých pracích v potaz. Kdo však chce, nikdo nikomu nemůže dirigovat co má mít ve své sbírce jak označeno, ať si cedule klidně popíše těmito blbinami. Již z úcty k původním autorům popisů udržuji stále všechna jména jako spegazzinii, bayrianum, cardenasianum a armatum jako druhy a jejich přešuplíkování na subspecie a další považuji jen za pouhou touhu dosadit jméno nového přetvořitele za jméno rostliny. We will identify the differences between Gymn armatum Rio Taraja and Gymn armatum Rio Paichu immediately after the first repoting after sowing, When the seedlings of Rio Taraja reach 1 cm in diameter, the ones of Rio Paichu reach only 3 – 5 mm in diameter, then they grow much slower, rather quicker from the seeds harvested in the culture. The flowers of Gymn armatum from Rio Paichu are with 2/3 smaller than ones of Gymn cardenasianum (also in the collections) and the same it is true with the fruits. Therefore some combinations and overmaking the taxa one another to changing like at the arab market with camels (or dromedars), I hold them like purpose-made and I do not take them into my works. However, who wants, he can have the labels written with the nonsenses like it. I hold still the names as spegazzinii, bayrianum, cardenasianum and armatum as the sorts and their overdrawering into subspecies, etc., I hold for only a desire to give own name behind the name of the plant.
Jak již asi vyplývá z toho co bylo napsáno o Gymn armatum, pěstovat je budeme od výsevu v substrátu popsaném u Gymn spegazzinii, od prvního roku semenáčky umístíme na vyšším teplém stanovišti ve skleníku s poctivou zálivkou. U forem z Rio Paichu lze uvažovat o roubování, tedy brzy zjara klíčence na peireskiopsis, v září ještě honem na trvalou podložku. A zase raději vyset víc semen, abychom měli z čeho vybírat. Jedinci se skutečně dlouhými a smolně černými trny se ve výsevech vyskytnou tak 1:5. Dost se hovořilo o velké úmrtnosti klíčenců, proto je velmi vhodné výsevní sklenice nebo krabičky podložit polystyrenem – často jde o to, aby se mladé rostlinky nenachladily od kořínků. How it is evident what has been written about Gymn armatum from, we grow them since sowing in the soil described at Gymn spegazzinii, since the first year we place the seedlings in higher warm position in the greenhouse with proper watering. It is possible to think to grafting with the forms from Rio Paichu, so soon at the spring sprouters on peireskiopsis, and even in September overgrafting to some long-lasting stock. And to sow more seeds again to have to choose from. The specimens with really long and pitchblack spines are in sowing about 1:5. It has been said much about great seedling mortality, therefore it is good sowing glasses or boxes placed on some pads of polystyren – it is frequent at little seedlings to catch cold from a bottom.
Jelikož jde ještě o poměrně málo probádanou horskou oblast v Bolívii s mnoha údolími a horami, nikdo mi nevezme přesvědčení že se ještě něco zajímavého objeví v okruhu Gymn armatum. O tom svědčí poslední nálezy Ladislava Fischera z Hořic, který po tvrdém tréninku na podkrkonošských skaliskách zdolal několik dalších horských velikánů bez kyslíkového přístroje a bez první a poslední pomoci v Bolívii: LF 585B cardenasianum Carrizal 2440 m, LF 596 armatum za Paicho 2639 m, LF 597 armatum Huerta 2672 m, LF 598B armatum Paicho Centro 2666 m, LF 614 cardenasianum za Isque, LF 615A cardenasianum Isque, LF 616 cardenasianum Rio San Juan de Oro 2588 m obrovské rostliny, LF 618 cardenasianum Villa Pachero mnohožeberná forma (nazývaná badatelem Slávkem Fišerem jako var multicostatum), LF 619 cardenasianum Villa Pachero 2659 m. Takže naši chlapci kaktusáři – cestovatelé: Bádejte, nešetřte silami, ať naše sbírky ještě obohatíte!
There is still only little searched mountainous area in Bolivia with many valleys and hills, therefore I am convinced that it will be found something interesting else of the affinity of Gymn armatum. It is evident from the last founds of Mr Ladislav Fischer from Hořice who after the hard training on Krkonoše mountains has climbed several mountain giants without oxygen appliance and without the first and the last help in Bolivia: LF 585B cardenasianum Carrizal 2440 m, LF 596 armatum behind Paicho 2639 m, LF 597 armatum Huerta 2672 m, LF 598 armatum Paichu Centro 2666 m, LF 614 cardenasianum behind Isque, LF 615A cardenasianum Isque, LF 616 cardenasianum Rio San Juan de Oro 2588 m giant plants, LF 618 cardenasianum Villa Pachero the form with many ribs (named by the investigator Mr Fischer as var multicostatum), LF 619 cardenasianum Villa Pachero 2959 m. So our boys – travellers: Investigate, do not save your energy to make our collections more rich! Samozřejmě se najdou hlasy co zase ten Milt blbne a popisuje. Pokud jsme přistoupili k popisům některých taxonů, bylo to proto aby tyto rostliny měly řádné jméno. Popisy jsme zveřejnili jednak u rostlin s všelijakými polními čísly a sběratelskými čísly kaktusářů kteří již nežijí, a pak také popisy rostlin se sběratelskými čísly dosud žijících gymnofilů, u kterých se však nedá předpokládat že by se po letech lenosti a dřímání na vavřínech do popisů pustili, když za deset i více let nebyli schopni tak učiniti. Nejenom gymnokalycia s různými značkami se postupně vytrácejí ze sbírek a mizí v nenávratnu, pokud nemají svá jména. Když vztáhnu tuto myšlenku na gymnokalycia sekce Loricata, a budeme pěstovat popsané formy odděleně bez vzájemného křížení, budeme moci i po letech sestavit pěknou sbírku různých forem spegazzinii, a takto podobně i jiných druhů. Pokud je však budeme sprašovat bez ohledu na rozdílnost forem s ideou „Však to jsou všechno spegazzinii“, pak budeme mít ve sbírkách po čase jednu kedlubnu pod názvem Gymn. spegazzinii. A to snad ani nechceme. Kdo chce nadávat na naše popisovatele nechť se podívá na zahraniční popisy, stačí v rámci rodu Gymnocalycium. Napěstujte si vedle sebe deset rostlin Gymn lukašikii a stejný počet Gymn kuehhasii. Pak si odstraňte cedulky a zkuste je po čase rozeznat – nepovede se vám to ani po 15 rumech. V úvodní části článku jsem se zmínil že situace s popisy se poněkud zvrtla. Nechtěl jsem to ventilovat, ale budiž – co na tom: Mimo jeden taxon s úmyslem popisu po Michalu Recovi jsem chtěl také popsat Gymnocalycium che-guevarai po hrdinném latinskoamerickém bojovníkovi za lidská práva Che-Guevarovi (*14.6.1928 - +8.10.1967), zastánci méně majetných a bezelstných nevykutálených obyvatel.  Che-Guevara (vlevo) v revoluční diskuzi s přáteli ve zbrani Myslíte si že je to zločinec? Já ne. Myslíte si že se budou mít lépe lidé v Latinské Americe pod vedením církví? Já ne. Byl jsem obviněn ze sklonů ke komunismu (to se mi vždycky líbí že tak vyhrožují vždycky ti praví – takoví obvykle tají úzkostlivě svoji černou – nebo spíš rudou – minulost, majíce doma pod kredencem schované stranické legitimace), jestli prý nechci popsat taky Gymn. fidelocastrii nebo Gymno. hugochavezii. Taky proč ne? Ať za bývalého režimu nebo dnes, nikdy jsem se neřídil tím co mi nakukají novináři. Dnes po letech zkušeností mohu odpovědně tvrdit, že věřím již jen sobě. Přemýšlivý čtenář si řekne co zase kdo plete do koníčků politiku? Odpovím: Jde o vyjádření kladného vztahu člověka k člověku druhému, který je něčím sympatický a něčím se proslavil v celosvětovém měřítku. Není to tedy žádné novum. AVF pojmenoval Lobivii einsteinii zrovna za války na potvoru Hitlerovi, po letech opět jeden náš pěstitel pojmenoval Lobivii cv. „Václav Havel“. Někdo bude shánět jeden kaktus, druhý člověk zase jinou rostlinu – podle svého gusta, svého přesvědčení, nebo taky podle stavu svého myšlení, jak mu velí šedá kůra mozková – jak tvrdil Hercule Poirot (čti: Erkyl Poaro), nejslavnější detektiv všech dob. It is self-evident that some voices will say what is described by Milt again. If we have described some taxa, we have done it to have those plants some proper names. We have published the descriptions for the plants with various field and collector numbers of the cactofiles who are not living yet, and the descriptions with the collector numbers of still living gymnofiles, however, we can not suppose with them some activity after the years of the indolence and sleeping on bays. Gymnocalyciums and not only they with various numbers are sequently lost from the collections and vanished in the regions of past recall if they have no own names. If I take this idea to the gymnocalyciums of the Sectio Loricata and if we will grow the described forms divided without crossing each other, we will be able even after years to build nice collection of various forms of spegazzinii, and similar also the other sorts. However, if we will pollinate them without the regard to the difference of the forms with the idea „They are all spegazzinii“, then we will have in the collections after several years only one turnip-cabbage under the name Gymn spegazzinii. We do not want it – maybe. Who wants to swear to our describers, let him see to the foreigner descriptions, in the genus Gymnocalycium enough. Try to grow ten plants of Gymn lukašikii and beside them also ten plants Gymn. kuehhasii. Then you can get away the labels and try to distinguish them after some time – you will not be succesful even after 15 glasses of rum. In the start of this article I wrote that I had had some troubles with descriptions. I would have not wanted to write about it but why not: I had wanted to describe one taxon after Mr. Michal Rec and at this occasion I had wanted also describe Gymnocalycium che-guevarai after the heroic fighter for people law, the advocate of poor people. Do you think that he is a criminal? I do not that. I had been blamed for a communist inclination (I love always that the people who had had the black history – or better red history - threats with it) and asked if I had also wanted to describe Gymn. fidelocastrii or Gymn. hugochavezii. In the last regime or today, I have never believed newspaper. I am able to say after years that I believe only me.
Ještě zkuste studovat popisy botaniků. Perfektní, že? Obsahují daleko více údajů než běžné popisy autorů nebotaniků, jako jsou rastrové snímky, všelijaké mikroskopické obrázky miliardového rozlišení kde ani bez textu nepoznáte co to je. Až po letech zjišťuji proč se tak botanikové nejen u nás snaží. Pokud budete zaměstnáni někde na univerzitě jako vědecký pracovník, budete mimo jiné hodnoceni bodově za publikační činnost. A zde platí čím víc – tím líp, a tím také obsáhleji, budete mít k dispozici nákladné přístroje, samozřejmě na náklady státu. Myslíte si snad že takový popisovatel dělá ty popisy tak důkladně kvůli vám? Nenechte se vysmát. More – try to study the descriptions of the botanists. Well, perfect! Those content much more data than the descriptions of no botanist authors, like raster-photos, various microscop pictures in trillion magnifying where one is not able to know what it is without some text. I find only after years why the botanists are so endeavour. If we will be employed somewhere in the university like the science worker, you will have the points for any publication doing. More – better, you will have at disposal very expensive machines, for the state costs, of course. Do you think that the describer makes the descriptions for you? Well, you are quite humorist.
Zde musím opět zdůraznit tak jak to uvádím při každé příležitosti, že jsem gymnofil a sběratel, nikoliv botanik. Pro mne je to rozdíl jednoduchý: Jako sběratel budu mít ve sbírce Gymn armatum Rio Paichu, armatum Rio Taraja, armatum Tomayapo a armatum FR 1311, a budu je pěstovat a hlavně sprašovat odděleně. Botanik napíše např Gymn bicolor = mostii, Gymn valničekianum = mostii, Gymn prochazkianum = mostii. Vyberte si. Že to v přírodě vytváří přechodné formy je jasné, přírodě zatím neumí poroučet ani Václav…….- zaplaťpámbu. Sběratelství je vůbec zajímavá činnost, zaměstnávající hlavně přemýšlející osoby, tedy ty lidi co nemají hlavu jenom na to, aby jim nepršelo do krku. Snad to začalo v oboru filatelie tím pověstným „Modrým Mauritiem“. Hledají se deskové vady, odchylky, ujetiny tisku, i když poštovní správa jako vydavatel je vede jako jedinou emisi. Máte vidět sběratele na filatelistických burzách, jak s lupama prohlížejí již snad stokrát prohlédnuté archy čerstvě vydaných známek a hledají tečky na známky nepatřící, známé pod názvy „muší hovínka“. Laik by kroutil hlavou, co to tam sedí za cvoky. A vidíte, jsou to otcové rodin, kteří chtějíc ošálit manželku jsou schopni jí nakukat, že po nákupu v potravním řetězci takové zdražení pečiva ještě neviděli. Dalším kaktusářům vadí tzv. hašteření a hádání. Obojí je důsledkem nesouhlasu jedné osoby s názory jinými. Mně zase vždy vadilo oblbování. Nevidím to jinak než naši vlast jako zemi zaslíbenou pro všechny profesionální oblbovače, klamače, a překrucovače lidských myslí, kteří zde nacházejí živnou půdu v podobě mnoha lidí tyto nesmysly poslouchajících. Tyto oběti pak mají hlavní slovo v hospodách patnácté cenové kategorie, na zastávkách autobusů, v hromadné dopravě a jinde, snažíce se ostatní přeřvat aby nejvíc slyšeli sami sebe. Poznáte tyto více než sebevědomé bytosti podle paží odtažených od trupu jako kdyby zrovna nakoupili melouny. Pouštět se s nimi do diskuse je zcela marným plýtváním času. A ono hašteření je jen důsledkem toho, že se každý nenechá oblbovat. Je to tedy reakce, ne akce. Vzpomeňme takových kulturních velikánů jako byli pánové Werich a Horníček, jejichž boj proti pitomosti byl nekonečný. Nás nečeká nic jiného při střetu názorů s blbem. Tak jak říká jisté přísloví: Rozum svítí i v noci a nevědomost působí tmu i ve dne. Tak jako se ptá tatínek svého juvenilního pubescentního dospělce – nedospělce, který se poprvé vrací z volební místnosti: „Tak kohos volil, chytráku?“…….“…..i….á…..“, otec na to: „A jinak jsi zdráv a stolici máš pravidelnou?“ Co chci říct závěrem: Pokud souhlasíme se vším co nám kdo naservíruje, je to špatně a nikam to nevede, jen do vlastní záhuby. Každý kaktusář je ovšem přemýšlivý člověk, a pěstitel gymnokalycií pak zvláště. V minulém společenském zřízení a krátce i po tzv. revoluci fungovala zemědělská učiliště, kam mohli rodičové svěřovat svá nezdárná dítka, které nebavily počty a jakýkoliv předmět vůbec, tedy jakýsi sběrný ústav. Zde se již nepropadalo jako na základce, co by taky dělal personál rok navíc s blbečkem, kde je úsilí veškeré marné. Na závěrečných zkouškách stačilo poznat vidle od lopaty a motyky, a hurá do životní pouti. I dnes některým člověkům stačí hlava na to, aby jim nepršelo do krku. I must accent like it is evident at any occasion that I am gymnofil and collector, no botanist. It is very easy difference for me: As the collector I will have in my collection Gymn armatum Rio Paichu, armatum Rio Taraja, armatum Tomayapo and armatum FR 1311, and I will grow them and especially to pollinate separately. A botanist will write for example: Gymn bicolor = mostii,, Gymn valničekianum = mostii, Gymn prochazkianum = mostii. You can choose. It is quite clear that it makes some intermediate forms in the nature, we can not command the nature, of course (and it is right). The collecting is very interesting doing which employing mainly the thoughtful persons, so the ones who has his head not only for the sake of no raining into a neck. Maybe it had started with the well-known „Blue Mauritius“. There are looking for differences at the philatelic meetings, printing mistakes, even if the post gouvernment holds them for the only one emision. You can see the collectors there how they look with the magnifying glass the sheets of new appeared stamps and looking for the points which do not belong on them, known with the name „the fly droppings“. An outsider would turn with his head what they are nuts. Well, you can see, they are the fathers of the families who want to delude their wifes and who are able to tell them that they had not seen so great raising of the prices when shopping in some great market.
O sledovanosti našich www stránek svědčí i návštěvy z 32 zemí, což asi nemá nikdo. Nezbývá mi než se hrdě chlubit tím, že naše články jsou originální, tedy původní, s obrázky autorů kteří s jejich zveřejněním souhlasili pro tento jednotlivý účel. Naopak lze smutně konstatovat, že existuje řada nejen českých www, kde nejenže není původní ani jediná myšlenka, ale o zveřejněných fotografiích nevědí ani jejich autoři. Při zpracování rodu Gymnocalycium jsem vycházel z klasiky třídění á la Frič a á la Schütz, zahájení mé pisatelské činnosti inicioval pan – děda Emil Lukašík, se kterým jsem strávil jen a jen příjemné chvíle prosluněné jeho otevřeným srdcem, nejednou se štamprlí v ruce a slovy: „Doktoři mi můžou políbit pr…“. Dodnes se tohoto třídění dle semen drží i autoři popisů v zahraničí, viz popis Gymn meregallii, a i ti co někdy podlehli pokušení sjeti ze staré osvědčené stezky třídění do podrodů dle semen, se vracejí zpět k osvědčenému gymnofilskému klasicismu, možná je někomu i líto jeho mylného odbočení z té správné cesty k jiným návrhům končících v nenávratnu gymnofilských dějin. Znám také pěstitele, kteří stále něco namítají „To již není moderní“, „To je již zastaralé“, atd., asi zastánci, advokáti, či agenti všelijakých reformních hnutí. V životě jsem zažil řadu všelijakých reforem, přestaveb, perestrojek, a nikdy se z nich nevyklubalo nic jiného než docela obyčejná zlodějna nebo s prominutím pakárna. Dalším takovým předělem byla moje účast na sjezdu gymnofilů v Praze roku 2006. Zde se prodávalo CD se systematikou podle Papsche. To mne natolik rozladilo a rozčílilo, že jsem se dlouhou dobu ptal: To nemáme vlastní českou systematiku rodu Gymnocalycium, navíc uznávanou v celém světě, že zase musíme pod vedením některých gymnofilů, kteří ani nezakopli o takový pojem jako je národní čest a hrdost, lézt zase někomu někam? Navíc co je nám do jakéhosi členění á la Papsch když stejně za nic nestojí? Prosím pěkně, drazí čtenářové, dá se pochopit že rod Gymnocalycium je obsáhlý a ne každý začátečník bude hledat jména bez problémů. Pokud ovšem bude studovat pozorně „Gymno-legislativu“ od úvodu a zjistí že rod Gymnocalycium je dle semen rozdělen do 6 podrodů a rostliny v nich jsou si dokoce i podobné, pak již stačí kliknout na příslušný podrod a zde najít hledané jméno a kliknout. Když někdo po roce nebo dokonce za více let nezvládne tuto činnost spočívající v základní znalosti základních podrodů rodu Gymnocalycium, pak mi nezbývá nic jiného než mu doporučit: Věnuj se rodu Obregonia, anebo věnuj se rodu Leuchtenbergia! Oboje současně raději ne, to by bylo asi příliš.Na druhou stranu třeba přiznat, že rod Gymnocalycium je již velkorod a není možné se naučit vše hned. Jeden má rád vdolky, druhý holky, třetí třeba kolky. Znám také kaktusáře, který má plný skleník krásných kaktusů, ovšem není schopen o nich s nikým diskutovat, protože si nezapamatuje jediné latiské jméno, zato radit druhým osobám jak mají co dělat, to mu jde imrvére furt. It is evident that our www pages are visited monthly from 32 countries what have probably no websites more in ours. I can say pride in our articles are original, with the pictures of the authors who have agreed with for this one using. On the other hand it is possible to say with some sorrow that there are many websites not only in Czech where no one idea is original and more - nor the authors know about the published photos. When writing the genus Gymnocalycium I came out off the classic of the dividing á la Frič and á la Schütz, the start of my writing has been initiated by Mr – grandvater Emil Lukašík, I have spent with him only pleasant moments sunny with his open heart, not only once with a dram in arm and words: „The doctors can me kiss a back-face.“ Even the authors in the foreign countries hold the dividing after the seeds, see the description of Gymn meregallii, and even the persons who has yielded to a temptation to go away off the old proved way of the dividing into the subgenus after the seeds, they are going back to the proved gymnofil classic, maybe somebody is sorry of his mistaken turn from the right way to the other proposal ending in the irreclaimable history of gymnofils. I know also the growers who is still object to, „It is not modern yet“, „It is already archaic“, etc., they are probably supporters, advocats, agents of various reform movements. I have known in my life many various reforms, perestroykas, etc., and they were anytime nothing more than the quite usual thievery. Another turning of my mind was my attendance at the gymnofil-meeting in Prague in 2006. It was here sold the CD with the genus Gymnocalycium with the systematic of W. Papsch. It was so ill-humour and I have got so excited that I have asked myself: We have no own Czech systematic of the genus Gymnocalycium, more to be acknowledged through the whole world, that we under the lead of some gymnofils who had not met something like some national pride and virtue, that we must go to somebody in…….? More, we must be interesting in some systematic a la Papsch even if it is not quite useful? Please, my dear readers, it is possible to comprehend that the genus Gymnocalycium is great and not every beginner will find the names without problems. However, if he will study carefully „Gymno-legislature“ even from the start and he will find that the genus Gymnocalycium is divided after the seeds into 6 subgenuses and the plants are even similar inside them, than it is enough to click on one subgenus, to find here the wanted name and to click. When somebody is not able after one year or even after more years to do it and to find something among the basic subgenus of the genus Gymnocalycium, then I can only recommend to him: Be interested in the genus Obregonia, or be interested in the genus Leuchtenbergia! It is better no both genus, it would be maybe quite too much. Mnohdy k pěstiteli přijíždějí zájezdy. Vždy mají kaktusáři touhu získat do své sbírky nějaký nový hodnotný přírůstek, získat nové poznatky, prodiskutovat některé otázky zajímající všechny zúčastněné strany, atd., atd. Pro mne jsou dnes nejsympatičtější návštěvy v počtu 3 – 5 osob, plné autobusy jsou sice výrazem soudržnosti kolektivu v organizaci, ovšem větší počty osob u návštěv je složité uspokojit a všem kaktusářům se náležitě věnovat. Zvláště když v rodině postrádáte někoho kdo by měl k rostlinám také aspoň jakýs takýs vztah, nejenom „Otče tak koliks utržil?“ To závidím panu Otíkovi Kokorovi, že jak manželka, tak i syn dovedou mnohé zastat a sbírka má plnohodnotného následníka trůnu. Pokud manželka hostitele má k návštěvám vztah jako koza k petrželi, je situace podstatně těžší. Účastníci zájezdu jsou většinou anonymní a diskuse o kaktusech je vždy zajímavá. V posledních letech mne silně vytočila jistá mladá pěstitelka, která u pařenišť s rostlinami nevěnovala pozornost kaktusům, ale jala se obecenstvu na mém pozemku vysvětlovat zadlužení každého občana republiky, asi ovlivněna složenkou našeho milovaného pana ministra. Někteří účastníci zájezdů zase mají v oblibě vytahovat ze substrátu jmenovky, a pak nevědí kam je vrátit, je to takový všetečkismus. Při autobusových zájezdech jsou prohlídky nejvhodnější dopoledne. Pokud se zúčastní zájezdu i dámy a staví se na obědě někde v zájezdním hostinci a k tomu malou Plzeň, máte pak doma frontu před záchodem a u kaktusů jen mužské osazenstvo, no jo, tak je to dáno přírodou, my chlapci se zase musíme stále holit, aby nás manželky našly mezi kaktusy. Mám malý skleníček. Když řeknu kdo se chce podívat do skleníku tak pojďte, ale vždy po třech: věřte že jich půjde vždycky aspoň 7, tísnění jak v krabičce sardinek ale nevadí, hlavně že jsme první. Proto mám rád takové hromadné zájezdy čím dál míň, a hlavně oduševnělé proslovy mladé pubescentní generace (kokodák), jedinců schopných v 17 letech vžít se do pozice politologů, kteří v televizi vysvětlí národu jeho ekonomicko-politickou situaci jsouc oděni v bílé košili s červenou (rudou?) kravatou a v černém obleku, který asi šlohli dědovi z rakve. Zájem o návštěvy ve sbírce je přímo úměrný jazykové vybavenosti pěstitele. Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Anglicky se domluvím, německy se domluvím, slovensky se domluvíte, rusky, polsky, slovinsky se lze jakžtakž domluvit, ale nejpříjemnější jsou návštěvy z Maďarska, ti mohou vykládat co chtějí, nadávat na co chtějí, a našinci je to úplně jedno, neb jim nerozumí ani prd. Mrzí mne že žiju v menší osadě, kde se lze učit němčině či angličtině. Věřte že bydlet zpět v mém milovaném rodišti v Olomouci, hned bych se dal na francouzštinu nebo španělštinu, lépe však na obě řeči. Pokud pojedete do zemí Beneluxu, zajistěte si raději sami noclehy a stravování, nechtějte to po kaktusářských hostitelech – v takovém případě musíte počítat s tím že vám další rok návštěvu oplatí, a pak se budete divit: nejenom duševně, ale i finančně. Další otázkou při zájezdech je zda připravovat nějaké pohoštění. Takto jsem jednou očekával autobus ze severu Moravy, nakoupil jsem nealko nápoje a pivo, havyři (čti tak jak se to pyše – s kratkym tvrdym) pak nedorazili. Týden jsem musel sám popíjet. Známá je starší historka o jistém kaktusáři z Písku, který očekávaje družstvo kamarádů kteří mu sdělili že by si dali pečenou kachnu, napekl několik kachen. Nikdo nepřijel a tak je pak musel sám týden pořádat, dovedete si představit jak potom musel mít rád kačeny. Hromadné zájezdy se domlouvají dlouho dopředu a nejde tudíž objednat si příjemné počasí. Pokud ovšem chcete někoho navštívit sami, sledujte předpověď počasí a termín podle toho změňte. Když navštívíte kaktusáře po cca 12. – 13. hodině a je ve stínu 32°C, nebude to příjemné ani Vám a ani jemu: jak u pařenišť tak ve skleníku je na chcípnutí. Pouze jeden kolega zde v obci podává návštěvám zdarma chlazenou Plzeň a whisky s ledem.
Závěrem se zmíním o sklizni semen u taxonů sekce Loricata. Vše podstatné je uvedeno v mém pojednání na téma „Výsevy, sprašování, zpracování plodů a semen“. Pořádám každoročně nabídku semen, kde jsou semena nejen z mých zdrojů. Pokud však semena pocházejí z jiných sbírek, musí to být semena z ověřených kolekcí, a pokud by došlo k nějaké lapálii, je dodavatel okamžitě opuštěn a odkázán na smetiště kaktusových semenných akcí. Je to malá část z nabídky, tím chci ovšem vyvrátit některé zvěsti že semena produkuji sám – to bych musel mít zasklenou i sousedovic zahradu. Semena pokud jsou od jiných dodavatelů, renomovaných a ověřených pěstitelů, si zpracovávám zásadně sám – čistění a praní atd. Vzorem mi byl vždy Franz Strigl, jeho semena klíčila výtečně, a navíc ze základní porce 20-25 semen bylo vždy aspoň 30 semenáčků. Vzpomenu si vždy na seriál F.L.Věk, kdy otec hlavní postavy zaučoval syna v krámě když vážil hřebíky: „Přidej raději vždy 1 hřebík!“ Z toho je třeba vzati si příklad, a raději to semínko přidat do porce navíc. Je nanejvýš trapné když uvedete porci 10 semen u vzácnějších druhů a pošlete skutečně 10 semen, a hned na poště je razítkovací úřednice částečně rozdrtí. Dnes při návštěvě supergigamarketu vám nic nepřidají, zato vám vyvětrají peněženku, i když v místním amplionu slečna medovým hlasem oznamuje kolikže vám toho dávají zdarma navíc. Mám-li se vrátit ke Striglovi, nejvíce se mi osvědčily pro dodávky porcí semen po 20-25 zrnech, dvojitá porce po cca 50 zrnech, a velká porce po cca 200 zrnech. Důležité je též zachovat kaktusářskou klasiku a psát na sáčky se semeny názvy kaktusů, i když je to velmi pracné a velmi zdlouhavé. Číslování považuji za nevhodné. Seznam se ztratí, hlavně když chcete vysévat na jaře a semena objednáte na podzim. Pro zjednodušení jsem si nechal zhotovit razítka s názvy nejčastěji odebíraných rodů, i když pořizovací cena jednoho takového razítečka obnáší cca 250 – 300 korun. Klíčivost, provedení, cena – to všechno musí vést ke spokojenosti odběratele. Sami nepočítejte s ekonomickým výsledkem, při odečtení nákladů vám nezbývá skoro nic a po sečtení hodin práce vůbec nic. Musí vás to prostě bavit. Vrátím-li se k začátku tohoto odstavce, plod se semeny taxonů Loricata se sklízejí při zralosti, kdy lze plod nenásilně odejmout z rosliny, asi tak jako zralé jablko či hrušku na zahradě, když už stopka jemně povolí sama. Pak následuje ještě pozvolné tzv. „posklizňové dozrávání“, které mohu odhadnout na cca 1 týden v létě za oknem. Pulpa neboli plodové maso ještě musí být slizké. Po vyprání plodů těchto rostlin často zjistíme, že musíme prát ještě jednou. Pokud plod necháte vyschnout nebo dokonce napadnout plísněmi (u těchto plodů velmi častá záležitost), klíčivost semen rapidně klesá. Drazí čtenáři! Snad jste si trošku početli, snad jste se z mého povídání něco dozvěděli. Někdo mi říká píšeš dobře, přejeme ti, aby ti to vydrželo, někdo mi zase řekne vždyť za chvilku nebudeš mít žádné kámoše. S těmi prvními se sejdu v nebi, se druhými se již neuvidím. Kdo si myslí, že jsem se ho dotkl, ať není tak vztahovačný, na nikoho konkrétního nemyslím. Že tento článek připravuji několik let, vědělo pár lidí. Líbil se mi však názor jednoho milého kamaráda, mlátí sice pantem dřív než se naučil chodit, ale má dobré srdce, nebudu ho jmenovat, protože to je kolega ze stejné vesnice, který prohlásil, aniž by ještě něco četl: „To zas bode ostoda!“
 Všechny čtenáře zdraví Ivan Milt © Ivan Milt, Nasobůrky
Recenze článku Loricata 2013.Přiznám se, že o kaktusech toho mnoho nevím, jen snad, že jsou to taková krásná, ostnatá „stvoření“. Pan Ivan Milt je můj oblíbený spolužák ze Střední zemědělské školy, kde mně moji rodiče umístili s tím, že prý na víc nemám…bohužel krávy prasata jsme doma neměli a tak bylo celé toto studijní úsilí téměř zbytečné a trvalo mi drahně let, než jsem se z toho vymanil. Celý – zdůrazňuji původní článek mně velmi zaujal, ponaučil a pobavil; je vidět, že blbost lidská je neomezená a vyskytuje se ve všech oblastech lidského konání, tedy i u „kaktusboys“. Materiál je napsán jako vědeckopopulární článek s prvky erotiky-(zde ovšem citelně chybí fotografie), politologie a ekonomie. Stylistika je na vysoké úrovni; zde je vidět odkaz práce promovaného filologa, češtináře, Václava Stratila, což byl vlastně jediný kantor od kterého jsem si něco za studia zemědělky v Olomouci odnesl a jak vidno, tak Ivan taktéž. Je úžasné, že celý text je koncipován cizojazyčně, bude tedy osvěcovat i dubové hlavy cizinců, což je jenom dobře. Článek se hemží mnoha „cizokrajnými“ názvy, i přidal bych tam tedy místo moč slovo urina, což je vlastně ale nastejno… Domnívám se i jako vysokoškolský kantor, že tento matriál by mohl být i dobrým základem pro diplomovou práci, kdy ovšem některé pasáže by musely být vzhledem k „vážnosti a zapšouklosti“ akademického stavu upraveny. Dnešní svět akademiků si hodně hraje na vědeckost, peníze na vědu ale nemáme a tak ji vytvoříme přímo v pracovně, nebo obýváků, uděláme nějaký „duchaplný“ dotazník a ten vyhodnotíme statistickými metodami a ejhle, máme vědu! Důležitá je i práce s literaturou, tedy vše dobře opsat, případně trochu převyprávět a hlavně uvést v sezamu použitých zdrojů. Nic proti dobrým kompilacím, ale mám raději když už tak eklektický přístup a nebo rovnou originální práci, což se ovšem příliš u akademiků nenosí-máme přeci Plzeňskou cestu, že?! Přeji Ti Ivane jen samé úspěchy a to jak u kaktusů, tak také u žen všech velikostí a tvarů! PhDr. Ing. Alois Konečný |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
