Fotoseriál - 7. díl

Drazí kolegové kaktusáři,
když jsem psal svých šest prvních pokračování fotoseriálku "Obrázky z Olomouce", ani jsem moc nedoufal, že se v kaktusářských novinách objeví. A ejhle, objevily se,dokonce i na našich klubových stránkách a já měl velkou radost. Takže za to moc děkuji panu Pavlíčkovi, panu Poděšvovi i našemu předsedovi Ing. Recovi, kterým tímto, s nemenší dávkou "neskromnosti" nabízím další pokračování.

Po letošní extrémě teplé zimě a jak se ukazuje i s rychlým nástupem jara budu mít co dělat, abych to stihl, protože jsem se rozhodl postavit nový, pochopitelně větší a taky vytápěný skleník, abych pak na "stará kolena" nemusel kaktousky 2x ročně stěhovat, jsou jaksi rok od roku těžší. Až bude hotový, tak vám ho předvedu.

Ve svém povídání jsem už ze svých kytek představil kde co všechno, ale dnes bych se zastavil u nyní tak módních sulcorebutií. Loni na jaře kvetly jak o závod, no posuďte sami na takové Sulcorebutia pampagrandensis. Mezi mými, většinou semenáčky, je to už sedmnáct let stará kytka.

Sulky mám od jara do podzimu venku pod přístřeškem a to jim svědčí, tvoří nízké a krásně vytrněné trsy a odmění vás nádhernými květy. Sulcorebutia oenantha sedí v desítce květináči a podle toho lze i posoudit, jak velké, temně červené a jakoby nalakované květy, dokázala vytvořit.

A až jejího stáří dosáhne Sulcorebutia frankiana, určitě nezůstane v kráse a počtu květů pozadu.

Jen nevím a jsem zvědav, jak dalece se na průběhu a kvalitě kvetení kaktusů podepíše letošní velmi teplá zima. Sulky mají rády zimu okolo 5°C a tu letos moc neměly. Ale doufám, že i taková Sulcorebutia steinbachii pokvete neméně pěkně jako loni.

Pro tentokrát se s Vámi rozloučím obrázkem poprvé rozkvetlého semenáčku Sulcorebutia steinbachii, var. horrida s barvou květu teplého jarního sluníčka, kterého přeju Vám i Vašim kaktouskům co nejvíc.

Zdraví Pepa Tichý z Olomouce